Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Dopis JUDr. Rychetskému (kauza Chadimová)
  Vydáno dne 19. 07. 2004 (3825 přečtení)

Úřad Vlády ČR místopředseda vlády ČR JUDr. RYCHETSKÝ
dáno na vědomí:
- ministr spravedlnosti ČR JUDr.Otakar Motejl
- předseda vlády ČR pan Zeman
- předseda parlamentu ČR pan Klaus
- Kancelář prezidenta ČR

Vážený pane místopředsedo vlády,

jako členové spolku ŠALAMOUN se na Vás obracíme v souvislosti s případem paní Marty Chadimové, který od počátku sledujeme a dokumentujeme.
Účastnili jsme se všech hlavních líčení a máme ve svém archívu ucelené záznamy svědeckých výpovědí.
Paní Marta Chadimová je obžalována i z padělání a 7. pozměňování veřejných listin. Na základě záznamů z veřejného hlavního líčení jsme tematicky vypsali z výpovědí svědků jen ty pasáže, které se týkaly rozdílných verzí několika listin, jež jsou součástí trestního spisu. Podklady jsou uvedeny v závorkách, nebo před citací výpovědí.
Náš názor na motivy vleklého procesu je obsažen v druhé části tohoto dopisu.



I.
Během přípravy tzv. výčtových zákonů č. 298/1990 a č. 338/1991 Sb. byly uplatněny materiály, které předkládala Náboženská matice. Při hlavním líčení s paní Martou Chadimovou před senátem Městského soudu v Praze, vedeném pod sp.zn. 10 T 45/93, vypověděl svědek PhDr. Karel Dolista - ředitel Náboženské matice v letech 1990 -1992 krom jiného toto:
„Dokumenty Náboženské matice jsem zapůjčoval i klášteru Strahov, vím, že si pro ně osobně dojel opat Pojezdný, ale nevím jestli roku 1990 nebo 1991. Výpůjční doba nebyla stanovena, utkvělo mi v paměti, že opat říkal, že Gejza, tedy Sidlovský, si bude pro Strahov xeroxovat nějaké doklady." (Protokol z hl.líčení ze dne 17. 6. 1994, str. 68}

K dotazům obhájce:
„Pokud jde o doklady, které jsem půjčoval Strahovu pro jejich potřebu, bylo jich mnoho", svědek uvádí výsku zhruba 8O cm...
„Obsah listin, které byly zapůjčovány, jsme nesepisovali. Jestli byl v zapůjčené složce též výpis z pozemkových knih z roku 1950 to nevím..."
„Kdo připravoval podklady pro restituci kláštera na Strahově myslím, že Gejza Sidlovský, ten mi jejich podklady přinesl..."
„Já jsem byl členem řádu premonstrátů, jako bohoslovec, od roku 1942 do roku 1946."

K dotazu obhájce, zda si svědek vzpomene, zda na klášter na Strahově byla uvalena Národní správa podle dekretu 5 z roku 1945, svědek uvádí:

„Nic lakového jsme nikdy nezažili." (Celé protokol z hl líčení ze dne 17. 6. 1994, str. 69,70)
Premonstráti však ve svém trestním oznámení proti paní M. Chadimové v části příloh sami předložili jeden doklad, zřejmě omylem, který potvrzoval, že se ještě v letech 1960/61 vztahoval na ně dekret presidenta republiky č. 5. podle § 22, což představuje Národní správu. Národní správa se v knihách vlastníků /pozemkové knihy, zemské desky/ označovala buď zápisem nebo razítkem na titulní straně. Kniha, která obsahuje základní informace o majetku premonstrátů, má nyní titulní list částečně utržený.

Svědkyně Bláhová, pracovnice pozemkových knih při hlavním líčení odpověděla na dotaz obhajoby: Kam se v pozemkových knihách dávalo razítko národní správy, takto:
„Oddíl B pod vlastníkem, tam se zapisovalo.
Na titulní straně také. Tam sedávalo razítko." (Protokol z hl. líčení ze dne 5.5. 1995, sír. 84)

Po zhlédnutí listin, týkajících se premonstrátů, odpověděla tato svědkyně na dotaz obhajoby, proč není v položce B uvedena Národní správa, takto:
„Nevím, třeba to bylo na titulní straně. Tím mám na mysli razítko Národní správy."
Další dotaz obhajoby zněl: „Podle vás by to tedy v té položce B nemuselo být zaneseno?" Svědkyně odpověděla: „Mělo. Ale faktem je, že tam byl velký chaos." (Protokol z hl. l íčení ze dne 5. 5. 1995, str. 85.)
Při výslechu svědkyně JUDr. Heleny Čapkové, která pracovala jako vedoucí Státního notářství pro Prahu l, pod které spadal archiv pozemkových knih, JUDr.Čapková uvedla, že „byla vlastně jediná, která zápisům v pozemkových knihách rozuměla."

