Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* BOJOVNÁ MARCELA A SVĚDOMÍ SOUDCŮ A MINISTRA
  Vydáno dne 02. 06. 2004 (2835 přečtení)

Martin Stín, Praha, Vyšlo v Literárních novinách 24.5.2004,martin.stin@seznam.cz

Kdyby byl ministr financí stejně bojovný jako jeho sestra Marcela, určitě by reforma veřejných financí byla daleko radikálnější. Reportérce TV Nova se v úterním pořadu „Na vlastní oči“ podařila nevídaná věc: přiměla soudce Městského soudu v Praze, aby zpochybnil rozsudek ve věci, kterou soudil, a jeho výroky odvysílala.

Reportáž ovšem byla zajímavá ještě i z dalších důvodů a odhalila povážlivé rysy mnoha jiných trestních procesů. Vyprávěla příběh mladé ženy, odsouzené k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, v kontrapunktu k vyprávění její údajné oběti, muže, na kterého vzala nůž. Slyšeli jsme dva příběhy, které se oba odehrály na jednom místě, ve stejnou dobu, se stejnými účastníky, lišící se pohledem na vyprávěný děj. Mladá žena se údajně bránila pokusu o znásilnění a použila nůž.
V podání jejího chvilkového partnera se ale jednalo o nevyprovokovaný sadistický útok, k němuž proradná žena zneužila předstíraných milostných hrátek. Soud nakonec „uvěřil“ muži a ženu poslal do vězení. Ve vyprávění reportáže se zdál logičtější příběh, vyprávěný neúspěšnou vražedkyní, a není zřejmé, proč se vážky v rukou slepé bohyně Spravedlnosti vychýlily v její neprospěch. V zájmu objektivity musím připustit, že ve skutečnosti může být vše jinak, že jde jen o dojem, vyvolaný reportáží, která samozřejmě nemohla věc rozebrat v celé šíři a nelze ji tedy považovat za objektivní popis skutkové podstaty.

Přestože reportérka věc zcela neobjasnila a pouze vyvolala pochybnosti, tímto podáním příběhu udělala záslužný čin. Kontrapunktem dvou vyprávění téhož děje a jeho spojením se zpochybňujícími výroky soudce o rozsudku nám poskytla názorný vzorek toho, jak v mnoha případech soudy jednají. Nedostatečně objasněných příběhů přichází před soudy spousta. Důvody jsou různé a nemá smysl je zde řešit. Důležitý je výsledek, kterým je nemožnost opřít se při posouzení viny a rozhodnutí o trestu o pevné, nezpochybnitelné body. Platí pravidlo, že v pochybnostech má soud rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Většinou se tím soudci řídí. Jsou ale jiní, jejichž myšlení trpí profesní deformací, vyvolanou dlouholetým překonáváním odporu těch, které se pokoušejí dostat za mříže. Takoví soudci v pochybnostech důsledně postupují v neprospěch obžalovaného, a to jak při rozhodování ve věci, tak i při posuzování vazebních důvodů. Nikdy si nekladou otázku, zda by došlo k větší škodě, kdyby nechali běžet pachatele trestného činu, nebo když pošlou za mříže nevinného. Z výroku soudce je zřejmé, že zde byly důvody k pochybnostem o vině, nebo aspoň o odůvodněnosti právní klasifikace skutku: a přesto soud rozhodl v neprospěch obžalované. Důsledky rozhodnutí jsou horší o to, že jde o mladou ženu, která by se měla snažit o založení rodiny a přerušení jejích sociálních vazeb právě v této chvíli ji může poškodit doživotně. Není to ojedinělý případ v historii naší justice. Např. nedávno byl potvrzen v odvolacím řízení nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let uložený chlapci přibližně stejného věku jako hrdinka reportáže. Důkazy proti němu ? Jen nevěrohodné svědectví momentálně nepříčetné stařenky a pachová stopa. Soud pominul vše, co svědčilo o křivém obvinění, a mladíka poslal do vězení. V jiném nedávno souzeném případě soud poslal na dvanáct let do vězení domnělého vraha, který měl tu smůlu, že při ruce nebyl nikdo jiný, koho by bylo možno bez námahy obvinit. A opět důkazy, zpochybňující jeho účast na trestném činu, byly zanedbány.

