ALTERNATIVNÍ NÁVRH ZÁKONA O STÁTNÍM ZASTUPITELSTVÍ – ČÁST IV

Autor: ZJ (mailto:zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com), Téma: Aktuální kauzy spolku, Zdroj: Zdeněk Jemelík
Vydáno dne 27. 06. 2015 (411 přečtení)




ALTERNATIVNÍ NÁVRH ZÁKONA O STÁTNÍM ZASTUPITELSTVÍ – ČÁST IV – ZVLÁŠTNÍ ČÁST DŮVODOVÉ ZPRÁVY

K části první

§ 1 Postavení státního zastupitelství v soustavě orgánů moci výkonné

Začleňuje státní zastupitelství do soustavy orgánů moci výkonné jako orgán, zastupující veřejnou žalobu v trestním řízení, dozírající na zákonnost v předsoudní fázi trestního řízení, případně plnící další úkoly v ochraně veřejného zájmu.

Specifičnost postavení státního zastupitelství mezi policií a soudy vyjadřuje pojem „ orgán právních služeb“, kterým se vyhnul použití označení za justiční orgán. Inspirací je jednoslovně nepřeložitelný výraz Rechtspflege, používaný v rakouském a německém právu.

Použití výrazu „předsoudní fáze trestního řízení“ je na místě, protože součástí trestního řízení jsou činnosti, vykonávané podle trestního řádu, včetně soudního řízení. Nemáme jiný terminus technicus pro označení předsoudní fáze, která zahrnuje prověřování a trestní stíhání.

Aniž by se oslabilo postavení státního zastupitelství jako veřejného žalobce, zvýrazňuje se jeho poslání jako gestora zákonnosti v předsoudních fázích trestního řízení. Zvýraznění úlohy státního zastupitelství v předsoudních fázích trestního řízení je přiměřené důležitosti jeho povinností při ochraně zákonných práv účastníků trestního řízení i okolnosti, že právě v neveřejné předsoudní fázi řízení dochází k většině pochybení, která vedou k nesprávným rozhodnutím soudů.

V čele státního zastupitelství stojí nejvyšší státní zástupce, který je podřízeným ministra spravedlnosti. Pravomoc ministra spravedlnosti je omezena na ukládání obecných pokynů k zajištění realizace trestní politiky vlády, na omezenou kontrolní činnost a na pravomoc k výkonu správních činností dle tohoto zákona. Toto vymezení vztahu ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce odpovídá evropským standardům.

Zavádí se povinné výběrové řízení na funkci nejvyššího státního zástupce. Členy výběrové komise jsou představitelé institucí, jež mohou uplatnit kontrolní pravomoc vůči činnosti nejvyššího státního zástupce, nebo se jeho činnost dotýká jejich zájmů.

Stanoví se základní parametry služebního poměru nejvyššího státního zástupce tak, že zajišťuje jeho procesní nezávislost po dobu sedmiletého funkčního období.

§ 2 Zásady činnosti státního zastupitelství.

Definuje postavení státního zastupitelství jako orgánu nezávislého na politických vlivech, jehož úkoly zajišťují státní zástupci, kteří jsou veřejnými činiteli. Podřízenost vládě, popř. ministerstvu spravedlnosti není v rozporu s požadavkem na nezávislost na politických vlivech, protože vláda a ministerstvo spravedlnosti jednají vůči státnímu zastupitelství na základě zákonného zmocnění jako odborný řídící orgán státní správy. Politikem je pouze ministr spravedlnosti, jehož pravomoc vůči státnímu zastupitelství je vymezena tak, aby mohl přenášet na státní zastupitelství záměry trestní politiky vlády a působit jako pojistka proti nezákonnému postupu státního zastupitelství, aniž by přímo vstupoval do vyřizování jednotlivých neukončených kauz.

§ 3 Působnost státního zastupitelství

Definuje základní úkoly a pravomoci státního zastupitelství v předsoudní fázi trestního řízení, při výkonu funkce veřejné žaloby a v dalších zákonem stanovených úsecích jeho činnosti. V zásadě se neliší od současné právní úpravy.

K části druhé § 4 Soustava státního zastupitelství

Zavádí se třístupňová soustava státního zastupitelství. Ruší se vrchní státní zastupitelství jako nadbytečný článek struktury organizace a řízení. Nejvyššímu státnímu zastupitelství jsou přímo podřízena krajská státní zastupitelství a Speciální státní zastupitelství I a II. Sídla krajských a okresních státních zastupitelství jsou shodná se sídly odpovídajících soudů. Speciální státní zastupitelství I a II mají celostátní působnost a sídlo v obvodu působnosti Nejvyššího soudu ČR; o konkrétním umístění je třeba rozhodnout tak, aby se nestala výsadním útočištěm pražských či brněnských státních zástupců VSZ.

