Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Radek Roušar
  Vydáno dne 19. 07. 2004 (3270 přečtení)

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě jednal v hlavním líčení konaném dne 11.1.2001 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Čechové a přísedících Ing. Bohuše Pavlase a Vladimíra Helise a rozhodl takto :



Obžalovaný

Radek Roušar

nar. 1980 v Ostravě-Vítkovicích, bez zaměstnání, trav. bytem Ostrava, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Oráčov,
dne 25. dubna 2000 kolem 18.15 hodin v Ostravě-Výškovicích v bytě v podnapilém stavu, v rámci přetrváváj ících neshod a konfliktů se svým otcem Jiřím Roušarem, nar. 1947, a při aktuálně vzniklé potyčce s ním, tohoto, rovněž podnapilého, nejdříve fyzicky napadl tak, že jej bil pěstí do obličeje a srazil na podlahu, kde ho poté přiklekl a v útoku na něj pokračoval tím, že ho jednobřitým kuchyňským nožem s čepelí 16,2 cm dlouhou, drženým obouruč, v úmyslu usmrtit celkem 5x neobyčejně razantně bodl do levé horní poloviny hrudníku, čímž mu způsobil 5 bodných poranění hrudníku, přičemž bodné rány hloubky 12, 16, 18, 19 a 21 cm proťaly tři žebra, mnohočetně poranily horní i dolní lalok levé plíce,, zasáhly osrdečník a zranily také větev plicní tepny v místě jejího odstupu z pravé komory srdeční , což vedlo k silnému krvácení do dutiny hrudní a bezprostřední smrti Jiřího Roušara, jemuž navíc násilným jednáním způsobil i poranění obličeje ve formě krevních podlitin, tržných ran horního i dolního rtu, sedření kůže čela, nosu i za pravým ušním boltcem a také zlomeniny 4. a 5. žebra v kličkové čáře vpravo s prokrvácením měkkých tkání v okolí,jiného úmyslně usmrtil,

a tím spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odstavec l trestního zákona dle § 219 odstavec l trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání

10 /desíti/ let,nepodmíněně

Dle § 39a)odstavec 2 písm. d) trestního zákona se obžalovaný pro účely výkonu trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou

Po provedeném dokazování v hlavním líčení vzal soud za prokázaný následující skutkový děj:

Obžalovaný Roušar pochází z manželství Heleny a Jiřího Roušarových, kdy společně s ním jako nejmladším dítětem v rodině žili dvě nevlastní a dvě vlastní sourozenci. Po celou dobu života obžalovaného do odchodu matky ze společné domácnosti v roce 1994 se poškozený Jiří Roušar st. choval k manželce i dětem agresivně, despoticky, po požití alkoholu j e fyzicky napadal, příp. jim hrubě nadával, vyhazoval jez domu, omezoval v jídle, apod. Byl dokonce soudně trestán za fyzické napadení nevlastního syna Martina Navrátila. Po odchodu matky a ostatních sourozenců s vyjímkou bratra Jiřího zůstal obžalovaný v péči otce, který se o něj řádně nestaral, matka neměla dostatek finančních prostředků k zabezpečení jeho docházky do školy. Obžalovaný se začal dopouštět již jako nezletilý tr. činnosti, následkem čehož byl umístěn do diagnostického ústavu, odkud několikrát utekl, pak se pokusil o sebevraždu, byl umístěn v Psychiatrické léčebně ve Šternberků, odkud jej k sobě vzala matka. V 18-ti letech nastoupil do zaměstnání v dole, ale po utrpěném úrazu páteře v roce 1998 byl často práce neschopen. Koncem roku 1999 došlo ke konfliktu mezi obžalovaným a jeho bratrem, u něj ž s matkou bydlel, a proto se odstěhoval do podnájmu, odkud se v únoru 2000 přestěhoval zpět k otci. Zpočátku bylo soužití obou klidné, později začal být poškozený vůči obžalovanému po požití alkoholu agresivní, což vyústilo až ve vzájemné tr. oznámení, posléze řízení v rámci přestupkového řízení. Co se týče dne 25.4,2000, poškozený začal popíjet alkohol již v dopoledních hodinách a to mj. také s obžalovaným a svědkem Bartošem. S postupující podnapilostí se zvyšovala agresivita poškozeného vůči obžalovanému, začal mu vyhrožovat, a to i zabitím, vyčítal mu chování jeho samotného i jeho matky, apod. V odpoledních hodinách 1 přes občasné zásahy ostatních přítomných v bytě /Šutová, Jiří Roušar ml./ se situace vyhrotila natolik, že kolem 18.00 hodin z kuchyně, kde do té doby všichni seděli, svědkyně Šutová, Jiří Roušar ml, a po nich i svědek Bartoš odešli do jiné místnosti bytu a v kuchyni zůstal pouze obžalovaný a poškozený. Vzhledem k pokračující hádce se Jiří Roušar do kuchyně vrátil, aby oba napomenul, a zastihl je v okamžiku, kdy poškozený vzal na obžalovaného nůž, tomu se ale podařilo nože zmocnit a odložit jej. Po odchodu Jiří Roušara ml. pak došlo k vyhrocení konfliktu mezi oběma účastníky, když poškozený byl obžalovaným napaden nejdříve údery pěstmi, a to zejména do obličeje, a když následkem těchto upadl na zem, byl obžalovaným zakleknut a 5x bodnut nožem do hrudníku, čímž mu byla způsobena poranění, jak jsou popsána ve skutkové větě rozsudku.

