ALTERNATIVNÍ NÁVRH ZÁKONA O STÁTNÍM ZASTUPITELSTVÍ – ČÁST II b

Autor: ZJ (mailto:zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com), Téma: Aktuální kauzy spolku, Zdroj: Zdeněk Jemelík
Vydáno dne 27. 06. 2015 (449 přečtení)




§31
Stížnosti na nečinnost a nesprávný úřední postup státního zastupitelství

(1) Každý má právo stěžovat si na nesprávný postup vyřizování trestní věci a na nečinnost státního zastupitelství.

(2) Stížnosti je možno podat písemně nebo ústně do protokolu. Přijetí stížnosti je povinností každého státního zastupitelství bez ohledu na místní a věcnou příslušnost.

(3) Státní zastupitelství, které přijalo stížnost, ji předběžně vyhodnotí do 10 pracovních dnů a rozhodne o příslušnosti. Je-li místně a věcně příslušné, začne se jí zabývat a nejpozději do dvou měsíců od přijetí vyrozumí stěžovatele o způsobu vyřízení. Není-li místně a věcně příslušné, bez průtahů ji postoupí příslušnému státnímu zastupitelství. V případě nejasné místní a věcné příslušnosti přijímající státní zastupitelství postoupí stížnost nadřízenému státnímu zastupitelství k rozhodnutí o místní a věcné příslušnosti.

(4) Státní zastupitelství, jemuž byla postoupena stížnost jiným státním zastupitelstvím, vyrozumí stěžovatele bez průtahů o jejím přijetí. Do dvou měsíců od přijetí stížnosti pak vyrozumí stěžovatele o způsobu vyřízení jeho stížnosti.

(5) Zjevně bezdůvodnou stížnost státní zastupitelství odmítne usnesením ; stěžovatel má právo podat proti jeho rozhodnutí stížnost k nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství. Jeho rozhodnutí je konečné.

(6) Není-li stížnost bezdůvodná, vedoucí státní zástupce napadeného státního zastupitelství přijme bez zbytečných průtahů opatření k nápravě. Současně prověří, zda příčinou stížností napadené události není zaviněné porušení státního zástupce, které by mohlo mít povahu kárného provinění. Dojde-li k podezření na kárné provinění, dá podnět k zahájení kárného řízení podle §28 tohoto zákona.

ČÁST SEDMÁ
Odvolávání vedoucích státních zástupců

§ 32
Základní ustanovení

(1) Vedoucí státní zástupce včetně nejvyššího státního zástupce smí být odvolán před vypršením funkčního období pouze ze zákonných důvodů, a to za okolností a postupem, stanoveným tímto zákonem.

(2) O odvolání vedoucího státního zástupce rozhoduje na návrh jeho přímého nadřízeného a po projednání s Poradním sborem představený, kterému ze zákona přísluší právo navrhnout jmenování.

(3) Každý odvolaný vedoucí krajský státní zástupce, městský státní zástupce v Praze a vedoucí Speciálního státního zastupitelství má právo podat proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o svém odvolání rozklad rozkladové komisi Ministerstva spravedlnosti.

(4) Každý odvolaný vedoucí okresní státní zástupce má právo odvolat se k ministrovi spravedlnosti proti rozhodnutí nejvyššího státního zástupce o svém odvolání.

(5) Nejvyšší státní zástupce má právo odvolat se k Poslanecké sněmovně proti rozhodnutí vlády o svém odvolání. Jeho odvolání projedná Ústavně-právní výbor, Mandátový a imunitní výbor a Výbor pro bezpečnost, které se vyjádří k návrhu na odvolání. Rozhodne pak hlasováním schůze Poslanecké sněmovny. K platnosti rozhodnutí je nutná nadpoloviční většina přítomných poslanců. Poslanecká sněmovna může rozhodnutí vlády potvrdit, zrušit nebo vrátit s výhradami k novému posouzení.

(6) S výjimkou nejvyššího státního zástupce každý odvolaný vedoucí státní zástupce, který neuspěl s odvoláním nebo s rozkladem podle odst.3, 4 tohoto paragrafu, může rozhodnutí o odvolání napadnout žalobou u kárného soudu do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

(7) Předkladatel návrhu na odvolání, jemuž nebylo vyhověno, má právo podat kárnou žalobu podle speciálního předpisu (t. č. zák. č.7/2002 Sb.)

(8) Služební místo vedoucího státního zástupce, který se odvolal proti svému odvolání k soudu, zůstane až do právní moci soudního rozhodnutí neobsazené. V případě naléhavé potřeby příslušnou agendu převezme jiný státní zástupce na základě pověření.

§33
Důvody odvolání vedoucího státního zástupce

Odvolání vedoucího státního zástupce včetně nejvyššího státního zástupce před vypršením funkčního období dojde
a) byl-li propuštěn ze služebního poměru státního zástupce
b) došlo-li ke zrušení služebního místa
c) vedoucí státní zástupce dosáhl dvakrát po sobě nevyhovujícího výsledku při služebním hodnocení
d) pokud vedoucí státní zástupce po dobu půl roku nevykonává funkci pro zdravotní překážky
e) ztratil-li způsobilost seznamovat se s utajovanými skutečnostmi, je-li tato způsobilost podmínkou po zastávání konkrétního místa vedoucího státního zástupce
f) byl zproštěn výkonu služby z důvodu uvalení vazby
g) rozhodne-li o odvolání z funkce kárná komise 2. stupně podle §29 odst.2 písm.c tohoto zákona
h) rozhodne-li o jeho odvolání kárný soud
i) požádá-li vedoucí státní zástupce písemně o uvolnění z funkce, jeho nadřízený mu vyhoví tak, aby výkon funkce skončil do 60 dnů od doručení žádosti

§34
Odvolání náměstka

Vedoucí státní zástupce může kdykoli odvolat svého náměstka bez udání důvodů. Výkon funkce skončí k poslednímu dni měsíce následujícího po vydání rozhodnutí o odvolání.

ČÁST OSMÁ
Zásady jednání státních zastupitelství

§35
Místní a věcná příslušnost státních zastupitelství

(1) Státní zastupitelství působí u soudu, v jehož obvodu je činné, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

(2) Místní příslušnost státního zastupitelství v trestním řízení 1. stupně se řídí ustanovením zák. č. 141/1961 Sb. – trestního řádu - až na výjimky, stanovené tímto zákonem.