Matoucí dosavadní název „Městské státní zastupitelství v Brně“ se nahrazuje názvem „Územní státní zastupitelství Brno-město“.

Toto je jeden z klíčových paragrafů. Provedená změna struktury soustavy má zajistit zvýšení efektivity řízení státního zastupitelství. Byl odstraněn rozpor mezi vymezením úkolů, odpovědnosti a pravomoci, který byl dán při existenci vrchních státních zastupitelství omezením pravomoci nejvyššího státního zástupce na státní zástupce NSZ a dva vrchní státní zástupce, ale ponecháním odpovědnosti za celou soustavu na jeho bedrech.

§5a Působnost a struktura Speciálního státního zastupitelství I

Speciální státní zastupitelství I se zřizuje jako vysoce specializovaná jednotka, zaměřená na vyšetřování nejzávažnějších případů majetkové a hospodářské trestné činnosti a korupce. Vedle specializovaných státních zástupců v něm působí také odborníci z ekonomických profesí, kteří plní funkci analytiků a poradců státních zástupců. Útvar má celostátní působnost. Žaluje u zákonem stanoveného krajského soudu, jenž se tím stává neoficiálním soudem speciálním.

Věcná příslušnost speciálního státního zastupitelství je vymezena shodně s vládním návrhem, ale stanoví limit způsobené škody poněkud nižší, bližší úrovni, platné pro stávající odbory závažné hospodářské trestné činnosti VSZ. Základním kritériem příslušnosti u majetkových a hospodářských trestných činů je velikost způsobené škody, u ostatních je Speciální státní zastupitelství I příslušné ve věcech, klasifikovaných jako zločiny. Speciální státní zastupitelství I může předat věc ve své příslušnosti jinému státnímu zastupitelství, nebo naopak převzít věc, pro kterou je primárně příslušné jiné státní zastupitelství, ale to vše pouze s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce.

Nepředpokládá se působení speciálního státního zastupitelství v řízení o mimořádných opravných prostředcích. Je to dáno příslušností soudů: o dovolání a stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ČR, u něhož žalobu zastupuje Nejvyšší státní zastupitelství, v případě řízení o povolení obnovy procesu rozhoduje původní prvoinstanční soud, u něhož zastupuje žalobu místně příslušné státní zastupitelství.

Při odborně vysoce náročné činnosti Speciálního státního zastupitelství I je třeba počítat s rychlejším morálním a fyzickým opotřebováním státních zástupců. Proto se zavádí dočasné přidělení. Současně se tím zkracuje čas pro možný vznik korupčních vazeb k místnímu prostředí.

Protože předmět činnosti Speciálního státního zastupitelství je odborně velmi náročný, podle zahraničních vzorů se stanoví povinná účast odborníků z ekonomických profesí jako analytiků a konzultantů v postavení asistentů- specialistů. Stanovení minimálního počtu bylo převzato z rakouského zákona.

§5b Působnost a struktura Speciálního státního zastupitelství II

Speciální státní zastupitelství I se zřizuje jako vysoce specializovaná jednotka, zaměřená na potírání trestné činnosti příslušníků ozbrojených sborů, zpravodajských služeb a Celní správy ČR. Jeho zřízení má předejít možnosti, že by při potírání této trestné činnosti byli činní státní zástupci, kteří se s obviněnými mohli setkat při vyšetřování trestné činnosti běžných pachatelů a případně si k nim vytvořili kolegiální vztahy. Soustředění specializovaných státních zástupců na jedno místo je překážkou vytváření lokálních korupčních vazeb pro větší část území státu.

V dalším platí přiměřeně ustanovení §5a.

K části třetí

§ 6 Povaha služebního poměru státních zástupců

Tento paragraf odráží skutečnost, že pracovní vztahy mezi státem a státními zástupci mají zvláštnosti, jimiž přesahují meze běžného pracovního poměru. Proto se zavádí pojem služebního poměru státního zástupce. Odpovídá to nazírání rakouského a německého práva na postavení státních zástupců, které jim přiznává postavení úředníků se specifickou pracovní náplní.

§ 7 Výběr státních zástupců

Uchazeči o přijetí na funkci státního zástupce se přijímají pouze k nástupu na okresní státní zastupitelství. Důvodem je tlak na zvyšování kvality sboru: nechť každý projde dle kariérního řádu od nejnižšího stupně nahoru.

Zájemci jsou povinni prokázat způsobilost k výkonu funkce složením způsobilostní zkoušky, kterou u čekatelů státního zastupitelství nahrazuje závěrečná zkouška.

Pro obsazení funkcí vedoucích státních zástupců se zavádí povinné výběrové řízení.