Obžalovaný Roušar slyšen v přípravném řízení, shodně jako před soudem se něj dříve ve své výpovědi vyjádřil k rodinným poměrům, z nichž vzešel. K osobě svého otce uvedl, že tento již od raného dětství obžalovaného požíval alkoholické nápoj e, poté se stával agresivním a slovně i fyzicky napadal celou rodinu. Podrobněji popsal otcovo chování jak k obžalovanému, tak k ostatním sourozencům, a dále dodal, že situace vyvrcholila tím, že v roce 1993 matka od otce odešla, nicméně otec nechtěl dovolit, aby se obžalovaný společně se svým bratrem Jiřím od něj odstěhovali a proto nakonec došlo k nařízení ústavní výchovy v roce 1997, kdy obžalovaný byl umístěn v Diagnostickém ústavu, přičemž v roce 1997 se později pokusil o sebevraždu, následně si jej matka vzala do své péče. Bydlel s ní až do roku 1999 u bratra Martina Navrátila, přičemž poté byt musel opustit. Na počátku roku 2000 se setkal se svým otcem, který jej požádal, aby se vrátil do jeho bytu, což také v únoru roku 2000 učinil a nastěhoval ^se zpět. V té době kromě obžalovaného se v bytě zdržoval i Čeněk Bartoš a Denisa Šutová, kteří zde bydleli v podnájmu. Denisa Šutová byla dívka jeho bratra Jiřího, který však v té době dále bydlel u matky v Havířově. Zpočátku bylo soužití v bytě normální, přibližně po 14-ti dnech začal otec opět ve větší míře požívat alkoholické nápoj e, a vztahy mezi ním a obžalovaným se znovu začaly vyostřovat. Poškozený byl vůči obžalovanému agresivní, opakovaně mu vyhrožoval zabitím noži a sekerou. Proto obžalovaný, aby se ubránil jeho jednání, začal cvičit kulturistiku. Co se týče 25.4.2000, v ranních hodinách, kolem 10.00 hodiny, otec odešel na pivo. Vrátil se do bytu společně s bratrem Jiřím asi koleni 14.00 hodiny a přinesli l, 5 litru bílého čepovaného vína a 1,5 litru vína červeného. Otec už byl opilý, což se projevovalo tím, že začal obžalovanému vyčítat chování jeho matky, nicméně společně s obžalovaným a s Bartošem nadále popíjel. V té době poškozený mohl vypít asi 3/4 litru vína, obžalovaný celkem maximálně 0,5 litru vína. Kolem 15.00 hodiny přišla do bytu Denisa Šutová a kolem 16.00 hodiny kromě obžalovaného všichni z bytu odešli pro další alkohol. Před odchodem otec obžalovanému opětovně začal nadávat, vyhrožovat mu zabitím. Po odchodu ostatních z bytu se obžalovaný rozhodl spáchat sebevraždu a proto si píchl do žíly jednu ampuli superanabolonu, nicméně tento neměl na jeho zdravotní stav žádný vliv. Kolem 16.30 hodin se poškozený spolu s Bartošem vrátili zpět do bytu, začali se hádat, a proto se obžalovaný vrátil za nimi do kuchyně. Poškozený mu opět začal nadávat a vyhrožovat, a to za přítomnosti Bartoše, chodil za obžalovaným, naznačoval jakoby jej chtěl jej udeřit. Neměl však v ruce žádnou zbraň. Kolem 17.00 hodiny se vrátili do bytu Šutová s Jiřím Roušarem a šli do pokojíku. Po chvíli však také přišli do kuchyně, kde se Šutová snažila zabránit dalšímu nadávání ze strany poškozeného vůči obžalovanému, ten na to však nijak nereagoval. Potom poškozený vyskočil, vzal do ruky nůž, který ležel na odkapávací ploše kuchyňské linky, a proto se postavil i obžalovaný, přiskočil ke kuchyňské lince a vzal ze stejného místa další kuchyňský nůž se žlutou rukojetí. Poškozený se napřáhl k ráně, vyhrožoval obžalovanému, že jej zabije, přičemž obžalovaný levou rukou ránu poškozeného vykryl, poté jej udeřil pěstí levé ruky do obličeje, načež poškozený ztratil stabilitu, upadl na zem a obžalovaného stáhl sebou. Poté, co poškozený ležel na zádech a obžalovaný mu klečel na nohách, bodl jej asi 4x do oblasti srdce a to silou velké intenzity, neboť sám měl z dalšího chování poškozeného strach. Až později zjistil, že otec již v té chvíli nůž v ruce neměl. Dále obžalovaný uváděl, že všichni, které vyjmenoval, v té době byli v kuchyni, tedy celou událost viděli, a šli přivolat záchranku. Nůž, kterým obžalovaný poškozeného bodl, odhodil na zem, kde zůstal ležet, kde se nacházel druhý nůž, mu není známo. Obžalovaný žádné zranění neutrpěl. Ke svému vztahu k otci dále dodal, že proti němu necítil žádnou zášť, měl jej rád i přesto, jak se k němu už od malička choval. Co se týče výpovědí obžalovaného u hlavního líčení, zde se odchýlil od své výpovědi v přípravném řízení, a to v některých údajích. Popisoval sice shodně zážitky ze svého dětství, fyzické napadání ze strany otce, jeho nevhodné chování k dalším členům rodiny, co se týče 25.4.2000, pak počátek dne popisoval v podstatě shodně s tím, že on i Čeněk Bartoš vstali mezi 09.00 - 10.00 hodinou, posnídali vaječinu, přičemž poškozený od rána požíval alkohol, a do odpoledne se v bytě vypilo asi 5 litrů krabicového vína, které s poškozeným požíval i obžalovaný. Poškozený P^-k začal být agresivní, vyhrožoval mu zabitím, což slyšeli i Šutová a bratr obžalovaného Jiří, stejně tak jako Bartoš. Kolem 16.00 hodiny všichni odešli do bistra nakoupit další víno a donesli asi 3 litry vína, obžalovaný mezitím šel do svého pokojíku, kde se pokusil o sebevraždu vpíchnutím superanabolonu do žíly. Pak se vrátil poškozený, spolu s Bartošem seděli v kuchyni a poškozený na obžalovaného stále nadával. Proto šel obžalovaný rovněž do kuchyně, kam později i přišla i Šutová s bratrem, kteří se vrátili do bytu. Otec před nimi obžalovanému vyhrožoval, že jej zastřelí, že si koupí beretu, apod. Proto Šutová, Jiří Roušar i Bartoš odešli do vedlejšího pokoje, neboť nadávky nadále nechtěli poslouchat, a obžalovaný zůstal s poškozeným v kuchyni sám. V té době měl vypito asi 0,5 litru vína. V průběhu hádky v kuchyni vzal otec do ruky nůž se žlutou střenkou a začal vyhrožovat, že obžalovaného s tímto zabije. Proto mu obžalovaný nůž vytrhl a dal jej zpět na kuchyňskou linku. V té chvíli přišel do kuchyně Jiří Roušar a žádal j e, aby hádky nechali, na to si však obžalovaný nevzpomíná, ví to pouze z jeho výpovědi. Obžalovaný si sedl do křesla v kuchyni, poškozený k němu přišel, chytil jej za krk a začali se navzájem bít pěstmi do obličeje, poškozený dával obžalovanému silné rány, které mu on vracel. Žádné zranění však obžalovanému způsobeno nebylo. Pak vzal otec do ruky znovu nůž se žlutou rukojetí a chtěl obžalovaného bodnout, obžalovaný tento úder vykryl a pak si jen pamatuje, jak klečel otci na nohou a v rukou držel zakrvácený nůž, přičemž otec měl 4 bodné rány v oblasti srdce. Postavil se, a v té chvíli byl Jiří Roušar s Denisou Šutovou v kuchyni, a bratr volal, aby zavolali záchranku. Obžalovaný si sedl do křesla, oběma rukama držel stále nůž, přičemž bratr polil otce vodou, na což otec nereagoval, pak jej bratr poslal do vedlejšího pokoje.

Rozpor mezi svou výpovědí v přípravném řízení a před soudem, zejména co se týče přítomnosti ostatních svědků v době činu v kuchyni, vysvětlil obžalovaný tím, že při výpovědi před vyšetřovatelem byl ještě v šoku, a trval na tom, že k činu došlo tak, jak jej popsal ve své výpovědi před soudem. Dále pak dodal, že přibližně kolem 17.30 hodin šel skutečně za sousedkou - p. Michňákovou, aby potvrdila jeho otci, že jí obžalovaný nic neodcizil, sousedka to však odmítla a poslala s obžalovaným svého vnuka. Dále se pak vyjádřil k počtu ran vůči poškozenému, když obžalovaný sám hovořil toliko o 4 bodných ranách, při ohledání těla poškozeného však bylo zjištěno 5 bodných ran. Toto obžalovaný připustil s tím, že hovořil, že se jednalo asi o 4 bodné rány, nevěděl ±0 však přesně, přičemž na samotné bodáni otce si nevzpomíná. Nedokázal však ani vysvětlit, proč podrobně popisoval svůj útok na otce v přípravném řízení, přičemž před soudem tvrdil, že si na záležitost nepamatuje. Matka obžalovaného Helena Roušarová shodně jak v přípravném řízení uvedla, že s poškozeným uzavřela manželství v roce 1975, když v té době již z prvního manželství měla syny Martina a Oldřicha Navrátilovy, poté s poškozeným měla dceru Editu narozenou v roce 1975, syna Jiřího v roce 1977 a syna Radka narozeného v roce 1980. Již od počátku manželství j i manžel fyzicky napadal, kradl j í peníze, omezoval j i v nákupech s tím, že mohla nakoupit pouze to, co manžel povolil. Popisovala také fyzické napadání ze strany poškozeného již v době, kdy očekávala narození obžalovaného, jakož i chování poškozeného vůči všem dětem, když těmto zakazoval chodit ven, omezoval je v jídle, vyhrožoval dětem i jí zabitím mačetou, apod. Když se snažila požádat o pomoc policii, tato odmítla se do věci plést s tím, že se jedná o vztahy mezi manžely. Poškozený vyhodil z bytu jak syna Oldřicha, tak opakovaně i svědkyni, proto se syn Martin ze společného bytu odstěhoval ve chvíli, kdy dostal byt v Havířově. Svědkyně neměla možnost celou záležitost vyřešit, protože se čtyřmi dětmi nebyla schopna finančně existovat, neměla ani náhradní bydlení. Dne 27.7.1994 se přestěhovala do Havířova k synu Martinovi, kdy syn Radek tam byl s ní a syn Jiří zůstal u otce.

Vzhledem k tomu, že neměla dostatek finančních prostředků a nemohla platit dopravu Radka do školy každý den, řekla mu, že se musí k otci vrátit. Při tajných návštěvách zjistila, že oba chlapci jsou špinaví, hladoví, svěřili se jí, že je otec vyhodil z domu. Poté bydleli asi měsíc u nějakého pána. Později pak byl syn Radek umístěn do výchovného ústavu, odkud utíkal, pak se pokusil o sebevraždu, a proto jej matka vzala k sobě. Chodil do učení, nakonec v 18-ti letech nastoupil do zaměstnání. Po nedorozumění mezi synem Martinem a Radkem se musel Radek z Havířova odstěhovat a pobýval nějakou dobu u neznámého muže v Havířově a přibližně v lednu roku 2000 se jí syn svěřil s tím, že se s otcem dohodl, že se do bytu vrátí, což mu matka rozmlouvala, ale syn jí neposlechl. O tom, co se stalo mezi otcem a obžalovaným, se dozvěděla druhý den od syna Jiřího. V současné době se nastěhovala svědkyně zpět do bytu ve Výškovicích. Potvrdila také, že poškozený byl odsouzen za fyzické napadení syna Martina k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále dodala, že dle jejího názoru celý skutek byl vyvrcholením vztahů mezi obžalovaným a poškozeným s ohledem na to, jak poškozený s celou rodinou zacházel.

