Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Žádost o milost adresovaná prezidentu republiky
  Vydáno dne 12. 06. 2004 (6920 přečtení)

Věc:
1.Žádost o milost pro ods. Adélu Rajdlovou,
2. Žádost o odklad nástupu výkonu trestu do rozhodnutí o žádosti o milost



Proti rozhodnutím :
1. Rozsudek Vrchního soudu v Praze 7 To 174/2003 z 20.4.2004 – 7 let odnětí svobody pro pokus o tr.č. vraždy dle §8/1 tr.z. v součinnosti s §219/1 tr.z.
2. Příkaz Městského soudu v Praze z 24.5. k nástupu trestu do 18.6.2004

Vážený pane presidente,

prosíme Vás, abyste udělil milost pí. Adéle Rajdlové alespoň v rozsahu snížení trestu a jeho odložení na zkušební dobu dle Vašeho uvážení, a dále abyste využil svého práva podle § 366 odst. (3) tr.ř. a nařídil odklad výkonu trestu do Vašeho rozhodnutí o žádosti o milost.


Odůvodnění:

Pí. Adéla Rajdlová se měla tr.činu dopustit tím, že zaútočila nožem na náhodného partnera z diskotéky s úmyslem ho usmrtit. Seznámili jsme se s podstatnou částí jejího trestního spisu, včetně znaleckého posudku psychologa, ale proti soudcům jsme podstatně lépe poznali odsouzenou a její rodinné zázemí. Porovnáním našich poznatků s posudkem psychologa a dalšími údaji ze spisu jsme dospěli k názoru, že soud projevil vůči odsouzené nepřiměřenou krutost, přičemž jím vyslovená právní kvalifikace skutku odsouzené je nesmyslná. Odsouzená je slušné děvče, má 21 let, sedmiletý nepodmíněný trest je strašlivým zásahem do jejího života. Považujeme ji za slušného člověka, i když byla odsouzena za trestný čin zpronevěry: šlo o manko cca 10.000 Kč v pokladně obchodu, v kterém pracovala, a kde měla přístup do pokladny také vedoucí prodejny.

Na případ jsme byli upozorněni reportáží Marcely Sobotkové v pořadu „Na vlastní oči“ TV Nova ze dne 18.5.2004. Reportáž byla vyvážená, podala výklad nešťastné události podle výpovědí jak poškozeného, tak odsouzené. Poškozený tvrdil, že ho odsouzená vylákala před budovu diskotéky, tam jej přiměla, aby si lehl na záda, sedla si mu na nohy a bez jeho zavinění jej napadla vystřelovacím nožem. Odsouzená naproti tomu uvádí, že ji poškozený vylákal před budovu diskotéky a zde se pokusil znásilnit. Dostal ji na zem tím, že do ní prudce strčil, a když se pokusila uniknout, stáhl ji na zem tahem za vlasy. V sebeobraně použila nože. Protože byla vyděšená a nebyla si vědoma, jak vážné zranění způsobila, z místa činu utekla.

Státní zástupce ji obžaloval z trestného činu ublížení na zdraví dle §222 odst.(1) tr.z. Městský soud v Praze ji ale odsoudil podle pro tr.č. pokusu o vraždu podle §8 odst.(1) tr.z. v součinnosti s §219 odst.(1) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání. V novém řízení Městský soud v Praze odsoudil pí.Rajdlovou pro tr.č. ublížení na zdraví dle §222 odst.(1) tr.z. k trestu odnětí svobody v délce 3 let s odkladem na zkušební dobu 5 let. Proti rozsudku se odvolal státní zástupce. Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek nalézacího soudu a pravomocným rozsudkem ji odsoudil opět pro pokus tr.č. vraždy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Odsouzené byl nařízen nástup trestu do 18.6.2004.

Nekonzistentnost rozhodování obou soudů prozrazuje, že popis skutkové podstaty z přípravného řízení a dokazování před soudem není dostačující k jednoznačnému stanovení právní kvalifikace skutku. O správnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze lze proto pochybovat. Soud má v pochybnostech rozhodnout ve prospěch obžalovaného, což se bohužel většinou neděje a nestalo se tak ani v tomto případě. Na podporu našeho názoru uvádíme, že předseda senátu Městského soudu v Praze, který věc dvakrát soudil, vyslovil veřejně, ve zmíněné televizní reportáži, pochybnost o správnosti právní kvalifikace skutku odsouzené. To je patrně bezprecedentní událost v dějinách polistopadové justice.