§ 8 Předpoklady vzniku funkce státního zástupce

Definuje kvalifikační předpoklady pro vznik funkce státního zástupce. Proti současné úpravě se zavádí požadavek předchozí praxe v jiném právnickém povolání, minimální nástupní věk se zvyšuje na 30 let, požaduje se právnické vzdělání nejméně magisterského typu s vyloučením absolventů Vysoké školy SNB. Trvá se na státním občanství České republiky, protože činnost státního zastupitelství je součástí projevů státní suverenity. Trvá se na získání kvalifikace na české vysoké škole, protože zahraniční vysoké školy nevzdělávají studenty v českém právu.

Požadavku na nezávislost na politických vlivech odpovídá zákaz členství v politické straně či hnutí. Preventivně proti vzniku postavení střetu zájmů působí zákaz činnosti v jiném placeném povolání a ve statutárních orgánech právnických osob.

§ 9 Jmenování státního zástupce

Do jmenování státních zástupců se zavádí dělba pravomocí: jmenuje ministr na návrh nejvyššího státního zástupce po projednání s příslušným poradním sborem. Novinkou je úloha poradních sborů jako činitele s vlivem na personální záležitosti státních zástupců (jedna z pojistek jejich nezávislosti) Do jmenování státních zástupců se zavádí dělba pravomocí: krajské a jim naroveň postavené státní zástupce jmenuje ministr na návrh nejvyššího státního zástupce po projednání s příslušným poradním sborem. Okresní i jim naroveň postavené státní zástupce obdobně jmenuje nejvyšší státní zástupce. Do jmenování státních zástupců se zavádí dělba pravomocí: krajské a jim naroveň postavené státní zástupce jmenuje ministr na návrh nejvyššího státního zástupce po projednání s příslušným poradním sborem. Okresní i jim naroveň postavené státní zástupce obdobně jmenuje nejvyšší státní zástupce. Do jmenování státních zástupců se zavádí dělba pravomocí: krajské a jim naroveň postavené státní zástupce jmenuje ministr na návrh nejvyššího státního zástupce po projednání s příslušným poradním sborem. Okresní i jim naroveň postavené státní zástupce obdobně jmenuje nejvyšší státní zástupce.

§ 10 Dočasné přidělení

V podstatě se ponechává současná právní úprava. Nepočítá se s dočasným přidělováním státních zástupců k Ministerstvu spravedlnosti ČR, což je v souladu s požadavkem zachování odstupu státních zástupců od ministerstva jako nástroje k zamezení vzájemného ovlivňování obou organizací.

§ 11 Nároky státního zástupce při dočasném přidělení

Přejímá se ustanovení §73 ministerského návrhu.

§ 12Trvání služebního poměru.

Ponechává se současná právní úprava.

§13 Služební hodnocení.

Zavádí se kontinuální hodnocení pracovní výkonnosti státních zástupců. Opakovaný neúspěch může vést ke kárnému řízení a propuštění ze služby.

Na rozdíl od návrhu Ministerstva spravedlnosti se služební hodnocení provádí s roční periodicitou. Není důvod, aby intervaly mezi hodnoceními byly delší než u státních zaměstnanců, podřízených zákonu o státní službě. Dopady selhání státních zástupců do životů občanů jsou tak závažné, že jejich výkonnost musí být kontrolována nejméně tak často jak je tomu u úředníků, podřízených zákonu o státní službě.

§ 14 Zánik služebního poměru státního zástupce.

Služební poměr státního zástupce může zaniknout jen z důvodů, přesně stanovených tímto zákonem. Soudní rozhodnutí je jen jednou z možností. Pokud služební poměr nezanikl z důvodu zásahu vis maior nebo z rozhodnutí kárného orgánu, formální provedení rozhodnutí o jeho zániku je výlučnou agendou nejvyššího státního zástupce.

§ 15 Dočasné zproštění výkonu funkce

Zachovává se současná právní úprava.

§16 Přeložení státního zástupce

Přejímá se ustanovení §74 ministerského návrhu až na některé výjimky: a) nepočítá se s možností přeložení státního zástupce, který opakovaně neuspěl při služebním hodnocení, neboť v takovém případě je na místě propuštění ze služebního poměru b) připouští se přeložení až o dva stupně níže, aby bylo možno volně naložit se státními zástupci zrušených vrchních státních zastupitelství ve shodě s potřebami nové organizační struktury. Mělo by se tím předejít možnosti přebytku osazenstva krajských státních zastupitelství při nezaplnění stavů na okresních státních zastupitelstvích. Tím nejsou dotčeny platové nároky státních zástupců zrušených VSZ.