Svědek Jiří Roušar, bratr obžalovaného, využil svého práva odmítnout výpověď k věci před soudem, vypovídal však v přípravném řízení. Proto zde soud postupoval v souladu s ustanovením § 211/3 tr. řádu a jeho výpověď ze spisu přečetl z či. 164-171, I svědek Jiří Roušar popsal neutěšené problémy v rodině,agresivní chování otce vůči všem dětem i matce, které vyvrcholilo tím, že v roce 1994 se matka z bytu odstěhovala. I tento svědek potvrdil, že poškozený se po požití alkoholu se ke všem členům rodiny choval agresivně, fyzicky j e napadal, matku v podstatě bil pořád. Pokud byl otec střízlivý, choval se o něco lépe, přičemž nedělal rozdíly mezi vlastními a nevlastními dětmi. Svědek také připustil, že sám byl odsouzen za napadení svého otce, kdy při vzájemném konfliktu zranil otce na ruce sekyrou a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Potvrdil také, že v určité době měl otec v bytě sekyry, mačety i dýku, když tyto zbraně měl rozvěšeny po byte, přičemž po hádkách občas těmito zbraněmi rodině vyhrožoval. V době skutku samotného bydlel u matky v Havířově, otce však občas navštěvoval. 25.4. přijel do bytu otce kolem 12.00 hodiny, neboť společně s otcem slavil svátek. Setkal se s poškozeným již u tramvaje ve Výškovicích, společně navštívili restauraci, kde si každý dali jedno nebo dvě desetistupňového piva, póre nakoupili 3 litry čepovaného vína a šli společně domů, kam došli kolem 13.00 hodiny. V té době byl v bytě jak obžalovaný, tak Čeněk Bartoš. Společně si sedli v kuchyni a popíjeli alkohol, přičemž obžalovaný mohl vypít v té době asi 2 deci vína. Něj dříve se bavili normálně, poté na ně začal působit alkohol a poškozený začal sprostě obžalovanému nadávat s tím, že mu vyhrožoval, že jej zabije, vyhodí z bytu, apod., na což obžalovaný nijak nereagoval. Kolem 14.30 hodin šli ještě společně s Denisou Šutovou, která se mezitím vrátila do bytu, koupit další víno, přičemž svědek se Šutovou šlí do restaurace na pivo, otec vybral peníze z bankomatu, koupil 2 litry vína a vrátili se domů dle svědka kolem 15.00 hodiny, tento časový údaj však nebyl schopen blíže upřesnit. Seděli v kuchyni, společně dále popíjeli, otec zase začal obžalovanému nadávat a vyhrožovat mu, obžalovaný na to něj dříve nereagoval, pak se spolu začali hádat, proto svědek společně se Šutovou a Bartošem z kuchyně odešli do vedlejšího pokoje. Vzhledem k tomu, že hádka pokračovala, vrátil se Jiří Roušar do kuchyně jim říct, aby toho nechali, když vešel do kuchyně, viděl, že otec má v pravé ruce nůž, stál Čelem proti Radkovi a křičel na něj, že jej zabije. V té době seděl obžalovaný na židli u kuchyňského stolu. Když svědek vešel do kuchyně, obžalovaný se v tu chvíli postavil, šel k otci, nůž mu vytrhl, svědek ale připustil, že jej možná poškozený sám odložil na stůl. Pak obžalovaný držel nůž v ruce, zda jej otci vytrhl z ruky, čí jej vzal ze stolu, svědek neví, svědek na ně křičel, aby si šli lehnout, oba je napomínal, pak se otočil a šel zpět do pokoje. I v té době, když odcházel, obžalovaný s poškozeným na sebe pořád křičeli. Proto vešel do pokoj e a zavřel dveře od pokojíku, i přes zavřené dveře stále slyšel křik otce na obžalovaného a to ještě asi 10 minut. Pak se najednou otevřely dveře z obýváku do pokoje, kde všichni seděli, vešel obžalovaný, v pravé ruce držel nůž a to zřejmě stejný, který měl předtím v ruce otec, a tento byl zakrvácený.

Obžalovaný jim řekl, že otce zabil, poté si sedl na zem a začal plakat. Proto ostatní běželi do kuchyně, kde našli poškozeného ležet na zádech, hlavou směrem ke špižírně, krvácet z úst. Svědek jako Jiří Roušar ml. 'se svědkyní. Svědkyně společně s Jiřím Roušarem ml. šli do restaurace, kde sama svědkyně vypila 2 dvanáctistupňová piva, Jiří Roušar ml. 3 piva. V restauraci se zdrželi asi hodinu a pak se vrátili zpět do bytu, kdy cestou koupili slíbené víno. Po příchodu do bytu zjistila, že víno, které koupil poškozený, je již vypito a poškozený byl ještě více podnapilý. Radek Roušar také již něco vypil, stejně tak jako Čeněk Bartoš. Proto z doneseného vína všem nalila mezi deci a půl až dvě deci do hrnků, přičemž hádka vyvolávaná poškozeným vůči obžalovanému dále pokračovala. Nakonec tedy ona stejně jako Čeněk Bartoš a Jiří Roušar ml. odešli z kuchyně do pokoje, bylo však i přes zavřené dveře slyšet, že se Jiří Roušar st. s Radkem hádají. Z kuchyně bylo slyšet čím dál více hluk, proto šel Jiří Roušar ml. do kuchyně, aby je uklidnil, ale za chvíli se vrátil, sedl si a více se k celé záležitosti nevyjadřoval. Bylo slyšet hádku z kuchyně dále, za chvíli pak byl něj aký velký hluk a do pokoje vešel Radek, v ruce držel kuchyňský nůž, plakal a něco říkal. Proto svědkyně utíkala s Jiřím Roušarem ml. do kuchyně, kde nalezli poškozeného ležet na zemi, hlavu měl pod oknem u zabudované skříně, z úst krvácel a viděla bodnou ránu někde nad srdcem. Zkoušela mu na krku "tep, žádný nenahmatala, proto přivolali záchranku a to prostřednictvím sousedů. Když se vrátila do bytu, Radek seděl na křesle v kuchyni a plakal. Nůž viděla později v kuchyni, vedle vchodu do kuchyně, u linky na zemi. Jakým způsobem se tam dostal, však neví, je možné, že jej tam odhodil obžalovaný. Jednalo se o běžný kuchyňský nůž užívaný v domácnosti. K chování poškozeného vůči obžalovanému ještě dodala, že obžalovaný byl neustále slovně poškozeným atakován, tento mu vyhrožoval, že jej zastřelí, apod. K rozporům mezi svou výpovědí v přípravném řízení a před soudem se svědkyně odmítla dále vyjádřit, setrvávala však na svém tvrzení, že v době útoku obžalovaného na poškozeného přítomna v kuchyni nebyla.

Další osobou přítomnou v bytě v době skutku byl pak svědek Čeněk Bartoš. Slyšen před soudem vypověděl, že bydlel v bytě poškozeného přibližně od února roku 2000 a to poté, co jej otec vyhodil z domu. Uvedl, že co se týče platby za byt, tuto činil buď obžalovanému nebo poškozenému, kteří se v placení bytu střídali. Připustil, že všichni společně v bytě spolu popíjeli alkohol, a že na běžném pořádku bylo, že poškozený do obžalovaného tzv. "rýpal", vyhrožoval mu zabitím, a to vždy, pokud byl opilý. Pokud byl střízlivý, choval se normálně. Potvrdil, že v jednom případe byl s obžalovaným na Policii v Ostravě-Zábřehu, na náměstí SNP, kvůli vyhrožování ze strany poškozeného. Ke dni 25.4.2000 pak uvedl, že byl společně s obžalovaným doma, poškozený začal obžalovaného slovně napadat, ten mu nejdříve neodporoval, poté se však situace vyhrotila, obžalovaný se začal poškozenému bránit, nejdříve slovně i fyzicky navzájem do sebe začali žduchat a pak svědek odešel do jiného pokoje, kam již předtím odešel Jiří Roušar ml. se Šutovou. Když svědek přišel do vedlejšího pokoje, Jiří Roušar ml. na chvíli odešel do kuchyně, ale hned se vrátil zpět do pokoje.

Z pokoje byl slyšet rachot, bouchaly židle a pak se v pokoj i objevil obžalovaný, který byl v šoku, měl v ruce nůž od krve a říkal, že zabil otce. Z předsíně svědek viděl, že poškozený leží na zemi, utíkal tedy do telefonní budky volat záchranku, ale tam mu už řekli, že někdo telefonoval. Proto se vrátil zpět do bytu. K vypitému alkoholu uvedl, že on sám vypil asi přibližně j eden litr, Roušar st. byl rovněž opilý, obžalovaný vypil snad dvě nebo tři deci, Jiří Roušar ml. se jevil mu normální. K bližším časovým údajům nebyl svědek schopen soudu nic bližšího uvést. Ve své výpovědi v přípravném řízení svědek k soužití v bytě vypovídal v podstatě shodně, poněkud odlišně však popisoval děj dne 25.4.2000. Zde uvedl, že ráno si společné s obžalovaným uvařili snídani, pak se dívali na televizi. Poškozený neustále chodil po bytě a obžalovanému nadával, pak odešel ven. V kolik hodin však svědek neví, protože nemá hodinky. Společně s obžalovaným se pak dívali až do oběda na televizí, kdy Radek uvařil oběd, po obědě se pak vrátil poškozený s Jiřím Roušarem ml., přičemž na něm bylo vidět, že má již něco vypito. Poškozený znovu začal obžalovanému nadávat, rýpal do něj, přičemž všichni čtyři pili alkohol ze dvou plastových lahví víno o jeden a půl litru obsahu. Svědek sám mohl vypít přibližně_jeden litr. Když měli víno skoro vypito, do bytu přišla Denisa Šutová, známá, od Jiřího Roušar a ml. a po jejím příchodu pak všichni odešli ven, šli k restauraci Racek, když jíž cestou poškozený dále na Radka Roušara nadával. Pak se rozdělili, svědek zůstal s poškozeným a Jiří Roušar ml. s Denisou šli směrem k areálu Odra. Poškozený pak zjistil, že si zapomněl doma peníze, proto se po ně vrátil do bytu, v té době ale Radek spal, pak společně s Bartošem šli koupit dva litry višňového vína. V té době bylo již vidět na poškozeném, že je velmi podnapilý, měl problémy s chůzí. Vrátili se pak do bytu, kde pak přišel Jiří Roušar ml. s Denisou a všichni společně s Radkem seděli v kuchyni, kdy znovu začali pít alkohol. Obžalovaný byl dále poškozeným slovně napadán, ten mu vyhrožoval, že ho podřeže, že si koupí beretu, apod. Jiří Roušar ml. svého otce napomínal, aby toho nechal, na což otec nereagoval, proto se sebral Jiří Roušar ml. s Denisou a odešli do zadního pokoje. Vzhledem k tomu, že útoky mezi obžalovaným a poškozeným se stále stupňovaly, a to zejména ze strany poškozeného, tento začal obžalovanému vyhrožovat, že ho podřeže, apod., na to obžalovaný také začal na svého otce křičet. Svědek jim řekl, aby toho nechali, ale na jeho slova nereagovali , proto odešel do pokoje za Jiřím Roušarem ml. a Denisou, ale z kuchyně byl dále slyšet křik. Proto Jiří Roušar šel do kuchyně, za chvíli se ale vrátil a říkal, že otec vzal nůž. Přibližně po třech minutách přišel do pokoje i Radek Roušar, říkal něco v tom smyslu, že zabil otce. Dodal dále, že v době, kdy Radek Roušar vešel do pokoj e, držel v ruce nůž, přičemž čepel byla červená, zřejmě od krve. Co se s nožem stalo dál, svědek neví. Proto do kuchyně utíkal nejdříve Jiří Roušar ml., za ním Denisa, svědek pak poslední a zůstal stát v chodbičce u kuchyně. Videi ležet poškozeného na zemi, z úst mu tekla krev, hlavu měl pod oknem někde u spíže. Proto svědek utíkal volat záchranku. Rozpory mezi svou výpovědí v přípravném řízení a před soudem,poté, co mu jeho výpovědi - z přípravného řízení byla přečtena za podmínek § 211/2b) tr. řádu, svědek nedokázal vysvětlit, pouze dodal, že je léčen psychiatrickou léčebnou pro depresivní stavy a mánie. Celkové však uvedl, že mu konflikt mezi obžalovaným a poškozeným nepřišel ničím vyjímečný, až do chvíle fyzického napadení situace byla teaková jako v jiných případech.