Souběžně s trestním řízením proti pí.Adéle Rajdlové u Městského soudu v Praze jako soudu nalézacího a Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího probíhalo také trestní řízení proti Eriku Smatanovi, poškozenému z tohoto řízení, pro podezření z tr.č. znásilnění ve stadiu pokusu, a to u Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu nalézacího a Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Upozorňujeme, že nalézací soud uznal p.Smatanu vinným a odsoudil ho k vyhoštění z ČR, a na svém stanovisku setrval i po rozhodnutí odvolacího soudu, který mu věc vrátil s výhradami k novému řízení. Městský soud v Praze nakonec sám rozhodl znova a zprostil Erika Smatanu obvinění za použití argumentů, které jsou v rozporu se zdravým rozumem ( v případě zájmu a potřeby upřesníme). Vznikl zde paradoxní rozpor: zatímco Obvodní soud pro Prahu 4 přijal verzi příběhu, kterou podává odsouzená, Městský soud v Praze z nepochopitelných důvodů od počátku připustil jako jediný možný popis události ten, který podal poškozený, a veškeré dokazování vedl jen na podporu pravdivosti obrazu, podaného poškozeným. Např. při výslechu znalce z oboru zdravotnictví bylo dotazování vedeno pouze k situaci, v které měl poškozený ležet na zádech na zemi a odsouzená mu měla sedět na nohách.

Je pozoruhodné, že texty rozsudků v obou řízeních se navzájem příliš neliší ani v popisu skutkového děje, ani ve zdůvodnění rozsudku. Jen závěry jsou protikladné.

Vytýkáme rozsudkům proti pí.Adéle Rajdlové řadu prohřešků proti zásadám spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Úmluvy:
- jediným důkazem proti odsouzené je výpověď poškozeného, kterou je třeba chápat jako výpověď osoby podjaté, neboť mu tehdy hrozilo odsouzení za násilí na odsouzené; případná rytířskost při výpovědi před soudem by se mu patrně vymstila v rozsudku proti němu
- soudy se nevyrovnaly s chybějícím motivem iracionálního jednání, za které pí. Rajdlovou odsoudily. Naproti tomu ignorovaly motiv pro jednání poškozeného, zmíněný v posudku znalce: neuspokojenou erotickou potřebu, odbržděnou 1,8 promile alkoholu v krvi. Jeho erotický zájem o odsouzenou potvrdili svědci.
- soud ignoroval znalecký posudek z oboru psychologie, který popisuje odsouzenou jako osobu bez sklonů k agresi a jiných psychických defektů, jimiž by se případně dal vysvětlit iracionální útok na poškozeného
- soud vůbec nezvažoval možnost klasifikace jednání odsouzené jako nutné obrany. Důvod k tomu byl dán nápadným nepoměrem mezi fyzickými disposicemi obou účastníků incidentu : drobná dívenka (výška 160 cm, hmotnost 58 kg) proti muži vysokému asi 185 cm a o hmotnosti cca 90 kg, alkoholem zbavenému zábran; bez znalosti bojových umění nebo použití zbraně neměla proti němu šanci se ubránit
- soud porušil zásadu „in dubio pro reo“, slavnostně deklarovanou při všech možných příležitostech, ale většinou soudci porušovanou .V tomto případě je jisté pouze to, že se odsouzená dopustila souzeného skutku. Všechny okolnosti, jež by měly rozhodovat o správné právní kvalifikaci jejího jednání, jsou ale zastřeny nejistotou. Soud měl proto rozhodnout ve prospěch odsouzené.


Soud patrně nemohl vědět a tedy ani zohlednit, že odsouzená prochází rozpadem manželství, v němž byla opakovaně vystavována fyzickému násilí, na které v poměrně nedávné době před souzeným incidentem reagovala sebevražedným pokusem. Touto okolností se měl pečlivě zabývat znalec z oboru psychologie, který měl vyhodnotit, do jaké míry mohla tato zkušenost vyvolat zkratovou reakci na násilí ze strany poškozeného.

