Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* vyjádření k dovolání NSZ v neprospěch obviněné sp.zn. 1 Nzo 5043/2004 z 9.6.2004
  Vydáno dne 05. 08. 2004 (3443 přečtení)

předkládá : ods. Adéla Rajdlová,
zastoupená : JUDr.Vladimírem Turkem, advokátem

Odsouzená nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném řízení a navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR
ve veřejném řízení projednal a zamítl dovolání Nejvyššího státního zastupitelství z 9.6.2004 sp.zn. 1 Nzo 5043/2004


Odůvodnění :

Trvám na veřejném projednání dovolání, protože Nejvyšší soud ČR bude řešit konflikt dvou dovolání – NSZ v můj neprospěch a mého vlastního proti rozsudku Vrchního soudu v Praze.

Státní zástupce NSZ v Brně napadl z důvodu dle §265b odst.1 písm. h) tr.ř. dovoláním v můj neprospěch výrok o trestu rozsudku z 20.4.2004 Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 To 174/2003, jímž jsem byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 7 let nepodmíněně za pokus o vraždu dle §8 odst.1 tr.z. k § 219 odst.1 tr.z. Státní zástupce NSZ v Brně projevil pochybnost o správnosti postupu Vrchního soudu v Praze, který mi s použitím ustanovení §40 odst. 2 tr.z. vyměřil trest pod spodní hranicí trestní sazby. Státní zástupce brojí proti kusému zdůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a považuje za nedostatečně důvodné odvolání na můj nízký věk (v době spáchání činu 19 let),mé dobré resocializační předpoklady a okolnost, že čin nedospěl k fatálnímu následku. Namítá, že jsem použila útočné a zákeřné zbraně, způsobila jsem poškozenému opakovaná zranění, po činu jsem neprojevila zájem o odvrácení fatálních následků činu a odešla jsem na návštěvu k sestře, kde jsem přespala. Připomíná dále, že hypoteticky jsem mohla být k činu vyprovokována antifašistickými nášivkami na oděvu poškozeného, když sama jsem se měla projevovat jako „vlastenka“ a nosila jsem jako ozdobu německý válečný kříž. Za těchto okolností státní zástupce považuje postup Vrchního soudu v Praze podle §40 odst. 2 tr.z. za nepřiměřený. Na str. 5 ve 4.odst. shora současně státní zástupce konstatuje, že „… popis skutku v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze není popisem pokusu trestného činu vraždy …. a odpovídá právní kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr.z.“ V následujícím odstavci pak uvádí, „že skutek je ve výroku soudu popsán nedostatečně…“

K věci především prohlašuji, že navzdory rozsudku Vrchního soudu v Praze se cítím nevinná v plném rozsahu obžaloby a prohlašuji, že jsem jednala v situaci naléhavého osobního ohrožení. a můj skutek měl povahu nutné obrany ve smyslu §13 tr.z.

Souběžně s trestním řízením před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 43 T 4/2003, v němž jsem byla stíhána pro podezření z tr.č. ublížení na zdraví podle §222 odst.1, se zabýval Obvodní soud pro Prahu 4 pod sp.zn. 2T 131/2002 obžalobou proti Eriku Smatanovi, poškozenému z mého trestního stíhání, pro podezření z tr. č. pokusu o znásilnění podle §8 odst.1 tr.z. k §241 odst. 1 tr.z.

Soudům byly předloženy k uvěření dva rozdílné výklady skutkového děje, spojené pouze jednajícími osobami a prostředím, v kterém se skutek odehrál. Vlastnímu incidentu dle obou verzí předcházelo naše náhodné seznámení v klubu, kam jsme se přišli bavit v doprovodu každý svých přátel.

