Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 20.4.2004 sp.zn. 7 To 174/2003
  Vydáno dne 05. 08. 2004 (4150 přečtení)

předkládá : ods. Adéla Rajdlová
zastoupená : JUDr.Vladimírem Turkem, advokátem

Odsouzená se cítí nevinná v plném rozsahu obžaloby. Proto se neztotožňuje s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2004 sp.zn. 7 To 174/2003, jímž byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let pro tr.č. pokusu o vraždu dle §8 odst.1 tr.z. k §219 odst.1 tr.z.. Podle ustanovení § 265a odst.1,2 tr.ř. podává proti němu toto

dovolání a návrh na odklad výkonu rozhodnutí

Rozsudek jí byl doručen 31.5.2004.

Dovolatelka žádá o veřejné projednání dovolání.

Dovolání podává podle §265b odst.1 písm. g) tr.ř. z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek, vrátil jej Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a zavázal jej, aby se vyrovnal s důsledky absence motivu ve skutkové podstatě jejího jednání pro jeho právní hodnocení, případně aby Nejvyšší soud ČR sám znova rozhodl ve věci a zprostil ji viny. Současně s odvoláním na ustanovení §265o odst.1 tr.ř. žádá, aby Nejvyšší soud ČR odložil výkon napadeného rozsudku.

Odůvodnění:

1. Skutková podstata

Příčinou odsouzení dovolatelky byl incident, ke kterému došlo mezi ní a poškozeným, p. Erikem Smatanou, při němž mu způsobila tři zranění nožem, z nichž zvláště rána do krajiny srdeční byla životu nebezpečná. Soudu byly předloženy dvě verze příběhu, spojené jednajícími osobami a místem děje. Společnou úvodní částí obou příběhů je náhodné seznámení protagonistů v klubu, kam se přišli bavit každý se svými přáteli.

Podle Erika Smatany oba vyšli před klub na přání odsouzené. Tam jej dovolatelka měla přimět, aby si v křoví lehl naznak, sedla si mu na nohy a bavila se s ním. Poškozený ji pak měl položit na zem vedle sebe, ale ona se mu vysmekla a opět si sedla na jeho nohy. Pak bez zjevné příčiny na něho zaútočila nožem, a následně utekla z místa činu. Poškozený přímo pocítil jen zranění na krku, ránu na břiše objevil na toaletě, o zásahu do srdeční krajiny se dověděl až po operaci v nemocnici. Erik Smatana před soudem kategoricky popřel, že by měl zájem o pohlavní styk s odsouzenou. Z posudku znalce nelze zcela jednoznačně vyvodit, že rána na krku byla způsobena tak, jak uvedl poškozený. Motiv útoku odsouzené zůstal neobjasněn.

Podle dovolatelky dvojice vyšla ven z iniciativy Erika Smatany, který tvrdil, že ji pro hluk v místnosti neslyší. Venku se okamžitě chystal k pohlavnímu aktu a její odpor lámal brutálním násilím (stáhl ji na zem za vlasy). Pokusila se uniknout zpět do klubu, ale on jí bránil v pohybu držením za nohu. Měl nad ní značnou fyzickou převahu (poměrem fyzických potenciálů obou protagonistů se soud vůbec nezabýval, ač jde o významnou okolnost). V té době se dovolatelka rozváděla s manželem kvůli fyzickému týrání a měla za sebou špatným nakládáním motivovaný sebevražedný pokus. Při útoku poškozeného se jí vybavily manželovy surovosti a vyděsila se. V zoufalství sáhla po noži, který měla náhodou v kapse a začala se bránit. Ve tmě neviděla, že poškozeného zranila, a jakmile ji pustil, utekla k sestře. Ta jí do značné míry nahrazuje matku. Nešla k ní na návštěvu, ale utekla k ní do bezpečí. Závažnosti následků své obrany si nebyla vědoma. Když se o nich dověděla o několik hodin později, už nemohla ve prospěch poškozeného nic udělat. Rozmístění ran na těle poškozeného přesně odpovídá její verzi. Podle posudku znalce motivem jednání Erika Smatany mohla být opilost (1,8 promile alkoholu v krvi), která odbrzdila neukojenou erotickou potřebu.

