Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* INTERVIEW JOHNA BOKA, PŘEDSEDY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ŠALAMOUN, PRO NEVIDITELNÉHO PSA
  Vydáno dne 08. 10. 2004 (2601 přečtení)

Otázky kladl: Zdeněk Jemelík, Foto: Martin Vadas

John Bok, syn Angličanky a čsl. letce, bojujícího za 2.světové války v řadách slavné RAF, zdědil po otci bojovnost a po matce anglický vytříbený smysl pro spravedlnost a nedotknutelnost občanských práv. To ho dovedlo ke konfliktům s totalitní mocí. Byl jedním ze signatářů Charty 77, členem VONSu a spolubojovníkem Václava Havla. Nespokojenost s právním prostředím polistopadového Československa ho vedla k založení občanského sdružení Šalamoun-spolku na podporu nezávislé justice. Neblahé zkušenosti s fungováním represivního aparátu ho dovedly k obavám, že naše země je tlačena do podoby policejního státu, přičemž současně roste vliv předlistopadových příslušníků represivního aparátu na jeho chod a selhávání. Tyto tendence podle jeho názoru zesílily zejména v době působení Stanislava Grosse ve funkci ministra vnitra. Toto poznání ho vedlo k nespokojenosti s jeho jmenováním předsedou vlády. Odpor vyjádřil málem sebevražedným gestem –hladovkou, kterou držel od 22. srpna do 27. září, kdy ji ukončil na důraznou radu lékaře. Poslyšme, jak se sám vyjadřuje k problémům, jimiž se zabývá.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 1. Pane Boku, sledovali jsme se znepokojením Vaši dlouhou hladovku. Je pravda, že jste ji již ukončil hladovku? Jak dlouho jste ji držel? Proč jste ji ukončil?

Ano, dne 27.září 2004 jsem hladovku po třiceti pěti dnech ukončil. Respektive po 856 hodinách. Důvod je zcela prostý. Můj ošetřující lékař a skvělý člověk, pan doktor Ilja Kotík, mi doporučil, abych hladovku ukončil, neboť testy signalizovaly, že mé tělo začíná přicházet o svalové a tkáňové bílkoviny a že pokud budu pokračovat, nastane situace s nezvratnými zdravotními důsledky. Být mladší a nemít závazky - ženu a děti – pravděpodobně bych v hladovce pokračoval. Mám zde na návštěvě z Anglie svou dvaaosmdesátiletou matku. I to hrálo svou roli. Člověk by neměl při úsilí dosáhnout svého požadavku či cíle, přivodit utrpení svým blízkým. Neměl by být posedlým fanatikem. Je zapotřebí si uchovat lidský rozměr. Musím říci, že se moje rodina chovala statečně a ač na nich bylo vidět, že se o mne čím dál víc strachuji, byli mi v daných podmínkách oporou. Včetně mé dvanáctileté dcerky, která se chovala velmi statečně. Nepovažují svou hladovku za zbytečnou a ani si nemyslím, že jsem přecenil své možnosti.

2.Jaký byl cíl hladovky?