(3) Nejvyšší státní zastupitelství působí při Nejvyšším soudu ČR a při Nejvyšším správním soudu.. Krajská státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze a Speciální státní zastupitelství mohou převzít s předběžným souhlasem nejvyššího státního zástupce dozor nad přípravným řízením a zastupování veřejné žaloby u okresního soudu v obvodu své působnosti, jde-li o mimořádně složitý a společensky závažný případ.

(4) Speciální státní zastupitelství I podává žaloby u Krajského soudu v Hradci Králové, Speciální státní zastupitelství II u Krajského soudu v Brně-pobočka Jihlava s výjimkou případů dle odst.(3) tohoto paragrafu.

(5) Je-li trestním řádem dána místní příslušnost více státních zastupitelství, je příslušné to, který začalo konat úkony trestního řízení jako první, avšak Speciální státní zastupitelství má přednost před ostatními; zahájí-li úkony trestního řízení jiné státní zastupitelství, věc mu neprodleně předá.

(6) K zastupování žaloby v odvolacím a stížnostním řízení u vrchních soudů jsou tímto zákonem zmocněna krajská státní zastupitelství:
a) Krajské státní zastupitelství v Praze u Vrchního soudu v Praze ve věcech, rozhodovaných v 1. stupni u Městského soudu v Praze
b) Městské státní zastupitelství v Praze u Vrchního soudu v Praze ve věcech, rozhodovaných v 1. stupni u u krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Plzni a Ústí n.L.
c) Krajské státní zastupitelství v Ostravě u Vrchního soudu v Olomouci ve věcech, rozhodovaných v 1. stupni u Krajského soudu v Ostravě a u Krajského soudu v Brně
d) Speciální státní zastupitelství I a II u Vrchního soudu v Praze a v Olomouci ve věcech, jimi žalovaných u krajských soudů v obvodu působnosti daného vrchního soudu.

(7) O změně místní a věcné příslušnosti státního zastupitelství z důvodu vhodnosti rozhoduje pouze soud podle §25 zák. č. 140/1961 Sb. mimo výjimek dle tohoto zákona.

(8) K podnětu osoby, jejíž práva nebo povinnosti jsou postupem státního zastupitelství přímo dotčena, přezkoumá příslušnost státního zastupitelství nejblíže vyšší státní zastupitelství.

(9) Řízení před soudem v jiném než trestním řízení se v odpovídajícím stupni účastní to státní zastupitelství, které působí u soudu, u něhož se v tomto stupni koná řízení, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

§36
Vyloučení státního zástupce, odnětí a přikázání věci státnímu zástupci

(1) V případě, že se intervenující státní zástupce vyloučil z řízení pro podjatost podle §30 a násl. zák. č. 140/1961 Sb., nadřízený vedoucí státní zástupce přikáže věc jinému státnímu zástupci téhož státního zastupitelství

(2) Vyloučí-li se z řízení podle §30 a násl. zák. č. 140/1961 Sb. vedoucí státního zastupitelství, je z řízení vyloučeno celé státní zastupitelství. O změně přikázání rozhodne soud postupem podle §25 zák. č. 140/1961 Sb.

(3) Z vykonávání úkonů státního zastupitelství v jiných věcech než v trestním řízení je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, zda může ve věci nestranně rozhodovat, zejména pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu veřejné moci jednajícímu ve věci.

(4)V jiných věcech než v trestním řízení státní zástupce, jehož se důvod vyloučení týká, předloží věc se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci nebo jinému jím pověřenému státnímu zástupci k přezkoumání tvrzeného důvodu vyloučení. Shledá-li vedoucí státní zástupce nebo jiný jím pověřený státní zástupce tento důvod opodstatněným, věc státnímu zástupci odejme a přidělí ji k vyřízení jinému státnímu zástupci, anebo ji vyřídí sám.

(5) Z vykonávání úkonů v rámci dohledu, zpracovávání podkladů k vyřízení stížnosti na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, čekatelů státního zastupitelství, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních zaměstnanců zařazených k výkonu práce na státním zastupitelství (dále jen „stížnost na chování nebo na průtahy“) i z přezkoumávání věci v řízení o mimořádném opravném prostředku a podnětů k jejich uplatnění je vyloučen státní zástupce, který byl činný v přezkoumávané věci; to neplatí pro poskytnutí vyjádření takového státního zástupce k podané stížnosti.

(6) Úkony, učiněné vyloučeným státním zástupcem, jsou v dalším řízení nepoužitelné a musí být opakovány.

(7) Nemůže-li úkon pro jeho neodkladnost provést příslušný státní zástupce, provede jej státní zástupce nepříslušný, který o jeho provedení bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušného státního zástupce a věc mu předá.

(8)Z důležitých důvodů může být věc přidělená státnímu zástupci na jeho žádost nebo s jeho souhlasem odňata a přikázána jinému státnímu zástupci téhož stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje vedoucí státní zástupce, který je oběma státním zástupcům nejblíže společně nadřízen.

(9) Ustanovení §36 tohoto zákona se užijí přiměřeně na vyloučení čekatele státního zastupitelství, asistenta státního zástupce nebo vyššího úředníka státního zastupitelství.

§37
Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství

(1) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.

(2) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce příslušného nižšího státního zastupitelství je podle právních předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento zákon jinak.

(3) Vzniknou-li důvodné pochybnosti o nepodjatosti a nestrannosti při projednání věci u příslušného státního zastupitelství, může být věc příslušnému státnímu zastupitelství odňata a přikázána jinému státnímu zastupitelství téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhodne nejblíže vyšší státní zastupitelství.

(4) O podnětech k odnětí a přikázání věci z důvodu vhodnosti ve všech ostatních případech rozhoduje soud podle §25 tr. ř.

(5) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak, a proti rozhodnutí, ke kterým dalo nejblíže nižší státní zastupitelství pokyn nebo se kterým toto státní zastupitelství vyslovilo souhlas. O opravných prostředcích proti rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství nebo státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

(6) Je-li z rozhodování vyloučen vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které ve věci vykonává dohled, nebo které rozhoduje o opravných prostředcích nebo o vyloučení vedoucího státního zástupce, který je příslušný k vyřízení stížnosti na chování nebo na průtahy nebo přezkoumání důvodnosti jejího vyřízení, nejblíže vyšší státní zastupitelství přikáže věc jinému státnímu zastupitelství téhož stupně; pokud jde o nejvyššího státního zástupce, ve věci rozhodne ministr spravedlnosti, jehož rozhodnutí je konečné. Státní zastupitelství, jemuž byla věc přikázána, vykonává dohled, rozhoduje o opravných prostředcích nebo jeho vedoucí vyřizuje stížnosti na chování nebo na průtahy nebo přezkoumává důvodnost jejího vyřízení namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata. Obdobně postupuje ministerstvo spravedlnosti. (7) Je-li z rozhodování vyloučen vedoucí státní zástupce Speciálního státního zastupitelství v situaci, kdy jeho úřad vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích nebo o vyloučení vedoucího státního zástupce, který je příslušný k vyřízení stížnosti na chování nebo na průtahy nebo přezkoumání důvodnosti jejího vyřízení, pravomoci Speciálního státního zastupitelství převezme Nejvyšší státní zastupitelství.

