JAK SE SOUDÍ VE ZNOJMĚ VI.

Autor: ZJ (mailto:zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com), Téma: Aktuální kauzy spolku, Zdroj: Zdeněk Jemelík
Vydáno dne 17. 02. 2016 (253 přečtení)




ZDENĚK JEMELÍK, JAK SE SOUDÍ VE ZNOJMĚ VI.
Vyšlo dne 17.2.2016 na mém bloggu (http://www.jemelikzdenek.cz) a na webu spolku Šalamoun (www.spoleksalamoun.com)
jemelikzdenek@gmail.com

V úterý 16.února 2016 se ve Znojmě uskutečnilo další dějství obnoveného procesu proti Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi, a to druhé stání hlavního líčení (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/12/jak-se-soudi-ve-znojme.html). Obecně se očekávalo, že dojde na závěrečné řeči a možná i na rozsudek. Proto se dostavilo více novinářů než obvykle. Obžalovaní se těšili, že se konečně dočkají nápravy rozsudku zdejšího soudu ze dne 24.března 2005. Cestu k nápravě jim otevřel Nejvyšší soud ČR rozsudkem z 19. listopadu 2013. Obnova byla nepravomocně povolena až 14. července 2015.

Celý případ měl již od počátku povahu místní senzace a těšil se velkému zájmu lokálního tisku. Zájem trvá. Délka čekání na nápravu je mimořádná, proto v shluku účastníků řízení, novinářů a veřejnosti na chodbě soudu před začátkem jednání vládlo radostné napětí. Oživení do něj vnesl místní aktivista-bojovník za nápravu justice, který se hlasitě zlobil, že k obnově by nedošlo, nebýt zásahu ministra Roberta Pelikána. Upozornění na pravý stav věci jej na chvíli utišilo. Ale po vstupu do soudní síně znova osvěžil atmosféru sporem s předsedou senátu: usadil se na lavici obžalovaných a chvíli trvalo, než pochopil, že na ní skutečně nemůže zůstat.Pak již ale jednání probíhalo s obvyklou důstojností. Obžalovaní se jako obvykle dostavili v elegantních černých oblecích a stejně byl ustrojen i jediný vyslechnutý svědek.

Svědecká výpověď nepřinesla nic překvapivého: nepotvrdila podezření, že by existovalo nějaké spojení mezi obžalovanými a Antonínem Škrdlou, který se později doznal k spáchání činů, za které byli odsouzeni.

Pak již v cestě k ukončení procesu stál jen výslech poslední nevyslechnuté svědkyně,odsouzené společně s Antonínem Škrdlou, která nebyla účastnicí původního řízení. Šlo tedy o nový důkaz, soudu dříve neznámý, a proto nenahraditelný. Ale svědkyně dodala těsně před zahájením jednání zprávu, že je v nemocnici s vyhlídkou na dlouhou hospitalizaci. Předsedovi senátu nezbylo, než jednání opět odročit.

