Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 1410 nalezených)    

|0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-165|165-180|180-195|195-210|210-225|225-240|240-255|255-270|270-285|285-300|300-315|315-330|330-345|345-360|360-375|375-390|390-405|405-420|420-435|435-450|450-465|465-480|480-495|495-510|510-525|525-540|540-555|555-570|570-585|585-600|600-615|615-630|630-645|645-660|660-675|675-690|690-705|705-720|720-735|735-750|750-765|765-780|780-795|795-810|810-825|825-840|840-855|855-870|870-885|885-900|900-915|915-930|930-945|945-960|960-975|975-990|990-1005|1005-1020|1020-1035|1035-1050|1050-1065|1065-1080|1080-1095|1095-1110|1110-1125|1125-1140|1140-1155|1155-1170|1170-1185|1185-1200|1200-1215|1215-1230|1230-1245|1245-1260|1260-1275|1275-1290|1290-1305|1305-1320|1320-1335|1335-1350|1350-1365|1365-1380|1380-1395|1395-1410|

ADÉLKA VRAŽEDNICE: ZNOVA PŘED SOUDEM
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 16.10.2006)
NEJVYŠŠÍ SOUD ČR - VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
konané dne 19. října 2006 v 13.00 hod. v jednací síni č. 128/I. patro

Číslo senátu: 4

Předseda senátu: JUDr. Danuše NOVOTNÁ

Spis : 4 Tz 112/2006 obv. Adéla R a j d l o v á

právní kvalifikace: § 222 odst. 1 tr. zák.

Věc: Stížnost pro porušení zákona podána ve prospěch obviněné prot usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta stížnost obviněné proti usnesení Měst. soudu v Praze o zamítnutí návrhu obviněné na povolení obnovy řízení. Jedná se o trestný čin úmyslné újmy na zdraví.
VÝZVA SPOLKU ŠALAMOUN ÚSTAVNÍM ČINITELŮM Z 9.10.2006 K TRESTNÍ VĚCI SPISOVATELE JANA BENEŠE
(ZJ, Aktuální kauzy spolku, 16.10.2006)
SPISOVATEL JAN BENEŠ BYL SKUTEČNĚ OBĚTÍ JUSTIČNÍ ZVŮLE
Praha 9.10. 2006

Vážený pane prezidente!
Vážený pane předsedo Senátu PČR!
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny PČR!
Vážený pane předsedo vlády!
Vážený pane ministře spravedlnosti!
Vážený pane ministře vnitra!

Vážení pánové, ve dnech 8.8.2005 a pak znova 18.2., 27.5. a 30.5.2006 jsme vás, popř. vaše předchůdce oslovili jako vrcholné představitele státní moci, abychom vám na průhledném příkladu trestní věci spisovatele Jana Beneše předvedli v plné hrůze zvůli a neprofesionalitu našich orgánů činných v trestním řízení. Sedmdesátník s podlomeným zdravím byl zcela nesmyslně obviněn policistou Josefem Vopičkou pro tr.č. násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, kterého se měl dopustit na mnohem mladším a fyzicky zdatnějším muži, aniž by vystoupil z auta, z něhož ho chtěl útočník vytáhnout. Státní zástupkyně OSZ Příbram JUDr. Olga Beranová obvinění nepřezkoumala a doslova je opsala do návrhu na potrestání. Také soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Jana Jurečková se zkoumáním podkladů nezdržovala a policejní „opus“ přepsala do trestního příkazu, jímž rozhodla o vině a trestu Jana Beneše. Již tehdy jsme proti nedbalosti orgánů činných v trestním řízení protestovali a vyzvali jsme nadřízené zmíněné trojice, aby proti nesvědomitým státním zaměstnancům zasáhli. Nedosáhli jsme ale ničeho. Nesmyslné a zřejmě protizákonné trestní stíhání ke škodě státního rozpočtu a nespravedlivě stíhaného spisovatele Jana Beneše pokračovalo. S podrobnostmi vás odkazujeme na výše zmíněné dřívější výzvy ústavním činitelům.
NOVĚ O ADÉLCE VRAŽEDNICI
(MS, Aktuální kauzy spolku, 12.10.2006)
NEZMIZELA, JE VE VĚZENÍ
Martin Stín, Praha
Psáno pro Politikon 12.10.2006 jako 130.sloupek
martin.stin@seznam.cz