§17 Změna přidělení státního zástupce

Tento paragraf řeší způsob nakládání se státními zástupci při změnách v soustavě, které mají dlouhodobý nebo trvalý charakter. Pokud jde o přidělení ke Speciálnímu státnímu zastupitelství I a II, zajišťuje přiděleným státním zástupcům možnost návratu na původní působiště.

K části čtvrté

§ 18 Základní ustanovení

Zachovává se současná právní úprava.

§ 19 Povinnosti státních zástupců

V podstatě se zachovává současná právní úprava. Klade se větší důraz na zdvořilost při jednání se stranami.

§20 Povinnost mlčenlivosti

Zachovává se současná právní úprava.

K části páté

§ 21 Vedoucí státní zástupci

Soustava vedoucích státních zástupců se přizpůsobuje změně organizační a řídící struktury soustavy: zanikají funkce vrchních státních zástupců a jejich náměstků, nově se zřizují funkce vedoucích Speciálního státního zastupitelství I a II a jejich náměstků.

§21Pravomoci vedoucích státních zástupců

Proti současné právní úpravě se rozšiřují pravomoci nejvyššího státního zástupce, který nadále vydává všechny podzákonné normy, jimiž se řídí činnost státního zastupitelství. Např. jednací řád státního zastupitelství nebude již vydávat ministerstvo spravedlnosti.

Pravomoci nižších státních zástupců jsou zachovány v rozsahu současné právní úpravy.

§ 23 Výběr vedoucích státních zástupců

Zavádí se povinné výběrové řízení pro funkce vedoucích státních zástupců. Uplatňuje se dělba pravomocí: výběrové řízení na funkci nejvyššího státního zástupce vypisuje ministr spravedlnosti, na krajské státní zástupce a vedoucího Speciálního státního zastupitelství nejvyšší státní zástupce, na okresní státní zástupce krajští státní zástupci. Nejvyššího státního zástupce z úspěšných uchazečů vybírá a jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti, krajské státní zástupce a vedoucí speciálních státních zastupitelství ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce, okresní státní zástupce nejvyšší státní zástupce na návrh krajského státního zástupce.

§24 Funkční období, kvalifikační předpoklady a jmenování vedoucích státních zástupců

Stanoví se kvalifikační předpoklady a přiměřená délka funkčního období pro jednotlivé stupně řízení. Při stanovení délky funkčního období se hledal kompromis mezi zajištěním dlouhodobé stability řízení a přirozeným opotřebováním řídícího pracovníka. Pojistkou proti „zapouzdření“ státního zastupitelství je vyloučení opakovaného získání téže funkce s výjimkou funkce okresního státního zástupce.

Zvyšují se nároky na kvalitu řídících pracovníků: vedle přiměřené praxe se požaduje dosažení titulu JUDr. jako důkazu ctižádosti a zájmu o sebevzdělání. Připouští se použitelnost bývalého soudce. Na 2. a 3. stupni jsou vyloučeni státní zástupci a soudci, kteří působili před 17.listopadem 1989 v represivním aparátu protiprávního režimu.

Zavádí se dělba pravomoci pro jmenování: nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti, krajské státní zástupce a vedoucího speciálního státního zastupitelství ministr na návrh nejvyššího státního zástupce, okresní státní zástupce jmenuje nejvyšší státní zástupce na návrh krajského státního zástupce.

Kdo jmenuje, má právo odmítnout první návrh na jmenování. V tom případě se vypisuje nové výběrové řízení, proti jehož výsledku již není veto přípustné. Tím je zachována funkce vlády, ministra a nejvyššího státního zástupce jako pojistek proti možným pochybnostem o regulérnosti výběrového řízení.

Vedoucí státní zástupce, jemuž vypršel mandát, se může hlásit do výběrového řízení u jiného státního zastupitelství. Tím je umožněno využití jeho zkušeností z řídící práce.

§25 Pověření k zastupování

V případě, že z objektivních důvodů zůstává funkce neobsazena, příslušný představený má právo a povinnost ji obsadit dočasným pověřením. Paragraf stanoví limity, bránící obcházení pravidel pro výběr vedoucích státních zástupců.

K části šesté

Podle této části zákona se vyřizují i záležitosti, které jsou ve vládním návrhu zahrnuty do §43- stížnost na chování nebo na průtahy, neboť vyvolání průtahů (nečinnost) a nevhodné chování státního zástupce mohou tvořit skutkovou podstatu kárného provinění. Odstraňuje se tak dvojkolejnost současné právní úpravy, která umožňovala vedoucím státním zástupcům vyhýbat se užívání pravomoci kárného žalobce a bagatelizovat provinění státních zástupců jejich řešením jako pouhé stížnosti.