Tím transparentním cílem byl požadavek, aby Stanislav Gross odstoupil z funkce, do které se dostal díky svému úskočnému a zákeřnému postupu vůči panu Špidlovi, ale hlavně díky čachrování stran, které pro svou touhu podílet se na moci s kýmkoli zradily své voliče i své volební sliby. Politika je samozřejmě o kompromisech, ústupcích a tichých dohodách. Proto také nemám rád politiky. Dříve, než jsem zahájil hladovku, jsem pana Grosse, ještě když byl ministrem vnitra, opakovaně vyzval, aby objasnil některé své personální kroky na vnitru a u policie. Dávno před povykem kolem Přibyla. Chtěl jsem také, aby vysvětlil, proč jeho rodina požívá mimořádných výhod ochrany a přepravy za peníze daňových poplatníku, servisu střediska policejní akademie a mnoho jiných výhod, na něž nemá nárok, a aby doložil nezvratnými důkazy a fakty, nikoli bohapustými frázemi, pravdivost jeho tvrzení, že jisté podnikatelské kruhy ve spojení s organizovaným zločinem usilují o jeho život. Protože zcela v duchu vnitrácké arogance nereagoval i přes mé urgence, vyzval jsem ho, aby na post ministra rezignoval a šel dělat něco, v čem by snad mohl být mnohem užitečnější. V okamžiku, kdy ho pan prezident pověřil sestavením vlády a on požádal dolní komoru parlamentu o důvěru, uvědomil jsem si, jak nebezpečným se Stanislav Gross stane, až získá nekontrolovatelnou pravomoc de facto řídit BIS. Proto jsem mu napsal den před hlasováním o důvěře další dopis, ve kterém jsem opakoval již dříve vyřčené otázky a požadavky, a vyzval jsem ho, aby odstoupil v případě, nemůže-li či nechce-li na ně veřejně pravdivě odpovědět. Na podporu svého dopisu a v něm obsažených požadavků jsem zahájil hladovku. Od začátku jsem věděl, že se zachová tak, jak každý očekával. Ani já na zázraky nevěřím. Chtěl jsem - a to byl ten podstatnější důvod mé hladovky- aby někteří poslanci, kteří měli ve svých rukou možnost zvrátit hlasování v Grossův neprospěch, zvážili, zda jeho vládě, ve skutečnosti jemu, dají důvěru. V předvečer hlasování jsem jim s průvodním osobním dopisem zaslal i kopii dopisu Grossovi a připomněl jim, že nehlasují za sebe, ale pouze a jenom za své voliče, kteří jim dali svůj mandát. Výběrem lidí, kterými se Stanislav Gross obklopil na vnitru a nyní i na úřadě vlády, prosazováním represivních zákonů a větších pravomocí pro policii, opakovaným zvyšováním platu policie, pod zástěrkou snížení rizika korupce, zasahováním do policejního vyšetřování jednotlivých případů lidí, s nimiž jej poutají přátelské vztahy či zájmy, jednoznačně signalizuje, jakými hodnotami se řídí. Zavedení udávacích telefonů, prosazování zákona, podle kterého bude možné použit armádu proti obyvatelstvu v případě nepokojů, stíhání právnických osob, to jsou plíživé kroky k velmi sofistikovanému policejnímu státu. Gross je typickým produktem husákovského režimu a jako takový směřuje k posilování kontrolních mechanismů nad lidmi. Velmi se mu k tomu hodí celosvětový boj proti terorismu. Kdysi to byl boj proti světovému imperialismu a pro světový mír. Vždy je dobré mít při ruce nějakého nepřítele.

3.Cíle jste nedosáhl, nepochybujete teď o smyslu svého protestního gesta?

Musel bych pochybovat již tehdy, kdy jsem se rozhodl, že hladovku zahájím. To, že požadujete něco, co je skoro nedosažitelné, a použijete pro prosazení nedosažitelného neobvyklé prostředky, ještě neznamená, že vaše požadavky i vaše prostředky jsou nesmyslné, nepraktické, jednoduše řečeno, zbytečné. V roce 1979 jsem na obhajobu deseti vazebně stíhaných aktivistů VONS napsal Husákovi dopis, v němž jsem ho vyzval, aby zajistil zastavení jejich pronásledování. Označil jsem jednání státu za zločinné. Sdělil jsem mu, že pokud on, Husák, nezjedná nápravu, budu nucen ho považovat za politického zločince. Byla to odvaha nebo šílenství? Mělo to smysl, nebo to bylo zbytečné gesto? Hladovkou jsem chtěl, a stále chci, upozornit na závažnost situace. Po malé rekonvalescenci se připojím k dvaadvaceti hladovkářům, kteří se mnou, na podporu mých požadavků, drželi čtyřiadvacetihodinovou štafetovou hladovku skoro od počátku té mé. Nadále v ní pokračují. Mnozí lidé posílali a posílají Grossovi na Úřad vlády emaily s požadavkem, aby odstoupil z funkce. I oni vědí, že tak neučiní. Ale pochopili, že můj požadavek je oprávněný a opodstatněný, a rozhodli se požadovat to samé, co já. Je snad tohle neúspěch? Víte, ono je nutné dát najevo lidskou hrdost ve chvíli, když už nic jiného nezbývá. Pak si také můžete opět vážit sám sebe. Tato nutná sebereflexe nás dělá tím, čím bychom měli být: zodpovědnými lidmi.

4.Jak se k hladovce stavělo Vaše okolí , tedy rodina, přátelé, členové spolku Šalamoun, sympatizanti?

