Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Věc: ods. Adéla Rajdlová, společenská záruka
  Vydáno dne 05. 08. 2004 (4086 přečtení)

(Podáno na NS a ÚS)

Seznámili jsme se s případem pí. Adély Rajdlové, odsouzené rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2004 sp.zn. 7 To 174/2003 za pokus o vraždu podle §8 odst.1 tr.z. k §219 odst.1 tr.z. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, které má odpykat ve věznici s ostrahou. Je nám známo, že Nejvyšší soud ČR bude projednávat dovolání odsouzené. Považujeme rozsudek za vadný a odsouzenou za nevinnou. Z toho důvodu jsme se rozhodli nabídnout Nejvyššímu soudu ČR

společenskou záruku za odsouzenou

což odůvodňujeme takto:

1. Vady řízení

Podle rozsudku se odsouzená měla dopustit tr.č. tak, že bezdůvodně zaútočila nožem na p.Erika Smatanu, náhodného partnera, s nímž se krátce před tím seznámila v klubu. Zasadila mu tři rány nožem, z nichž jedna ho bezprostředně ohrozila na životě. Po činu utekla, aniž by se o raněného postarala. To vše se odehrálo v noci, ve tmě, bez svědků.

Jediným přímým důkazem o tom, co se mezi mladými lidmi v kritickou chvíli odehrálo, jsou jejich vzájemně protichůdné výpovědi. Hlavním úkolem soudu proto bylo porovnat obě výpovědi a určit, která z nich je bližší pravdě.

Obvodní soud pro Prahu 4 porušil ustanovení §20 tr.ř., podle něhož se ve společném řízení projednávají všechny trestné činy, které jsou spojeny jednajícími osobami a skutkovým dějem. Soud rozdělil věc do dvou samostatných řízení, čímž umožnil pozdější vznik absurdní situace, kdy každý nalézací soud „uvěřil“ jiné výpovědi, vždy té, která byla nepříznivá pro obžalovaného.

V případě řízení proti pí.Adéle Rajdlové Městský soud v Praze jako soud nalézací „uvěřil“ verzi, podané poškozeným. Podle ní ho odsouzená vyzvala k vycházce mimo budovu klubu, v němž se seznámili, venku ho vyzvala, aby se položil naznak, sedla si mu na nohy, bavila se s ním a pak na něj bez příčiny zaútočila nožem. Naproti tomu odsouzená tvrdí, že ji pozval mimo prostor klubu poškozený, který pak na ni brutálně zaútočil a pokusil se ji znásilnit. Protože jí násilím bránil v útěku, v sebeobraně použila nůž. Nalézací soud se od počátku důsledně držel verze poškozeného a nezpochybnil ji ani odvolací soud. Dokazování bylo vedeno od počátku k podepření verze poškozeného. Soud v rozsudku nevysvětlil, proč při srovnání obou verzí „uvěřil“ poškozenému. Základním nedostatkem jeho rozhodnutí je neobjasněnost motivu jednání odsouzené, kterou soud v rozsudku výslovně konstatuje. Bezpříčinnému jednání ale nelze bez dostatečné opory dalším dokazováním přiznat charakter úmyslnosti. Soud žádné další důkazy o úmyslnosti útoku na zdraví a život poškozeného neměl. Svou volbu nijak nezdůvodnil, čímž ji učinil nepřezkoumatelnou. Pochybení je o to závažnější, že výsledky psychologicko-psychiatrického vyšetření odsouzené odporují verzi poškozeného. Odsouzená je neagresivní osoba, která se nikdy nedopustila násilného jednání vůči dalšímu jedinci, a byla v té době náchylná ke zkratové reakci na násilí, protože se právě rozváděla kvůli hrubému nakládání s manželem a měla za sebou první sebevražedný pokus.

Upozorňujeme, že nalézací soud ve věci Erika Smatany „uvěřil“ protichůdné verzi odsouzené a trval na ní navzdory názoru odvolacího soudu. Zatímco verze poškozeného je až fantasmagorická a nemá oporu v dokazování, verze odsouzené je logická a lépe podložena nepřímými důkazy. Zejména je znám motiv jednání útočníka: svědeckými výpověďmi prokázaný erotický zájem o odsouzenou, jehož projevy mohly být dle znaleckého posudku odbrzděny vysokou hladinou alkoholu v krvi (1,8 promile).

Ostatně také poloha ran na těle poškozeného jednoznačně podporuje verzi odsouzené.

Nápadná je nekonzistentost vývoje právního hodnocení jednání odsouzené. Při prvním projednání nalézací soud kvalifikoval její jednání jako pokus o vraždu. Odvolací soud jeho rozsudek zrušil a dokonce upozornil na možnost, že se mohlo jednat o nutnou obranu ve smyslu §13 tr.z. Při dalším projednání se nalézací soud přiklonil k právní kvalifikaci dle §222 odst.1 tr.z. Ale odvolací soud v rozporu se svým dřívějším názorem nakonec přijal kvalifikaci dle §219 odst.1 tr.z.