Dnes, ve čtvrtek 12.10.2006, odváží eskorta z ženské věznice ve Světlé n.S. do Brna mladou ženu, kterou čtenáři mých článků znají nejspíš jako Adélku Vražednici. Psali o ní i jiní autoři a její příběh se opakovaně vracel na stránky tisku. Její hlas slyšeli posluchači Českého rozhlasu 6 a Rádia Regina. Na jeden večer se stala i televizní hvězdou, když s ní Marcela Sobotková natočila skvělou reportáž pro pořad „Na vlastní oči“. Ohlasy na její jednání nebyly vždy kladné a jedna novinářská hyena se pokusila nalepit jí přízvisko „Krvavá Adéla“, které se ale neujalo. V posledních měsících zájem o ni opadl, jako by zmizela. O jejím nesnadném šedivém životě ve věznici se zatím nikomu psát nechtělo.
VYSVĚTLENÍ K ZVEŘEJNĚNÝM TEXTŮM O ŠETŘENÍ V PL BOHNICE
(ZJ, Aktuální kauzy spolku, 04.10.2006)
VYSVĚTLENÍ PŮVODU TEXTŮ

Texty, uveřejněné na internetových stránkách Spolku Šalamoun, týkající se šetření zástupkyně veřejného ochránce práv v Psychiatrické léčebně Bohnice, jsme si vyžádali od ředitele PL, když jsme se o výsledku šetření dověděli z médií. Není nám známo, zda média získala zprávu Mgr.Šabatové přímo od ní nebo od osob, jimž ji dala k disposici před projednáním s vedením PL. Pokud bylo uvedeno, že zdrojem zprávy byl VOP, bylo tím míněno, že text vznikl v úřadě veřejného ochránce práv.

Zdeněk Jemelík
STANOVISKO SPOLKU ŠALAMOUN K ŠETŘENÍ ZÁSTUPKYNĚ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV V PL BOHNICE
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 30.09.2006)
NAŠE STANOVISKO K ŠETŘENÍ ZÁSTUPKYNĚ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ V PRAZE-BOHNICÍCH V SOUVISLOSTI S ÚMRTÍM PACIENTKY VĚRY MUSILOVÉ
Praha 30.9.2006

Pan
MUDr.Tomáš Julínek
Ministerstvo zdravotnictví
Palackého nám. 375/4
12801 Praha 2

Ač se spolek Šalamoun zabývá převážně trestními věcmi, považuje za nezbytné a užitečné uveřejnit na svých internetových stránkách výsledky šetření Mgr.Anny Šabatové, zástupkyně Veřejného ochránce práv, v Psychiatrické léčebně Bohnice, které uskutečnila v souvislosti s tragickým úmrtím pacientky Věry Musilové. Zároveň uveřejňujeme dopis, jímž ředitel PL Bohnice MUDr. Ivan David vyjádřil svůj názor a kritiku stanoviska zástupkyně Veřejného ochránce práv. Důvodem, proč oba dopisy a připojené písemnosti uveřejňujeme, je snaha po objektivním informování veřejnosti a také okolnost, že spolek Šalamoun má partnerské zkušenosti s vedením PL Bohnice. Lékaři PL vždy posuzovali věcně a objektivně stav naších klientů i v situacích, kdy jejich mentální zdraví či svéprávnost byly soudy zpochybňovány. V případech, kdy soud nařídil ústavní léčbu, aniž by to zdravotní stav obžalovaného skutečně vyžadoval, léčebna důsledně propouštěla pacienty do ambulantní péče, neboť na rozdíl od soudů a od navrhovatelů ústavní léčby, kteří leckdy sledují své sobecké cíle, její lékaři odmítají nedůvodné omezování osobní svobody. Velmi si vážíme svědomité péče o naše klienty, kteří se k lékařům PL uchylují s depresemi a jinými psychickými potížemi, vyvolanými účastí na trestním řízení. Jsme přesvědčeni o vysokých odborných kvalitách a odpovědnosti personálu PL. Ceníme si dobré spolupráce s jejím ředitelem a soudním znalcem v oboru psychiatrie, MUDr. Ivanem Davidem, CSc, kterého ctíme nejen jako odborníka, ale také jako moudrého a soucitného člověka.
ZPRÁVA O ŠETŘENÍ ZÁSTUPKYNĚ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV V PL BOHNICE
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 30.09.2006)
ZÁSTUPKYNĚ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
Anna Šabatová