(8) O sporech o příslušnost, o odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje usnesením, proti kterému není opravný prostředek přípustný, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

§38
Vzájemná zastupitelnost státních zastupitelství

(1) Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s obtížemi nebo s neúměrnými náklady nebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiné státní zastupitelství. Úkony, které nelze provést v obvodu příslušného státního zastupitelství, může příslušné státní zastupitelství provést též prostřednictvím videokonferenčního zařízení.

(2) Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.

(3) Prošetřením podnětu k využití některého oprávnění nejvyššího státního zástupce může Nejvyšší státní zastupitelství pověřit nižší státní zastupitelství.

§39
Dohled v soustavě státního zastupitelství

(1) Každý účastník trestního řízení, a každý občan nebo instituce, kdo v rámci výkonu své profese, veřejné činnosti nebo jakkoli jinak získají znepokojivé informace o průběhu konkrétního trestního řízení a domnívají se, že je ve veřejném zájmu vykonat dohled nad činností orgánů činných v trestním řízení, mají právo podat podnět k vykonání dohledu. Dohledové státní zastupitelství vyrozumí předkladatele podnětu bez vyzvání ve lhůtě 30 dnů o způsobu jeho vyřízení .

(2) Dohled se vykoná na základě vnějšího podnětu nebo z vlastní iniciativy státního zastupitelství.

(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí spadajících do jejich působnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Dohled lze vykonat v konkrétní věci i ve věcech určitého druhu a lze jej vykonat i opakovaně.

(4) Účelem dohledu je zajištění jednotného, zákonného, odborného a účinného výkonu působnosti státních zástupců nižšího státního zastupitelství. Výkonem dohledu se nesmí zasahovat do nestranného a samostatného výkonu působnosti státního zástupce a jeho nezávislosti na vnějších vlivech.

(5) Nejvyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat omezený dohled nad postupem krajského státního zastupitelství, který je výkonem dohledu; přezkoumá pouze, zda krajské státní zastupitelství při výkonu dohledu postupovalo v souladu se zákonem a zda vyčerpalo zákonem dané možnosti.

(6) Dohled se nevykoná, byla-li ve věci podána soudu obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, byla-li soudu podána žaloba nebo návrh na zahájení řízení nebo byl-li učiněn vstup do již zahájeného řízení.

(7) Řízení o opravných prostředcích a vyžadování informací za účelem zpracování zprávy o činnosti státního zastupitelství za uplynulý rok nebo zvláštních zpráv o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství (dále jen „zvláštní zpráva“) se za výkon dohledu nepovažuje.

(8) Dohled se nevykoná, bylo-li již v téže věci rozhodnuto v řízení o řádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí státního zástupce. To nebrání využití informací obsažených v podnětu k výkonu dohledu v řízení, pokud to přichází v úvahu.

(9) Je-li podnět k výkonu dohledu doručen státnímu zastupitelství, vůči jehož postupu směřuje, a nebude-li podnětu k výkonu dohledu v plném rozsahu vyhověno, předloží se nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství. O předložení podnětu k výkonu dohledu nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství se podatel vyrozumí.

(10) O vyřízení podnětu k výkonu dohledu se podatel písemně vyrozumí nejpozději do 30 dnů ode dne doručení podnětu k výkonu dohledu nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo státnímu zastupitelství, u něhož působí státní zástupce, jehož postupu se podnět k výkonu dohledu týká. Tuto lhůtu může vedoucí státní zástupce prodloužit z důležitých důvodů, zejména pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podnětu k výkonu dohledu; o prodloužení lhůty je třeba podatele písemně vyrozumět.

(11) Vyřídilo-li podnět k výkonu dohledu nejblíže vyšší státní zastupitelství, vyřízení je konečné. O tom je třeba podatele poučit.

(12) O zahájení a ukončení výkonu dohledu a jeho důvodech se vyrozumí státní zastupitelství, vůči němuž dohled směřuje. Po ukončení dohledu vyšší státní zastupitelství seznámí příslušné nižší státní zastupitelství se svými zjištěními a, pokud to přichází v úvahu, uloží mu opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Ukončení dohledu nevylučuje oprávnění následně vyžadovat v takové věci nebo ve věcech určitého druhu informace o učiněných opatřeních či o průběhu a výsledku řízení.

(13) Dohled lze vykonat i před zahájením trestního řízení, a to v rozsahu oprávnění státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství vůči policejnímu orgánu podle trestního řádu.

(14) Dohled lze vykonat i nad postupem čekatelů státního zastupitelství, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a odborných zaměstnanců zařazených k výkonu práce na státním zastupitelství, pokud se samostatnou činností podílejí na výkonu působnosti státního zastupitelství. Ustanovení o odmítnutí splnění pokynu se nepoužije.

§40
Oprávnění nejblíže vyššího státního zastupitelství při výkonu dohledu

Při výkonu dohledu je nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno
a)přezkoumat věc, kterou nejblíže nižší státní zastupitelství vyřizuje,
b)provádět prověrky v takové věci nebo ve věcech určitého druhu, je-li to odůvodněno poznatky, jež má nejblíže vyšší státní zastupitelství k dispozici, nebo je-li nejblíže nižší státní zastupitelství v takové věci nečinné,
c)vyžadovat v takové věci nebo ve věcech určitého druhu informace nebo stanoviska
d)dávat pokyny v jednotlivé věci vyřizované nejblíže nižším státním zastupitelstvím za podmínek stanovených zákonem, nebo
e)odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo, nesplní-li nižší státní zastupitelství uložený pokyn anebo ho ze zákonných důvodů odmítne.