K dotazu obhajoby: „Jak je možné, že premonstráti nemají v zemských deskách záznam o Národní správě? Přitom zmínky o Národní správě se objevují ještě v listinách z 60. tých let. Jak je možné, že tam, kde měío být razítko, je utržený roh? Je nějaké právní vysvětlení?"
Svědkyně Čapková: ,.Nevím "

Obhájce:
„Na předložených listinách je text, z kterého vyplývá, že byla uvalena Národní správa a ta trvala ještě v roce 1960. Přitom v pozemkových knihách a zemských deskách není zapsána."
Svědkyně Čapková: „Nevím, co k tomu říct. Nemám vysvětlení." (hl. líčení dne9.5. 1995)
Z podkladů, kterými pražští premonstráti žádali o restituci Strahova skutečné není patrné uvalení Národní správy na klášter. Podklady (celkem 22 listin), na jejichž základě se stal Strahov ze zákona majetkem premonstrátů, odevzdal soudu v průběhu hl. líčení svědek JUDr. Cyril Svoboda, který se na přípravě tzv. výčtových zákonů podílel a předkládal je ke schválení tehdejšímu federálnímu shromáždění. Originály k těmto zažurnalizovaným fotokopiím by se měly nacházel v Úřadu vlády ČR. Ale jak čas plyne a nekontrolovaný pohyb v mnohých archivech pokračuje, je stále nesnadnější dokumenty zkoumat a porovnávat.
K prvnímu dokázanému pozměňování veřejných listin došlo až poté, kdy paní M.Chadimové byly vystaveny notářsky ověřené fotokopie zemských desek č. vložky 45 a později vložka č. 49 a pozemkových knih vložky č. 141, které se týkaly Strahovského kláštera. Tyto ověřené listiny ze dne 6. 12. 1991 (vystavené a podepsané pracovnicí archivu Jitkou Trnkovou) svědčily o tom, že původní smlouvy a další dokumenty po otci Gotthardu Zelinkovi jsou autentické a že by paní M. Chadimová mohla kromě domu na Loretánském náměstí č. p. 102/8 se zahradou v Praze l, na který uplatnila restituční nárok - a který ji byl později podle zákona fakticky vydán - žádat i o restituci části pozemků a budov v areálu Strahovského kláštera, Přestože neměla v úmyslu toto nárokovat, v jejích možnostech nebylo iniciovat změnu zákona č. 298/1990, navštívila dne 19- 12. 1991 opata Mgr. Pojezdného. Předložila mu dokumenty týkající se jejího vlastnictví a před dvěma svědky (JUDr. J. Jirásek a Mgr. P. Alexandridis) se vyjádřila v tom smyslu, že o svém nároku ví, ale že jej nehodlá uplatnil. Ředitel Ústřední kanceláře premonstrátů Mgr. Petros Alexandridis si chtěl její doklady oxeroxovat, což mu neumožnila a pouze svolila, aby si opsal čísla parcel a budov a potřebné informace.

Svědek Mgr. Alexandridis při hl.líčení o této věci vypověděl:
„Pokud jsem dotazován, zda si pamatuji ty doklady, do kterých jsem měl možnost nahlédnout, pamatuji si, že to byl dlužní úpis a trhová smlouva a spoustu dalších dokladů, které si nepamatuji. Dnes již vím, které to byly." (Hl. lícení dne 16.6. 1994,str. 55)

V jiném dni hlavního líčení svědek na tentýž dotaz odpověděl:
„K dotazu, z jakých listin jsem vypisoval čísla pozemků dne 19. 12. 1991 uvádím, že to bylo z trhové smlouvy a dále z fotokopie knihovní vložky č. 141 z pozemkové knihy. Dále k dotazu uvádím, že v ruce jsem měl tyto dvě listiny, o kterých jsem mluvil, pakliže tam bylo ještě více listin, pamatuji si, že to byly ověřené fotokopie...Myslím si, Že to byly totožné listiny s těmi, které jsme dostali od doktora Dolisty..." (hl .líčení dne 20.6. 1994, str. 84).

Svědek PhDr.Dolista uvedl při hl. líčení:
„Nevím přesně, kdy to bylo, ale vím, že dr,Svoboda byl pozván k vedoucímu sekretariátu pana Miklošky, ten se jmenoval Juraj /pozn. Jirásek/. ...Pan Jirásek dal Svobodovi několik kopií, aby se k nim vyjádřil. Toto požadoval pan Jirásek. Nevím přesně, kdy to bylo, ale asi za týden poté. mně dr. Svoboda dal listiny k vyjádření..." (u hl.líčení dne 17. 6. 1994, str. 66).