V Brně dne 28. srpna 2006
Sp. Zn.“ 2251/2006/VOP/JŠL
Vaše sp. Zn.: Ř-314/06

Vážený pane řediteli,

Dovolte mi, abych Vás informovala, že jsem dnešního dne shrnula poznatky ze šetření podnětu paní Jaroslavy Musilové, bytem Novosibřinská 102, Praha, do zprávy o šetření, kterou Vám zasílám přílohou tohoto dopisu.

V průběhu šetření jsem zjistila i další skutečnosti, které se hospitalizace Věry Musilové přímo nedotýkají, ale na něž je dle mého názoru třeba Vás upozornit, dovolím si je proto shrnout v tomto dopisu.

Předně bych Vám ráda doporučila zakotvení souhlasu (nesouhlasu) se sdělováním informací o hospitalizaci pacienta a jeho zdravotním stavu i do formuláře vstupního prohlášení pro zákonné zástupce osob, které nejsou schopny svůj souhlas udělit, neboť zákonný zástupce většinou není jediná osoba, kterou zajímají informace o zdravotním stavu pacienta, a je třeba chránit jeho soukromí před nepřípustnými zásahy neoprávněných osob.

Dále bych Vás ráda požádala o uvedení vnitřní směrnice PL Bohnice č. 5/2003 o používání omezovacích prostředků do souladu s metodickým opatřením MZ ČR č. 31829/2004OZP, o používání omezovacích prostředků u pacientů v psychiatrických zařízeních České republiky, zejména pak z hlediska indikace použití omezovacích prostředků a obvyklé délky použití síťového lůžka.

Poslední má poznámka se týká skutečnosti, že pacientky z horního patra oddělení č. 16 tráví celý den v přízemí, nahoru chodí pouze na noc přespat. Své věci mají dole ve skříňce ve společenské místnosti. V přízemí se dokonce převlékají i do noční košile. Pokud pacientka z horního patra se chce např. po obědě na chvíli natáhnout, nemůže jít nahoru, může si lehnout na postel v některém z pokojů v přízemí. Při plném obsazení těchto pokojů se dá přes postel pacientky v přízemí prostěradlo a pacientka z horního patra se na ně natáhne.

Uvedený postup dle mého názoru zasahuje do práva na ochranu soukromí obou pacientek. Postel ve zdravotnickém zařízení představuje pro pacienta útočiště, v němž by jej ostatní pacienti neměli rušit, a rovněž zdravotnický personál by do něj měl zasahovat pouze v nezbytné míře. To, že zdravotnický personál umožní využití tohoto prostoru jiné pacientce, může pacientka, jež jej obvykle užívá, pociťovat jako zásah do své osobnostní sféry. Stejně nemusí být příjemné pacientce z horního patra, má-li v posteli někoho jiného.

Závěrem bych Vás ráda požádala o zaslání vyjádření ke svým závěrům uvedeným ve zprávě o šetření a ke výše zmíněným skutečnostem, a o sdělení, jaká opatření k nápravě jste přijal, ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto dopisu.

Děkuji Vám za spolupráci.

S pozdravem

Mgr.Anna Šabatová

ZPRÁVA O ŠETŘENÍ
ve věci paní Jaroslavy Musilové
V Brně dne 28. srpna 2006
Sp.zn.: 2251/2006/VOP/JŠL