Každý po svém. Nic jednotného. Žena a děti to prožívali velmi intenzivně. Nechci o tom mluvit, je to jejich intimní soukromí. Již na začátku našeho rozhovoru jsem se o tom zmínil. Nechci se k tomu vracet. Mnoho lidí mne zrazovalo. Říkali mi, že Stanislav Gross za to nestojí, abych hazardoval se svým zdravím . Někteří mne uráželi a přesvědčovali, že pan Gross neodstoupí. Asi si neuvědomovali, že jsem dospělý, soudný člověk, který to ví lépe než oni, neboť ten pán je objekt pro mne velmi čitelný. Ač media mají tendenci z něj dělat někoho, kdo ovládá technologii moci, zůstává skutečností, že je čitelný. Bohužel tím, že je mnohdy podceňován, dosahuje svého zásluhou těch, kteří hledají v jeho krocích něco zcela jiného, než se v nich skutečně skrývá. Nezapomeňte, že se kolem něho pohybují a radí mu lidé, kteří sloužili v době totality ve složkách, které měly v náplni práce vytvářet kompromitující nebo zavazující situace. Svinstvu se lidé, bažící po moci, naučí rychle.

5.Vyslal k Vám pan Gross nějaký "signál", jimž by dal najevo, že si Vaší akce aspoň všiml?

Ano, díky setkání, které s ním měl můj přítel Stanislav Penc, a o němž existuje dost negramotný zápis. Pan Gross se vyjádřil v tom smyslu, že se mnou cítí, ale že nehodlá odstoupit. Zároveň však nabídl, že pokud budu mít i nadále zájem, umožní mi, abych byl seznámen se skutečnostmi, které dokazují, že je jeho rodina v jakémsi ohrožení. Ač nakonec zápis o setkání se Stanislavem Pencem nepodepsal,přestože to slíbil, považuji tuto informaci za prokázanou. Proto jsem pana Ivana Fišeru, šéfa jeho poradců, vyzval jako jakéhosi prostředníka, aby panu Grossovi sdělil, že jeho nabídku přijímám. Zatím jsem se nedočkal odezvy.

6.Veřejnost Vás vnímá hlavně jako předsedu Spolku Šalamoun, který je známý jako organizace, kritizující českou justici. Souvisí Vaše spolková činnost s vystoupením proti panu Grossovi?

Samozřejmě že souvisí, neboť to, co se děje v této zemi, úzce souvisí s prací ministerstva vnitra a policie, tj. represivními složkami, které v nemalé míře uměle kriminalizují část naší podnikatelské veřejnosti a zároveň chrání a nestíhají ty, kteří se dopustili ve velkém nevyčíslitelných ekonomických a daňových škod. A to díky poměrům a praktikám, které zavedl po svém nástupu do funkce ministra vnitra Stanislav Gross. Korumpovanost, kriminalita a zločinnost policistů se zmnohonásobila v době, kdy řídil ministerstvo. To, že Stanislav Gross opakovaně prosadil (dvakrát) enormní navýšení platů policie, je důkazem toho, že jeho prioritou je silná policie, jemu zavázaná a odhodlaná pro něj udělat na oplátku cokoli. Nikoli vzdělaná společnost, kdy vzděláním se snižuje asociálnost jedinců, ale polovzdělaná společnost, na kterou je nutné dohlížet a neustále ji preventivně trestat. Navýšené platy nesníží zkorumpovatelnost policistů. Zvýší pouze korupční sazby. To přece pochopí každý školák.

7.Slyšeli jsme, že jste se rozhodl rozšířit své aktivity do oblasti komunální politiky. Prý jste začal působit jako zastupitel v městské části Karlín. Jak k tomu došlo, a na co se v této činnosti zaměřujete? Jak přijala radnice Váš příchod do tohoto sboru?

Chtěl jsem jenom svým jménem na kandidátce Nezávislých v Karlině přispět k získání dostatečného počtu hlasů do zastupitelstva. Podařilo se to. V Karlině získali Nezávislí nejvíce hlasů. Bohužel jen tam. Po té, kdy se dva zastupitelé vzdali svého mandátu, přišla letos na jaře řada na mne jako na náhradníka. Starosta Nosek a jeho zástupce Lukavský (oba ODS) dělají od začátku potíže a vše pro to, abych měl ztížený výkon svého mandátu a pocit, že ničeho proti jejich vlivu nezmohu. Na oba jsem již stačil podat trestní oznámení. Ne proto, že bych měl proti nim něco osobního, ale proto, že se dopouštějí jednání, které já považují za trestné.