Svědek JUDr. Cyril Svoboda u hlavního líčení dne 21.6. 1994 mimo jiné uvedl:
„Nevím přesně kdy to bylo, ale zcela jistě to bylo po přijetí zákona č. 338/91 Sb....Obžalovaná mi řekla, že zřejmě majetek, který patří jí, byl vydán premonstrátům. K tomu mi předložila listiny...Potom se tam vedla diskuse, já jsem říkal, že prověřím, jestli se při přípravě zákona někde nestála chyba...
Zároveň jsem ukázal doklady, které mi předala obžalovaná, doktoru Dolistovi.Bylo to především proto, že jeho prostřednictvím byly doklady, co se týká přípravy zákonů, na Úřad vlády předkládány..." {hl. líčení dne 17. 6. 1994, str. 91)
„Po upřesňujících dotazech uvádím, že jsem doktoru Dolistovi dokumenty půjčil na určitou dobu. Nevím přesně na jak dlouho. Myslím, že to bylo najeden den, nebo tak nějak- Přesně nevím...Tehdy jsem nedělal fotokopie.../'

K témuž vypověděl svědek Dolista:
„K dotazu uvádím, že všechny ty listiny jsem pak vrátil dr. Svobodovi...mělo by se jednat o dokumenty, které předala obžalovaná patrně panu Jiráskovi a ten je předal dr. Svobodovi....Dr. Svoboda mi říkal, když mi ty listiny předával, říkal toto: „Hele podívej se na ně a řekni mi, co si o tom myslíš"..Je pravdou, že jsem listiny ještě předtím, než jsem je vrátil dr.Svobodovi předal na Strahov Mgr. Alexandridisovi, který si je ofotil a pak mi je vrátil. Nemohu přesně uvést, za jak dlouho mi listiny vrátil, jestli to bylo hned ten den, nebo až za několik dnů..." (hl. líčení 17.6. 1994, sir. 68,69)

Svědek Cyril Svoboda:
„Jak jsem již řekl, podle mého názoru měl doktor Dolista listiny k dispozici jeden den. Asi." (hl.líčení 21.6.1994, str.99)

Svědek Dolista:
„...Vím, že soupis těch listin jsem měl stejně u sebe. takže když mi je vrátil /pozn. Alexandridis/, tak jsem sí zkontroloval, jestli rni je vrátil všechny. Byly vráceny všechny. Když mi je vrátil, kontroloval jsem je i po stránce obsahové, vracel mi ty samé listiny, které jsem mu poskytl..."

Alexandridis uvádí:
„Jestliže jsem seznámen s výpovědí doktora Dolisty uvádím, že podle mě si ty listiny odnesl ještě týž den. Fotokopie listin jsem pořizoval já. A to všechny, které mi doktor Dolista poskytl, nemám výpis z vložky č. 49 zemské desky a pozemkové knihy vložky č. 141." (hl .líčení 20. 6. 1994, str. 87)
Svědek JUDr. Svoboda předává soudu dne 21. 6. 1994 veškeré listiny, které mu předala obžalovaná a které předal doktoru Dolistovi. Předseda senátu JUDr. Hodoušek diktuje do protokolu soupis vydaných listin. Je mezi nimi i fotokopie knihovní vložky č. 141 a fotokopie zemských desk Č. vložky 49!

K dotazu státní zástupkyně svědek Alexandridis uvádí:
„Pokud jde o přílohy k trestnímu oznámení č. 2 a 3 tedy výpisy z knihovní vložky č. 49 zemských desk a č. 141 pozemkových knih, jde o doklady naše, které jsme získali na základě oficielní žádosti." (hl. líčení 20. 6. 1994, str. 88)

Svědek Alexandridis při výpovědi o fotokopii knihovní vložky číslo 141 před soudem též uvedl:
„Dále existuje další výpis, který si pořizoval dr. Svoboda z vlády. Tento výpis jsme rovněž poskytli vyšetřovateli."
Protokoluje se, že tato listina od dr. Svobody se ve spise nachází na čísle listu 171. (hl.líčení dne 16.6. 1994.str.57).

Když je před soudem JUDr. Cyril Svoboda seznámen s touto výpovědí svědka Mgr. Alexandridise reaguje takto:
„Já jsem si žádné další výpisy, kromě listin, které jsem měl k dispozici /pozn. od obžalované/ nevyžadoval."
Nahlédnutím do spisu se konstatuje, že listina zmíněná Alexandridisem, č.171 spisu, je shodná s listinou, kterou svědek Svoboda předložil dnes u hlavního líčení, (hl. lícení dne 21.6. 1998,str.9)
V této souvislosti byla svědkovi JUDr. Svobodovi ukázána fotokopie knihovní vložky Č. 141, kterou si dne 6. 12. 1991 nechala na pracovišti pozemkových knih vyhotovit obžalovaná - ověření provedla paní Trnková.

Svědek Svoboda po prohlédnuti' listiny uvedl:
„Já jsem v této věci viděl pouze listiny, které jsem dnes předložil soudu." (hl.líčení dne 28. 2. 1995)
Obhájce uvádí tvrzení obžalované, že svědkovi předložila tu fotokopii, kterou si před chvílí prohlížel. K tomu obžalovaná uvádí, že nesouhlasí umístění kolků. Je posunutý text ajejiný rukopis.