A – obsah podnětu

Dne 17. dubna 2006 se neveřejného ochránce práv obrátila paní Jaroslava Musilová, bytem Novosibřinská 102, 190 16 Praha, zastoupená panem Zbyňkem Svadbou, předsedou sdružení Občanská komise za lidská práva, s žádostí o prošetření průběhu hospitalizace a příčin úmrtí své dcery Věry Musilové v Psychiatrické léčebně Praha –Bohnice (dále také jen „psychiatrická léčebna“ nebo „PL“). Podle sdělení stěžovatelky se její dcera dlouhodobě léčila v důsledku vrozeného mentálního postižení. V letošním roce byla v lednu přijata na oddělení č. 27 PL Bohnice, odkud byla přeložena na oddělení č. 16. Zde byla umístěna do síťového lůžka, přestože dříve jeho použití nebylo nutné. S umístěním Věry do síťového lůžka vyslovila stěžovatelka souhlas, protože ji o to personál požádal pro nevyhnutelné případy. Zjistila však, že se v něm nacházela prakticky po celou dobu hospitalizace na oddělení č. 16. V síťovém lůžku i zemřela v důsledku vdechnutí stolice. Paní Musilová vyjádřila nespokojenost s péčí zdravotnického personálu o její dceru, sdělila, že nebyla informována o jejím přeložení z oddělení č. 27 na oddělení č. 16. Věra byla bez jejího vědomí ostříhána dohola, v síťovém lůžku byla nahá a ve špíně nedůstojné lidské bytosti. Po Věřině smrti jí zdravotnický personál sdělil, že trpěla koprofagií (chorobným pojídáním stolice), a to dokonce již dříve, neřekli jí to však, protože ji nechtěli rozrušovat. Paní Musilová se domnívá, že příčina úmrtí může být i jiná, neboť Věra doma nikdy stolici nepojídala. O nedobrém zacházení s pacienty v PL svědčí dle názoru paní Musilové i to, že jsou dehydrovaní, hladoví, omámení vlivem léků, trpí nejrůznějšími nemocemi, mnohdy jsou nazí a špinaví (též ve vlastní moči a výkalech). V závěru uvedla, že vedení PL podala stížnost. S jejím řešením ale nebyla spokojena.
Vyřízení podnětu paní Musilové jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla ujala já, neboť veřejný ochránce práv využil možnosti, dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast zdravotnictví, do níž spadá tento podnět.

B – průběh šetření

Po seznámení s podnětem paní Musilové jsem se rozhodla zahájit dle ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv šetření postupu Psychiatrické léčebny Praha-Bohnice v této věci. Zároveň jsem paní Musilovou poučila o tom, že veřejný ochránce práv není oprávněn přezkoumávat, zda zdravotničtí pracovníci postupovali při léčbě její dcery v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), adekvátnost medikace, či příčiny jejího úmrtí. K tomu je povoláno Ministerstvo Zdravotnictví jako zřizovatel dotčeného zdravotnického zařízení, případně soud v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, nebo na náhradu škody na zdraví.
Předmět šetření tak zejména tvořily:
a) průběh a podmínky hospitalizace Věry Musilové (dále také jen „Věra“ v psychiatrické léčebně.
b) Dodržování platných právních předpisů při její léčbě,
c) Používání omezovacích prostředků,
d) Komunikace zdravotnického personálu s matkou pacientky, paní Jaroslavou Musilovou (dále „paní Musilová“), informování paní Musilové o zdravotním stavu pacientky a o jejím úmrtí,
e) Vyřízení stížnosti paní Musilové.
Po objasnění skutkových okolností tohoto případu jsem dne 4. května 2006 vykonala místní šetření v Psychiatrické léčebně Praha-Bohnice a dne 31. května 2006 v domácnosti manželů Musilových. Zaměstnanci psychiatrické léčebny mi rovněž poskytli k prostudování zdravotnickou dokumentaci Věry Musilové. V ní však chybí jeden list z období od 26.2. do 2.3. 2006. Z místního šetření a zdravotnické dokumentace jsem zjistila tyto skutečnosti:

1. obecné informace a přijetí do psychiatrické léčebny
Věra Musilová nar. 18.11. 1975 byla v dlouhodobé psychiatrické péči pro (středně) těžkou mentální retardaci s významnou poruchou chování, vyžadující pozornost (F711). Vzhledem k uvedenému byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Její opatrovnicí byla ustanovena matka, paní Jaroslava Musilová, která o ni doma osobně pečovala. Od roku 1994 byla Věra opakovaně hospitalizována v PL Bohnice. V roce 2005 došlo k výraznějšímu zhoršení jejího zdravotního stavu, začala trpět sluchovými halucinacemi a byl u ní diagnostikován psychotický stav (suspektní naroubovaná schizofrenie). V důsledku toho se i délka její hospitalizace prodlužovala a zkracovaly se doby pobytu doma.
Dne 8. 1. 2006 ve 12:12 hod. byla Věra Musilová přijata ke své v pořadí 11. hospitalizaci v PL Bohnice. Ze zdravotnické dokumentace je patrné, že dceru do psychiatrické léčebny přivedla paní Musilová, protože došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, Věra byla neklidná, měla tendence k sebepoškozování, ničení věcí v domácnosti a nedodržovala hygienu.
Při příjmu Věry Musilové do PL nedošlo k písemnému udělení souhlasu s její hospitalizací. Důvod, proč se tak nestalo, ve zdravotnické dokumentaci uveden neí, je však z ní patrné, že zaměstnanci PL považovali její hospitalizaci za dobrovolnou. Až dne 9.1. 2006 MUDr. Lubica Pačulová zjistila, že se ve zdravotnické dokumentaci nenachází souhlas s hospitalizací, a rozhodla, že prozatím bude soudu faxován nedobrovolný vstup (zápis pořízený v době mezi 13:00 a 15:00 hod.). Podle záznamu v dekursu byl nedobrovolný vstup následně odfaxován v rozmezí mezi 18:30 a 20:00 hod. podle zprávy o odeslání v 21:37 hod.
Ve zdravotnické dokumentaci je dále založeno nedatované vstupní prohlášení paní Jaroslavy Musilové, v němž vyslovuje souhlas s přijetím Věry do Psychiatrické léčebny Bohnice as prováděním potřebných vyšetřovacích a léčebných výkonů včetně takových nutných omezení ve volném pohybu styku s vnějším světem, která vyplývají z režimu na oddělení běžně u všech pacientů uplatňovaného, eventuálně i další nutná opatření včetně omezení v lůžku či v terapeutické izolaci. Paní Musilová dále svým podpisem stvrdila, že souhlasí s omezením v lůžku při neklidu, agresi a sebepoškozování. V kartě sociální pracovnice se nachází zápis ze dne 10.1.2006, že v tento den telefonovala paní Musilové, aby přišla podepsat souhlas s hospitalizací. Jmenovaná přislíbila, že setého dne dostaví. Stěžovatelka zároveň byla poučena, aby souhlas s hospitalizací podepisovala při doprovodu dcery do PL už na příjmovém oddělení.

2. pobyt na oddělení č. 27 (8. – 18. 1. 2006)
Vzhledem k neklidu, agresivním projevům a nespolupráci s personálem byla Věra Musilová z centrálního příjmu pacientů odeslána na oddělení č. 27 určené k léčbě akutních neklidů.
Ze záznamů v dekursu vyplývá, že po příjmu na oddělení č.27 dne 8.1. 2006 byla Věra Musilová neklidná, slovně neusměrnitelná, křičela, několikrát se pomočila a pokálela na pokoji. Dne 9.1. 2006 byla z rozhodnutí MUDr. Lubici Paučulové umístěna od 11:30 hod. do terapeutické izolace pro převíjecí tendence. Pacientka pak s krátkými přestávkami zůstávala v terapeutické izolaci, střídaly se u ní klidnější stavy a výraznější poruchy chování (vykonávání fyziologické potřeby na pokoji, močení na podlahu, rozmazávání stolice po sobě a po pokoji, strkání nohou do záchodové mísy, hlasitý křik, trhání oblečení, ložního prádla a plen, škrábání se, vyplivávání léků, běhání dokolečka v terapeutické izolaci, vylévání pití na zem atd.). Jako nejčastější poruchy jsou zaznamenány močení na zem, kálení po pokoji a hlasitý křik, méně často plivání léků, trhání oblečení, ložního prádla a plen, běhání dokolečka v pokoji. V zápisu ze dne 10.1. 2006 z 11:00 hod. je uvedeno, že pacientka jedla stolici. V případech zvýšeného neklidu jí byla aplikována uklidňující medikace – Tisercin, Zeldox, Zyprexa.
VYJÁDŘENÍ ŘEDITELE PL BOHNICE KE ZPRÁVĚ ZÁSTUPKYNĚ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 30.09.2006)
Vážená paní
Mgr. Anna Šabatová
Zástupkyně veřejného ochránce práv
Údolní 39
602 00 Brno

ZPRÁVA O ŠETŘENÍ VE VĚCI PANÍ JAROSLAVY MUSILOVÉ – ODPOVĚĎ
Praha 29.9.2006

Vážená paní zástupkyně veřejného ochránce práv,

Na základě Vaší žádosti Vám ve Vámi určené lhůtě 30 dní od obdržení Vaší zprávy zasílám své vyjádření.