§41
Pokyny nižším státním zastupitelstvím

(1) Pokyn daný nejblíže vyšším státním zastupitelstvím státnímu zástupci nebo státnímu zastupitelství musí být písemný, musí být jako pokyn výslovně označen, musí být jednoznačný a musí v něm být uvedena ustanovení zákona, o něž se opírá. Neobsahuje-li pokyn náležitosti uvedené ve větě první, nepřihlíží se k němu.

(2) Pokud jsou v rozporu pokyn nejblíže vyššího státního zastupitelství daný při výkonu dohledu a pokyn vedoucího státního zástupce při výkonu jeho řídicích a kontrolních oprávnění, postupuje státní zástupce podle pokynu daného nejblíže vyšším státním zastupitelstvím. Ustanovení o možnosti odmítnout splnění pokynu nejblíže vyššího státního zastupitelství nebo vedoucího státního zástupce tím nejsou dotčena.

§42
Odmítnutí pokynu vyššího státního zastupitelství

(1) Státní zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství může pokyn nejblíže vyššího státního zastupitelství daný při výkonu dohledu písemně odmítnout pro rozpor se zákonem.

(2) Státní zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství může pokyn nejblíže vyššího státního zastupitelství daný při výkonu dohledu písemně odmítnout i tehdy, má-li za to, že pokyn vychází z výkladu, který je ve zjevném rozporu s názorem obecně zastávaným právní naukou a ustálenou rozhodovací praxí (dále jen „uznávaný výklad práva“). Takto však není oprávněn postupovat, jestliže závaznost právního názoru uvedeného v pokynu vyplývá z ustanovení tohoto zákona, jiného právního předpisu. nebo pravomocného soudního rozhodnutí.

(3) Při odmítnutí splnění pokynu je státní zástupce povinen uvést, v čem spatřuje rozpor se zákonem, včetně odkazu na jeho konkrétní ustanovení, nebo odůvodnit zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva.

(4) Odmítne-li státní zástupce splnit pokyn daný nejblíže vyšším státním zastupitelstvím z důvodů uvedených v odstavcích 1 nebo 2, předloží věc vedoucímu státnímu zástupci, který buď věc státnímu zástupci odejme a vyřídí ji sám, nebo ji předloží nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství s návrhem na rozhodnutí, že se věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství odnímá.

(5) Nejblíže vyšší státní zastupitelství přezkoumá pokyn a netrvá-li na jeho splnění, vezme jej zpět. Pokud na jeho splnění trvá, věc nižšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo. (6) O odejmutí věci nižšímu státnímu zastupitelství a o tom, že ve věci bude působit nejblíže vyšší státní zastupitelství, se rozhoduje usnesením, proti kterému není přípustná stížnost, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

§43
Řídicí a kontrolní oprávnění vedoucích státních zástupců

(1) Vedoucí státní zástupce je oprávněn kontrolovat a usměrňovat postup státních zástupců, čekatelů státního zastupitelství, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a odborných zaměstnanců činných u státního zastupitelství, v jehož čele stojí.

(2) Výkon řídicích a kontrolních oprávnění vedoucího státního zástupce nesmí nepřiměřeně zasahovat do nezávislosti státních zástupců na vnějších vlivech či nahrazovat nestranný a samostatný výkon jejich působnosti. Vedoucí státní zástupce může zasahovat do věci vyřizované při výkonu zákonem stanovené působnosti státního zastupitelství jen v mezích a prostředky, které stanoví tento zákon nebo jiný právní předpis. V rámci svých řídicích a kontrolních oprávnění může vedoucí státní zástupce do věci vyřizované u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, zasahovat jen za účelem zajištění jednotného, zákonného, odborného a účinného výkonu působnosti státních zástupců.

(3) Výkonem řídicích a kontrolních oprávnění může vedoucí státní zástupce pověřit jiného státního zástupce.

(4) Vedoucí státní zástupce je při řídící a kontrolní činnosti povinen zejména
a)dbát o jednotný, zákonný, odborný a účinný postup ve věcech svěřených do působnosti státního zastupitelství, v jehož čele stojí,
b)dbát o plynulost řízení a o to, aby při vyřizování věcí nedocházelo k nedůvodným průtahům,
c)respektovat pokyny nejblíže vyššího státního zastupitelství vydané při výkonu dohledu, s výjimkou pokynů, jejichž splnění bylo podle ustanovení tohoto zákona odmítnuto,
d)vytvářet pracovní podmínky a organizační předpoklady pro náležitý výkon působnosti jím řízeného státního zastupitelství, pro nezávislý a samostatný výkon působnosti státních zástupců, jakož i plnění pracovních úkolů čekatelů státního zastupitelství, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a odborných zaměstnanců zařazených k výkonu práce na státním zastupitelství,
e)sledovat profesní růst státních zástupců,
f)po projednání se státními zástupci vydávat rozvrh práce státních zástupců.

(5) Vedoucí státní zástupce je oprávněn
a)dávat státním zástupcům za účelem usměrňování a kontroly jejich postupu při vyřizování věcí v příslušnosti státního zastupitelství pokyny, a to i ve věcech určitého druhu,
b)za splnění podmínek stanovených tímto zákonem věc státnímu zástupci odejmout a přidělit ji k vyřízení jinému státnímu zástupci,
c)za účelem postupu v konkrétní věci nebo věcech určitého druhu ustanovovat meziresortní, víceoborové, odborné nebo zvláštní týmy pro řešení otázek souvisejících s výkonem působnosti státního zastupitelství,
d)vyhradit si za podmínek stanovených tímto zákonem kteroukoli věc k vyřízení, v takové věci je pak činný po celou dobu řízení,
e) sjednávat se státními zástupci dohody o rozšíření kvalifikace,
f)vysílat státní zástupce a ostatní zaměstnance na pracovní cesty a
g)vymezit věci, v nichž bude podepisovat důležité písemnosti; ustanovení odstavce 2 tím není dotčeno.

(6) Vedoucí státní zástupce je oprávněn vydat pokyn k tomu, aby
a)nebyl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení,
b)nebylo zahájeno trestní stíhání,
c)nebyl podán návrh na vzetí obviněného do vazby,
d)byl obviněný propuštěn z vazby,
e)nebyl podán návrh na nařízení domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků nebo odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo na vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu,
f)nebyla podána obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo návrh na potrestání,
g)nebyl podán řádný opravný prostředek nebo návrh na podání mimořádného opravného prostředku či podnět k němu, nebo
h)věc byla odložena nebo odevzdána či postoupena jinému orgánu, trestní stíhání bylo zastaveno, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, bylo schváleno narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo od trestního stíhání odstoupeno

(7) Pokyn dle odst. 6 (dále jen „negativní pokyny“), lze vydat jen zcela výjimečně; musí být vydán písemně s přesným označením podatele a příjemce, musí být formulován jednoznačně včetně odkazu na ustanovení zákona, o něž se opírá, a podepsán vystavujícím vedoucím státním zástupcem.