K tomu svědek:
„Chtěl bych říct, že jsem s žádnými listinami nemanipuloval, co jsem dostal, to jsem předložil. Dále k dotazu obhájce uvádím, že jsem přesvědčen o tom, že listiny, které jsem dostal od obžalované jsem pak předal doktoru Dolistovi. Jestliže jsem dotázán, zda mimo jiné, je to listina, kterou před chvílí předložila obžalovaná, nebo jedna z listin, které jsem dnes předloží! já, k tomu uvádím, Že toto nejsem schopen uvést." (hl.líčení dne 21. 6. 1994, str. 98)

Obžalovaná na dotaz uvádí:
„Listiny, které svědek (Svoboda) vydal (soudu) nejsou ty, které jsem mu předávala já. Musím ale říct, že na první pohled bych to nerozeznala." Při následné konfrontaci mezi obžalovanou a svědkem JUDr. Svobodou obžalovaná uvádí:
„Listiny, které jste předložil /soudu/ nejsou ty, které jsem vám předávala"
Příklad: obžalovaná uvádí knihovní vložku pozemkových knih Č. 141.

Svědek k tomu uvádí:
„Kategoricky to popírám. To, co mi dala obžalovaná, to jsem předložil soudu." (hl. líčení dne 21. 6. 1994, str. 99) Dne 28. 2. 1995 svědek JUDr. Cyril Svoboda před soudem mimo jiné uvedl: „Nevím, jak blíže vysvětlit, že jsem v přípravném řízení uváděl, že premonstráti o problému vědí a připravují se na ně. Podle mne byli velmi dobře informováni, takže v podstatě to. co jsem si myslel, že je budu informovat já, už věděli".

Svědek dr. Jirásek na dotaz, kdy u něj proběhla schůzka s JUDr. Svobodou a M. Chadimovou, odpověděl:
„Tato schůzka u dr. Svobody, když mu byly předávány dokumenty, byla zcela jistě předtím, než jsem šel s Chadimovu do kláštera premonstrátů." /To znamená před datem 19. 12. 1991, pozn. Lenka Procházková/ (hl. líčení dne 24. 2. 1995, str. 73-78) Svědek Jirásek dále vypověděl:
„Rovněž jsem si nechal nějaké xerokopie z té doby. mohu je založit do spisu." /Svědek listiny odevzdává soudu k založení, materiály se označují. Jsou totožné s tím, co předkládala obžalovaná./
Na dotaz tento svědek dále uvádí, že dokumenty, které mu předala obžalovaná, si nechal u své sekretářky ofotit i pro dr. Svobodu, (hl. líčení dne 24. 2. 1995, str. 73-78)

V trestním spise paní Marty Chadimové je tedy fotokopie z pozemkové knihy vložka č. 141 založena v několika různých verzích. Verze Mgr. Alexandridise, která byla i součástí jeho trestního oznámení je totožná s verzí, kterou předložil svědek JUDr. Svoboda dne 21. 6. 1994 soudu. Svoboda tvrdí, že tento dokument mu poskytla obžalovaná, která však do spisu zakládá odlišnou, originál ověřenou fotokopii, která je totožná s podklady dr. Jiráska a byla oficielně vystavena a ověřena na pracovišti pozemkových knih dne 6. 12. 1991 - podepsaná pí. Trnková. Při hlavním líčení byla vyslechnuta i svědkyně Jitka Trnková - pracovnice v archivu pozemkových knih, jejíž podpis je pod fotokopií z pozemkové knihy č. vložky 141. Této svědkyni byla předložena fotokopie pozemkové knihy č.vložky 141, kterou předložila obžalovaná. Svědkyně po prohlédnutí uvedla, že je stejná a podpis je její.

Svědkyně Trnková:
„Kolky obžalovaná donesla. Okolkovávaly jsme společně."

K dotazu:
„Neměla jsem razítko. Toto se razítkovalo v kanceláři pana Šindeláře razítkem státního notářství." (hl.líčenídne 13.3- 1995, str. 210)
V souvislosti s dokumenty, které ředitel Náboženské matice PhDr. Dolista zapůjčil v roce 1990 na delší dobu pražským premonstrátůrn, aniž by někdo pořídil jejich soupis, svědkové vypovídali takto:
Opat premonstrátů Mgr. Josef Pojezdný na dotaz obhájce, zda si Strahov zapůjčoval v roce 1990 nějaké materiály Náboženské matice sdělil: „Já osobně nic. Provjsorem kláštera je Sidlovský, ten snad něco měl, nevím co."