Bohužel musím konstatovat, a je mi to velmi nepříjemné, že jste postupovala v rozporu se zákonem o veřejném ochránci práv, a to zejména tím, že jste předala svojí zprávu o svém šetření také panu Zbyňku Svatbovi z „Hnutí za lidská práva“, který zastupuje paní Jaroslavu Musilovou, matku zemřelé Věry Musilové. Takový postup zákon o Veřejném ochránci práv neumožňuje. PL Bohnice zcela jistě není „úřadem“, což by Vám podle § 18.Zákona 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv umožnilo zprávu předat stěžovateli, ale i v tom případě až po vyjádření kontrolovaného úřadu. Protože nejsme úřadem, ale zjevně „zařízením“, je nutno postupovat podle § 21a citovaného zákona, který předání zprávy stěžovateli vůbec nepředpokládá. I kdyby předání zprávy umožňoval tak jako v případě „úřadu“, pak až po vyjádření kontrolované právnické osoby, tedy PL Bohnice.
TRESTNÍ OZNÁMENÍ SPOLKU ŠALAMOUN
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 21.09.2006)
Obvodní státní zastupitelství Praha 1
Nábř. E. Beneše 3
118 00 Praha 1

TRESTNÍ OZNÁMENÍ
Praha 12.9.2006

Reagujeme na uveřejnění článku „JE STÁT IZRAEL DLOUHODOBĚ UDRŽITELNÝ? “, který vyšel dne 30. srpna 2006 na internetové verzi Haló novin (nevíme, zda vyšel též v „papírové“ verzi listu). Podle našeho názoru vydáním článku tohoto obsahu byla naplněna skutková podstata trestných činů dle §198 odst.1 tr.z. a §198 odst.1,3 písm. a). Za podezřelé označujeme:
- autora, jenž se podepsal jménem Petr Kurssa, protože dal článku závadný obsah
- šéfredaktora Haló novin Pavla Šafránka, který je odpovědný za výběr textů, jež Haló noviny vydávají a souhlasem s uveřejněním se ztotožnil s myšlenkami v něm obsaženými
- popř. další nám neznámé osoby, které iniciovaly sepsání a vydání článku
DOPIS SPOLKU ŚALAMOUN MINISTROVI SPRAVEDLNOSTI
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 21.09.2006)
BLAHOPŘÁNÍ K JMENOVÁNÍ
Praha 4.9.2006

Vážený pane ministře,

blahopřejeme Vám k jmenování a přejeme Vám i sobě, aby vláda, jejímž jste členem, nakonec navzdory všem potížím získala důvěru sněmovny.
DOPIS SPOLKU ŚALAMOUN MINISTROVI VNITRA
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 21.09.2006)
BLAHOPŘÁNÍ K JMENOVÁNÍ
Praha 11.9.2006

Vážený pane ministře,

blahopřejeme Vám k jmenování do funkce. Oceňujeme ráznost a promyšlenost Vašich prvních kroků po nástupu a určitost prohlášení o záměrech na nejbližší dobu. Je zřejmé, že jste se v opozici skutečně cílevědomě na tuto práci připravoval, což je dobrým příslibem do budoucna.
DOPIS SPOLKU ŠALAMOUN PŘEDSEDOVI VLÁDY
(Spolek Šalamoun, Aktuální kauzy spolku, 21.09.2006)
NAŠE VYJÁDŘENÍ K ŘEŠENÍ SOUČASNÉ VNITROPOLITICKÉ SITUACE
Praha 29.8.2006

