Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Roman Ševčík
  Vydáno dne 19. 07. 2004 (3893 přečtení)

Vážený pane prezidente,

Rozhodli jsme se požádat Vás o milost pro odsouzeného p. Romana Ševčíka nar. 30.10.1970 , protože máme vážné pochybnosti o věcné správnosti výsledků jeho trestního stíhání. Zjistili jsme, že v průběhu řízení orgány činné v trestním řízení opakovaně porušily jeho lidská práva a to především právo na spravedlivý proces s ohledem na dobu a stav justice, ve které rozsudek vznikal .


Roman Ševčík měl dne 4.2.1989 3 x udeřit do hlavy tetu Janu Luňáčkovou , vzápětí zasadil ne jméně 10 bodných ran své babičce Marii Ševčíkové , bezprostředně poté zaútočil s úmyslem způsobit vážná poranění na Alenu Bednárikovou a Ing. Stanislava Tesaře .Za to byl odsouzen pro trestný čin dle 8/1 k 241, odst. 3 a dvojnásobný pokud tr.činu ublížení na zdraví dle §8/1 §222 odst.1 tr.zák a §238/1,2 písm.a) tr.zák a §219 tr.zák odsuzuje se k 18 letům odnětí svobody nepodmíněně ve II. nápravné skupině. O této kauze byla natočena reportáž před 10 ti lety kdy i reportérka poukazovala na nesrovnalosti během vyšetřování a posléze rozhodování soudů I. a II.stupně. Z celého řízení po jeho prostudování nabyl spolek Šalamoun dojmu že nebyla respektována ustanovení tr. řádu, zejména ust. §2 tr.ř §2 odst.5 a §2 odst.6 tr.ř a že došlo k porušení jedné ze základních zásad trestního řízení uvedené v §2 odst.2 tr.ř. Nebyly provedeny veškeré dostupné důkazy na základě nichž by bylo možno zjistit skutečný stav ve věci. Jsme přesvědčeni , že došlo k nesprávnému hodnocení a selektování důkazů jen ve prospěch obžaloby kdy hodnocení je zásadně vnitřního přesvědčení, musí však dojít k pečlivému uvážení okolností případu to jednotlivě i v jeho souhrnu. Orgán činný v trestním řízení je p o v i n e n přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem a charakteristickým rysům a nemůže proto mechanicky přistupovat k hodnocení důkazů obzvláště v takovém případě , kdy se jedná o § 219 vraždy a to dvojnásobné. Nelze ani, aby některé z důkazů na úkor jiných zcela preferoval v této souvislosti je třeba zdůraznit, že ani doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu ev. soud je povinen sám doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro svoje rozhodnutí. Z celého řízení je pak zřejmé, že soud převzal koncepci obžaloby, tak pak návrh konečného opatření vyšetřovatele a preferoval jedinou možnou variantu skutkového děje a vůbec nepokládal za nutné se zabývat rozpory v dokazování, ať již bylo prováděno v přípravném řízení nebo posléze u hlavního líčení. Kauza je značně ovlivněna dobou vzniku. OČTŔ se podle skutkového stavu věci vyšetřováním ubíraly zcela jiným směrem a na zcela jinou osobu než byl Roman Ševčík. Podle očitých svědků této události Roman Ševčík neodpovídal ani základními markanty popisu vraha. Ze spisového materiálu je patrno že byl Roman Ševčík již vyslýchán dokonce v den vraždy s negativním výsledkem. Je patrno, že tehdejší orgány Veřejné bezpečnosti byly pod velkým tlakem Přesto , že „alibi“ Romana Ševčíka potvrzují dnes již 4 svědci , byl tento odsouzen na 21 let za tyto skutky.
Celé vyšetřováni je prováděno pouze s úmyslem a cílem. Jsou přesvědčováni svědci , Roman Ševčík je opakovaně mlácen za účelem doznání , kterému pro svou labilitu podlehne .

Pokud by orgány činné v trestním řízení opravdu pečlivě uvážily všechno okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, nemohly by dospět k závěru o vině, neboť existují důkazy, které znemožňují přijetí takovéhoto rozhodnutí ,jelikož existuji převažující skupina důkazů přímo vylučujících spáchání uvedených trestných činů .

Bohužel celá osobnost odsouzeného svědčí o jeho zanedbanosti a omezenosti jeho chápaní a je bohužel vysoce pravděpodobné , že si neuvědomoval co se stane když bude milému vyšetřovateli vypovídat. Do celého řetězce zapadá i to , že je zcela zřejmé že Roman Ševčík byl takto narušen, svědci opakovaně uvádějí jeho chorobnou snahu si vymýšlet přesto se nikdy nepodařilo v oblasti psychiatrie vytvořit i pro takto narušenou osobu psychiatrický posudek .