Současně se oddělují individuální provinění od selhání státního zastupitelství jako orgánu. Tím se zabývá §31 tohoto návrhu. Šetřením stížnosti podle §31 lze ovšem dojít ke zjištění individuálního zavinění a pokračovat pak v postupu podle §§26-30 tohoto návrhu.

§26 Základní ustanovení

Tímto ustanovením se upravují základní pravidla pro podávání stížností a podnětů proti státním zástupcům.

§27 Kárné provinění

Dosavadní vágní definice kárného provinění se po vzoru některých zahraničních úprav upřesňuje uvedením výčtu jednání, jež může naplňovat skutkovou podstatu kárného provinění. Zužuje se tím možnost představených zastírat poklesky podřízených.

§28 Kárné řízení

Tímto paragrafem se návrh odlišuje od ministerského návrhu zákona a v souladu s některými zahraničními úpravami přibližuje soustavu kárných opatření pravidlům zákona o státní službě.

Základním nástrojem uplatňování kárných opatření jsou kárné komise 1. a 2. stupně. Proti rozhodnutí kárné komise druhého stupně lze hledat ochranu u vyšších orgánů mimo soustavu. Zavádí se povinnost představených řešit provinění podřízených buď ve vlastní pravomoci nebo postoupením kárné komisi 1. stupně. Naproti tomu do kárného řízení vstupují poradní sbory, které mají povinnost vyslechnout kárně obviněného před podáním návrhu ke kárné komisi a sdělit představenému svůj názor.

Předností proti úpravě kárného řízení ministerským návrhem zákona je dvojstupňovost, posílená připuštěním možnosti přezkumu druhostupňového rozhodnutí soudem.

Ustanovení obsahuje spojnici mezi odškodňovacím řízením u Ministerstva spravedlnosti a kárnou odpovědností státních zástupců.

Tím, že vykonavatelem kárného řízení není primárně kárný soud, se zvyšuje nezávislost státního zastupitelství, neboť do řešení personálních problémů může zasahovat soud jako přezkumný orgán vně soustavy pouze v případě nesouhlasu některé ze stran řízení s rozhodnutím kárné komise 2.stupně.

§29 Kárné opatření

Jedná se o soustavu trestů za kárná provinění. Ustanovení je shodné s ministerským návrhem.

§ 30 Vymáhání regresních náhrad

V případě, že stát musel vyplatit odškodnění podle speciálního zákona za následky nesprávného postupu státního zástupce, musí proběhnout kárné řízení k posouzení míry jeho zavinění, jehož výstupem může být uložení regresní náhrady.

§31 Stížnosti na nečinnost a nesprávný úřední postup státního zastupitelství

Podle tohoto ustanovení se vyřizují stížnosti proti nesprávnému úřednímu postupu nebo nečinnosti státního zastupitelství jako orgánu. Je v něm ale zakotvena povinnost příslušného vedoucího státního zástupce prověřit, zda pochybení státního zastupitelství mohlo být způsobeno pochybením státního zástupce, které má povahu zaviněného vadného jednání. V případě, že je odhalena spojitost mezi událostí, napadenou stížností, a možným kárným proviněním státního zástupce, příslušný vedoucí státní zástupce podá návrh na zahájení kárného řízení.

K části sedmé

§ 32 Základní ustanovení

Stanoví se základní principy odvolávání vedoucích státních zástupců před vypršením pevného funkčního období: 1. Je možné jen z důvodů, uvedených v tomto zákoně (zpravidla jde o důsledek kárného nebo trestního řízení) 2. odvolává ten, kdo má právo jmenovat, a to pouze na návrh přímého představeného, projednaný v poradním sboru 3. Proti rozhodnutí o odvolání existují opravné prostředky.

§33 Důvody odvolání vedoucího státního zástupce

Taxativně jsou určeny důvody, za kterých může nebo musí dojít k odvolání vedoucího státního zástupce před vypršením jeho funkčního období.

§34 Odvolání náměstka

Vedoucí státní zástupce má právo kdykoli odvolat svého náměstka bez udání důvodů. Vychází se z toho, že pro úspěšné zastupování je nezbytná absolutní důvěra mezi zastupovaným a zastupujícím, v případě jejího porušení není další spolupráce možná.

K části osmé

V celé této hlavě zůstává v zásadě v platnosti úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r. 2013 s dvěma výjimkami: 1. U nejvyššího státního zastupitelství se zachová institut „dohledu nad dohledem“ 2. Místní příslušnost státních zástupců se přednostně řídí ustanoveními trestního řádu. Pouze v případě vyloučení státního zástupce z důvodu podjatosti apod. nastupují pravidla dle tohoto zákona.