Vážený pane předsedo vlády,

blahopřejeme Vám k jmenování, i když si nejsme jisti, zda je skutečně k čemu: dostal jste úlohu věru nelehkou a nepříjemnou. Chceme Vás ale ujistit, že nám Vaše jmenování způsobilo potěšení. Jako lidé, kteří se stále pohybují mezi účastníky trestních řízení a orgány činnými v trestním řízení tušíme za snahou Jiřího Paroubka držet moc stůj co stůj bez ohledu na absenci politického mandátu úsilí o odvrácení došetření Kubiceho zprávy a různých korupčních afér, jež se týkají osob blízkých vedení ČSSD. Čím dříve Paroubkova vláda bez mandátu skončí, tím lépe pro stát. Mimo to skutečně nestojíme o to, aby ministra Pavla Němce vystřídala Marie Benešová, kterou považujeme za nositelku normalizačního prokurátorského myšlení.
IVA BROŽOVÁ VS.VÁCLAV KLAUS U ÚSTAVNÍHO SOUDU III
(MS, Aktuální kauzy spolku, 21.09.2006)
PYRRHOVO VÍTĚZSTVÍ VZPURNÉ SOUDKYNĚ
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 21.9.2006 jako 127.sloupek
martin.stin@seznam.cz

Ústavní nález senátu Dagmar Lastovecké, jímž bylo zrušeno rozhodnutí prezidenta republiky o odvolání Ivy Brožové z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, a rovněž prezidentova reakce na něj vyvolaly živou diskusi. Někteří „demokratičtí extrémisté“ se cítili pohoršeni prezidentovým nesouhlasem s názorem Ústavního soudu. Podle nich se měl pokorně sklonit, posypat si hlavu popelem a možná i vítěznou soudkyni odprosit. Divný požadavek v zemi kacířů, jenž páchne totalitními vzorci myšlení. Ústavní soud přece není nadán nadpřirozenou neomylností. Prezident je ovšem povinen řídit se jeho nálezem. Uznal to a nejmenoval nového předsedu Nejvyššího soudu ČR, ač z jeho hlediska bylo jeho místo neobsazeno. Podřídil se tedy autoritě Ústavního soudu. Tím to ale končí a to nejen pro prezidenta, ale pro každého z nás. V demokratické společnosti nesmí být tabu, o nichž by občané nesměli svobodně diskutovat, a každá autorita může být ve veřejné diskusi přezkoumána a zpochybněna. A prezident je také plnohodnotný občan. Ústavní soud ČR je nejvyšší soudní autoritou v zemi a většinou vydává moudrá a poučná rozhodnutí. V jednotlivých případech se ale může mýlit. Ostatně prezidentovi dávají špatný příklad někteří soudci obecných soudů, jejichž nezávislost měla být ostudným nálezem z 12. září posílena, a to tím, že veřejně odmítají podrobovat se ve své praxi rozhodnutím Ústavního soudu ČR, ač jsou pro ně dle ústavy závazná stejně jako pro všechny ostatní. Vnímají totiž povinnost respektovat ústavní nálezy jako zásah do své rozhodovací nezávislosti. Trpí-li se jednotlivým soudcům právo nerespektovat rozhodnutí ústavního soudu, nelze veřejnosti upřít oprávnění k svobodné diskusi o nich. Ostatně v prvém dějství této pře se od usnesení pléna Ústavního soudu ČR z 11.7.2006 distancovali tři soudci ústavního soudu, mezi nimi jeho předseda Pavel Rychetský. Skutečně není důvod, proč by neměl prezident rovněž mít svůj vlastní názor.
NEJVYŠŠÍ SOUD VYHOVĚL STÍŽNOSTI PRO PORUŠENÍ ZÁKONA
(ZJ, Aktuální kauzy spolku, 14.09.2006)
Nejvyšší soud ČR-senát JUDr. Hrabce- vyhověl dne 13.9.2006 stížnosti pro porušení zákona, kterou na náš podnět podal ve prospěch ods. Miloše Koběrského pan ministr Pavel Němec. NS zrušil rozsudky Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí n.L.-pobočka Liberec a nařídil okresnímu soudu, aby věc znova projednal.
IVA BROŽOVÁ VS.VÁCLAV KLAUS U ÚSTAVNÍHO SOUDU II
(MS, Aktuální kauzy spolku, 14.09.2006)
BOŽSTVO SOUD
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 14.9.2006 jako 126.sloupek
martin.stin@seznam.cz