Dále pak byl vyslechnut svědek Martin Navrátil - nevlastní bratr obžalovaného. Tento shodně jak v přípravném řízení, tak před soudem se vyjádřil zejména ke vztahům mezi obžalovaným a poškozeným i k chování poškozeného vůči ostatním členům rodiny. Uvedl, že nevlastní otec hodně požíval alkohol a poté celou rodinu bezdůvodně bil, co se týče sestry Edity, slyšel, že si k ní otec dovoloval, a to od ostatních příbuzných. Potvrdil, že poškozený byl za chování vůči svědkovi odsouzen k nepodmíněnému trestu a to za doby, kdy ještě svědek chodil do základní Školy, a to proto, že jej otec bil. Když se matka dětí zastala, byla zbita otcem také. V roce 1990 se svědek odstěhoval do Havířova, nejdříve u něj bydlela sestra Edita, kterou otec zmlátil a vyhodil z domu, často k němu jezdívala i matka, když j i otec bil a také bratři Jiří a Radek. Posléze se k němu matka odstěhovala, pak k nim dovedl otec Radka i s kufry s tím, že ho v bytě nechce, ale vzhledem k tomu, že Radek chodil ve Výškovicích do školy, pobýval u něj pouze o víkendech. Po ukončení základní školy byl Radek umístěn do diagnostického ústavu a matka jej nakonec vzala ke svědkovi do Havířova, neboť ten již v bytě nebydlel a zdržoval se v bytě své manželky. Vzhledem k tomu, že obžalovaný v bytě schovával nějakého kamaráda, který utekl z nějaké vojenské akce a v bytě zasahovala zásahová jednotka, svědek si nepřál, aby tam obžalovaný dále bydlel, a řekl mu, že se má z bytu odstěhovat, a to vše někdy začátkem roku 2000. Radek pak bydlel v nějakém podnájmu a nakonec se odstěhoval k otci do Výškovic, matku pouze navštěvoval. Potvrdil, že poškozený měl vzduchovku a mačety, vyhrožoval všem zabitím, svědka samotného poškozený jednou napadl mačetou, udeřil jej s ní do kolena, až měl rozseklou kůži.

Z výpovědi svědkyně Marie Michňákové bylo zjištěno, že obžalovaného znají z dětských let, tento se vůči svědkyni i ostatním dětem choval slušně, stejně tak jako k rodině svědkyně. Svědkyně se vyjádřila i k rodinnému soužití u Roušarových, uvedla, že často slyšela z bytu křik, pláč a sprosté nadávky ze strany poškozeného, na svědkyni Roušarové vícekráte viděla, že byla pobita v obličeji, tato se jí svěřila, že ji manžel zbil, a to vždy z malicherných důvodů. Asi v sedmi případech navštívila byt Roušarových, a to na pozvání poškozeného, který se potkal s jejím mužem, a poté jej pozval do bytu. V době, kdy byli v bytě Roušarových, poškozený se choval vcelku klidně. Její známo, že v bytě poškozeného střídavě bydleli buď Radek nebo Jiří, zda tam bydlel někdo další však neví. Co se týče 25.4.2000, asi v 17.30 hodin za ní přišel obžalovaný, aby šla k nim, že se s otcem hádá kvůli tomu, jak jej vychovával a otec jej obvinil z toho, že svědkyni v roce 1997 vykradl. Pachatel však tehdy zjištěn nebyl. Svědkyně odmítla, a doporučila obžalovanému, aby všichni, kdo v bytě j sou, odtamtud odešli a poškozeného tam nechali samotného. Až druhý den, když šla do obchodu, viděla, že dveře do bytu Roušarových jsou zapečetěny. Připustila, že pokud jini sousedé tvrdí, že se choval obžalovaný vůči obyvatelům domu agresivně, toto je možné, avšak vůči ní se takto nikdy nechoval.

Za podmínek § 211/1 tr. řádu pak byla čtena výpověď svědkyně Michaely Kovařčíkové ze spisu na či. 190-193. Tato svědkyně uvedla, že bydlí v Ostravě-Výškovicích, na ulici Šeříková Č. 3, kde bydlel i poškozený se svou rodinou. Uvedla, že z bytu Roušarových byl často slyšet křik a hádky, z doslechu ví, že poškozený své děti bil, za napadení syna Martina měl být údajně i zavřený. Později, když děti dospěly, dle jejího názoru bily i svého otce, docházelo ke vzájemnému napadání, toto však svědkyně přímo nikdy neviděla. Je jí známo, že poškozený často doma požíval alkohol. K dětem Roušarovým uvedla, že zejména Radek s Jiřím bývali agresivní vůči svému okolí, rozbíjeli okna na chodbách, převážně fyzicky napadali své vrstevníky. V době, kdy se do bytu poškozeného vrátil Radek Roušar, a to někdy koncem roku 1999, situace se zhoršila, Radek si začal do bytu vodit své kamarády, z bytu býval často slyšet hluk, jímž trpěli obyvatelé celého domu. Radek chodíval domů pod vlivem alkoholu či jiných látek, toto svědkyně usuzuje z jeho vrávoravé chůze, měl problém trefit se do dveří. Ke dni 25.4.2000 svědkyně uvedla, že se vracela kolem 18.00 hodiny domů a na chodbě slyšela hádku z bytu Roušarových, a to mužské hlasy. Nerozuměla však přímo slovům. Asi za 20 minut u dveří bytu zazvonila nějaká dívka, která chodí s Jiřím Roušarem ml., byla vystrašená a prosila svědkyni, aby přivolala sanitku. V tu chvíli také z bytu křičel mužský hlas, aby někdo zavolal sanitku. Na chodbě bylo v tu chvíli více nájemníků, nebol: dívka zazvonila na více zvonků. Svědkyně tedy zavolala na centrum tísňového volání, kde požádala o výjezd sanitky, která za chvíli přijela. Teprve po několika dnech slyšela, že Jiří Roušar st. byl zabit.

Před soudem byl vyslechnut rovněž i jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalec MUDr. Igor Dvořáček. Tento shodně se závěry písemně zpracovaného znaleckého posudku vypověděl, že poškozený utrpěl povrchní oděrky kůže v obličeji, dále pak tržné rány a zhmožděniny na rtech a krevní podlitinu za pravým ušním boltcem. Rozhodnými poraněními j e však celkem pět hlubokých bodných poranění na hrudníku vlevo, jejich hloubka dosahovala 12-21 cm a jedna z bodných ran způsobila téměř průbod hrudníku, když se jedná o ránu schématicky označenou jako č. 4, která měla smrtelný a smrtící charakter, když zraňovala nejen plíce, ale i plícnici, ze které poškozený vykrvácel, což je příčinou smrti. Jednalo se o smrt násilnou, způsobenou druhou osobou při použití plochého, bodnořezného nástroje. Mechanismus úrazového děje by bylo možno rekapitulovat tak, že tupé násilí směřovalo proti obličej i, a šlo pravděpodobně o útok neozbroj enou rukou sevřenou v pěst. Následuj e rozhodný útok proti hrudníku, který j e veden opravdu neobyčejně velkou silou, neboť byla probodena či proťata celkem tři žebra. Je nanejvýše pravděpodobné, že nůž byl držen nadhmatem a ostří směřovalo dolů. Znalcům byl předestřen mechanismus napadení, který nastínil obžalovaný, kdy mělo dojít k povalení poškozeného, nakleknutí na hrudník a obourukému držení předmětného nástroje s útokem vedeným proti hrudníku a tento mechanismus plně dokresluje objektivizovaná poranění poškozeného, navíc vysvětluje i zlomeninu žeber na hrudníku vpravo. Tedy předestřený mechanismus je v naprostém souladu se zjištěními při pitvě.