Obhájce čte svědkovi výpověď PhDr. Dolisty ze dne 17. 6. 1994 na str. 68, kde se říká, že Náboženská matice zapůjčovala Strahovu dokumenty, že si pro ně osobně dojel opat Pojezdný s tím, že Sidlovský si bude pro Strahov xeroxovat nějaké doklady. Ze materiálů bylo na výšku zhruba 80 cm, nebyl pořízen jejich soupis, zápůjční doba nebyla stanovena...

Opat na to reaguje takto:
„Možná jsem něco odvážel, ale čistě jako šofér."

Obhájce:
„Jak dlouho jste měli u sebe ty materiály Náboženské matice? "

Svědek Pojezdný:
„Materiály byly u Šidlovského. Jak dlouho tam byly a kdo je vracel, nevím." (Hlavní líčení dne 28. 2. 1995 str. 113-114) Na stejné téma vypovídal u hlavního líčení i svědek PhDr. František Skřivánek - současný ředitel Náboženské matice, který vystřídal ve funkci PhDr. Karla Dolistu.

Obhájce se ho dotázal:
„Víte o tom, že si z archivu Náboženské matice odvezl opat Pojezdný nějaké materiály a měl je delší dobu?"

Svědek Skřivánek odpověděl:
„Ne. Materiály Náboženské matice neopouštějí archiv. Nevím o tom."

Později k dotazu uvedl:
„Některé dokumenty opustily archiv Náboženské matice, ale to pouze tehdy, když se připravoval zákon." /Jedná se o výčtové zákony. Pozn. L. Procházkové/

Obžalovaná ke svědkovi:
„Pokud jde o archivní doklady č. 99/Strahov/, právě ten spis měli premonstráti půl roku k dispozici."

Svědek Skřivánek:
„O tom pochybuji. Je to asi metr archiválií."

Obžalovaná:
„To právě říkal pan Dolista ," (hl.líčení dne 11.5. 1995)

Svědek Mgr. Petros Alexandridis k tomuto uvedl:
„Pokud jsem dotazován, kdo všechno měl přístup k dokumentům od Náboženské matice, uvádím, že když byly u Sidlovského, tak vlastně každý... Abych upřesnil, každý návštěvník. Ale zdůrazňuji, jak jsem již uvedl, že v těchto dokumentech nebyly žádné dokumenty předkládané obžalovanou.,/' (hl.líčení dne 16. 6. 1994, str. 82)

Z výpovědi svědka Sidlovského (Člen řádu premonstrátů):
„K dotazu obhájce uvádím, že je pravdou, že jsem vystudoval VS obor archivnictví." (hl. líčení dne 17. 6. 1994, str. 64) Je pravdou, že jsem obžalované půjčil psací stroj..., nevím přesně, kdy to bylo, po roce 1990, nebo koncem roku 1990... Jaká slova jsem přesně použil, nevím, ale rozhodně něco v tom smyslu, že to nespěchá a případně, že si ten stroj může vůbec nechat. Nepožadoval jsem ten stroj nikdy zpátky. Nepamatuji si, jestli obžalovaná říkala, Že chce půjčit stroj, myslím, že to vyplynulo z rozhovoru." (hl. líčení dne 17.6. 1994, str. 61)

K dotazu obhájce:
„Pokud jde o zapůjčení stroje, jsem tedy toho názoru, že to bylo koncem roku 1990, nebo začátkem roku 1991. Pokud jde o můj případný omyl, myslím, že rozdíl jednoho roku tam nemůže být." (M.lícení dne 17. 6 1994, str. 63)

K tomuto vypovídala u hl.líčení i svědkyně PhDr.Helena Bajerová:
„Bylo to v prosinci roku 1991. Mluvilo se o psacím stroji Gejzi Sidlovského. S tím strojem se vláčela /Marta Chadimová - pozn.L.Procházková/ na Kulatak a zpátky a pak jsme šli s tím strojem na kafe. Bylo to odpoledne. Večer se slavily narozeniny pana Schwarzenberga..Jak vypadal stroj, nevím. /Byl v kufříku - pozn. L. Procházková/ Vím, že se mluvilo o tom, že je Gejzův." (hl.líčení dne 3. 3. 1995)
Zmíněný psací stroj značky Consul byl zabaven policií při domovní prohlídce v bytě manželů Chadimových dne 30. 3. 1992. Některé z padělaných dokladů, kterými proti paní Martě Chadimové argumentují premonstráti a jejich příznivci z domu Loretánské nám., byly údajně vyhotoveny za použití zmíněného psacího stroje. Tento stroj byl až do prosince roku 1991 v držení Gcjzi Sidlovského, původně archiváře ve věznici v Leopoldově, později tajemníka Arcibiskupství pražského a člena řádu premonstrátů. Tentýž muž měl od léta 1990 asi na půl roku k dispozici veškeré archiválie Náboženské matice, které se týkaly Strahova. Stoh těchto dokladů /s evidenčním číslem 99/ měřil na výšku dle svědectví „zhruba" 80 cm, dokumenty nebyly před zapůjčením na Strahov sepsány a tedy nemohly být při vrácení zkontrolovány.