§44
Povinnosti a oprávnění řadových státních zástupců

(1) Státní zástupce je povinen řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce vydanými při výkonu řídicích a kontrolních oprávnění.

(2) Státní zástupce smí odmítnout pokyn vedoucího státního zástupce pouze za okolností, uvedených v §42 tohoto zákona.

(3) Státní zástupce, který obdržel negativní pokyn ve smyslu ustanovení §43 odst.6 a 7 a má pochybnost o jeho správnosti, je povinen jej postoupit k přezkoumání nadřízenému představeného, které negativní pokyn vydal.

(4) Nevezme-li vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce pokyn po jeho odmítnutí zpět, předloží věc nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství se svým stanoviskem.

(5) Nejblíže vyšší státní zastupitelství věc přezkoumá a pokyn v namítané části buď potvrdí anebo jej zruší a věc vrátí zpět nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství k dalšímu řízení. Negativní pokyn zruší, jestliže nebyly dány důvody pro jeho vydání nebo takový pokyn nemá požadované náležitosti. Vedoucí státní zástupce nižšího státního zastupitelství i státní zástupce, který pokyn odmítl splnit, jsou rozhodnutím nejblíže vyššího státního zastupitelství vázáni. Splnění pokynu, který byl shledán zákonným nebo odpovídajícím uznávanému výkladu práva, nelze z týchž důvodů znovu odmítnout.

(6) Je-li splnění pokynu podle odstavce 1 vázáno zákonnou lhůtou, pro kterou musí být pokyn vykonán bezodkladně, státní zástupce je povinen jej splnit. Má-li státní zástupce za to, že jsou dány důvody pro odmítnutí pokynu, je povinen uvést, v čem spatřuje rozpor se zákonem, včetně odkazu na jeho konkrétní ustanovení, nebo odůvodnit zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva, a dále se postupuje podle odstavců 2 a 3. Shledá-li nejblíže vyšší státní zastupitelství, že pokyn odporuje zákonu nebo vychází z výkladu, který je v zjevném rozporu s uznávaným výkladem práva, a nejde o případ, kdy by závaznost právního názoru uvedeného v pokynu vyplývala z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, přijme opatření k nápravě.

(7) V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v případě, že v průběhu jednání dojde ke změně důkazní situace.

§45
Rozvrh práce

(1) V rozvrhu práce státních zástupců vedoucí státní zástupce stanoví rozdělení agendy mezi jednotlivé státní zástupce, pravidla jejich vzájemného zastupování a zásady podepisování důležitých písemností.

(2) Vedoucí státní zástupce nebo jiný jím pověřený státní zástupce může státnímu zástupci odejmout věc a přidělit ji jinému státnímu zástupci,
a)nemůže-li státní zástupce věc vyřídit z důvodu delší dobu trvající nepřítomnosti; pravidla vzájemného zastupování státních zástupců uvedená v rozvrhu práce státních zástupců tím nejsou dotčena,
b)je-li státní zástupce, jemuž byla věc přidělena, nečinný nebo se v jeho postupu vyskytují neodůvodněné průtahy a nápravy vad nelze účinně dosáhnout jinak,
c)jsou-li dány důvody uvedené v § 36 odst. 4,
d)byla-li provedena kontrola postupu státního zástupce ve věcech, jež vyřizuje, a je-li potřebné přijmout opatření k nápravě zjištěných vad, nebo
e)vyjde-li dodatečně najevo, že věc měla být podle rozvrhu práce přidělena jinému státnímu zástupci.

(3) Vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce si může vyřízení věci přidělené jinému státnímu zástupci z důležitých důvodů vyhradit. Důvody pro takové opatření uvede ve spisu státního zastupitelství. Takto vyhrazenou věc je povinen vyřídit sám.

§46
Výroční zprávy vedoucích státních zástupců

(1) Vedoucí okresních (obvodních, územního) a krajských státních zastupitelství a Speciálního státního zastupitelství předkládají svým přímým nadřízeným po skončení kalendářního roku výroční zprávy o činnosti a výsledcích, jejichž obsahovou strukturu určí nejvyšší státní zástupce pokynem obecné povahy, a to:
a)okresní (obvodní, územní ) státní zástupci předloží zprávy za uplynulý rok vedoucím krajských státních zastupitelství do 31. ledna kalendářního roku
b)krajští státní zástupci, městský státní zástupce v Praze a vedoucí Speciálního státního zastupitelství předloží zprávy nejvyššímu státnímu zástupci do konce února následujícího kalendářního roku.

(2) Nejvyšší státní zástupce předkládá nejpozději do 30. dubna kalendářního roku prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě výroční zprávu za uplynulý kalendářní rok o činnosti a výsledcích Nejvyššího státního zastupitelství a celé soustavy státního zastupitelství zvlášť.

ČÁST DEVÁTÁ
Oprávnění nejvyššího státního zástupce §47
Základní oprávnění nejvyššího státního zástupce

(1) Nejvyšší státní zástupce zastupuje soustavu státního zastupitelství navenek.

(2) Nejvyšší státní zástupce vydává základní vnitřní organizační normy státního zastupitelství , popř. jejich vzory, a to:
a)Jednací řád státního zastupitelství (po projednání s ministrem spravedlnosti)
b)Vzorový organizační řád státního zastupitelství
c)Vzorový pracovní řád státního zastupitelství
d)Systemizaci služebních míst v soustavě státního zastupitelství (po projednání s ministrem spravedlnosti)
e)Kariérní řád (po projednání s ministrem spravedlnosti)
f)Kancelářský řád
g)Pokyny obecné povahy

(3) Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce dále může vydávat metodické návody k sjednocení výkonu působnosti státního zastupitelství.

(4) Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství získá nejvyšší státní zástupce poznatky o nejednotnosti postupu a rozhodování soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu ČR podnět k tomu, aby navrhl Nejvyššímu soudu ČR zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného právního předpisu. Obdobné oprávnění má nejvyšší státní zástupce i vůči předsedovi Nejvyššího správního soudu.