To vše se odehrálo ve tmě a bez svědků. Soud srovnával obě verze skutkového děje pouze na základě nepřímých důkazů, jinak zde stojí výpověď proti výpovědi. Z neznámých důvodů „uvěřil“ výkladu poškozeného. Ze zdůvodnění rozsudku není patrné, proč soud důkazy vyhodnotil právě takto. Výslech znalce z oboru zdravotnictví byl veden pouze k prověření verze poškozeného a nebylo připuštěno srovnání obou verzí na pozadí polohy ran na těle poškozeného. Soud nepřihlédl ke zjištění, že není zcela jednoznačně potvrzeno, že obžalovaná mohla zasadit ránu na krku způsobem, který popsal poškozený, a připustil, že celkově k poraněním takto mohlo dojít. Soud nepovažoval za vadu svých zjištění, že nezjistil průkazný motiv dovolatelčina útoku. Poškozený nabídl jako motiv domněnku, že ji k útoku vyprovokovaly antifašistické nášivky na jeho oblečení.. Jeho domněnky ale soud nepřijal, protože neměly oporu v dalším dokazování.

Přijaté verzi odporují i výsledky psychiatrického a psychologického vyšetření dovolatelky, podle nichž nemá sklony k agresivitě. Soud jí přičetl k tíži útěk z místa činu, který vyložil jako důkaz nezájmu o možné následky jejího útoku pro zdraví poškozeného, příp. jako netečnost k možnému ohrožení jeho života. Vůbec nepřipustil možnost, že by utekla ze strachu před pokračujícím útokem poškozeného. Ze závěrů celkově velmi příznivých výsledků jejího psychologicko-psychiatrického vyšetření vytrhl jedinou větu, v které znalec připustil v obecné rovině, že u ní nelze vyloučit účelovou lež (nejrozšířenější lidská vlastnost). Přestože se na jiném místě posudku uvádí, že dovolatelka nemá sklon snažit se vyvolat o sobě lepší dojem, než jaká je ve skutečnosti, soud této věty použil jako důkazu její nevěrohodnosti.

18. května 2004 odvysílala TV Nova v pořadu „Na vlastní oči“ reportáž o případu, v které Erik Smatana v rozporu s výpovědí před soudem potvrdil zájem o pohlavní styk s dovolatelkou a předseda příslušného senátu nalézacího soudu zpochybnil právní kvalifikaci rozsudku Vrchního soudu v Praze.

2. Souběh dvou trestních řízení

Souběžně s trestním řízením před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 43 T 4/2003, v němž byla dovolatelka původně stíhána pro podezření z tr.č. ublížení na zdraví podle §222 odst.1 tr.z., se zabýval Obvodní soud pro Prahu 4 pod sp.zn. 2T 131/2002 obžalobou proti Eriku Smatanovi, poškozenému z jejího trestního stíhání, pro podezření z tr. č. pokusu o znásilnění dovolatelky podle §8 odst.1 tr.z. k §241 odst. 1 tr.z.

Jak výše uvedeno, soudům byly předloženy k uvěření dva rozdílné výklady skutkového děje. Každý ze dvou nalézacích soudů přijal jinou verzi výkladu. Městský soud v Praze „uvěřil“ výkladu poškozeného. Při prvním projednání věci přisoudil skutkové podstatě právní kvalifikaci tr.č. pokusu o vraždu dle §8 odst.1 tr.z. k §219 odst. 1 tr.z. a odsoudil dovolatelku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Odvolací soud dne 19.8.2003 pod sp.zn. 7 To 88/03 zrušil rozsudek a vrátil věc k novému projednání. V novém řízení nalézací soud kvalifikoval čin dovolatelky jako ublížení na zdraví dle §222 odst.1 tr.z. a uložil jí trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Odvolací soud při projednání dalšího odvolání překvapivě otočil svůj právní názor o 180°, zrušil rozsudek nalézacího soudu a rozhodl sám, jak výše uvedeno. Protože dokazování a z něho vyplývající popis skutkové podstaty nedoznaly od prvního rozsudku nalézacího soudu žádný vývoj, nebylo logicky dost dobře možné, aby odvolací soud uložil dovolatelce stejný trest jako ten, který o několik měsíců dříve odmítl. V této souvislosti je třeba upozornit, že usnesení sp.zn. 7 To 88/03 z 19.8.2003 a rozsudek sp.zn. 7 To 174/2003 z 20.4.2004 si v některých ohledech vzájemně zásadně protiřečí, ač je vydal stejný senát a nedošlo ke změně popisu skutkové podstaty. Sama tato okolnost zpochybňuje opodstatněnost rozhodnutí odvolacího soudu a jím stanovené právní kvalifikace skutku.