§35 Místní a věcná příslušnost státních zastupitelství

Obsahuje speciální úpravu důsledků změn ve struktuře soustavy státního zastupitelství. Zastupování veřejné žaloby v odvolacím řízení u vrchních soudů, které jsou soudy 2.stupně, budou nadále řešit státní zastupitelství 2. stupně.

Speciální státní zastupitelství budou podávat žaloby u určeného krajského soudu, který se tím de facto stane specializovaným nalézacím soudem. V odvolacím řízení budou zastupovat žalobu u příslušných vrchních soudů.

Přikázání speciálních státních zastupitelství k určeným krajským soudům vyžaduje úpravu trestního řádu, aby byla zachována zásada zákonného soudce.

§36 Vyloučení státního zástupce ve zvláštních případech

Stanoví pravidla vylučování státního zástupce v kauzách, u nichž by se mohl dostat do střetu zájmů, a to v podstatě shodně s ministerským návrhem zákona.

§37 Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství.

Stanoví pravidla změn v příslušnosti státních zastupitelství.

§38 Vzájemná zastupitelnost státních zastupitelství.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem. Nevyžaduje další komentář.

§39 Dohled v soustavě státního zastupitelství.

Proti právní úpravě ministerského návrhu zákona se rozšiřuje právo podání podnětu k vykonání dohledu tak, aby každý, kdo jedná ve veřejném zájmu, měl právo podat podnět k vykonání dohledu.

Proti právní úpravě ministerského návrhu zákona se Nejvyššímu státnímu zastupitelství přiznává právo vykonat dohled nad dohledovou činností krajských státních zastupitelství. Bez tohoto opatření by neměl nejvyšší státní zástupce možnost usměrňovat aspoň zprostředkovaně chod okresních státních zastupitelství.

§40 Oprávnění nejblíže vyššího státního zastupitelství při výkonu dohledu.

Zachovává se dosavadní právní úprava, komentáře není třeba.

§41 Pokyny nižším státním zastupitelstvím.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§42 Odmítnutí pokynu vyššího státního zastupitelství.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§43 Řídicí a kontrolní oprávnění vedoucích státních zástupců.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§44 Povinnosti a oprávnění řadových státních zástupců.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§45 Rozvrh práce

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§46 Výroční zprávy vedoucích státních zástupců

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem, až na lhůty, které jsou proti ministerskému návrhu kratší. Zkrácení lhůt vychází z úvahy, že nápravná opatření jsou účinná pouze v případě, následují-li co nejdříve po zjištění závad.

K části deváté

§47 Základní oprávnění nejvyššího státního zástupce.

Proti dosavadní právní úpravě se rozšiřuje okruh podzákonných předpisů, upravujících činnost státního zastupitelství, které bude podle tohoto zákona vydávat nejvyšší státní zástupce, v některých případech po projednání s ministrem spravedlnosti. Projednání s ministrem spravedlnosti se uplatňuje tam, kde je zcela nezbytná absolutní shoda mezi ministerstvem a NSZ např. z důvodu limitování finančních prostředků a přidělování tabulkových míst. Souhlasem s vydáním předpisu se ministr zavazuje, že jako hlava státní správy státního zastupitelství přidělí potřebné prostředky na realizaci vnitřního předpisu.

Tento paragraf přináší významné posílení nezávislosti státního zastupitelství na ministerstvu-pravidla vnitřního chodu již nebudou vnášena zvenčí.

§48 Kontrola skončené věci.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem. Dává Nejvyššímu státnímu zastupitelství možnost zpětné prověrky a případné nápravy řízení, ukončených nižšími stupni státního zastupitelství.

§ 49 Zrušení nezákonného příkazu k zachovávání právních předpisů.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

K části desáté

Až na výjimky zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§50 Zapůjčování spisů a dokumentů a povinnost součinnosti.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§51 Podání vysvětlení.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§52 Pořádková pokuta.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§53 Odborné vyjádření, přibrání znalce a tlumočníka.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem.

§54 Přijímání a vyřizování podání.

Ustanovení v podstatě shodné s ministerským návrhem. Odlišné je ustanovení odst.1, které zakazuje státnímu zastupitelství častý nešvar maření účelu podání jeho přehodnocením na jiný druh podání (např. podnět ke kárnému řízení podle zák.č.7/2002 Sb. se přehodnotí na prostou stížnost podle §16b zák.č.283/1993 Sb.). Ukládá se státnímu zastupitelství, aby respektovalo záměr předkladatele podání .

K části jedenácté Až na výjimky zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013. Není zařazen §44 - Zpráva o činnosti státního zastupitelství- který je umístěn v jiné části návrhu jako §46.

