Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Vězeňství
  Vydáno dne 19. 07. 2004 (4665 přečtení)

Členové spolku ŠALAMOUN často navštěvují obviněné a odsouzené ve věznicích a mají tedy možnost posoudit současný stav českého vězeňství. Především je zřejmé, že situace ve věznicích se stále zhoršuje a v současné době je téměř neúnosná. Je to způsobeno množstvím vězněných, jejichž počet se už téměř blíží předlistopadovému počtu, ačkoliv se jedná už jen o české a moravské věznice. Enormně velké množství z tohoto počtu se týká vazebně stíhaných osob. Například ve věznici Pankrác je téměř jedna třetina vazebně vyšetřovaných tvořena cizinci, kteří jsou nejčastěji obviněni z drobných krádeží. (Jestliže např. takový cizinec je přistižen na nádraží při krádeži kufru, je neúčelné umístit jej do vazby, často dlouhodobě věc vyšetřovat, pak ji postoupit soudu, protože je to plýtvání peněz, času i místa ve věznici.) Stejně tak vazební stíhání mladistvých pro činy, které lze spíše kvalifikovat jako přestupky, svědčí o tom, jak neprofesionál-ně postupují mnozí vyšetřovatelé. Několikaměsíční pobyt mladistvého ve vazbě, zvlášť pokud tento pochází ze standardní rodiny a není předpoklad, že by v trestné činnosti pokračoval, je nejen z právního ale především z psychologického hlediska nesmyslný. Pobyt ve vazbě vždy mladého Člověka poznamená. Mnozí mladiství jsou umisťováni do cel společné s dospělými.

V důsledku ekonomických Škrtů ve vězeňství hrozí mnoha přeplněným věznicím v republice kolaps. Vychovatelé a dozorci jsou Často nuceni odejít za lepším výdělkem jinam. Tím věznice přicházejí o profesionály, na jejichž místo jsou přijímáni muži a ženy z jiných oborů, často bez potřebných zkušeností a psychických předpokladů, které toto náročné zaměstnání vyžaduje. Přeplněné cely. kde povolený počet umístěných osob je někdy až dvojnásobně překročen, také nesvědčí o humanizaci vězeňství. Současné hygienické podmínky ve věznicích, kdy například sprchování je umožňováno z kapacitních důvodů pouze jedenkrát týdně, jsou pro mnohé vězně traumatizující. Věznice samy vsak tuto situaci řešit nemohou. Lékařská péče je samozřejmě v různých věznicích různá i když vybavení lékařů a jejich omezené možnosti jsou vesměs na nízké úrovni- Případ invalidy Františka Nováka (viz Dokumentace) navíc ukázal, že české vězeňství nepočítá s tím, Že ve věznicí se může ocitnout i člověk upoutaný na invalidní vozík, takže není sto poskytnout mu přiměřené podmínky nutné k tomu, aby se jeho zdravotní stav nezhoršil. Na úroveň lékařské péče máme v archívu hodně stížností od vězňů z Mírová, z Ostrova nad Ohří, z Valdic, z Litoměřic, z Olomouce, z Borů i z Ruzyně, kde se lékaři sice chovali korektně k paní Chadimové, protože byla ostře sledovaným vězněm, ale když jistý „bezvýznamný" vazební vězeň požádal o vyšetření u očního lékaře, neboť se mu za několik měsíců vazby rapidně zhoršil zrak, bylo mu odpovězeno, že má nárok pouze na patologa. Brýle na čtení (a na psaní odvolání) mu nakonec přinesl farář. Mimochodem, těch několik (málo, málo!) duchovních, kteří pravidelně objíždějí české věznice, by zasloužilo metál, bez jejich neúnavné a vskutku pastorační činnosti by mnozí zoufalci podlehli svým depresím. Mnohým z vězněných, kteří projeví přání promluvit si s duchovním, to však nemůže být umožněno. I vychovatelů je ve věznici nedostatek, například ve Valdicích vždy pouze jeden vychovatel na asi 500 vězňů.