Naproti tomu Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení proti obv. Eriku Smatanovi „uvěřil“ verzi příběhu, podané dovolatelkou. Uznal obžalovaného vinným z tr.č. pokusu o znásilnění dle §8 odst.1 k §241 odst.1 tr.z. a odsoudil jej k vyhoštění z ČR. Odvolací soud tento rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání. Nalézací soud však v novém řízení ze dne 16.5.2003 pod sp.zn. 2T 131/2002 setrval na původním stanovisku. Teprve pak zasáhl odvolací soud, který po zrušení rozsudku nalézacího soudu vydal dne 6.11.2003 pod sp.zn. 9 To 303/2003 osvobozující rozsudek a odstranil tak rozpor ve vyhodnocení dokazování ve stejném případu dvěma senáty téhož soudu. Muselo to mít vliv na rozhodování Vrchního soudu v Praze, který nemohl nevzít na vědomí a nevyhodnotit jako novou významnou okolnost rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v kauze obž. Erika Smatany. Pokud snad mohly být do vydání tohoto rozsudku nějaké pochybnosti o správnosti závěru soudu v řízení proti dovolatelce o věrohodnosti absurdního příběhu Erika Smatany, po něm musely být považovány za vyvrácené. Proti původnímu náhledu Vrchního soudu v Praze následně došlo k posunu v právní kvalifikaci v její neprospěch.

Dovolatelka je přesvědčena, že kdyby Obvodní soud pro Prahu 4 ctil ustanovení §20 tr.ř. a nerozdělil tento případ do dvou samostatných trestních řízení, nemohla by být odsouzena. Rozdělení případu do dvou řízení mělo ještě další specifický důsledek: v obou případech byla hlavním důkazem proti obžalovanému výpověď poškozeného. Ta byla nutně výpovědí osoby podjaté, protože oba protagonisté si museli být vědomi toho, že informace z jejich výslechů před soudem budou vyhodnocovány v souběžném řízení a mohou jim uškodit. Výpovědi Erika Smatany jsou nevěrohodné ještě z dalšího důvodu: v době incidentu měl v krvi 1,8 promile alkoholu, načerpaného z kombinace absintu s pivem a kolou, čímž byla značně snížena jeho schopnost vnímání (touto významnou okolností se soud vůbec nezabýval). Svědčí o tom jeho vlastní popis vnímání následků útoku: bezprostředně na místě si uvědomil pouze „štípnutí“ na krku, až na toaletě zjistil, že má ránu na břiše, a o ráně do krajiny srdeční se dověděl až od lékařů v nemocnici, když se po operaci probral z narkózy. Kromě toho po prvé vypovídal až za týden po incidentu, takže měl možnost si výpověď promyslet a také vymyslet. Jeho výpověď v reportáži TV Nova naznačuje, že soudu lhal, když popřel erotický zájem o odsouzenou. Věrohodnost výpovědí obou protagonistů snižuje i skutečnost, že oba vnímali události pod vlivem šoku: odsouzená v hrůze z hrozícího znásilnění, popř. odvety poškozeného, poškozený pod vlivem utrpěného zranění.

3. Vady právní kvalifikace činu Vrchním soudem v Praze

Ačkoli Vrchní soud v Praze v usnesení dne 19.8.2003 pod sp.zn. 7 To 88/03 zpochybnil právní kvalifikaci dle §8 odst.1 k §219 odst.1 a dokonce přímo upozornil nalézací soud na možnost, že se mohlo jednat o nutnou obranu, v rozsudku sp.zn. 7 To 174/2003 z 20.4.2004 sám tuto právní kvalifikaci převzal a zmírnil tvrdost přístupu pouze vyměřením trestu pod spodní hranicí trestní sazby.