Mimo rámec reportáže zůstala otázka přiměřenosti trestu. Je sedm let hodně nebo málo za těžké poranění, způsobené za nejasných okolností? Znám případ jiné mladé ženy, která si rovněž pohrála s nožem a zabila manžela, který ji před tím ztýral. Případ je na rozdíl od výše uvedeného průhledný a zůstává jen otázka přiměřenosti trestu. Liší se od vylíčeného příběhu nenapravitelností následků. Odsouzené soud rovněž vyměřil sedm let nepodmíněně. Který soudce měřil spravedlivěji?

Reportérka se v reportáži dopustila drobné nepřesnosti, když uvedla, že odsouzená se hodlá hájit i před Nejvyšším soudem ČR. K tomu jí ovšem nebude dána možnost, protože proti rozsudku se již nelze odvolat. Samozřejmě je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR – což patrně měla reportérka na mysli – ale tam již není dán prostor pro obhajobu. Mimo to podmínky, za nichž lze podat dovolání, jsou v trestním řádu vymezeny tak úzce, že je jen velmi málo případů, kdy lze tento nástroj použít úspěšně. Ostatně Nejvyšší soud ČR většinu dovolání odmítá bez projednání pro nepřípustnost.

Rychlou pomoc by odsouzené mohl poskytnout president republiky udělením milosti, jenž je ovšem při výkonu tohoto svého práva velmi střídmý. A – upřímně řečeno – z reportáže nelze zjistit, zda by se při hlubším rozboru našly důvody k poskytnutí milosti. Odsouzená ale může požádat ministra spravedlnosti, aby v její prospěch podal u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona. Má totiž podstatně větší volnost při definování příčin nespokojenosti, než odsouzený, který podává dovolání. Dokonce bych řekl, že ministr by měl zasáhnout z vlastní iniciativy již proto, že správnost rozsudku zpochybňuje soudce. Pochybuji ale, že tak učiní, zvláště z vlastní iniciativy. Ministři spravedlnosti velmi neradi sahají k použití tohoto jinak poměrně pružného nástroje, jímž by mohli odstranit lecjakou křivdu, a dokonce se pokoušejí legislativní úpravou se jej vůbec zbavit a předat jej do rukou nejvyšší státní zástupkyně a veřejného ochránce práv. Pokud odsouzený není vrah a nepřeleze plot vězení, je téměř bez šance na úspěch svého podnětu. Aby ministry spravedlnosti nepohodlná nutnost vyrovnávat se s žádostmi odsouzených tolik neobtěžovala, vytvořili si umělé legislativní překážky, které jim k jejich velké úlevě většinou podání stížnosti znemožní. Jednak si uložili časové omezení zavedením šedesátidenní lhůty od doručení rozsudku státnímu zástupci, po které již nelze stížnost podat. A dále zavedli pravidlo, že podnět předběžně posuzuje státní zastupitelství. To ale není vázáno lhůtou pro provedení přezkumu, takže jej často „nestihne“ provést. Mimo to je dobrým zvykem, že při přezkoumání trestního spisu se pokud možno přehlédnou vady obžaloby, předložené nižším státním zastupitelstvím. Situaci ztěžují i soudy, které nikdo nemůže donutit, aby včas vydaly trestní spis k přezkumnému řízení. Stane se pak, že státní zastupitelství nepřezkoumá podnět ke stížnosti, protože se ve lhůtě nedostane k trestnímu spisu. Ministr má sice právo podat stížnost pro porušení zákona, ale nemá moc donutit své podřízené, aby mu využití práva ve všech případech umožnili.

Ministr spravedlnosti nemá zákonem uloženu povinnost podat stížnost pro porušení zákona, má pouze právo. To se často připomíná kritikům odmítavého přístupu ministra k podnětům ke stížnosti pro porušení zákona. Namítám proti tomu, že ústavní činitel, vybavený velkou mocí, má mravní povinnost ji použít vždy, když vznikne podezření, že se jeho spoluobčanovi děje bezpráví. Každý z ministrů, kteří se od změny režimu v úřadě vystřídali, dal někdy najevo nespokojenost se stavem justice. Právě proto, že ministr ví, že justice skutečně občas selhává, přičemž jeho možnosti její chování napravit jsou velmi omezené a ani jich řádně nevyužívá, měl by být v přístupu ke stížnostem pro porušení zákona podstatně vstřícnější. Případ, který veřejnosti odhalila Marcela Sobotková, si jeho vstřícnost zaslouží v každém případě, i kdyby nakonec Nejvyšší soud ČR potvrdil vinu odsouzené a přiměřenost trestu.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín, Praha )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.