Předmětný nástroj, tj. kuchyňský nůž s čepelí 16,2 cm je způsobilý pro vznik utrpěných zranění a určitou délkovou diskrepancí v délce bodného kanálu č. 4 , který byl 21 cm hluboký a délkou čepele, lze vysvětlit nejen stlačením hrudníku, ale právě velkou razancí útoku a v neposlední řadě obourukým držením uvedeného nástroje. Při pitvě u poškozeného nebylo zj istěno žádné onemocnění přirozené povahy, které by se podílelo při nástupu smrti, stejně tak nebyla zjištěna žádná poranění typická pro sebeobranu. Časově nelze specifikovat následnost vzniku jednotlivých bodných ran, pokud je více ran pohromadě či v bezprostřední blízkosti, většinou předpokládáme, že vznikly v krátkém Časovém sledu za sebou, bližší časová specifikace by byla nepodložená. Co se týče polohy obžalovaného a poškozeného, pak se poloha v leže či poloha s fixovanými zády na podloží či stěně jeví jako pravepodobnejší oproti poloze oběti ve stoje. Dále pak znalec dodal, že poškozený Jiří Roušar byl nositelem krevní skupiny "A" a v jeho krvi bylo stanoveno v době smrti 2,79 promile alkoholu, přičemž * toxikologické vyšetření bylo negativní.

Znalec RNDr. Petr Kůrka, CSc. se pak ve svém znaleckém posudku zabýval zejména zpětnými propočty koncentrace alkoholu v krvi obžalovaného Roušara a svědků Bartoše a Jiřího Roušara ml. Zpětné propočty byly prováděny jednak z výpovědí obžalovaného a svědků, jednak z laboratorního vyšetření krve obžalovaného a svědků. Dále se zabýval zhodnocením účinku Superanabolon na příp. chování obžalovaného. K propočtům koncentrace alkoholu znalec před soudem uvedl, že pokud vychází z první výpovědi obžalovaného Roušara, pak kolem 18.30 hodin mohl mít v krvi přibližně 0,62 - 0,98 promile alkoholu krvi, z další výpovědi z údajů uváděných obžalovaným mohl mít koncentraci alkoholu v rozmezí O, 13 - O, 45 promile alkoholu v krvi. Pokud vychází z hodnoty koncentrace stanovené plynovou chromatografií pak zpětným propočtem se mohla koncentrace alkoholu ve stejnou hodinu pohybovat od l,95 - 2„05 promile, pokud pak vychází z údajů stanovených o hodinu později, v 18.30 hodin mohl mít obžalovaný 1,96 - 2,14 promile alkoholu, v krvi. Pokud vychází z protokolu o výslechu svědka Bartoše, zpětným propočtem vyplývá, že se kolem 18.30 hodin mohla koncentrace alkoholu v jeho krvi pohybovat v rozmezí 0,31 0,91 promile alkoholu, pokud vychází z koncentrace stanovené plynovou chromatografií, pak zpětným propočtem vyplývá, že v 18.30 hodin se mohla hladina alkoholu v jeho krvi pohybovat v rozmezí 1,72 - 2,14 promile alkoholu v krvi. Pokud vychází z koncentrace alkoholu v krvi odebrané o hodinu později, pak se hladina alkoholu u svědka mohla pohybovat v rozmezí 1,64 - 2, 14 promile alkoholu v krvi. Pokud je vycházeno z výpovědi svědka Denisy Šutové, pak hladina v krvi svědka Jiřího Roušara ml. v 18.30 hodin se mohla pohybovat v rozmezi od 0,10 - O,42 promile, přip. 0,38 - 0,70 promile. Pokud je vycházeno z koncentrace alkoholu stanovené v krvi Jiřího Roušara ml.ho, pak vyplývá, že v 18.30 hodin se mohla pohybovat v rozmezí od 0,22 - 0,54 promile, pokud je pak vycházeno z koncentrace alkoholu stanoveného v krvi u svědka Roušara, pak v 18.30 hodin se mohla pohybovat v rozmezí 1,06 - 1,95 promile alkoholu v krvi. Pokud se vychází z hodnot koncentrace alkoholu v krvi odebrané o hodinu pozděj i , vyplývá, že se koncentrace mohla pohybovat v rozmezí 1,52 - 1,95 promile. K látce Superanabolon, jejíž účinná látka je Nadrolon znalec dodal, že se jedná o syntetický mužský pohlavní hormon, který má převažující anabolické účinky. Tato látka se užívá hlavně po rekonvalescenci těžkých stavů po operacích, nádorových onemocněních a všude tam, kde je třeba dosažení nárůstu svalové hmoty. Tato látka je zneužívána hlavně u silových sportů. Superanabolon se užívá v terapeutické dávce 25 mg na týden, přičemž při vpichu l rag se jedná o dávku nižší než terapeutickou. Připustil, že jako vedlejší účinek při užívání tohoto léku se při delším užívání mohou projevit jak hluboké deprese, tak ataky zuřivosti, avšak takováto reakce je individuální a závisí na spoustě faktorů. Nejedná se však o okamžité ataky, spíSe pozvolna dochází ke změně celkové osobnosti člověka. Nebyl schopen se vyjádřit k tomu, zda píchnutí látky do žíly může mít nějaký vliv na zdravotní stav obžalovaného, když běžně se tato látka píchá do svalu.

Na obžalovaného byl rovněž vypracován i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Znalec MUDr. František Uhlíř, CSc. - znalec psychiatr před soudem shodně jak v písemně zpracovaném znaleckém posudku dodal, že obžalovaný Roušar netrpěl nikdy v minulosti ani v době spáchání tr. činu duševní chorobou ve vlastním slova smyslu. Je u něj konstatován jeho mimořádně dissociální vývoj v době dětství a dospívání, když tento stav j e označován jako dissociální a emočně nestabilní porucha osobnosti. Nebyly u něj zjištěny projevy závažného mozkového poškození ve smyslu prenatálního poškození. Nebyly u něj zjištěny projevy závislosti na alkoholu nebo jiných psychoaktivních látkách. Obžalovaný je konzumentem alkoholických nápojů, který dokáže řídit své pití, a to jak první doušek, tak i míru svého pití. Obžalovaný si aplikuje za účelem zvýšení svalové hmoty ilegálně obstarávané preparáty, a to Nandrolon a vitamín B12. V době vlastního tr. jednání byl obžalovaný pod vlivem alkoholu a jeho hladina dosahovala v přepočtu asi 1,97 promile alkoholu v krvi, když tento stav je hodnocen jako prostá středně těžká opilost, kterou si způsobil sám, když zná účinky alkoholu na své jednání a chování. Aplikovaným Superanabolonem a vitamínem B12 nebyly samy o sobě, ani ve spoj itosti s konstatovanou hladinou alkoholu ovlivněny j eho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Bez přihlédnutí k přítomnosti alkoholu v krvi byl obžalovaný v době tr. činu plně schopen rozpoznávat společenskou nebezpečnost svého jednání a byl plně schopen své jednání ovládat. Konstatovaná hladina alkoholu zmenšovala rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného zcela nepodstatně, maximálně do poloviny pásma mezi zachovalými a zcela vymizelými ovládacími schopnostmi. Obžalovaný j e schopen chápat smysl tr. řízení, samostatně vystupovat před soudem, účelně se hájit, je schopen podrobovat se nápravně výchovným programům, které budou stanoveny. Nejsou u něj shledány důvody k uložení ochranného léčení. K popisovanému Šoku obžalovaným znalec pak dodal, že klinický dojem sok je odlišný od společensky užívaných frází, ovšem stav klinického šoku v protokolu popsán není a z ničeho u obžalovaného tento stav nelze dovodit. Co se týče krátkodobého výpadu paměti na vlastní tr. jednání u obžalovaného, znalec vypověděl, že tento stav není klinicky zdůvodnitelný, lze pouze připustit, že pachatel sám si nepřipouští do vědomí hrubě protispolečenské kvality svého chování a jednání.

K závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie byl vyslechnut znalec PhDr. Tomáš Plachký. Tento se před soudem odvolal na závěry písemně vypracovaného znaleckého posudku a dodal, že osobnost obžalovaného je simplexní, afektivně labilní s nedostatečně nerozvinutou citovou složkou a sociálními schopnostmi. Jeho emotivita je netečná, plochá, chudá, nicméně má sklon k negativním výkyvům a úzkostným prožitkům. Sociální cítění je nerozvinuté, společenská přizpůsobivost je narušena vinou nízké morální vyspělosti a vadné hodnotové orientace. U obžalovaného lze hovořit o aneticky antisociálních rysech osobnosti. Nachází se u něj zvýšený agresivní potenciál s výraznými ambivalentními postoji k agresivitě, zároveň je zřejmé, že proti manifestacím destruktivní interpersonální agresivity má jeho osobnost zábrany. Aktuální podoba osobnosti obžalovaného je výsledkem působení dvou hlavních nepříznivých vlivů, a to ve stylu postižení CNS lehkou mozkovou disfunkcí a patologickými rodinnými poměry, kde bylo mj. týrání ze strany otce. Nepříznivý efekt obou těchto faktorů se může zesilovat. Vztahy obžalovaného k lidem j sou velmi povrchní a sociálně pozitivní tendence slabé. Vztah obžalovaného k otci byl výrazně poznamenán dlouhodobými zážitky otcova násilnického chování, byl směsicí pocitů strachu a nepřátelství, nicméně v tomto vztahu se nachází i určité vědomí sounáležitosti a pocit respektu, nikoli však citová náklonnost. Pokud obžalovaný jako pohnutku svého jednání udává strach z otcovy agresivity a svou potřebu bránit se, když byl otcem napaden, v takové situaci by se jednalo o úzkostně zlostný afekt a jednání by mělo charakter sebeobrany. Pokud jde o problém resocializace, pak osobnostní deficity a dosavadní způsob společenské adaptace obžalovaného představují překážku k úspěšné resocializaci, z tohoto hlediska se úspěšnost resocializace u obžalovaného jeví jako málo pravděpodobná nebo velmi málo pravděpodobná, pokud se jedná o konkrétní tr. čin, zde je nutno přihlédnout k tomu, že se jedná 0 specifickou psychologickou konstelaci, která je ve vztazích s jinými lidmi těžko opakovatelná nebo málo pravděpodobná.