Dovolatelka považuje tuto právní kvalifikaci za nesprávnou. Není ve svém názoru osamělá. Právní kvalifikaci podle §219 tr.z. veřejně zpochybnil předseda senátu nalézacího soudu v reportáži „Na ostří nože“, kterou odvysílala TV Nova v pořadu „Na vlastní oči“ dne 18.5.2004. Státní zástupce NSZ v dovolání v neprospěch odsouzené sp.zn. 1 Nzo 5043/2004 z 9.6.2004 uvádí na str. 5 ve 4.odst. shora, že „… popis skutku v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze není popisem pokusu trestného činu vraždy …. a odpovídá právní kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr.z.“ V následujícím odstavci pak uvádí, „že skutek je ve výroku soudu popsán nedostatečně…“.

Z definice trestného činu vraždy dle §219 odst.1 tr.z. jednoznačně vyplývá, že se musí jednat o úmyslné jednání. Pro uznání přímého úmyslu by musel mít soud k disposici ne-li přímý důkaz, pak aspoň důkazy nepřímé, tvořící logický, uzavřený celek, přičemž nezastupitelná je znalost aspoň pravděpodobného motivu. Z popisu skutkového děje poškozeným se snad nabízí jako motiv okamžité pominutí smyslů, které by mohlo být navozeno např. kombinací alkoholu a drog. PČR ale nenechala vzít odsouzené krev, takže není důkaz, který by takové podezření potvrdil nebo vyloučil. Svědci ale zmiňují ve výpovědích zjevnou opilost poškozeného (vrávorání), nikoli však změny v chování odsouzené, které by nasvědčovaly opilosti nebo požití drog. Ani psychologicko-psychiatrické vyšetření nepodporuje domněnku této motivace. Mezi protagonisty incidentu nedošlo před tím k žádnému konfliktu a dříve se neznali, takže motivem nemůže být pomsta za křivdu z minulosti. Není známo, že by např. odsouzené konkurovala v soutěži o přízeň poškozeného jiná žena, což vylučuje žárlivost jako motiv útoku. Vysvětlením by mohla být duševní choroba stěžovatelky, ale ta je podle zjištění soudního znalce duševně zdravá a příčetná. Jistě nešlo o pokus o loupežnou vraždu. Lichá – a dle názoru obhajoby čistě účelová -je domněnka poškozeného, že jednání odsouzené mělo politický podtext, daný rozporem mezi jeho zjevnými sympatiemi k antifašismu a anarchismu a jejím příklonem k extrémnímu nacionalismu. Jakákoliv takováto motivace byla následným řízením vyloučena. Není známo, že by udržovala styky s extrémistickými skupinami, v celém jejím životě nebyl zaznamenán žádný jiný její násilný čin proti jiné osobě (pouze násilí proti sobě samé), naopak její soukromý život dokazuje, že nemá sklony k rasismu (v minulosti měla známost s cizincem tmavé pleti) . Soud dovodil nepřímý úmysl, tedy ztotožnění se odsouzené s možným fatálním následkem jejího jednání, a to na základě skutečnosti, že se po činu nepostarala o lékařskou pomoc pro poškozeného, z místa činu utekla k sestře a o osud své oběti se nezajímala ani později. Její chování ale zcela logicky a dokonale zapadá do obrazu, který o událostech podává sama. Především je zřejmé, že nebylo jakkoli prokázáno, že by o vzniklém následku vůbec věděla. Navíc byla zjevně v šoku, a tedy ve stavu, kdy nebyla s to, činit jakékoliv racionální kroky. Svou roli též mohla hrát úlohu obava z další agrese ze stran útočníka, který nad ní měl značnou fyzickou převahu. V daných světelných podmínkách na místě činu a při jednání ve stresu nemohla vědět, jak vážné zranění způsobila. To lze přijmout jako dostatečné objasnění jejího útěku z místa činu. Je třeba také připustit možnost, že dovolatelka následně viděla v poškozeném původce nepříjemné osobní situace, do které se svým činem dostala, necítila se vůči němu provinile a např. nešla ho navštívit do nemocnice, což by jistě udělala, kdyby se cítila vinna. Soud důsledně vyhodnotil účelově v neprospěch dovolatelky všechny okolnosti, které bylo možno vykládat jak v její prospěch, tak v neprospěch. Porušil tak zásadu in dubio pro reo. Spolu se skutečností, že soud bez známých důvodů odmítl logickou verzi výkladu o událostech, podanou odsouzenou, a uvěřil v pravdivost absurdní verze poškozeného, to vyvolává dojem, že soud jednal podjatě, s cílem poslat dovolatelku za mříže za každou cenu, bez ohledu na důkazy a spravedlnost.