§55 Poskytování informací v soustavě státního zastupitelství.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§56 Předávání osobních údajů státním zastupitelstvím.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§57Centrální evidence stíhaných osob.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§58 Poskytování údajů ze základního registru obyvatel a z agendových informačních systémů.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

K části dvanácté Až na níže uvedené výjimky zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§59 Informování ministerstva.

Informační povinnost vůči ministerstvu vychází z ustanovení §1 odst. 3 tohoto zákona. Vychází se částečně vstříc požadavkům „ministerského“ návrhu zákona na poskytování informací, potřebných pro jeho legislativní činnost, ale zvýrazňuje se postavení ministerstva jako nadřízeného orgánu. Státní zastupitelství vyhoví požadavku na poskytnutí informací, které ministr spravedlnosti potřebuje pro vyhodnocení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na podání kárné žaloby. Nejedná se v žádném případě o informace z „živých“ kauz.

§60 Informování dalších orgánů veřejné moci.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§61 Poskytování utajovaných informací státními zastupitelstvími.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§62 Zapůjčování spisů státního zastupitelství.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§63 Nahlížení do osobního spisu.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

§64 Zásady informování veřejnosti.

Zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013.

K části třinácté Pokud není dále uvedeno jinak, v zásadě zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013, v podstatě shodně s platným zákonem č.283/1993 Sb..

§65 Úkoly správy státního zastupitelství.

§66 Orgány správy státního zastupitelství.

§67 Obecná ustanovení o výkonu správy státního zastupitelství.

§68 Ředitelé správy státních zastupitelství.

§69 Působení ministerstva jako orgánu správy státního zastupitelství.

Úprava je v podstatě shodná s platným zák.283/1993 Sb.popř. se sněmovním tiskem č. 1054/0 z r.2013. Rozšiřuje povinnosti ministerstva o řízení investiční činnosti a přenechává Nejvyššímu státnímu zastupitelství pravomoc přidělování míst a finančních prostředků uvnitř soustavy v rozsahu, dohodnutém s ministerstvem. §70 Správa Nejvyššího státního zastupitelství.

§ 71 Systemizace služebních míst.

§72 Pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce.

Úprava je v podstatě shodná s platným zák.283/1993 Sb.popř. se sněmovním tiskem č. 1054/0 z r.2013, ale rozšiřuje pravomoc nejvyššího státního zástupce o právo vydávat podzákonné normy, upravující vnitřní chod státního zastupitelství.

§73 Správa krajských státních zastupitelství a Speciálního státního zastupitelství.

Odpovídá ministerskému návrhu zákona.

§74 Správa okresního státního zastupitelství.

Odpovídá ministerskému návrhu zákona

K části čtrnácté

Proti pojetí sněmovního tisku č. 1054/0 z r.2013 se poradním sborům poskytuje důležitá úloha v ochraně nezávislosti státních zástupců při řešení jejich personálních záležitostí. Proto se vedle Poradního sboru nejvyššího státního zástupce, který se zabývá koncepčními záležitostmi celé soustavy, zřizují „malé“ poradní sbory při NSZ, krajských státních zastupitelstvích a Speciálních státních zastupitelstvích I a II. Záležitostí státních zástupců okresních státních zastupitelství spravují poradní sbory při krajských státních zastupitelstvích.

§75 Obecné zásady.

Základní pravidla fungování poradních sborů: členství v nich, jejich vedení a činnost.

§76 Ustavení poradních sborů.

Zmocnění nejvyššího státního zástupce k stanovení početnosti sborů a pravidel jejich zvolení.

§77 Působnost poradních sborů.

Poradní sbory projednávají personální záležitosti a výsledky činnosti příslušného státního zastupitelství. Jejich vyjádření mají poradní charakter, nezavazují vedoucího státního zástupce. Členové poradních sborů jsou vysíláni do výběrových, zkušebních a kárných komisí.

K části patnácté

V zásadě zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r. 2013, v podstatě shodně s platným zákonem č.283/1993 Sb.

V souvislosti se zřízením Speciálního státního zastupitelství vzniká potřeba zaměstnávat jako analytiky a konzultanty odborníky z ekonomických, popř. dalších neprávnických profesí. Tento paragraf upravuje jejich postavení.

§ 78 Čekatelé státního zastupitelství.

§ 79 Závěrečná zkouška.

§ 80 Asistenti státních zástupců.

Požaduje se u nich ukončené vysokoškolské vzdělání magisterského směru v oboru, v němž budou působit.

§ 81 Ostatní odborní zaměstnanci státního zastupitelství, kteří se mohou podílet na úkonech trestního řízení.

K části šestnácté a sedmnácté.

V zásadě zůstává zachována úprava dle sněmovního tisku č. 1054/0 z r. 2013, v podstatě shodně s platným zákonem č.283/1993 Sb. k části osmnácté

V této části se v podstatě řeší organizace převádění osob, úkolů a prostředků do podmínek působnosti nového zákona.