Archivář Gcjza Šidlovský připravoval také restituční požadavky Strahovského kláštera. Z těchto materiálů, které vrátil Náboženské matici, a ta pak část předala vládě a vláda federálnímu shromáždění, není patrné, že na Královskou kanonii premonstrátů na Strahově byla zavedena Národní správa podle dekretu presidenta republiky. V těchto materiálech nejsou obsazeny doklady, ani jediná zmínka o tom, že před válkou Strahovský klášter prodal část nemovitostí soukromé osobě /respektive osobám/. Zrovna tak, jako tam nejsou doklady o prodeji nemovitostí premonstrátů Konrádu Henleinovi ze dne 2. 10. 1939. Většina svědků z církevního okruhu zásadně popírala nebo si nepamatovala,že by premonstráti vůbec kdy něco před válkou prodali.

Na základě těchto skutečností lze vyvodit, že trestní oznámení pražských premonslrátů ze dne 26. 2. 1992 proti paní Martě Chadimové bylo důkladně propracovaným obranným manévrem. Ke zně věrohodnémí této případné restituentky posloužil - zřejmě nevědomé - í tehdejší legislativec JUDr. Cyril Svoboda tím, když kopie jejích dokladů předal řediteli Náboženské matice PhDr. Dolistovi k vyjádření. Bývalý člen řádu premonstrálů Dolisía odnesl kopie na Strahov snad na jeden den, snad na více dnů a vyjádřil se teprve k tomu, co mu bylo ze Strahova vráceno. Rozdíly mezi původními materiály M. Chadimové a těmi vrácenými ze Strahova vyplývají z obsahu trestního spisu a z výpovědí jak obžalované, tak i svědků. Byli jsme přítomni u celého hlavního líčení. Rozčilená reakce svědka JUDr. Cyrila Svobody na prokázanou skutečnost, že existují různé verze materiálů, působila autenticky. Tento svědek zřejmě skutečně netušil, že kopie dokladů, které mu byly ze Strahova vráceny, nejsou totožné s těmi, které sám předal PhDr. Dolistovi k vyjádření.

Fotokopie týkající se Strahova byly paní Martě Chadimové vystaveny pracovištěm pozemkových knih dne 6. 12. 1991. První nápadné škrty a změny v pozemkových knihách, které mimochodem nesvědčí o snaze něco padělat, ale naopak původní zápisy zní věrohodně, se udaly až po 19. 12. 1991, po tom, kdy Marta Chadimová navštívila strahovského opata Mgr. Pojezdného a v přítomnosti dr. Jiráska a Mgr. Alexandridise mu ukázala ověřené fotokopie. Mgr. Alexandridis navštívil hned v příštím dni pracoviště pozemkových knih. Následně poté se z tohoto archivu podivně „ztratila" právě zemská deska - katastr Hradčany a když se vrátila, byla poničená a v pozměněném stavu. Nikdo ze zaměstnanců tuto závažnou událost neohlásil okamžitě policii, což bylo svědecky potvrzeno při hlavním líčení. O tom, zda podobným způsobem nebylo naloženo i s dalšími pozemkovými knihami, lze jen spekulovat.

Sám svědek Alexandridis při hlavním líčení vypověděl, že dvě nejzávažnější listiny, které použil v přílohách trestního oznámení nedostal od svědka Dolisty, ale nechal si je pořídit na pracovišti pozemkových knih až počátkem roku 1992, kdy změny v zápisech byly patrné ..pouhým okem". V dokladech, které soudu předložila obžalovaná i dr. Jirásek a další svědci však žádné známky pozměňováni nebyly! Aby toho nebylo rnálo, dostal se Mgr. Alexandridis v předloženém oznámení na obžalovanou a před soudem nejen do rozporu s JUDr. Cyrilem Svobodou v torn, kdo si skutečně nechal dělat důkaz proti paní Martě Chadimové, kterým je fotokopie zemské desky ví. Č. 49 a ve spise je založena na str. 171. Mgr. Petros Alexandidis .se však dostal do dalšího vážného rozporu i se znalcem Kriminálistického úřadu RNDr. Musilem, když tvrdil, že v předmětné zemské desce došlo navíc k pozměňování určité části položky B/25. ale ve znaleckém posudku je tato skutečnost vyvrácena. Je tam uvedeno, že zápisy, kde se nachází uvedená položka B/25 „jsou původní beze změny".