Z výše uvedeného vyplývá, že soud neprokázal nezvratně úmyslnost jednání dovolatelky, takže zvláště s přihlédnutím k uplatnění zásady in dubio pro reo jím přijatá právní kvalifikace je v nesouladu se skutkovými zjištěními a je třeba ji odmítnout jako mylnou a zrušit rozsudek na ní postavený.

3. Návrh nové právní kvalifikace jednání dovolatelky

Soud při srovnávání obou předložených verzí příběhů přitakal popisu skutkového děje dle poškozeného, aniž by ve zdůvodnění rozsudků vysvětlil svůj postup. V dalším řízení vedl dokazování jen na podporu prokázání důvodnosti obžaloby podle této verze, aniž by je konfrontoval s přezkoumáním věrohodnosti verze dovolatelky. Dovolatelka proto žádá, aby Nejvyšší soud ČR v souladu s ustanovením §265i odst.3 tr.ř. přezkoumal celé řízení, předcházející stanovení právní kvalifikace a následnému výroku o vině a vyměření trestu.

Dovolatelka zejména navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR samostatně porovnal obě verze fatálního incidentu. Poukazuje na to, že skutková zjištění, uvedená v trestním spisu, jsou celkem úplná a správná a vadou řízení je nesprávné posouzení všech zjištěných skutečností v jejich vzájemných souvislostech a návaznostech, což poznamenalo vyvození právní kvalifikace. To ostatně, jak výše uvedeno, konstatuje i NSZ, přičemž však samotný fakt, že popis skutku odpovídá §222 tr.z. a právní kvalifikace §8 odst.1 tr.z. k §219 tr.z., bez dalšího akceptuje.Nesprávná hmotněprávní kvalifikace je dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst.1 písm.g)tr.ř.

Nic nebrání Nejvyššímu soudu ČR, aby zjištěné skutečnosti nově vyhodnotil.

Dovolatelka namítá zejména nepravděpodobnost verze poškozeného, kterou přijal nalézací a posléze i odvolací soud. Nenašel se žádný uspokojivý důvod, kterým by bylo možno logicky a uspokojivě vysvětlit její počínání, které mělo spočívat v tom, že bez zjevné příčiny přešla od pokojné zábavy s poškozeným k útoku nožem. Není bezpečně prokázáno, že dovolatelka mohla způsobit poranění poškozeného na krku z popsané polohy. I v této verzi jsou navíc popsány náznaky omezení její osobní svobody poškozeným, který přiznává, že ji z polohy vsedě na jeho nohou stáhl na zem vedle sebe. Je zřejmé, že dovolatelka se proti své vůli ocitla na zemi vedle poškozeného v poloze, vhodné pro pohlavní akt. To, že se vysmekla a znova si sedla, dosvědčuje, že zacházení poškozeného s ní bylo v rozporu s její svobodnou vůlí. Byl to násilný zásah do její osobní nedotknutelnosti. Poškozeného k takovému chování nic neopravňovalo a dovolatelka měla právo se bránit. Také v tomto případě je třeba při posuzování přiměřenosti zvoleného způsobu obrany vzít v úvahu nepoměr sil obou jednajících. Odsouzená je drobná žena, která nemá vypracované svalstvo fyzickou prací nebo cvičením, neovládá bojová umění a nebyla vycvičena v zacházení s použitým nožem. Poškozený měl nad ní jednoznačnou fyzickou převahu. V neprospěch verze poškozeného hovoří také výsledky jejího psychologicko-psychiatrického vyšetření, které ji popisují jako zcela neagresivní osobu. Ostatně nikdy dříve se nedopustila násilí proti další osobě. I v případě, že by Nejvyšší soud ČR přijal jako základ hodnocení verzi poškozeného, avšak přihlédl by k omezení osobní svobody dovolatelky poškozeným, měl by při hodnocení přiměřenosti její obrany přihlédnout k tomu, že byla vystresovaná domácím násilím, které ji o několik měsíců dříve dohnalo k sebevražednému pokusu. Ten, kdo použije násilí jako první, má nárok na to, aby přednostně nesl odpovědnost za následky takto vyvolané nehody. I za předpokladu přijetí základní verze poškozeného by vzhledem k prvkům násilného omezení osobní svobody odsouzené bylo třeba uvážit, zda jednala v situaci krajní nouze dle §14 tr.z., a zda mělo její rozhodnutí postavit se na odpor povahu nutné obrany ve smyslu §13 tr.z. Dovolatelka není v tomto uvažování osamělá, protože stejnou cestou šel ve svých úvahách odvolací soud v usnesení ze dne 19.8.2003 pod sp.zn. 7 To 88/03.Dovolatelka však zejména namítá, že soud pochybil, když uvěřil verzi poškozeného, která neodpovídá pravdě. Ani v tomto názoru není osamělá, neboť jej s ní dvakrát sdílel nalézací soud v řízení proti Eriku Smatanovi pro pokus o tr.č. znásilnění. Svědecké výpovědi nasvědčují pravdivosti její verze v tom,že potvrzují jak určité náznaky erotického zájmu poškozeného o dovolatelku při zábavě v klubu, tak nepřehlédnutelné příznaky jeho opilosti. Drobné hematomy a oděrky na jejích obnažených pažích, zjištěné při lékařské prohlídce, zorganizované PČR asi za 12 hod. po činu, nasvědčuje tomu, že došlo k zápasu na zemi (tento důkazní materiál soud vůbec nehodnotil). Umístění ran nožem na těle poškozeného přesně odpovídá počínání a poloze dovolatelky, které předvedla při rekonstrukci činu a znova v reportáží TV Nova z 18.4.2004. Nechybí motiv jednání poškozeného: podle znaleckého posudku byl tak opilý, že opilost mohla odbrzdit projevy neukojené erotické potřeby. Daného způsobu obrany dovolatelka použila dílem náhodně (náhodou měla u sebe nůž, původně koupený jako dar manželovi), dílem pod vlivem stresu. Podmínkami, které vyvolaly stres, zřejmě byly reminiscence na násilí ze strany manžela a nepoměr fyzické zdatnosti účastníků. O sklonu dovolatelky nezvládat stres a o síle vlivu manželovy hrubosti na ni svědčí sebevražedný pokus, kterého se dopustila o čtyři měsíce dříve. Útěk z místa činu měl původ rovněž ve stresu, pozdější nezájem o osud poškozeného byl také výrazem hněvu kvůli nepříjemnostem, kterým byla odsouzená vystavena (policejní vyšetřování, zájem médií, pozornost okolí, atd.).