(5) Nejvyšší státní zástupce vykonává další oprávnění podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.

§48
Kontrola skončené věci

(1) Nejvyšší státní zástupce může Nejvyššímu státnímu zastupitelství nařídit provedení kontroly skončené věci, v níž je u kteréhokoli státního zastupitelství vedeno trestní řízení pro zločin s horní hranicí trestní sazby vyšší než 5 let. Provedení takové kontroly je oprávněn nařídit též tehdy, pokud by postupem státního zastupitelství byl nebo mohl být závažným způsobem dotčen veřejný zájem a nepřichází v úvahu provedení opatření v rámci výkonu dohledu nebo řídicích a kontrolních oprávnění vedoucího státního zástupce. Podle výsledků kontroly lze zrušit vadná rozhodnutí státního zástupce a nařídit obnovu řízení, pro které může Nejvyšší státní zastupitelství předepsat procesní postup, vyslovit závazný právní názor nebo učinit jiná závazná opatření k nápravě. Nejvyšší státní zastupitelství ale nemůže nahradit vadné rozhodnutí státního zástupce svým vlastním.

(2) Za účelem provedení kontroly skončené věci může státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty a zprávy a provádět prověrky.

(3) Státní zastupitelství, které bylo činné ve věci, v níž byla provedena kontrola skončené věci, je povinno Nejvyšší státní zastupitelství informovat o tom, jaká opatření byla učiněna a s jakým výsledkem byla věc skončena.

§ 49
Zrušení nezákonného příkazu k zachovávání právních předpisů

(1) Státní zástupce, který při výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se v souladu se zákonem omezuje osobní svoboda, vydal příkaz k zachovávání právních přepisů nebo nařízení propuštění osoby z takového zařízení, je povinen jej neprodleně po jeho vydání doručit Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

(2) Nejvyšší státní zástupce může ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení příkazu nebo nařízení uvedeného v odstavci 1 Nejvyššímu státnímu zastupitelství tento příkaz nebo nařízení zrušit. Pro účely tohoto oprávnění nejvyššího státního zástupce je Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty a zprávy a provádět prověrky. K ověření zákonnosti příkazu nebo nařízení může provádět prověrky i v zařízení, v němž se omezuje osobní svoboda.

(3) Pokud podle povahy věci přichází v úvahu opětovné vydání příkazu uvedeného v odstavci 1, nejvyšší státní zástupce současně se zrušením příkazu věc vrátí státnímu zastupitelství, jehož státní zástupce nezákonný příkaz vydal; státní zástupce je vázán právním názorem nejvyššího státního zástupce a je povinen provést úkony a doplnění příkazu, jejichž provedení nejvyšší státní zástupce nařídil.

(4) Nejvyšší státní zástupce může pozastavit výkon příkazu uvedeného v odstavci 1 do doby rozhodnutí o zrušení příkazu. Nerozhodne-li pak nejvyšší státní zástupce ve lhůtě uvedené v odstavci 2 o zrušení příkazu, příkaz se provede.

ČÁST DESÁTÁ
Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství a pravidla součinnosti s jinými orgány

§50
Zapůjčování spisů a dokumentů a povinnost součinnosti

(1) Ministerstva a jiné orgány veřejné moci jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů zapůjčovat na nezbytnou dobu spisy a dokumenty.Odklad zapůjčení spisů a dokumentů je přípustný pouze v případě, že by okamžitým vyhověním došlo k závažnému narušení činnosti vydávajícího orgánu. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokumentů nahlížet a pořizovat z nich opisy, výpisy a kopie.

(2) Ministerstva a jiné orgány veřejné moci jsou povinny bez průtahů vyhovět žádostem státního zastupitelství činěným v mezích jeho působnosti a podávat mu potřebná vysvětlení. Peněžité plnění za vyřízení žádosti přísluší, jen pokud to stanoví jiný právní předpis.

(3) Pro účely výkonu oprávnění podat soudu návrh na zahájení řízení nebo žalobu podle jiného právního předpisu jsou státní zastupitelství a nejvyšší státní zástupce oprávněni
a)provádět potřebná zjištění u orgánů veřejné moci, a to i nad rámec oprávnění vyplývajících z odstavců 1 a 2, zejména mohou vstoupit po předchozím vyrozumění do sídla příslušného orgánu veřejné moci nebo do jiných objektů, pokud je to s ohledem na povahu zjišťovaných skutečností potřebné, požadovat na místě předložení spisů nebo podání vysvětlení nebo vyjádření,
b)dát podnět k provedení kontroly kontrolnímu orgánu, který je příslušný vykonávat kontrolu v oblasti, jíž se oprávnění státního zastupitelství podat návrh na zahájení řízení nebo žalobu týká, nebo
c)dát podnět k provedení kontroly Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.
d)povinnosti podle odstavců 1 a 2 a podle odstavce 3 písm. a) se vztahují i na právnické osoby; na fyzické osoby se vztahují v rozsahu, ve kterém je jim jiným právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve kterém vykonávají podnikatelskou činnost.

(4) Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti nahlížet do soudních spisů a pořizovat si z nich opisy, výpisy a kopie. Pokud státní zastupitelství při výkonu své působnosti požádá soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout, jen pokud jsou k tomu závažné důvody, zejména pokud státní zástupce požádá o zapůjčení spisu v probíhajícím řízení

(5) Ustanoveními odstavců 1 až 5 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů o ochraně utajovaných informací, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti. Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti se pro účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.

§51
Podání vysvětlení

(1) Pokud jiný právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam, jehož kopii obdrží osoba podávající vysvětlení.

(2) Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných jiným právním předpisem od toho, kdo je povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by vysvětlením porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle jiného právního předpisu oprávněn.

(3) Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu blízkou vystavila nebezpečí postihu za přestupek nebo za jiný správní delikt, postihu za kárné provinění nebo nebezpečí trestního stíhání. Státní zastupitelství je oprávněno důvodnost odepření přezkoumat, zda není v rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.

(4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu prokázaného ušlého výdělku a na náhradu výdajů za podmínek a ve výši stanovených jiným právním předpisem. Tuto náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které výzvu vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v důsledku vlastního protiprávního jednání nebo kdo podává vysvětlení výhradně ve vlastním zájmu.

(5) Nárok na náhradu uvedenou v odstavci 4 zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě 3 dnů ode dne podání vysvětlení; o tom musí být osoba, jíž nárok na náhradu vznikl, poučena.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup státního zastupitelství při požadování vysvětlení vztahuje jiný právní předpis.