K důkazu pak byl užit rovněž znalecký posudek z oboru kriminalistické techniky, odvětví trasologie, a tento čten za souhlasu obžalovaného a krajského státního zástupce u hlavního líčení za podmínek § 211/4 tr. řádu ze spisu na ČI. 117-119. Zde byly zkoumány trasologické stopy nalezené na místě činu a tyto srovnány s kontrolními otisky obuvi obžalovaného Radka Roušara. V závěru se uvádí, že trasologické stopy č. 4 a 6 jsou způsobilé k pokusu o individuální identifikaci podešví obuvi, jimiž byly vytvořeny, přičemž porovnáním kontrolních otisků podešvi obuvi obžalovaného a trasologickými stopami č. 4 a 6 nebyla shledána ani druhová shodnost s obuví obžalovaného Roušara. Lze tedy konstatovat, že trasologické stopy nebyly vytvořeny podešvemi obžalovaného. K doplnění j e nutno uvést, že obě tyto trasologické stopy byly zajištěny na podlaze chodby bytu.

Za shodných podmínek byl u hlavního líčení konstatován 1 znalecký posudek z oboru kriminalistické techniky, odvětví daktyloskopie ze spisu na či. 122-124. Zde bylo zkoumáno celkem šest daktyloskopických stop zajištěných v kuchyni bytu poškozeného Roušara a srovnáváno s kontrolními otisky poškozeného Jiřího Roušara st. a obžalovaného Radka Roušara. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že všechny zajištěné daktyloskopické stopy nevykazují dostatečný počet specifických znaků potřebných pro jednoznačnou identifikaci, a proto byly vyhodnoceny jako neupotřebitelné a jako takové z dalšího zkoumání vyřazeny.

Dle § 211/4 tr. řádu za souhlasu obžalovaného a krajského státního zástupce byl rovněž u hlavního líčení čten znalecký posudek z oboru kriminalistické techniky, odvětví mechanoskopie ze spisu na či. 127-133. Tímto znaleckým posudkem byly zkoumány oděvní svršky poškozeného Jiřího Roušara st., nůž a řetízek zajištěný na místě činu. Ve znaleckém zkoumání bylo zjištěno, že na oděvních svršcích poškozeného Jiřího Roušara byla zjištěna bodnořezná poškození, která byla vytvořena čepelí nože, přičemž předložený nůž vytváří druhově shodné stopy jak byly zjištěny na oděvních svršcích poškozeného. K noži samotnému bylo zjištěno, že tento má délku 280 mm, délka Čepele je 162 mm, největší šířka čepele je 21 mm. Rukojeť nože je nesériové výroby z plastu. K roztrženému řetízku nalezenému na místě činu bylo zjištěno, že tento se používá u umyvadla k uchycení zátky, k roztržení řetízku došlo pravděpodobně po prudkém škubnutí. Na řetízku byl přívěšek ve tvaru keltského kříže. Tento znalecký posudek byl pak doplněn i fotodokumentací nalézající se ve spise na či. 132-133.

Dále byly soudem užity i listinné materiály ve spise založené, konstatované u hlavního líčení za podmínek § 213/1 tr. řádu. Ze záznamu o sdělení obvinění na či. 2 bylo zjištěno, že obžalovanému bylo sděleno obvinění dne 25.4.2000 ve 23.30 hodin, obhájci předáno 26.4.2000 v 00.10 hodin. Téhož dne byl obžalovanému Roušarovi ustanoven obhájce a -to JUDr. Zuzana Vejrová, jak vyplývá z ustanoveni obhájce na ČI. 3. Z listu o prohlídce mrtvého na či. 15 vyplývá, že lékařem MUDr. Petrem Kudrnou, který byl přivolán na místo činu, byla 25.4.2000 v 18.35 hodin konstatována u poškozeného Roušara smrt, přičemž byla zjištěna bodná rána u srdce a hemoragický šok poškozeného. Z protokolu o vydání věci na či. 134 vyplývá, že 25.4.2000 vydal svědek Bartoš jeden kus černé bundy do pasu - tzv. bombra s oranžovou podšívkou orgánům činným v tr. řízení. Z protokolu o vydání věci na či. 135 se zjišťuje, že svědkyně Helena Roušarová vydala oděvní svršky svého syna Radka, a to dva páry bílých ponožek, jeden kus trička zelené barvy a jeden kus krátkých kalhot černé barvy. Z protokolu o předání bytu na či. 136 vyplývá, že 26.4.2000 byl byt zapečetěný dne 25.4.2000 předán Heleně Roušarové. Z protokolu o ohledání místa činu, fotodokumentace a seznamu stop na či. 194-210 se zjišťuje, že ohledání místa činu bylo provedeno 25.4.2000 v 21.25 hodin, na místě činu byla zajištěna řada biologických, trasologických a daktyloskopických stop, z nichž je třeba zmínit zejména kuchyňský nůž, označený jako stopa č. 7 bio, dále v pokoj i označeném vyšetřovatelem jako cvičební místnost byla nalezena jednak na dveřích bio stopa označená číslem 20, jednak pak v horní části obývací stěny byly nalezeny v silonovém sáčku nepoužité injekční stříkačky, v dřevěné krabici jehly do injekčních stříkaček, ampulky s označením B12, krabice označené superprotein, kolostex mega CGF 1000, Creatin, Dibensofidet. Jako stopa 21 byl zajištěn květináč s rostlinami a tato stopa posléze předána týmu toxikriminální policie. Situace na místě činu je patrná rovněž z již citované fotodokumentace bytu poškozeného Roušara. Stejně tak jako poloha těla poškozeného tak, jak byl na místě činu nalezen lékařem a posléze orgány policie. Z vyjádření Revírní bratrské pokladny v Ostravě na či. 212 se zj ištiuj e, že tato se připojila k tr. řízení se svým nárokem na náhradu škody, tuto částku však blíže nespecifikovala. V protokolu o lékařském vyšetření ke zkoušce na alkohol v krvi na či. 213, 214, 215, 216 se zjišťuje, že v krvi obžalovaného Radka Roušara, když odběr byl proveden dne 25.4.2000 v 19.45 hodin, další odběr pak ve 20.45 hodin, bylo zjištěno při prvním odběru l,8 promile alkoholu v krvi, při druhém odběru l,69 promile alkoholu v krvi, to vše metodou plynové chromatografie. U svědka Bartoše, když první odběr byl proveden v 23.45 hodin a další odběr druhého dne v 00.45 hodin, bylo zjištěno z prvního odběru l,09 promile alkoholu v krvi, z druhého odběru 0,89 promile alkoholu v krvi. U Denisy Šutové, kdy první odběr byl proveden v 00.30 hodin dne 26.4. a druhý odběr v 01.30 hodin téhož dne, bylo zjištěno, že tato nepožila žádný alkoholický nápoj. U svědka Jiřího Roušara při prvním odběru v 22.55 hodin dne 25.4.2000 bylo zjištěno 1,07 promile alkoholu v krvi, z druhého odběru provedeného téhož dne ve 23.55 hodin 0,87 promile alkoholu v krvi. O záznamu o zachycené osobně na DKC na či. 217 vyplývá, že svědek Jiří Roušar byl umístěn na DKC pro podnapilost. Z toxikologického vyšetření moče na či. 218 vyplývá, že v moči obžalovaného Radka Roušara byl zjištěn pouze nikotin, drogy u něj nebyly prokázány. Z lékařského potvrzení na či. 219 vyhotoveného 25.4.2000 ve 20.15 hodin se zjišťuje, že obžalovaný Radek Roušar byl schopen výslechu a pobytu v cele předběžného zadržení, přičemž na těle nebyla zjištěna žádná zranění. Stejné trestán, a to vždy pro . násilnou tr. činnost, naposledy v roce 1981, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trváni osmi měsíců nepodmíněně, který vykonal 2.3.1982. Z přípisů Boženy Boxanové na či. 336 soud zj istil, že svědek Čeněk Bartoš byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě omezen ve způsobilosti k právním úkonům, když trpí těžkou duševní chorobou - schizofrenií s defektem osobnosti. Toto vyplývá i z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 4lNc 1767/98 ze dne 15.11.1999. Svědek Bartoš byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není oprávněn nakládat s finančními prostředky, movitým a nemovitým máj etkem nad částku 5.500,- Kč, přičemž z odůvodnění rozsudku vyplývá, že Čeněk Bartoš trpí těžkou kvalifikovanou duševní chorobou, schizofrenií s procesuálním defektem osobnosti. Toto onemocnění je trvalého charakteru. Projevuje se především narušením emočních a volných procesů, procesy myšlení a efektivity něj sou v současnosti výrazněji narušeny, rovněž zpracování reality není chorobně deformováno.

Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností bylo tedy jednoznačně prokázáno, že obžalovaný Radek Roušar se dne 25.4.2000 nacházel v bytě svého otce Jiřího Roušara st., kde v té době pobýval. Poškozený Jiří Roušar st. od dopoledních hodin požíval alkoholické nápoje a přivedl se tak do podnapilého stavu, v němž začal nejdříve slovně napadat obžalovaného Radka Roušara. Nereagoval ani na domluvy ostatních přítomných v bytě. Kolem 18.00 hodiny se konflikt začal stupňovat, a to tím, že obžalovaný Radek Roušar začal na útoky otce odpovídat, a došlo mezi nimi k hádce. Poškozený obžalovanému vyhrožoval zabitím, zastřelením, apod. , a proto ostatní osoby přítomné v bytě, tj . svědkové Jiří Roušar ml., Denisa Šutová, Čeněk Bartoš postupně z kuchyně odešli do vedlejšího pokoje, ale i zde slyšeli hluk hádky mezí obžalovaným a poškozeným. Když se do kuchyně svědek Jiří Roušar ml. vrátil, aby se snažil dalšímu konfliktu zabránit, právě v tu dobu vzal poškozený do ruky nůž, kterým dále obžalovanému vyhrožoval zabitím. Obžalovanému se vsak podařilo nůž otci odebrat a svědek Jiří Roušar ml. se vrátil zpět do pokoje. Pak spor mezi obžalovaným a poškozeným vyvrcholil a to tím, že obžalovaný poškozeného nejdříve fyzicky napadl údery pěstí do obličeje až poškozený upadl na zem, kde na něj obžalovaný naklekl a celkem 5x jej razantní silou bodl do levé poloviny hrudníku v úmyslu jej usmrtit, čímž mu způsobil pět bodných poranění hrudníku, přičemž bodné rány hloubky 12, 16, 18, 19 a 21 cm proťaly tři žebra, mnohočetně poranily horní i dolní lalok levé plíce, zasáhly osrdečník a zranily také větev vnitřní tepny v místě jejího odstupu z pravé komory srdeční, což vedlo k silnému krvácení do dutiny hrudní a bezprostřední smrti Jiřího Roušara. Údery pěstí do obličeje pak poškozenému bylo způsobeno i poranění obličeje ve formě krevních podlitin, tržných ran horního i dolního rtu, sedření kůže čela, nosu i za pravým ušním boltcem a také zlomeniny 4. a 5. žebra v kličkové čáře vpravo s prokrvácením měkkých tkání v okolí. Poté obžalovaný odešel do pokoje, kde se zdržovaly ostatní osoby, a sdělil jim, co se skutečnosti byly zjištěny u Jiřího Roušara, Denisy Šutové, to je patrno z potvrzení na či. 220-221, u svědka Čeňka Bartoše byl zjištěn na pravém předloktí úraz staršího data, jinak na těle nebyla žádná další zranění. Toto uvádí lékařské potvrzení na či. 222. Ze zprávy ošetřujícího lékaře obžalovaného MUDr. Vladimíra Halšky bylo zjištěno, že pečuje o obžalovaného Radka Roušara od 21.2.2000 na žádost jeho otce a to pro dechové obtíže. U obžalovaného byl zjištěn zánět průdušek a proto mu byly ordinovány bronchodilatační léky, vzhledem k přetrvávajícímu nálezu byly dávky zvýšeny a obžalovaný byl upozorněn, aby přestal kouřit. 22.3.2000 při opakovaném vyšetření byla zjištěna výrazná regrese nálezu a 14.4.2000 se projevily opět regrese dusnosti u obžalovaného a to vzhledem v závislosti na nerespektování doporučení přestat kouřit. Obžalovaný utrpěl v roce 1998 pracovní úraz v dole, a to zhmoždění hrudní páteře, a od té doby udával rovněž bolesti hrudní páteře. Ve zdravotní dokumentaci je hovořeno o problémovém zázemí, chlapce, otec se rovněž u MUDr. Halšky léčil a to pro řadu onemocnění, z nichž některá mela souvislost s dlouhodobým abusem alkoholu, který poškozený v ordinaci tajil a nikdy nebyl přistižen podnapilý.

K důkazu byla rovněž konstatována i kopie přestupkového spisu č.j. MROV-209/Zl-Př-2000 ve věci napadení poškozeného ze strany obžalovaného Radka Roušara dne 18.3.2000, k němuž mělo dojít tak, že 18.3.2000 kolem 20.00 hodiny v chodbě bytu byl poškozený Jiří Roušar st. úderem pěsti udeřen na levé oko a nos a poté kopán opakovaně do zad, ledvin a hrudi obžalovaným. Z lékařské zprávy v tomto přestupkovém spise vyplývá, že poškozený utrpěl podočnicový krevní výron levého oka jako následek úderu pěstí do obličeje. Pravděpodobná doba léčení tohoto zranění byla konstatována tři dny. Z či. 246-247 spisu byl pak konstatován originál spisu PČR 00 Ostrava-Zábřeh I, č.j. MROV 267/Zl-Př-2000 pro přestupek, k němuž mělo dojít tak, že dne 4.4.2000 kolem 19.15 hodin vyhrožoval poškozený Jiří Roušar st. Radku Roušarovi zabitím v jejich trv. bydlišti. Z pracovního hodnocení poškozeného na či. 256 se zjišťuje, že poškozený byl u firmy Ingstav Brno zaměstnán od 17.10.1995, kdy byl vyučeným elektromontérem. Byl hodnocen jako pracovník s poměrně dobrou pracovní morálkou, samostatný, zadané pracovní úkoly plnil, neomluvenou absenci nevykazoval. Alkoholické nápoje v pracovní době nepožíval. Po povahové stránce se jevil v zaměstnání jako zodpovědný, ochotný, slušného vystupování, v kolektivu oblíbený. Z hodnocení z místa bydliště ve spise na či. 258 vyplývá, že byl projednáván poškozený Jiří Roušar celkem 2x v přestupkovém řízení, kdy v roce 1996 byl přestupek odložen, přestupek z roku 2000 dosud nebyl dořešen. Z rejstříku trestů poškozeného na či. 259 vyplývá, že byl poškozený v minulosti celkem 3x soudně stalo. Přivolaný lékař pak konstatoval u poškozeného smrt. Tato shora uvedená skutková zjištění vyplývají jednak z výpovědi obžalovaného, j ednak pak z výpovědí svědků přítomných na místě činu, a to Jiřího Roušara ml., Denisy Šutové a Čeňka Bartoše. Obžalovaný Roušar ve své prvotní výpovědi před vyšetřovatelem /ze dne 26.4.2000/ uváděl, že v době jeho útoku na otce byli v kuchyni přítomny všechny tyto osoby, ve své výpovědi před soudem však začal tvrdit, že byl v kuchyni sám, a pokud vypovídal něco j iného před vyšetřovatelem, pak toto bylo způsobeno šokem. Na rozdíl od obžalovaného však ostatní tři svědkové shora jmenovaní shodně uvádí, že v době rozhoduj ícího útoku obžalovaného na poškozeného byli přítomni v j iní místnosti bytu. Svědkové Jiří Roušar ml., Denisa Šutová i Čeněk Bartoš v podstatě shodně líčí i situaci před útokem samotným, a to zejména požívání alkoholických nápojů ze strany poškozeného i obžalovaného, podobně popisovali stoupaj ící podnapilost obžalovaného, když po dobu onoho dne bylo v bytě vypito nejméně šest litrů čepovaného bílého a červeného vína, když skutečnost, že jak obžalovaný, tak Jiří Roušar a Čeněk Bartoš popíjeli společně s poškozeným, vyplývá i z výše uvedených výpočtů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, dr. Kůrky. Pokud se pak v jejich výpovědích objevují nepřesnosti, pak tyto se týkají toliko časových údajů v příchodech a odchodech jednotlivých osob do bytu. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyloučili, že by se obžalovaný tohoto jednání dopustil v stavu duševní choroby či poruchy, u obžalovaného rovněž nebyla zjištěna závislost na alkoholu Či jiných toxických látkách. Co se týče krátkodobé amnézie na útok obžalovaného na poškozeného, který vedl k smrti poškozeného, pak znalec tento stav označil jako klinicky nezdůvodnitelný s tím, že lze připustit, že pachatel si nepouští do vědomí hrubě protispolečenské kvality svého chování a jednání. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, pak zejména ke vztahům mezi obžalovaným a poškozeným uvedl, že vztah obžalovaného k otci byl výrazně poznamenán dlouhodobými zážitky otcova následnického chování a bezohlednosti a byl směsicí pocitu strachu a nepřátelství, nicméně se v tomto vztahu nacházelo i určité vědomí sounáležitosti a pocit respektu, nikoli však citová náklonnost. Při celkovém hodnocení důkazů nelze přehlédnout ani výpovědi svědkyně Heleny Roušarové, Martina Navrátila a svědkyně Michňákové, které v podstatě popisují rodinné soužití rodiny Roušarových již od ranného dětství obžalovaného, tyranské chování poškozeného vůči všem členům rodiny, postupné odchody j ednotlivých členů domácnosti mimo vliv poškozeného Roušara, i důvody, které vedly obžalovaného k návratu do bytu otce, tedy zejména spor s nevlastním bratrem Martinem Navrátilem. Důkazy opatřené svědeckými a znaleckými výpověďmi jsou pak podporovány i shora citovanými listinnými důkazy ve spise založenými.