8. Jste také zapsán v seznamu kandidátů na úřad senátora v pražském desátém obvodě. Máme tomu rozumět tak, že se chcete nadále věnovat politice? V případě, že budete zvolen, potlačíte svou spolkovou činnost? Mají soudci naději, že si v případě Vašeho zvolení od Vás "odpočinou"?

Ba naopak. Nechci se stát politikem a podílet se na obřadních tancích politiků a jejich stran. Léta, s nezdarem, se pokouším dostat do senátu. Jednak proto, že nemám rád politické strany a někdo by je měl brzdit. Jednak proto, že to je jediný způsob, jak se dostat jako jedinec do zákonodárného sboru. Chci v něm uplatňovat mé mnoholeté zkušenosti z činnosti našeho spolku a znalosti mých spolupracovníků z oblasti působnosti orgánu činných v trestním řízení a soudnictví. Jako senátor chci i nadále působit ve spolku Šalamoun, jezdit do věznic, zabývat se kauzami lidí, kteří se na nás obracejí o radu či o pomoc. Jsem přesvědčen, že z titulu funkce senátora budu moci těm lidem mnohem platněji a účinněji pomáhat a v jejich prospěch jednat. Tím nechci říci, že bych mohl cokoli ovlivňovat či zasahovat do nezávislosti soudů. Avšak častá přítomnost senátora v soudních síních určitě přinese i větší respekt soudců k veřejnosti, neboť je to ona, jejímuž dobru mají sloužit soudci a celý státní aparát. I soudci jsou služebníky veřejnosti.

9. Položím Vám otázku z jiného soudku: je známo, že spolek Šalamoun se angažoval ve prospěch obchodníka s LTO Vratislava Kutana. Nepovažujete za nepatřičné brát se za obchodníka s LTO, který se podílel na rozsáhlých daňových únicích?

V prvé řadě, pan Kutal nebyl obchodníkem s topnými oleji. To sice tvrdí paní Lorencová, ale nikde v trestním spisu nenajdete důkaz o tom, že by pan Kutal s topnými oleji obchodoval. Je pozoruhodné, že si nikdo, ani věhlasná mystifikátorka a specialistka na LTO Jana Lorencová, nevšímá kosmických daňových úniků Chemapolu potažmo estébáckého agenta Junka, jehož firma byla největším dovozcem tohoto lukrativního artiklu. Celý příběh pana Kutala, vyprávěný zločincem a vrahem Večeřem, za vydatné a velmi zkreslující pomoci redaktorky Jany Lorencové, je odlišný od toho skutečného. Máme důkazy, že policie použila Večeře ke kriminalizaci lidí, jimž ani soud neprokázal vinu. Za to byl, přestože se dopustil obludných zločinů, mírněji souzen. Lorencová zamlčuje skutečnosti, které jednoznačně dokazují, že se Večeř policii dobrovolně sám nevydal, neboť s ní byl ve styku nejméně již o půl roku dříve, od doby, kdy ho Rakušané zadrželi s falešným slovenským pasem a vydali české pohraniční policii.Ta jej předala vyšetřovatelům z týmu Exploze a ti jej okamžitě propustili, ač věděli, že je podezřelý v souvislosti s vraždami. Máme i důkazy, že policisté soudu lhali a že soudce Městského soudu v Praze JUDr.Luboš Vlasák tyto skutečnosti zjevně ignoruje. 10. Jak se Vám v této souvislosti líbila reportáž "Můj přítel vrah" kterou vysílala ČT? Nemám rád lži, zkreslující pravdu. Nemám rád pořady, dělající blbce z diváka, který je odkázaný pouze na informace, jež si sám nemůže ověřit. Paní Lorencová udělala z vraha Večeře někoho, kým se nemůže stát ani po případné lobotomii.