Následné znevěrohodňování veřejných listin probíhalo ve značném rozsahu i v dalších archivech. Před soudem bylo zjištěno, že obhajoba od r. 1992 požadovala zajistit všechny příslušné archivy, které s projednávanou věcí souvisí. Bezvýsledně. Dne 21. 3. 1995 JUDr. Tauber, vedoucí policejní operativy, před soudem na dotaz obžalované, proč policisté okamžitě nezajistili např. archiv řádu premonstrátú apod., se vyjádřil, že tento nezbytný krok je nenapadl a na tuto otázku nedokáže odpovědět. V době, kdy byla paní Marta Chadimová poprvé ve vazbě na základě soudního usnesení ze dne I. 4. 1992, ve kterém se rovněž konstatuje, „že je třeba bez poskytnutí možnosti obviněné ověřit existenci originálů listinných důkazů", vyměnil neznámý pachatel i listiny v jejím notářském spise. Tyto doklady se týkaly už provedené restituce obytného domu č. 102/8 na Loretánském náměstí a přilehlé zahrady. Fotokopie pozměněných podkladů z pozemkových knih ze dne 14. 1. 1992, kterou neznámý pachatel vmanipuloval místo pravých listin do notářského spisu k domu a zahradě, si nechala vyhotovit paní Bukvicová, která bydlí v domě premonstrátú a jejíž matka je předsedkyní bytového družstva Černínská jízdárna, které usilovalo zmíněný dům získat do svého vlastnictví. Tato skutečnost je prokázána dalšími důkazy ve spise a svědeckými výpověďmi. S další listinou z držení Černínské jízdárny, na které jsou nepravdivé a zcela nesmyslné údaje dopsány strojem pod ověřovací notářské razítko, nakládal Mgr. Alexandridis, Černínská jízdárna a orgány činné v trestním řízení jako s pravou, což přes několikerá upozornění nenapravila ani státní zástupkyně a použila tuto pozměněnou listinu také jako pravou, když ji zařadila k důkazům obžaloby proti paní Martě Chadimové.

Od l. l. 1993 bylo zmiňované pracoviště pozemkových knih zrušeno a spadá pod Katastrální úřad města Prahy. I zde však dochází, a to až do současnosti, k pozměňování údajů vlastnických záznamů. Na tuto pokračující trestnou Činnost byla průběžně a velmi důrazně upozorňována jak státní zástupkyně JUDr. Biolková, tak její nadřízení a nakonec i bývalá ministryně spravedlnosti JUDr. Vlasta Parkánová. Žádná z odpovědných osob však neučinila opatření, která by tuto trestnou činnost zastavila, důkladné prověřila nebo zahájila stíhání neznámého pachatele a napravila nepořádek v katastru nemovitostí. Lze tak bohužel konstatovat, že trestná činnost pokračuje s plným vědomím státních orgánů a některých představitelů vlády ČR (ministr spravedlnosti).

II.

Vzhledem k výše uvedenému máme důvodné podezření, že trestní stíhání proti paní Martě Chadimové je účelové a bylo uměle vykonstruováno. Základní motiv: znevěrohodnění případných restitučních nároků paní M. Chadimové na část Strahovského kláštera, což nikdy nehrozilo, ale jistota je jistota a souběžně odvrácení pozornosti od skutečnosti, že na premonstráty byla po válce uvalena Národní správa podle dekretu prezidenta republiky. Národní správa sice neznamenala, že premonstráti nemohli získat majetek, nicméně vyjevení tohoto faktu a jeho přetřásání v médiích by i pro dnešní členy řádu bylo nemilé, ačkoliv nemají s jednáním předchůdců nic společného. Vinu však nesou za své současné nepravdivé tvrzení, že jejich řád neprodával žádné nemovitosti. Je zdokladováno, že nemovitosti řád prodával. Dokonce i Konrádu Henleinovi.

Bohužel musíme konstatovat, že proces s paní Martou Chadimovou má i zjevné znaky procesu politického a celé trestní stíhání nese výrazné stopy praktik bývalé StB - využívání metod provokace, veřejná diskreditace obviněné, používání nepravdivých důkazů a manipulace veřejného mínění. Skutečně nelze opomenout, že obžalovaná je manželkou signatáře Charty 77, na kterého byl v archivech MV veden spis NO - osoba nepřátelská režimu, zatímco státní zástupkyně JUDr. Biolková - v 70. tých a 80. tých letech členka KSČ je manželkou bývalého důstojníka zmíněného ministerstva, který byl navíc řídícím důstojníkem nejméně jednoho svědka, nasazeného JUDr. Biolkovou v procesu proti paní M. Chadimové. I mnoho dalších svědků „obžaloby" působilo v agenturní síti StB, takže jejich věrohodnost, nesírannost a nevydíratelnost je velice sporná. Tato naše zjednodušená a stručná tvrzení lze ověřit ve vyšetřovacím spise Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který byl vypracován na žádost spolku Šalamoun i obžalované. Soud o tento spis, na žádost obhajoby, opakovaně žádal. Státní zastupitelství však znovu a znovu vydání spisu blokovalo. Teprve asi po sedmi měsících soud zmíněný důkazový materiál získal. Hned druhý den však státní zástupkyně JUDr. Biolková vznesla proti předsedovi senátu MS v Praze námitku podjatosti, neboť soudce prý „nadržuje obžalované". Když senát podjatost neshledal, podala si tato státní zástupkyně stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Hlavni' líčení bylo proto odročeno a celý trestní spis, včetně materiálu z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je nyní u VS v Praze. Obhajoba měla možnost nahlédnout do vyžádaného materiálu pouze po hlavním líčení dne 7. 9. 1998. Jednání státní zástupkyně JUDr. Biolkové lze hodnotit jako porušování zásady rovnosti stran v řízení, maření důkazů a objasňování skutečností, zneužití pravomoci veřejného činitele a neoprávněné průtahy v soudním jednání.