Hodnocení a úprava důkazů byla sestavena tak aby právě Roman Ševčík byl nakonec označen a odsouzen jako jediný pachatel tohoto brutálního trestného činu . V době spáchá trestného činu bylo v místnosti 9 osob viděli ho 2 oběti, další 3 svědci, z nichž ještě žije svědkyně Bednáriková a sv. Luňáčková. Všichni svědci obviněného Ševčíka znali avšak nikdo jej jako vraha neidentifikoval. Podle popisu byl vrah vysoký černovlasý s kotletami, atletické postavy, což zcela odporuje popisu odsouzenému tehdy 18- ti letému Romanovi Ševčíkovi který byl světlovlasý a štíhlý,na svůj věk nevyzrálý až hubený dle svědectví lidí kteří jej znali. Policie vůbec nevypracovala identikit pachatele, přestože šlo o dvojnásobného vraha a v té době mimořádného pachatele brutálního trestného činu. Policie se snažila svědectví svědků a jejich výpovědi ovlivňovat a směrovat k jinému popisu viz výpověď svědkyně Bednárikové

Vrah měl dle popisu svědků koženou hnědou bundu, rifle a sportovní boty. V takovém oblečení odsouzeného nikdo nikdy neviděl. Vzhledem k tomu že byl odmalička týrán vlastním otcem a zanedbáván, nosil to, co dostal od sousedů a jiných známých. Nejčastěji dle svědků c hodil v pracovních montérkách, pohorkách a svetru nebo prac. kabátě .Podle výpověď svědků Bellavnyových. Veřejná bezpečnost ani soud neřešili, kde odsouzený měl oblečení vzít, kam se po činu podělo, nebo jak by ho likvidoval a nebylo nikdy nalezeno. Z vyšetřování tehdy orgánů SNB vyplývá že:

4.2.1989 se stala vražda v 1 hod ráno. Týž den policie vyslechne odsouzeného ve Křtinách, odveze jej k výslechu do Brna prohlédne si jeho oblečení a neshledá nic, co by ukazovalo na vraha.

15.6 tedy po půl roce policie odveze odsouzeného k výslechu, podle jeho tvrzení jej opakovaně mlátí, chce na něm doznání, on se však nedoznává a tvrdí, že o vraždě nic neví pouze z doslechu od příbuzných,

8.8.89 policie znovu přijede pro Ševčíka tedy a za další 3 měsíce, opět jej zmlátí odsouzený podlehne a dozná se a to co neví si za tu dob u vykonstruuje v mysli ,aby vypovídal dle představ policistů a ti jej nemlátili.

Půl roku po vraždě policie zajišťuje mikrostopy

1.2.1990 odsouzený odvolává svoje doznání a poprvé popíše jak byl k němu donucen.

Všichni tehdejší aktéři případu shodně popisují že po půl roce najednou policie velmi rychle potřebovala pachatele a zadržet tedy dvojnásobného vraha a celý případ tím byl poznamenán protože tlak veřejného mínění byl velký
Policie a ani soud dostatečně neprověřovali verzi, že odsouzeného k doznání policie donutila, obhájce požádal o zkoušku pravdomluvnosti a psychologické testy, kterými by se zjistilo, zda se Ševčík mohl doznat pod nátlakem, soud vůbec neuznal svědectví babičky odsouzeného a jeho sestry, které jej viděly zbitého, když se vrátil od policie 8.8.89 a přesně popsaly jaká měl zranění
Soud se vůbec nezabýval svědectví svědkyně Pálkové, která odsouzeného viděla v inkriminovaný den vystupovat kolem 16 té hodiny z autobusu, což zcela odporuje verzi,že zůstal odsouzený až do vraždy v Brně a do Křtin nejel
V 19 hodin svědčila jeho babička kde bydlel i strýc Selucký, že s odsouzeným byli v domě, dívali se na televizi a kolem, 01,30 babička ho šla přikrýt s byl v pokoji všechna tato svědectví soud označil za účelová a neuznal je.
Na parapetu se našel otisk obuvi č.9 odsouzený měl ale č.7 rozdílem se nikdo nezabýval podle policie a doznání Ševčíka si měl boty vypůjčit od kolegy na ubytovně, tento to ale popřel.
Takovýchto neobjasněných rozporů je v případě odsouzeného Ševčíka, tolik že je s podivem že ani soud I. ani II.stupně se jimi nezabýval, např. dva muži v pokoji kde se stala vražda postříkání od krve ,prý prasečí nikdo se tím nezabýval zda skutečně se nejednalo o krev lidskou nic neslyšeli i když nespali, další svědek řidič autobusu a další a další.
To svědčí o tom jak, nedůsledně se soudy nalézací i odvolací zabývaly hodnocením důkazů a jejich provedením jak je v úvodní části popsáno.