Považujeme závěry Vrchního soudu v Praze za nedostatečně podložené dokazováním a založené na nesprávném výkladu zjištěných skutečností a jejich vzájemného vztahu. Zejména považujeme za prokázané, že poškozený – dokonce i v případě přijetí jeho verze – omezil svobodu odsouzené a navodil tak situaci, v které se viděla nucena klást odpor. Použití krajního prostředku je vysvětlitelné stresovou situací odsouzené a nepoměrem fyzického potenciálu protagonistů příběhu. Útočník měl nad odsouzenou jednoznačnou převahu, takže za normálních okolností neměla šanci se mu ubránit.

Na případ jsme byli upozorněni reportáží „Na ostří nože“, který v pořadu „Na vlastní oči“ odvysílala 18.4.2004. Z jejího obsahu vyvozujeme, že poškozený soudu lhal, když popřel zájem o pohlavní styk s odsouzenou, že poškozený odsouzenou omezil v osobní svobodě, a předseda senátu nalézacího soudu má pochybnost o správnosti právní kvalifikace podle §219 tr.z.

2. Osobnost odsouzené

Seznámili jsme se s výsledky psychologicko-psychiatrického vyšetření odsouzené a porovnali jsme je s vlastními poznatky o jejím způsobu myšlení a povaze. Poznali jsme její rodinné zázemí a informovali jsme se o ní na pracovišti. Co do rozsahu, kvality a důvěrnosti komunikace jsou naše poznatky podstatně obsáhlejší než ty, jimiž disponovali soudní znalci. K hodnocení osobnosti odsouzené přistupujeme sice jako laici, ale opíráme se o letitou zkušenost z jednání s lidmi.

Naše poznatky o odsouzené se v zásadě shodují se závěry soudních znalců, náš obraz její psychiky je dokonce příznivější. Považujeme ji za naprosto neagresivní, společenskou dívku, vnímavou, velmi citlivou, s překvapivě propracovanými a pevnými morálními zásadami. Nezískali jsme žádnou informaci o tom, že by se někdy v minulosti na někom dopustila násilí. O její citlivosti svědčí i krásná lyrická poezie, kterou nám zpřístupnila. Odsouzená je velmi křehká, neschopná vzdorovat stresu. Svědčí o tom i dva prokázané sebevražedný pokus, ke kterým došlo v uplynulých dvou letech.

Povahové vlastnosti a způsob myšlení odsouzené dle našeho názoru vylučují, že by mohla záměrně zaútočit na život další osoby. Její vysvětlení, že nůž použila proto, že se cítila ohrožena poškozeným, jemuž by jinak při jeho fyzické převaze podlehla, považujeme za pravděpodobné. Věříme také tomu, že její reakce na útok byla proto tak prudká, protože násilí ze strany poškozeného v ní vyvolalo reminiscenci na manželovu hrubost.

Seznámili jsme se také s podklady o jejím odsouzení pro tr.č.zpronevěry dle §248 tr.z. Soud vydal ve věci trestní příkaz, proti kterému odsouzená z neznalosti nepodala odpor. Připouštíme, že v případě projednání ve veřejném líčení, za předpokladu dobře vedené obhajoby, by možná nebyla odsouzena, protože do pokladny, z které měla zpronevěřit peníze, měla přístup další osoba, která nebyla z nám neznámých důvodů ani obviněna, natož odsouzena. Trestného činu se dopustila na počátku plnoletosti. Jedná se o nevýznamný skutek, který nemá vliv na její hodnocení jako neagresivní, stresu obtížně vzdorující osoby.

3. Humanitární ohledy

Na základě přímých poznatků z našich poměrně častých návštěv věznic hodnotíme velmi kladně vývoj, jímž prošlo naše vězeňství. Současně ale víme, že každý vězeň bez výjimky je vystaven různým tlakům ze strany vězeňského kolektivu. Odsouzená má vykonat trest ve věznici z ostrahou, kde se určitě dostane do styku s pachatelkami závažné trestné činnosti a recidivistkami. Toto prostředí na ni nebude mít výchovný vliv, naopak ji bude deformovat její psychiku. Prožije ve vězení nejhezčí roky svého života, kdy by se měla připravovat na založení rodiny, a vrátí se na svobodu těžce poznamenaná „převýchovným“ působením vězeňského kolektivu. Trest, který by ji měl napravit – když ve skutečnosti na její psychice není co napravovat – ji ve skutečnosti zničí. Z toho důvodu se domníváme, že soud by měl upustit od uložení nepodmíněného trestu, pokud se nerozhodne odsouzenou zprostit obvinění.

4. Naše péče o odsouzenou

V případě, že odsouzená zůstane na svobodě, počítáme s tím, že s ní budeme udržovat co nejčastější styk, a budeme na ni působit tak, aby se nedopustila další trestné činnosti. Umožní nám to vztah vzájemné důvěry, který se mezi námi vytvořil během naší účasti na řešení její obrany proti nespravedlivému rozsudku.



S úctou

John Bok, předseda spolku Šalamoun


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.