A když už se zmiňujeme o Valdicích, kde byla členka spolku L. Procházková na pracovní návštěvě v červenci 1998, musíme konstatovat, že právě tato věznice je oproti „tabulkám" dnes naplněna dvojnásobně aniž by tak riskantní naddimenze mohla být aspoň personálně vyrovnána též zdvojnásobením dozorců a dalšího personálu. Ani pracovní příležitost pro vězně tu není odpovídající, takže mnohým, kteří by pracovat směli a chtěli, to není umožněno. Vedení věznice se sice průběžně snaží tuto situaci řešit , ale vzhledem k nezaměstnanosti obyvatelstva v Jičínském okrese se samozřejmě setkává s potížemi. Názor, že nejprve je nutné zaměstnat řádné občany a pak teprve odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu, má samozřejmě logiku, kterou vedení věznice musí akceptovat. Bludný kruh, kdy věznice za těchto kritických podmínek už v žádném případě nemůže plnit jakýkoliv výchovný účel a stává se pouze střeženou džunglí s vlastními vnitřními pravidly, je kruhem opravdu pekelným. Teoretické programy tzv. resocializace vězňů se v tu praxi vůbec nedají naplňovat a hovor o nich skončil ze strany vedení věznice trpkým konstatováním, že je to pouze iluze. Atmosféra věznice ve Valdicích připomíná nebezpečný kotel, kde hlavní starostí je průběžně upouštět páru, aby nevybuchl. Mnozí vězňové se v obavě o svou bezpečnost nechávají vydírat (především ruskými veterány z Afghánistánu), aniž by měli odvahu stěžovat si. Žádosti o přeložení do jiné věznice, kterých je několik set, mají šanci na kladné vyřízení jen v ojedinělých zvlášť markantních případech.
Co se týče stravy, nejčastějším menu ve všech věznicích jsou dnes, po ekonomických škrtech, houskové knedlíky s vodovou omáčkou. Který vězeň je odkázán pouze na toto stereotypní jídlo a nemá možnost nakupovat si v kantýně a dostávat pravidelně balíčky, musí počítat s vážnými zdravotními důsledky. (Například paradentóza způsobovaná především absencí vitamínů se začíná projevovat už po třech měsících.) Na druhé straně ovšem v českých věznicích lze za peníze koupit cokoliv (včetně drog, alkoholu a zlata) ale v tom asi nejsme žádnou světovou raritou.
Myslíme si, že právě úroveň vězeňství je vizitkou každého režimu. Současná úroveň našeho vězeňství však dosud nesvědčí o tom, že patříme k vyspělým státům, kde jsou uznávána základní práva občana. Kritickou situaci lze řešit pouze systémově, tedy nikoliv výstavbou nových věznic, na kterou ostatně nejsou finanční prostředky, ale snahou o úbytek vězňů ve věznicích stávajících. Jednou z nevyužívaných možností je udílení alternativních trestů v případech, kdy toto zákon dovoluje. Mladiství, prvotrestaní a lidé odsouzení například za dopravní nehody si během pobytu v českých věznicích svůj pocit viny nijak hluboce „neprožijí a nevyhodnotí", protože veškerý svůj čas a energii musí věnovat na přizpůsobení se tomuto nenormálnímu světu a jeho vnitřním pravidlům. Nelze se divit tomu, že mnozí jsou po propuštění psychicky zlomení lidé s vážně posunutým měřítkem hodnot. A to zmiňujeme jen ty, kteří se trestného činu, z kterého byli obžalováni, skutečně dopustili a bylo jim to soudem řádně dokázáno. Českými věznicemi v devadesátých letech však prošli, nebo se v nich dosud nacházejí i lidé odsouzení nezákonně. O některých z těchto justičních omylů či pochybení se podrobněji zabýváme v Dokumentaci. Vzhledem k našim omezeným možnostem jsme však ani zdaleka nemohli podchytit a zdokumentovat všechny takové případy. Vzhledem k nové politické situaci v zemi a k personálním změnám v justici a Policii ČR však doufáme, že v nejbližší době proběhne rehabilitační vlna, která aspoň dodatečně očistí a částečně odškodní tyto nespravedlivě odsouzené.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.