§84 Ochrana bezpečnosti státního zastupitelství.

Shodné s ministerským návrhem.

§85 Výklad některých pojmů I.

Výklad interpretace starších právních pojmů, shodný s ministerským návrhem.

§ 86 Výklad některých pojmů II.

Obsahuje ustanovení o zachování kontinuity působnosti asistentů, právních čekatelů a ostatních zaměstnanců po přijetí nového zákona.

§ 87 Ukončení mandátu vedoucího státního zástupce v důsledku nabytí účinnosti tohoto zákona

Obsahuje ustanovení o zachování kontinuity působení vedoucích státních zástupců a rozvrh postupného zániku jejich mandátů. Jako prvnímu skončí mandát nejvyššímu státnímu zástupci, aby další personální změny již řídil nový nejvyšší státní zástupce.

Nejvyšší státní zástupce je jediným vedoucím státním zástupcem, který se smí přihlásit do výběrového řízení na svou původní funkci. Pokud by tomu tak nebylo, byl by znevýhodněn proti krajským a okresním státním zástupcům, kteří se smí ucházet o jmenování vedoucím státním zástupcem u jiného než u svého dosavadního státního zastupitelství.

Krajští a okresní státní zástupci nesmí být jmenováni náměstky na svém dosavadním státním zastupitelství. Náměstci krajských a okresních státních zástupců nesmí být jmenováni vedoucími státními zástupci svých dosavadních státních zastupitelství.

Existenční jistoty vedoucích státních zástupců a jejich náměstků, kteří v důsledku účinnosti ustanovení tohoto paragrafu ztratili vedoucí postavení, jsou zajištěny tím, že zůstávají státními zástupci svého dosavadního státního zastupitelství.

§88 Ukončení mandátu vedoucího státního zástupce nebo náměstka pro ztrátu způsobilosti dle §24 odst.1 tohoto zákona.

Stanoví termín ukončení mandátu vedoucích státních zástupců na 2. a 3. stupni, kteří byli příslušníky předlistopadových represivních orgánů.

§89 Doplnění vzdělání vedoucích státních zástupců a jejich náměstků.

Stanoví se lhůta pro doplnění vzdělání vedoucích státních zástupců, kteří nemají titul JUDr.

§90 Povinnost získání bezpečnostní prověrky.

Návrh zákona ukládá nejvyššímu státnímu zástupci, státním zástupcům Speciálního státního zastupitelství II a jeho služebním funkcionářům povinnost získat bezpečnostní prověrku podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilost, poněvadž z obsahu jejich činnosti vyplývá jistota, že se budou ve značném rozsahu seznamovat s utajovanými skutečnostmi.

Stanoví se ale přechodné období, po které mohou působit bez bezpečnostní prověrky.

§91 Změny v soustavě státního zastupitelství, vyvolané přijetím tohoto zákona.

Stanoví se pravidla delimitace zrušených vrchních státních zastupitelství, jejich agend a majetku. Na rozdíl od ministerského návrhu státní zástupci budou dočasně přiděleni ke krajským státním zastupitelstvím, odkud budou dále přeřazeni na definitivní pracoviště. Tím se stát vyhne finančním nákladům, které by vyvstaly při přeřazení státních zástupců VSZ na NSZ, jímž by se dostali do vyšší platové třídy.

§92 Nevypořádané návrhy na odvolání z funkce vedoucího státního zástupce.

Neukončená personální opatření, zahájená před nabytím účinnosti zákona, se řeší podle stávajících předpisů, věci, vrácené stížnostním orgánem k novému projednání, se již budou vyřizovat podle tohoto zákona.

§ 93 Ustavení poradních sborů.

Stanoví harmonogramu ustavování poradních sborů

§94 Ustavení Speciálních státních zastupitelství.

Stanoví harmonogram organizačních a personálních opatření k ustavení Speciálních státních zastupitelství. Od účinnosti zákona až do jmenování vedoucích státních zástupců, vzešlých z výběrového řízení, budou přípravné úkony konat státní zástupci, pověření nejvyšším státním zástupcem k zastupování vedoucích státních zástupců.

§95 Zmocňovací ustanovení.

Zákon zmocňuje ministerstvo spravedlnosti k vydání předpisů, podle nichž proběhne výběrové řízení vedoucích státních zástupců a čekatelů státního zastupitelství a jimiž se bude řídit čekatelská praxe.

§96 Zrušovací ustanovení.

Zrušují se právní normy, jež svým obsahem kolidují s tímto zákonem.

§96 Účinnost.

Předpokládá se účinnost zákona od 1.1.2017