Z uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR buď uložil obecným soudům vyrovnat se znova se srovnáním obou verzí incidentu a rozhodnout pak znova o vině a trestu, nebo aby přímo uznal její jednání za nutnou obranu ve smyslu ustanovení §13 tr.z.

4. Nové okolnosti, které vznikly po vynesení rozsudku

Dne 18.4.2004 TV Nova odvysílala v pořadu „Na vlastní oči“ reportáž „Na ostří nože“, zabývající se tímto případem. Oba protagonisté v ní svobodně vyprávějí a přehrávají svou verzi příběhu. Erik Smatana na rozdíl od výpovědi před soudem připustil, že měl zájem o pohlavní styk s dovolatelkou. Reportáž je vyvážená a je z ní zřejmé, že věci se nemohly seběhnout tak, jak popisuje poškozený. V téže reportáži předseda senátu nalézacího soudu, který vynesl v této věci dva prvoinstanční rozsudky, zpochybnil právní kvalifikaci, ke které se přiklonil odvolací soud v napadeném rozsudku.

10.6.2004 dovolatelka neunesla napětí z blížícího se nástupu trestu a pocit křivdy a pokusila se o sebevraždu požitím většího množství léků. Byla hospitalizována v Thomayerově nemocnici v Praze 4 a v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Byla pak až do konce měsíce června v pracovní neschopnosti s diagnozou maniodepresivní psychoza. Nyní je v ambulantní péči psychiatra MUDr. Ivana Davida.

5. Doplnění dokazování

Dovolatelka navrhuje, aby se Nejvyšší soud ČR seznámil se záznamem policejní rekonstrukce činu a porovnal jej se záznamem reportáže „Na ostří nože“ TV Nova z 18.4.2004 zejména s ohledem na to, že tam Erik Smatana zcela svobodně připustil erotický zájem, což v trestním řízení popírá .



Adéla Rajdlová, dovolatelka           JUDr.Vladimír Turek, advokát

V Praze dne 26.7.2004


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.