11. Víme, že sledujete proces s Vladimírem Hučínem, a že jste jeho důvěrníkem v té části procesu, která probíhá s vyloučením veřejnosti. Ač jste znám tím, že občas u soudu "vyrušujete", a u hlavního líčení v Přerově došlo k vzrušení v soudní síni, na které soudce reagoval vyklizením soudní síně, není slyšet, že byste vedení procesu proti Vladimíru Hučínovi kritizoval. Nejste členem Petičního výboru za veřejný proces s Vladmírem Hučínem a nebylo Vás vidět na demonstracích, které pořádá tento výbor. Ztratil jste bojovnost, nebo na rozdíl např. od pana Šinágla myslíte, že proces je veden korektně?

Neřekl bych, že je proces veden korektně. Je veden formálně korektně, což není totéž, nač se ptáte. Právo na spravedlivý soud je jedním z atributů právního státu, tj. státu, kde jsou zákony a právo uplatňovaný a aplikovaný svrchovaně v prospěch všech. Na případu pana Hučína lze názorně demonstrovat, kam se právo může dostat, je-li aplikováno a uplatňováno čistě pozitivisticky. Typickými představiteli pozitivistického uplatňování práva jsou autoritativní nebo totalitní režimy. Proto také po druhé světové válce mnoho zemí prolnulo do čistě pragmatického pojetí práva, práva přirozeného, tj. takového, které zohledňuje to, že jsme lidmi, bere v úvahu vlivy, které podmiňují naše chování, okolnosti, které k jednotlivým situacím vedou, vše co nás utváří, ovlivňuje a podmiňuje, vztahy mezi jednotlivostmi i celky, prostě to, co je pro všechny i jednotlivě v existenci lidstva a společnosti přirozené. Je to mnohem náročnější a tudíž mnohem zodpovědnější přístup. Pan předseda senátu se striktně drží obžaloby a opakovaně brání Vladimíru Hučínovi v plné šíři uplatnit jeho právo na spravedlivý soud. Když chce například poukázat na souvislosti mezi tím, pro co je stíhán a obžalován a skutečností, že ve vysokých funkcích u policie a v BIS jsou lidé, kteří se podíleli nemalou měrou v době totality na nezákonnostech a potlačovaní lidských práv, a že právě poukazování na tyto skutečnosti mu přivodilo zinscenované kriminalizování, soudce mu opakovaně bere slovo. Dokonce i nacisté nechali bulharského komunistu Dimitrova, aby se hájil v plné míře a za použití všech dostupných právních prostředků v inscenovaném procesu, v němž byl obviněn ze spoluviny na zapálení Říšského sněmu. Nelze se ubránit dojmu, že pan soudce, ač se mu po formální stránce nedá skoro nic vytknou, je proti panu Hučínovi podjatý. I svým výrokem o vině ve věci neoprávněného pobírání nemocenských dávek rozhodl proti zjevným skutečnostem, nejen hovořících v prospěch Vladimíra Hučína, ale nezvratně dokazujících, že plnou zodpovědnost za nastalou situaci nesou stejným dílem Vězeňská služba a BIS. Není se pak co divit, že přítomná veřejnost projevila rozhořčení. I já jsem byl rozhořčen, nedal jsem to však tak emocionálně a ostentativně najevo. Nemohl bych být Vladimírovi platným a fundovaným důvěrníkem, nemohl bych pak v plném rozsahu přinést svědectví o probíhajícím jednání soudu za zavřenými dveřmi, protože soudce by mě mohl jako výtržníka odmítnout. I já jsem pro to, aby bylo jednání soudu veřejné. Neumím však posoudit, do jaké míry jsou svazky BIS, které jsou nyní součástí soudního spisu, natolik tajné a živé, že s nimi veřejnost nesmí přijít do styku. Soudce, pokud by byl opravdu nestranný a objektivní, by mohl z titulu své funkce přimět BIS, aby zdůvodnila, proč některé svazky, které jsou v podstatě o ničem, (vím, o čem jsou, bylo z nich čteno), nechce odtajnit. Paradoxem je, že ti, kteří jsou v nich vedeni, díky státní zástupkyni Šromové o tom vědí. M.j. i vysocí policejní důstojníci s komunistickou minulostí. Ne, nepřestal jsem být „rváč“ a umím se stejně naštvat, jako dřív. Jsem však předsedou spolku Šalamoun a jako takový reprezentuji organizaci, která prosazuje zásadu, že práva na právo a práva na spravedlivý soud se musí dosáhnout ústavními a zákonnými prostředky, nikoli povykováním na ulici. Je to zdlouhavá, náročná, únavná, avšak jediná možná cesta, pokud chceme být právním státem. Určitě s vidlemi a sudlicemi by to šlo ráz na ráz. Bohužel od toho by se odvinulo další bezpráví. Bezmoc a zoufalství jsou špatnými rádci.