§52
Pořádková pokuta

(1) Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního zastupitelství podle § 51 odst. 1, může státní zastupitelství uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit jeho předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit i opakovaně.

(2) Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost lze podat u státního zastupitelství, které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě 3 dnů od doručení rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti samo nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.

(3) Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení náležitostí písemného vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak užijí obdobně ustanovení trestního řádu.

(4) Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění. Při správě placení této pokuty se postupuje podle daňového řádu.

§53
Odborné vyjádření, přibrání znalce a tlumočníka

(1) Je-li k objasnění okolnosti důležité pro postup státního zastupitelství při výkonu působnosti podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu potřeba odborných znalostí, státní zastupitelství může vyžádat odborné vyjádření znalce nebo fyzické nebo právnické osoby, která má potřebné odborné předpoklady.

(2) Nepostačuje-li vyžádání odborného vyjádření podle odstavce 1, může státní zastupitelství přibrat znalce.

(3) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti nebo vysvětlení, státní zastupitelství může přibrat tlumočníka.

(4) Na postup při podávání odborného vyjádření, výběru znalce a tlumočníka, na důvody jejich vyloučení a poskytování odměny za znalecký posudek nebo úkon tlumočníka se přiměřeně užije trestní řád.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužijí, pokud státní zastupitelství postupuje při vyžadování odborných vyjádření a přibírání znalců a tlumočníků podle jiného právního předpisu.

§54
Přijímání a vyřizování podání

(1) Podání se posuzuje podle obsahu v souladu se záměrem, s kterým je podatel předložil. Posouzením podle obsahu nesmí být zmařen účel, pro který podatel podání předložil.

(2) Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Písemné podání se činí v listinné podobě nebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, na technickém nosiči dat, nebo telefaxem. Podání v elektronické podobě činěné prostřednictvím veřejné datové sítě se činí do datové schránky nebo elektronickou poštou elektronicky podepsané podle jiného právního předpisu.

(3) Z podání musí být patrno, kdo je podává, které věci se týká, čeho a z jakých důvodů se podatel po státním zastupitelství domáhá. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-li ani po upozornění ve stanovené lhůtě podatelem doplněno, státní zastupitelství je přešetří jen tehdy, pokud obsahuje dostatečné údaje pro to, aby jeho obsah bylo možno prověřit, jinak je bez opatření založí.

(4) Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, a je-li z podání zřejmé, že k jeho vyřízení je příslušný jiný orgán veřejné moci, státní zastupitelství neprodleně podání zašle podateli a vyrozumí jej o tom, kdo je příslušný k vyřízení podání. Jestliže z obsahu podání příslušnost nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom podatele vyrozumí a podání založí.

(5) Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, státní zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná opatření ke zjednání nápravy, jinak, nepřijme-li jiné opatření, podání pro nedůvodnost založí a podatele o tomto vyrozumí.

(6) Státní zastupitelství je povinno o způsobu vyřízení podání podatele vyrozumět nejpozději do 30 dnů od doručení nebo postoupení podání. Tuto lhůtu může vedoucí státní zástupce prodloužit z důležitých důvodů, zejména pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podání; o prodloužení lhůty je třeba podatele písemně vyrozumět.

(7) Ustanovení odstavců 3 až 6 se nevztahují na podněty k výkonu dohledu, na stížnosti na chování nebo na průtahy a na podání činěná státnímu zastupitelství podle jiného právního předpisu.

ČÁST JEDENÁCTÁ
Zpracovávání informací státními zastupitelstvími

§55
Poskytování informací v soustavě státního zastupitelství

(1) Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k výkonu své působnosti; důvod vyžádání informace se v žádosti o poskytnutí informace vždy uvede. Informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci nebo v určitých věcech a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem vyžadovat informace není spojeno právo jakkoli nepřípustně zasahovat do postupu ve věci, v níž se informace vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu nebo výkon oprávnění nejvyššího státního zástupce podle tohoto zákona.

(2) V trestním řízení se informace podle odstavce 1 po nezbytně nutnou dobu výjimečně neposkytne, jestliže to vyžaduje povaha a závažnost věci a nezbytnost nezpřístupňovat informace o postupu v takové věci dalším osobám. O dočasném neposkytnutí informace sepíše státní zastupitelství, jež by informaci mělo poskytnout, záznam, který založí do spisu. Po nezbytně nutnou dobu se takové informace nezařazují ani do rejstříků a evidenčních pomůcek státního zastupitelství.

(3) Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti oprávněno vyžádat si od kteréhokoli státního zastupitelství zvláštní zprávu.

(4) Krajské státní zastupitelství a Speciální státní zastupitelství si může zvláštní zprávu vyžádat i samostatně; o vyžádání zvláštní zprávy informuje Nejvyšší státní zastupitelství. Oprávnění krajských státních zastupitelství a Speciálního státního zastupitelství vůči okresním státním zastupitelstvím při výkonu dohledu tím nejsou dotčena.

(5) Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Zjištění může být prováděno též ve věcech týkajících se jednotného výkonu spisové služby státního zastupitelství. Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce příslušného státního zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému vedoucímu státnímu zástupci oznámí.

(6) Nejvyšší státní zastupitelství není oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak.

§56
Předávání osobních údajů státním zastupitelstvím

K předání osobních údajů do ciziny podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nebo podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, se vyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů.

§57
Centrální evidence stíhaných osob

(1) Nejvyšší státní zastupitelství vede centrální evidenci stíhaných osob, která obsahuje osobní údaje vztahující se k osobám, proti kterým se trestní řízení vede, k poškozeným, popřípadě k dalším osobám na trestním řízení zúčastněným a dále údaje k trestným činům, které byly nebo měly být spáchány, a údaje s tím bezprostředně související.

(2) Centrální evidence stíhaných osob není veřejně přístupná. Přístup do centrální evidence stíhaných osob mají pouze státní zastupitelství, soudy, ostatní orgány činné v trestním řízení a Probační a mediační služba, a to pro účely trestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též ministerstvu.

(3) Osobní údaje vedené v centrální evidenci stíhaných osob se zlikvidují
a) po uplynutí 3 let od právní moci usnesení o odložení nebo odevzdání věci, jde-li o osobní údaje osob vedené v řízení, ve kterých nebylo zahájeno trestní stíhání nebo usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno a věc byla odložena nebo odevzdána, nebo
b) po uplynutí skartační lhůty podle jiného právního předpisu v ostatních případech.