Udivuje nás, že výše uvedenou okolnost nevyužila řádně obhajoba. Odsouzená se pro nedostatek finančních prostředků musela nechat zastupovat advokátkou ex-offo. Zdá se nám, že jde o jeden z případů negativního dopadu monopolu advokátů v obhajobě zájmů obžalovaných (ostatní účastníci řízení s výjimkou obviněného-obžalovaného se mohou nechat zastupovat obecným zmocněncem podle §50 tr.ř.). Advokátka zřejmě nenavázala s klientkou tak úzký kontakt, aby se tyto věci vůbec dověděla. O nedostatečnosti výkonu obhajoby svědčí i velmi stručný a téměř bezobsažný text odvolání ze dne 11.12.2003. Považujeme za špatné, že nedostatek peněz je zde důvodem ztížené dosažitelnosti spravedlnosti.

Srovnáváme informace ze spisu, zejména znalecký posudek psychologa, s dojmem z našich rozhovorů s odsouzenou a její sestrou a s dalšími poznatky o rodině, které se nám podařilo získat. Odsouzená se nám jeví jako vlídná, přátelská dívka, neschopná agrese. Jsme si jisti, že jsme poznání osobnosti odsouzené věnovali mnohem více času než znalec. Považujeme proto za významnou okolnost, že se závěry znalce a naše dokonale shodují. Názor soudu, že odsouzená byla schopna bez příčiny začít bodat do partnera, kterému před tím naznačila možnost milostných her, považujeme za zcela nesmyslný, odporující zdravému rozumu. Máme pochybnosti o způsobilosti soudkyně, která tento rozsudek podepsala, k výkonu povolání.

Důvod k udělení milosti vidíme v nízkém věku odsouzené, kterou by uvěznění v této době (vč. možného vystavení homosexuálního násilí, které je v ženských věznicích tvrdou realitou), kdy by se ve svém přirozeném a vnějšími vlivy nenarušeném vývoji měla snažit překonat ztroskotání manželství, najít nového partnera a pořídit si dítě, mohlo znemožnit pozdější založení rodiny. Dále jej vidíme v hrubé nespravedlnosti rozsudku, způsobené nesprávným vyhodnocením subjektivní stránky jejího jednání soudem. Odvoláváme se v této souvislosti na zpochybňující výrok předsedy senátu nalézacího soudu.

Odůvodnění případného rozhodnutí o odložení vykonatelnosti rozsudku spatřujeme v naléhavosti zájmu odvrátit od odsouzené, které se nepochybně stala křivda, nezbytnost získat negativní zkušenost s životem ve vězení a dát jí šanci, aby v takto darovaném čase dosáhla nápravy soudního rozhodnutí cestou mimořádných opravných prostředků.

Máme informaci, že nejvyšší státní zástupkyně zahájila v této věci přezkumné řízení, které může vyústit v dovolání ve prospěch odsouzené. Obhájce odsouzené připravuje dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Sama odsouzená požádala o obnovu procesu. My sami připravujeme podnět ministrovi spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona a výzvu nejvyšší státní zástupkyni k podání dovolání ve prospěch odsouzení. Je možné, že některé z uvedených řízení skončí úspěchem odsouzené. Všechny zmíněné postupy mají ale nectnost značné zdlouhavosti, takže odsouzené hrozí, že se nevyhne drsné zkušenosti s životem ve vězení, čehož by měla být v tomto věku ušetřena. Odsouzená nemá zdravotní důvody, na jejichž základě by se mohla domoci odkladu nástupu trestu. Právě z tohoto důvodu Vás prosíme, abyste nařídil odklad výkonu nástupu trestu. Je možné, že pak ani nebudete muset milost udělit, protože věc se vyřeší standardním postupem, nebo při nejmenším budou prohloubeny poznatky o případu tak, že o něm nebudou pochybnosti.Ze všech institucí, které jsme se rozhodli oslovit, jste jediný, kdo může jednat pouze na základě svého rozhodnutí, tedy přiměřeně rychle.



S úctou

John Bok
předseda

Na vědomí: p. Ladislav Jakl, ředitel Sekretariátu prezidenta republiky


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.