Duch Ústavního soudu se v úterý opět vznášel nad vodami, nedbaje našich pozemských starostí, a způsobil, že senát Dagmar Lastovecké vynesl ve sporu mezi odvolanou předsedkyní Nejvyššího soudu ČR a prezidentem verdikt, jehož smysl a úplný dosah je na první pohled zřejmý jen zdánlivě, a to nejen laikovi. Rozhodl, že prezident odvoláním Ivy Brožové porušil zákon, takže jeho úkon je neplatný. Laická veřejnost bude většinou chápat smysl této zprávy jednoduše tak, že prezident si vedl špatně, v rozporu se zákonem a jeho autorita zdaleka není neotřesitelná. Bude zajímavé vědět, co nám prozradí agentury pro průzkum veřejného mínění o vlivu této justiční nepřístojnosti na oblíbenost pana prezidenta. Mnozí z těch, jimž vadí prezidentova oblíbenost u národa a sebevědomé vystupování, si budou krátkozrace mnout ruce se škodolibým potěšením, netušíce, že jeho porážka se týká všech občanů republiky bez výjimky, tedy i jich.
IVA BROŽOVÁ VS.VÁCLAV KLAUS U ÚSTAVNÍHO SOUDU
(MS, Aktuální kauzy spolku, 07.09.2006)
PREZIDENT A JEHO SOUDKYNĚ
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 7.9.2006 jako 125.sloupek
martin.stin@seznam.cz

Soudci se v poslední době velmi důrazně dožadují rozšíření jejich nezávislosti z oblasti rozhodovací také na finanční a administrativní řízení soudů a na výkon kárné pravomoci. Dovolávají se při tom principu vzájemné nezávislosti a rovnocennosti tří sloupů státní moci, tedy moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tento princip rozpracoval již v r.1748 baron de Montesquieu v slavné knize l'Esprit des lois (Duch zákonů) ve společensko-ekonomických podmínkách značně odlišných od poměrů moderní parlamentní demokracie a mnozí se jej dosud dovolávají. Jeho slabinou je zanedbání vůle občanů jako základního zdroje moci v demokratickém státu a posloupnosti jejího přenášení na mocenské instituce. Nejsilnější jsou rozhodnutí občanů, uplatněná bezprostředně, nástroji přímé demokracie: přímou volbou nositelů moci, referendem, plebiscitem. V zastupitelské demokracii stojí na prvním místě moc zákonodárná, která se přímo opírá o vůli občanů, vyjádřenou ve volbách. Od moci zákonodárné pak odvozuje své postavení moc výkonná. Na moci zákonodárné závisí jmenováním, nutností řídit se zákony a podrobit se kontrole volenými orgány. Moc soudcovská závisí na moci výkonné jmenováním, na moci zákonodárné povinností ctít zákony. Její demokratický mandát je nejvíce zprostředkovaný. Strukturu státní moci je proto nutné nazírat nejen horizontálně, ale i vertikálně. Při vertikálním pohledu je soudní moc funkčně podřízena moci zákonodárné a výkonné. Přesto v praxi nastávají situace, v nichž se moc soudní z vertikálního pohledu staví nad moc výkonnou i zákonodárnou. Dochází tím k porušování pravidel optimálního řízení, které platí stejně v řízení justice jako v jiných oborech lidské činnosti.

|0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-165|165-180|180-195|195-210|210-225|225-240|240-255|255-270|270-285|285-300|300-315|315-330|330-345|345-360|360-375|375-390|390-405|405-420|420-435|435-450|450-465|465-480|480-495|495-510|510-525|525-540|540-555|555-570|570-585|585-600|600-615|615-630|630-645|645-660|660-675|675-690|690-705|705-720|720-735|735-750|750-765|765-780|780-795|795-810|810-825|825-840|840-855|855-870|870-885|885-900|900-915|915-930|930-945|945-960|960-975|975-990|990-1005|1005-1020|1020-1035|1035-1050|1050-1065|1065-1080|1080-1095|1095-1110|1110-1125|1125-1140|1140-1155|1155-1170|1170-1185|1185-1200|1200-1215|1215-1230|1230-1245|1245-1260|1260-1275|1275-1290|1290-1305|1305-1320|1320-1335|1335-1350|1350-1365|1365-1380|1380-1395|1395-1410|

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.