Nepříjemný procesní stav řízení je výslednicí protnutí dvou vlivů: nekázně svědků a úmyslných průtahů, vyvolaných soudem a státní zástupkyní. Někteří svědci se opakovaně a často bez omluvy nedostavovali k řízení o povolení procesu, takže soud nakonec musel přikročit k jejích předvedení policií. Protože soud má rozpracováno více případů a harmonogram jednání navazuje na obsazenost soudních síní, každé odročení znamenalo průtahy v trvání několika týdnů. Na druhé straně spis se po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR vrátil k soudu začátkem prosince r.2013, ale ještě v polovině února r.2014 nebylo nařízeno veřejné jednání na 30 dní dopředu. Průtahy prý vznikly proto, že předseda senátu studoval spis a také přemýšlel nad dopisy recidivisty Karla Peera, který tvrdil, že doznání Antotnína Škrdly je výsledkem komplotu, zorganizovaného Jaroslavem Schindlerem. Na zjevnou nechuť soudce Kapinuse k nařízení veřejného zasedání reagoval bezprávím postižený Jaroslav Schindler až v polovině února r. 2014, kdy zahájil kroky k odebrání věci zdejšímu soudu. a také senát předsedy Jaromíra Kapinuse se neúspěšně pokusil vyloučit se z řízení. Soud se pak mohl k věci vrátit až v listopadu 2015. Nezbylo mu pak, než kousnout do kyselého jablka. Veřejné zasedání nařídil bez velkého spěchu na 19.února 2015. Je příznačné, že předseda senátu se na zahajovacím jednání ani slovem nezmínil, že řízení bylo zdejšímu soudu kvůli jeho nezákonnému postupu vnuceno Nejvyšším soudem ČR a rozsudek Nejvyššího soudu ČR nebyl čten. Když se konečně řízení o povolení obnovy dne 14. července 2015 dokulhalo k nepravomocnému rozhodnutí o povolení obnovy, vhodila « písek do soukolí » žalobkyně, exprokurátorka Jarmila Goldová, podáním stížnosti proti usnesení soudu. Krajské státní zastupitelství v Brně vzalo sice její iracionální podání zpět, ale i tak vznikly další průtahy v trvání nejméně tří měsíců, neboť Krajský soud v Brně vzal na vědomí zpětvzetí stížnosti usnesením ze 14. října 2015. Ze součtu vlivu průtahů, vyvolaných úředními orgány, vyplývá, že poslední svědkyně mohla být předvolána zhruba o půl roku dříve, kdy by ještě její účast neznemožnily zdravotní potíže. Obnovený proces proti Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi mohl tedy být dávno ukončen. V dané situaci mohou pouze doufat, že se dočkají dříve než půjdou do důchodu (trochu přeháním).

Zatímco pro obžalované má každé odročení účinek oddálení nápravy bezpráví, pro soudce a žalobkyni má kouzlo marného vyčerpání tříleté objektivní lhůty pro zahájení kárného řízení. Za nepovolení obnovy procesu v r.2012 již nelze podat kárnou žalobu, protože objektivní procesní lhůta vypršela 28.prosince 2015. Spolek Šalamoun oslovil postupně všechny v úvahu připadající kárné žalobce (není mezi nimi současný ministr spravedlnosti, jehož subjektivní procesní lhůta byla vyčerpána nečinností předchůdkyně), z nichž poslední byli předseda Vrchního soudu v Olomouci Robert Gryga a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Kární žalobci vesměs uznávají, že napadené úřední osoby mají výsadu beztrestnosti uplatnění nesprávného právního názoru a odvolávají se na judikáty kárného soudu při Nejvyšším správním soudu. V úvahách o beztrestnosti nesprávného právního názoru pomíjejí rozlišení mezi prostým omylem a svévolí. Jako laik nemohu přistoupit na názor, že odmítnutí odsouzení Antonína Škrdly jako důvodu pro povolení obnovy procesu je pouhým nevinným uplatněním nesprávného právního názoru, stejně jako nemohu přijmout omluvu průtahů uvažováním nad dopisy recidivisty Karla Peera, neboť nerušily platnost rozsudku Nejvyššího soudu ČR. Nemohu také souhlasit s tím, že povolením obnovy procesu z 14. července 2015 byl napraven přehmat nepovolení obnovy v r.2012,takže důvod trestat zanikl : když policie zabaví zloději odcizenou věc a vrátí ji majiteli, trestnost krádeže nezanikne. Nicméně kární žalobci se možná obávají, že by asi s kárnou žalobou neuspěli, proto ji raději nepodají, aby neutrpěl jejich prestiž.

K průtahům v počáteční fázi řízení o povolení obnovy procesu prý nedošlo, i když je po přezkumu spisu konstatovala tehdejí předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová : kární žalobci dávají přednost opačnému názoru předsedkyně Okresního soudu ve Znojmě Lenky Krčálové, která je ale ve střetu zájmů, neboť její manžel byl členem Kapinusova senátu.

Ve svém celku je « znojemský justiční skandál » důkazem, že občané jsou proti nepřístojnostem božstev v taláru téměř úplně bezbranní.