Takto ustanovený skutkový děj , jak je popsán ve výrokové části rozsudku mohl být následně předmětem jeho právního posouzení. Trestný čin vraždy dle § 219/1 tr. zákona spáchá ten, kdo úmyslně usmrtí jiného.

Objektem tr. činu dle § 219 tr. zákona je zájem společnosti na ochraně lidského života. Předmětem útoku je pouze živý člověk. Objektivní stránka tr. Činu vraždy je charakterizována usmrcením člověka, kterým se rozumí jakékoliv zbavení života jiného. Je nerozhodné, jakých prostředků bylo při něm použito, zda šlo o jednání jednorázové nebo o jednání postupné a dlouhodobé, přičemž usmrcením člověka lze spáchat jak konáním, tak opomenutím takovéhoto jednání, k němuž byl pachatel dle okolností a svých poměrů povinen.

Subjektivní stránku tr. činu charakterizuje trestně právní delikt z vnitřního hlediska psychiky pachatele. Obligatorním znakem subjektivní stránky zavinění se rozumí vnitřní psychický vztah pachatele, zejména k poruše či ohrožení objektu tr. činu vyvolaný způsobem pachatelova jednání uvedeným v trestním zákonu. Zavinění je tedy vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám tr. činu. Vztahuje se na ohrožení nebo na porušení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v této normě. Takto se vztahuje na průběh pachatelova činu, který se projevil v objektivní realitě, a který odpovídá znakům skutkové podstaty tr. činu. Vnitřní psychický stav pachatele se navenek projevuje jak jeho jednáním, které má podobu konání či opomenutí, zavinění, jakožto obligatorní znak subjektivní stránky se pak projevuje navenek jednáním, které j e kauzální pro následek významný z hlediska trestního práva. Z hledisek objektivní stránky se vztahuje na všechny jeho obligatorní znaky, tj. jednání, příčiny, vztah a následek. Je-li mezi následkem a jednáním pachatele příčinný vztah, a pokud lze dovozovat zavinění pachatele k uvedenému příčinnému vztahu, pak je třeba pokládat naplnění znaků subjektivní stránky tr. činu v konkrétním jednání pachatele za dané. Pokud chybí přímý důkaz svědčící o subjektivní stránce, je nutno vycházet a dokazovat zavinění obžalovaného nepřímo pomocí rozborů a hodnocení důkazů nepřímých, kterými jsou např. intenzita útoku, místo útoku, způsob jednání pachatele, vztah k poškozenému, jakož i osobnostní vlastnosti pachatele.

Co se týče posuzované tr. činnosti obžalovaného, lze konstatovat, ze tato byla spáchána v úmyslu přímém, ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zákona. Toto soud dovodil zejména z intenzity útoku obžalovaného na poškozeného, která byla znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, označena jako velmi razantní, o čemž svědčí i rozdíl mezi délkou nože /16,2 cm/ a hloubky bodných ran /l2-21 cm/. Zároveň soud přihlížel i ke způsobu jednání obžalovaného, tj. k tomu, že nejdříve svého otce fyzicky napadl, útočil pěstmi zejména do oblasti jeho obličeje, o čemž svědčí řada tržných ran a pohmožděnin v oblasti obličeje, a poté, když otec spadl na zem, zaklekl na něj a 5x, již zmíněnou razantní silou, jej bodl do hrudníku. Dalším hlediskem je vztah obžalovaného k poškozenému, když nelze přehlédnout, že poškozený dlouhodobě na obžalovaného působil negativním způsobem, vyvolával s ním hádky, choval se k němu výhružně a násilnicky.

Po zhodnoceni všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že jednání obžalovaného Roušara je nutno kvalifikovat jako tr. čin vraždy dle § 219/1 tr. zákona, když subjektivní a objektivní stránka tohoto tr. činu byla jednáním obžalovaného zcela naplněna.

K osobě obžalovaného bylo zjistěno, že je svobodný, bezdětný, má toliko základní vzdělání, a to devět tříd Základní zvláštní školy v Ostravě. Poté začal navštěvovat Odborné učiliště v Havířově, nicméně vzhledem k tomu, že se dopouštěl opakovaně tr. činnosti, byl umístěn rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. P 176/94, 44Ssv 50/95, který nabyl právní mocí 22.1.1996, do výchovného ústavu pro mládež. Něj dříve od 1.7.1996 se nacházel v DŮM Ostrava-Koblov a 9.9.1996 byl přemístěn do VÚDM Veselíčko, kde se posléze dne 9.1.1997 pokusil o sebevraždu po několika nezdařilých útěcích, a proto byl převezen do Psychiatrické léčebny ve Šternberků a poté začal bydlet u své matky, přičemž nastoupil do zaměstnání na dole, kde utrpěl v roce 1998 úraz, a to poranění páteře. Pracovní poměr ukončil ke dni 31.1.2000, přičemž jeho poslední pracovní hodnocení u OKD, a.s., Důl Lazy Orlová, závod Dukla, jev podstatě dobré, jeho vztah k nadřízeným byl bezkonfliktní, pracovní morálka dobrá, příkazy plnil, neměl zameškané pracovní směny. V místě trv. bydliště byl projednáván pro přestupek, a to v jednom případě v roce 2000. Z rejstříku trestů obžalovaného, jakož i z přiložených spisů se zjišťuje, že byl v minulosti vícekráte soudně" trestán. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2T 211/95 ze dne 19.9.1995 byl obžalovaný Roušar odsouzen pro tr. činnost kvalifikovanou dle § 247/1 a § 202/1 tr. zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání Čtyřech měsíců se zkušební dobou v trvání 15-ti měsíců. Toto odsouzení bylo osvědčeno dne 23.4.1998. Dále pak rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp- zn. 2T 72/97 ze dne 11.2.1999 byl obžalovaný odsouzen pro porušování domovní svobody dle § 238/1,2 tr. zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání 15-ti měsíců. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 12.3.1999, přičemž ve veřejném zasedání dne 1.6.2000 bylo rozhodnuto, že obžalovaný Radek Roušar podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1.6.2000. Naposledy byl pak obžalovaný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn. 101T 310/99 ze dne 2.12.1999, který byl obžalovanému doručen dne 14.1.2000, pro tr. čin zatajení věci dle § 254/1 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč při stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání osmi týdnů. Vzhledem k tomu, že peněžitý trest nebyl obžalovaným zaplacen, bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 9.6.2000, č.j. 101T 310/99-101, že obžalovaný vykoná náhradní trest odnětí svobody ve výměře shora uvedené. Toto usnesení nabylo právní moci 27.6.2000.Při úvahách o trestu soud vyhodnotil všechny okolnosti rozhodné pro druh a výměru trestu, jakož i účel trestu, dle § 23/1, § 31/1 tr. zákona, přičemž přihlédl ke stupni společenské nebezpečnosti tr. činnosti obžalovaného ve smyslu ustanoveni § 3/4 tr. zákona. Samotný stupeň společenské nebezpečnosti je určován zej ména významem chráněného záj mu, který byl činem dotčen, způsobem provedeni činu a jeho následkem, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zaviněni a pohnutkou. V tomto konkrétním případě je nutno konstatovat, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného je zvyšován zejména významem chráněného zájmu společnosti na ochraně života osob, jakož i zmíněným razantním způsobem provedení tr. činnosti, když co se týče osobnostní charakteristiky obžalovaného, zde lze plně odkázat na hodnocení znalcem - klinickým psychologem PhDr. Plachkým. Při výměře trestu soud neshledal u obžalovaného polehčuj ících okolností, co se týče přitěžuj ících okolností, nutno přihlédnout k tomu, že se nyní projednávané tr. Činnosti obžalovaný dopustil ve lhůtě podmíněného odsouzení již zmíněného rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2T 72/97 /§ 34 písrn. j) tr. zákona/.

Trestní sazba za tr. čin vraždy dle § 219/1 tr. zákona činí 10-15 let. Vzhledem ke všem okolnostem případu, k osobě obžalovaného, k možnostem jeho nápravy, jakož i s ohledem na všechna rozhodná kritéria mající vliv na druh a výměru trestu, uložil soud obžalovanému Roušarovi trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby, tedy v trvání 10-ti let.

Pro účely výkonu tohoto trestu byl pak obžalovaný zařazen v souladu s ustanovením § 39a/2d) tr. zákona do věznice se zvýšenou ostrahou, když mu byl uložen trest odnětí svobody za zvlášť závažný tr. čin /ustanovení § 41/2 tr. zákona/ ve výměře přesahující osmi let. Jako příloha spisu je dále uložen nůž, který byl užit obžalovaným ke spáchání tr. činnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o běžný kuchyňský nůž z majetku poškozeného, pak dle názoru soudu nepřipadalo v úvahu užití ustanovení § 55/1 tr. zákona či § 73/lc) tr. zákona, tedy uložení trestu propadnutí věci či rozhodnutí o zabrání tohoto nože.

Poškozená Revírní bratrská pokladna v Ostravě, jakož i Helena Roušarová se k tr. řízení se svým nárokem na náhradu škody nepřipojili.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.