Pane prezidente, tento Roman Ševčík si odpykal již 10 let žádost o milost byla podána. dodnes nebyla vyřízena. Je to úděsné, že možná odpykává trest nevinný člověk a dvojnásobný vrah nebo vrazi chodí po svobodě
Na tomto místě je nutné konstatovat, že se neudělalo dost proto, aby se odhalila skutečná pravda o celé události
Odborná znalkyně v oboru psychiatrie se osobou odsouzeného zabývala pouze z pohledu, který tehdy zajímal vyšetřovatele a vycházela ze skutečnosti jeho doznání a tou také byla poznamenána:Znalecký posudek je koncipován poplatný době a případu,.odsouzený je popisován jako skrytý sadista, ačkoliv celé jeho okolí, jej znalo jako ustrašeného chlapce s láskou ke koním, bohužel, svoje vnitřní problémy si odsouzený léčil tím, že si vymýšlel, aby na sebe upozornil. Je nezbytné připomenout, že odsouzený bydlel u své ;babičky, protože nemohl bydlet doma ze strachu před otcem:o tomto jeho strachu ,v jehož důsledku přespával v únoru v lesním krmelci věděl v Křtinách každý. Babička mu poskytovala ochranu před otcem a vlastně jej svým způsobem ochraňovala. Babička Marie Vyskočilová tak viděla spolu s jeho sestrou výsledky jeho bití na stanici VB a důkladně je popsali. Jak se asi mohl cítit 18-ti letý člověk, když nedlouho po prvním výslechu si pro něj přijeli z VB po druhé se raději se přiznal, než aby dostal výprask znovu. Všichni zúčastnění příslušníci VB si vzájemně potvrdili jak jinak, že se jej nikdo ani nedotkl .

Další otázkou jak se dověděl podrobnosti o vraždě .Bylo prokázáno že babička M.Vyskočilová dne 4.2.1989 již věděla o smrti J.Luňáčkové a M.Ševčíkové i o tom, že to byla smrt násilná. Tedy na stanici VB mohl odsouzený R. Soukupovi sdělit, že stál za závěsem a celé to viděl. Dále byly informace odsouzenému sdělovány prostřednictvím svědkyně Bednárikové a jiných. Kuriózní na tom však je, že nikdo se nezajímal o to za jakým závěsem mohl stát , neboť v této době tj.,době vraždy nebyl v bytě žádný závěs od stropu až k zemi za nějž by se odsouzený mohl schovat. Shora uvedené pochybení činnosti orgánů činných v trestním řízení má za účel také upozornit na závažné vady tohoto nařízení na nekvalitní práci soudu I.stupně i soudu odvolacího, který všechny uvedené námitky nejenže pečlivě nepřešetřil, ale ztotožnil se s prací VB, která jak známo v době r.1989 všichni víme jak vypadala V odsouzeném který si odpykal 13 let zůstává pocit ukřivdění znásobený tlakem věznice, v některých svědcích přetrvává pocit že to všechno bylo jinak a ještě po 13 letech či vzpomínají na věci, které neřekli protože se jich na ně nikdo neptal!

Soudu se přirozeně může zdát nepravděpodobným, že by se člověk nevinný přiznal k dvojnásobné vraždě, kterou nespáchal. Je nutno si ale uvědomit že se k tomu přiznal 18-ti letý kluk, který se životem neměl zkušenosti a zejména po té co byl 2 x policií zbit. I méně odolný člověk by možná řekl i to co neudělal jen aby nebyl mlácen. V této souvislosti je nutno upozornit že podle znění ust.§ 33 odst.1 tr.řádu ve znění z r.1989 obhájce nemohl s odsouzeným hovořit bez souhlasu vyšetřovatele a bez přítomnosti třetí osoby!

Tragické na celém nashromážděním souboru důkazů je to, že pět dospělých osob zavřelo oči nad existencí skupiny důkazů, které zpochybnily i samotné doznání odsouzeného a toto zavření oči způsobilo že nebyla použita jedna z nejdůležitějších zásad tr.řízení a to zásada in dubio pro reo, ačkoliv bylo povinností soudu tuto zásadu použít .I když stála proti odsouzenému třeba řada důkazů na druhé straně stála řada důkazů,zpochybňujících a přímo vylučujících spáchání trestných činů odsouzeným.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.