§58
Poskytování údajů ze základního registru obyvatel a z agendových informačních systémů

(1) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů ze základního registru obyvatel tyto referenční údaje:
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) adresa místa pobytu a adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti,
d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(2) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z informačního systému evidence obyvatel tyto údaje o státních občanech České republiky a bývalých státních občanech, kteří pozbyli státní občanství České republiky:
a)jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b)datum narození,
c)pohlaví,
d)místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
e)rodné číslo,
f)státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, popřípadě adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu, počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
h) zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání,
i) omezení ve svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo opatrovníka; nebylo-li opatrovníkovi rodné číslo přiděleno, datum, místo a okres narození; je-li opatrovníkem ustanoven orgán místní správy, název a adresa sídla,jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození; je-li jiným zákonným zástupcem dítěte právnická osoba, název a adresa sídla,
j)rodinný stav, datum, místo a okres uzavření manželství, došlo-li k uzavření manželství mimo území České republiky, místo a stát, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení, zda tu manželství je či není, datum zániku manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z manželů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který manžel prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství,
k)datum a místo vzniku registrovaného partnerství, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti registrovaného partnerství nebo o určení, zda tu registrované partnerství je či není, datum zániku registrovaného partnerství smrtí jednoho z registrovaných partnerů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z registrovaných partnerů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který registrovaný partner prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení registrovaného partnerství,
l)jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela nebo registrovaného partnera; je-li manželem nebo registrovaným partnerem osoba, která nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení manžela nebo registrovaného partnera a datum jeho narození,
m)jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo dítěte; je-li dítě cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte a datum jeho narození,
m)o osvojenci údaje v rozsahu
1. stupeň osvojení,
2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,
3. původní a nové rodné číslo osvojence,
4. datum, místo a okres narození,
5. rodná čísla osvojitelů; v případě, že osvojiteli nebylo přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osvojitele,
6. rodná čísla otce a matky; pokud jim nebylo přiděleno, jejich jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
7. datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o zrušení osvojení,
n)den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
o)datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, poskytne se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
r)den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který občan nepřežil,
s)záznam o poskytnutí údajů.

(3) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z informačního systému evidence obyvatel tyto údaje o cizincích, kteří jsou obyvateli:
a) jméno, popřípadě jména,
b) příjmení,
c) rodné číslo; pokud nebylo přiděleno, datum narození.

(4) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z registru rodných čísel tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) rodné číslo, c) v případě změny rodného čísla původní rodné číslo, d) den, měsíc a rok narození, e) místo a okres narození; u fyzické osoby narozené v cizině stát, na jehož území se narodila.

(5) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z informačního systému evidence občanských průkazů tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) rodné číslo, c) místo a okres narození, v případě narození v cizině místo a stát, d) číslo, popřípadě série občanského průkazu, e) datum vydání a datum převzetí občanského průkazu, označení úřadu, který občanský průkaz vydal, f) datum skončení platnosti občanského průkazu, g) čísla, popřípadě série ztracených, odcizených, zničených nebo neplatných občanských průkazů a datum ohlášení ztráty, odcizení, nebo zničení občanského průkazu, h) čísla vydaných potvrzení o občanském průkazu, doba jejich platnosti a označení úřadu, který je vydal.

(6) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z informačního systému evidence cestovních dokladů tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo,
b) místo a okres narození, v případě narození v cizině stát narození,
c) číslo a druh vydaného cestovního dokladu,
d) datum vydání cestovního dokladu,
e) datum převzetí cestovního dokladu,
f) datum skončení platnosti cestovního dokladu,
g) označení orgánu, který cestovní doklad vydal,
h) o ztracených, odcizených nebo neplatných cestovních dokladech číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného nebo neplatného cestovního dokladu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.

(7) Státní zastupitelství využívá pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů z informačního systému cizinců tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví,
d) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, že se cizinec narodil na území České republiky, místo a okres narození,
e) rodné číslo,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) druh a adresa místa pobytu,
h) číslo a platnost oprávnění k pobytu,
i) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
j) zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání,
k) omezení ve svéprávnosti,
l) správní vyhoštění a dobu, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,
m) rodinný stav, datum a místo uzavření manželství, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení, zda tu manželství je či není, datum zániku manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z manželů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který manžel prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství,
n) datum a místo vzniku registrovaného partnerství, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti registrovaného partnerství nebo o určení, zda tu registrované partnerství je či není, datum zániku registrovaného partnerství smrtí jednoho z registrovaných partnerů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z registrovaných partnerů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který registrovaný partner prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení registrovaného partnerství,
o) jméno, popřípadě jména, příjmení manžela nebo registrovaného partnera a jeho rodné číslo; je-li manžel nebo registrovaný partner cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
p) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je cizincem, a jeho rodné číslo; v případě, že dítěti nebylo rodné číslo přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
q) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, pokud jsou cizinci, a jejich rodné číslo; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
r) o osvojenci, pokud je cizincem,
1. stupeň osvojení,
2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,
3. původní a nové rodné číslo osvojence,
4. datum a místo narození,
5. rodná čísla osvojitelů; v případě, že osvojiteli nebylo přiděleno rodné číslo, údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození osvojitele,
6. rodná čísla otce a matky; pokud jim nebylo přiděleno, údaje o jejich jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození; tyto údaje se neposkytují, pokud se jedná o osvojence narozeného ženě s trvalým pobytem v České republice, která jej porodila a písemně požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o zrušení osvojení,
s) vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,
t) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného, datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil, jméno, popřípadě jména, příjmení zletilého nezaopatřeného dítěte cizince s povolením k pobytu na území České republiky,
u) nezletilého cizince, který byl cizinci s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče, nebo který byl cizincem s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jeho poručníka je cizinec s povolením k pobytu na území České republiky
v) osamělého cizince staršího 65 let nebo bez ohledu na věk cizince, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povolením k pobytu na území České republiky,
w) cizince, který je nezaopatřeným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takovým příbuzným manžela občana Evropské unie,
x) rodiče nezletilého cizince, kterému byl udělen azyl podle jiného právního předpisu, a jeho rodné číslo; jde-li o cizince, kteří nemají přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození.
y) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel, informačního systému evidence občanských průkazů, informačního systému evidence cestovních dokladů nebo z informačního systému cizinců pouze, pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav. Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje se poskytují v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.