Podle Erika Smatany jsme z mé iniciativy vyšli před klub. Tam jsem jej měla přimět, aby si v křoví lehl naznak, sedla jsem si mu na nohy a bavili jsme. Poškozený se pak měl pokusit stáhnout mě na zem vedle sebe, ale já jsem se mu vysmekla a opět jsem si sedla na jeho nohy. Pak jsem bez zjevné příčiny na něho zaútočila nožem, a po útoku jsem z místa činu utekla, aniž bych se o něj postarala. Poškozený si bezprostředně uvědomil jen zranění na krku, ránu na břiše objevil na toaletě, o zásahu do srdeční krajiny se dověděl až po operaci v nemocnici. Erik Smatana před soudem kategoricky popřel, že by měl zájem o pohlavní styk se mnou. Podle znalce nelze zcela jednoznačně potvrdit, že rána na krku byla způsobena tak, jak uvedl poškozený. Motiv mého útoku nebyl objasněn.

Ve skutečnosti jsme vyšli ven z iniciativy Erika Smatany, který tvrdil, že mě pro hluk v místnosti neslyší. Venku se okamžitě chystal k pohlavnímu aktu a můj odpor lámal brutálním násilím (stáhl mě na zem za vlasy). Pokusila jsem se uniknout zpět do klubu, ale on mi bránil v pohybu držením za nohu. Měl nade mnou značnou fyzickou převahu. V té době jsem se již rozváděla s manželem kvůli fyzickému týrání a měla jsem za sebou tím vyprovokovaný sebevražedný pokus. Při útoku poškozeného se mi vybavily manželovy surovosti a vyděsila jsem se. V zoufalství jsem sáhla po noži, který jsem měla v kapse a začala jsem se bránit. Ve tmě jsem neviděla, že jsem poškozeného zranila, a jakmile mě pustil, utekla jsem k sestře. Ta v mém životě do značné míry nahrazuje matku. Nešla jsem k ní na návštěvu, ale utekla jsem k ní do bezpečí. Závažnosti následků mé obrany jsem si nebyla vědoma právě proto, že jsem o žádných takových následcích nevěděla.. Když jsem se o nich dověděla o několik hodin později, už jsem nemohla ve prospěch poškozeného nic udělat.

Rozmístění ran na těle poškozeného přesně odpovídá mé verzi. Podle posudku znalce motivem jednání Erika Smatany mohla být opilost (1,8 promile alkoholu v krvi), která odbrzdila neukojenou erotickou potřebu.

Každý ze dvou nalézacích soudů přijal jinou verzi výkladu. Městský soud v Praze „uvěřil“ výkladu poškozeného. Ze zdůvodnění rozsudku není patrné, proč tak učinil. Výslech znalce z oboru zdravotnictví byl veden pouze k prověření verze poškozeného,při čemž nebylo zcela jednoznačně potvrzeno, že jsem vůbec mohla zasadit ránu na krku způsobem, který popsal poškozený.Soud uvěřil, že celkově k poranění takto mohlo dojít. Za výraznou vadu učiněných zjištění považuji, že ačkoli nikdo nezjistil jakoukoli „motivaci“, byla jsem v konečném výsledku uznána vinnou trestným činem vraždy. Přijaté verzi odporují i výsledky mého psychiatrického a psychologického vyšetření, podle nichž nemám sklony k agresivitě. 18. května 2004 odvysílala TV Nova reportáž o případu, v které Erik Smatana v rozporu s výpovědí před soudem potvrdil zájem o pohlavní styk se mnou a soudce nalézacího soudu zpochybnil právní kvalifikaci podle §219 tr.z..

Trest, který mi uložil Vrchní soud v Praze, pokládám za nepřiměřeně přísný i v případě, že bych přijala soudem zvolenou právní kvalifikaci, a že bych se smířila s nesprávným hodnocením skutkového děje. Například Vrchní soud v Praze odsoudil dne 9.2.2000 pod sp.zn. 9To 179/99 v součinnosti s rozsudkem Krajského soudu v Ústí n.L. sp.zn. 28T 37/97-215 pro tr. č. ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 222 odst.3 ke stejnému trestu ods.Moniku Vodičkovou, která úmyslně napadla svého manžela nožem v odvetě za předchozí týrání. Zaútočila na něj až po skončeném násilí, když již odcházel z bytu. Nešlo tedy o bezprostřední sebeobranu, ale o akt úmyslné odvety. Poškozený zemřel na místě. Úmyslnost jednání je zřetelnější než v mém případě a fatální účinek je nevratný. Čin zmíněné ženy je svými následky daleko závažnější než můj, trest je stejný. Nepoměr závažnosti činů nezastře ani rozdílnost použité právní kvalifikace, zvláště když popis skutkové podstaty v případě Moniky Vodičkové má blíže ke skutkové podstatě tr. č. vraždy dle §219 odst.1 než k tr.č. ublížení na zdraví s následkem smrti dle §222 odst.3.