Abychom byli ve svých závěrech úplní, pokusíme se i o etický rozklad této situace. I když ponecháme stranou důvodnost či nedůvodnost obžaloby, domníváme se, že v trestním stíhání vedeném proti osobě z disidcntských kruhů, obžalované z tak závažného kriminálního činu /jako např. ..ústního restitučního nároku"/ by neměli na straně obžaloby působit lidé, kteří až do listopadu 1989 sloužili totalitní moci. Tento náš názor souvisí s otázkou podjatosti a spravedlivého rozhodování o dané věci. Trestní řád se v §30 odst. l. zmiňuje o vyloučení z vykonávání úkonu v tr. řízení u těch OČTR, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci, nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká.....nemůže nestranně rozhodovat.

Jsme toho názoru, že politická minulost obžalované, jejíž manžel byl veden ve svazcích Ministerstva vnitra jako NO a politická minulost státní zástupkyně a jejího manžela, důstojníka StB, byť oba prošli po roce 1989 prověrkami, je evidentně v protikladu. Aniž bychom se zde dotýkali příkladů, které o praktické podjatosti státní zástupkyně JUDr. Biolkové více než jasně svědčí. Politické změny, ke kterým došlo před devíti lety, vedly k odsouzení komunistického režimu jako režimu zločinného. Domníváme se, že je nemravné a neetické, když někdejší spolupracovnice a zastánkyně tohoto režimu působí dnes jako státní žalobce proti osobě, která se svým způsobem podílela na svržení tohoto režimu. Vnitřní podjatost státní zástupkyně proti osobě obžalované nejenže nelze vyloučit, ale z logiky situace plyne, že tato podjatost je nutným předpokladem. Znovu připomínáme, že v tomto případě neuvádíme skutečnosti, které tuto podjatost jasné potvrzuji.

Abychom toto naše stanovisto co nejvíce zúžili, napadá nás tento příměr: Kdyby novinář Karel Havlíček Borovský byl po propuštění z exilu obviněn z nějakého kriminálního činu, připustila by rakouská justice, aby jej stíhal právě Dedera, který jej předtím zatýkal z politických důvodů? V případě paní Marty Chadimové se i tato nehorázná nemravnost jeví jako účelová. Mediální lynč paní Chadimové a dezinformační kampaň, jejíž obětí byla tolik dlouhých let, totiž posloužily i k tomu, aby se Široká veřejnost vnitřně rehabilitovala. Občané, kteří ještě v prvním období po listopadu 1989 pokládali úzkou vrstvu disidentů za nastavené zrcadlo vlastního svědomí, se během procesu s „podvodnicí a padělatelkou" mohli bezbolestně srovnat se svou nestatečnou minulostí. Způsob mediálního zpracování,kdy se z manželky disidenta stala paní Marta Chadimová ,.známou disidentkou a dokonce mluvčí Charty 77", k němuž odvedenou prací přispěla jak státní zástupkyně JUDr. Biolková, tak premonstráti a dokonce i předseda senátu MS v Praze JUDr. Hodoušek a JUDr. Klimša z Vrchního soudu v Praze, k tomu přece přímo vybízel!
Etický a psychologický aspekt této situace se, jak věříme, už brzy stane předmětem úvah odborníků. Naší povinností dnes je, upozornit i na toto hledisko. Nemůžeme totiž vyloučit, že právě tady je meritum celého trestního stíhání proti paní Martě Chadimové.
Vážený pane místopředsedo vlády, omlouváme se za nestandardní délku tohoto dopisu. My jej však, vzhledem k obšírnosti trestního spisu a délce trestního stíhání, pokládáme spíš za velmi stručný dopis. Tato stručnost nás. dá-li se to tak říct, stála asi pět let života.
Věříme, že naše práce měla smysl a že naše laické poznatky přispějí k tomu, aby se případ paní Marty Chadimové nestal temnou skvrnou v novodobé historii českého soudnictví. Domníváme se, že princip spravedlnosti nepřipouští účelovou oběť.

V Praze dne 15. října 1998

S přátelským pozdravem a úctou

Lenka Procházková mluvčí spolku ŠALAMOUN


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.