Přímo proti dovolání NSZ namítám, že v případě, že bych se ztotožnila s právní kvalifikací svého činu a uloženým trestem, pak bych trvala na tom, že soud správně aplikoval §40 odst. 2 tr.z., protože ukládal trest za pokus trestného činu. Nepřiměřenou přísnost spodní hranice trestu vyvodil v rámci volného hodnocení důkazů, na které má nepochybně právo. Domnívám se, že soud vzal v úvahu nejen můj nízký věk a dobré předpoklady resocializace, ale také nejednoznačnost popisu skutkové podstaty, který – jak upozorňuje sám dovolatel – neodpovídá kvalifikaci tr.č. pokusu o vraždu dle §8 odst.1 tr.z. k §219 odst.1 tr.z. Kusost objasňování závěrů soudu je nedostatkem rozsudku, kterou rovněž konstatuje NSZ v dovolání. Připomínám dále, že stanovení trestu pod spodní hranicí sazby logicky vyplývá z vývoje právního názoru soudu a jeho úvah o přiměřenosti trestu. Nalézací soud při prvním projednání věci rozhodl způsobem, s nímž by byl spokojen dovolatel:odsoudil mě za pokus o vraždu dle §8 odst.1 tr.z. k §219 odst.1 tr.z. a uložil mi trest na spodní hranici sazby, tj. 10 let nepodmíněně. Odvolací soud dne 19.8.2003 pod sp.zn. 7 To 88/03 zrušil rozsudek a vrátil věc k novému projednání. V novém řízení nalézací soud kvalifikoval můj čin jako ublížení na zdraví dle §222 odst.1 a uložil mi trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. V novém řízení odvolací soud otočil svůj právní názor o 180°, zrušil rozsudek nalézacího soudu a rozhodl sám, jak výše uvedeno. Protože dokazování a z něho vyplývající popis skutkové podstaty nedoznaly od prvního rozsudku nalézacího soudu žádný vývoj, nebylo logicky dost dobře možné, aby mi odvolací soud uložil stejný nebo vyšší trest než ten, který o několik měsíců dříve odmítl. Upozorňuji v této souvislosti, že usnesení sp.zn. 7 To 88/03 z 19.8.2003 a rozsudek sp.zn. 7 To 174/2003 z 20.4.2004 si v některých ohledech vzájemně zásadně protiřečí, ač je vydal stejný senát.

Namítám dále, že státní zástupce NSZ při vyhodnocení rozsudku Vrchního soudu v Praze nepostupoval nestranně.. Konstatoval zjevnou vadu rozsudku, kterou je rozpor mezi popisem skutkové podstaty a právní kvalifikací ve spojení s neobjasněním důvodu použití dané právní kvalifikace, ale tuto vadu nenapadl, neboť se jedná o vadu, svědčící v můj prospěch.Naopak však vadu úvahy soudu o nepřiměřenosti spodní hranice trestu použil jako důvod k napadení rozsudku dovoláním v můj neprospěch.Mám zato, že nesprávná právní kvalifikace skutku (a výrok citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze jednoznačně směřuje k §222 tr.z. ) je rovněž dovolacím důvodem, který státní zástupce neměl pominout, a měl podat dovolání v můj prospěch.

Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Nejvyšší soud ČR zamítl dovolání NSZ. Současně sděluji, že podávám ve věci samostatné dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2004.



Adéla Rajdlová, odsouzená            JUDr.Vladimír Turek, advokát

V Praze dne 26.7.2004


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.