12. V minulosti jste se angažoval ve prospěch bývalého policisty JUDr.Jana Mareše, odsouzeného díky provokaci, zorganizované pracovniky IMV. V těchto dnech proběhla tiskem zpráva o rozporu mezi soudkyní ObS Praha 5 a vedením PČR. Soudkyně vrací už dva roky obžalobu, protože PČR odmítá vysvětlit důvody a pozadí provokace, která umožnila zatčení obžalovaného. Nezdá se Vám, že soudci hodnocení nepřípustnosti provokace přehánějí? Vždyť jim báječně usnadňuje usvědčování!

Jsem přesvědčen, že v situaci, v jaké se nachází naše společnost, je až úzkostné lpění na vysvětlování nestandardních postupů policie velmi nezbytné. Bohužel není mnoho soudců, kteří se drží této zásady a kteří velmi bedlivě posuzuji policejní provokace, jakož i jiné nezákonné jednání policistů při vyšetřování a dokazování viny podezřelým osobám. Víte, pokud budeme porušovat zásadu, že je lepší, že potrestání unikne několik zlotřilců, než když bude potrestán jeden nevinný, dostaneme se do situace, že pak je jedno, zda někdo něco udělal, hlavně , že bude někdo potrestán. To se bohužel dnes a denně děje v této zemi. A jak je vidět, politiky to moc nezajímá. Novináře také ne.Ti všichni mají samozřejmě jiné starosti.

13.Vaše jméno a jméno Spolku Šalamoun se v minulosti spojovalo s institutem milosti prezidenta republiky. Dokonce jste v této souvislosti byli Vy i Šalamoun terčem kampaně, v které jste byli nařčeni z účasti na korupčním ovlivňování řízení o milostech. Současný prezident uděluje milostí velmi málo. Neztrácí za těchto okolností činnost Šalamouna i Vaše osobní svůj smysl?

Dá se říci, že získat milost pro někoho, o kom jsme přesvědčeni, že je nevinný, a nemá jiný nástroj dosažení spravedlnosti, je stále trvalým požadavkem a snahou našeho spolku. Po té, kdy selžou všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, je to jediná možnost nápravy spáchané křivdy, kterou se stát dopustil na občanovi. Nicméně usilování o udělení milosti pro konkrétního odsouzeného je pouze nepatrnou části činnosti našeho spolku. Většina našeho úsilí je soustředěna na pomoc při hledání způsobů a možností, jak se domoci práva řádnou soudní cestou. Zabýváme se pečlivým studiem trestních spisů, vyhledáváním důkazů, nalézáním přehlédnutých skutečností či opominutí do očí bijících souvislostí. Je to nimravá práce. A to vše při vědomí, že si soudy soudí jak se jím zlíbí, a že jednou vynesený rozsudek brání soudní instituce jako nedobytný hrad, neboť pevnost, nezvratitelnost soudního rozhodnutí, je pro justici cennější, než právo a spravedlnost. Jako by tím, že by přiznali, že došlo k omylu, chybě, lidskému selhání, dali najevo slabost. Lidství není slabostí. V soucitu je soudnost, v soudnosti je spravedlnost.

14. Jak se Vás dotkla změna v osobě ministra spravedlnosti? Nevadí Vám, že po lidech s takovou zkušeností a vzděláním, jaké měli čtyři ministři spravedlnosti, kteří tuto funkci zastávali v sociálnědemokratických vládách, dnes vede ministerstvo 33letý "mladík" bez velké zkušenosti v resortu?

Víte, zkušenost není vždy zárukou kvality. Například ministr Bureš byl spíš typickým kariéristou, než vyloženě vzdělaným a zkušeným právníkem. Jeho zkušenosti nabyté v době totality z něj dělají ideálního instalatéra pozitivistického chápání práva. Proto také ta soudržnost se Stanislavem Grossem. Také se za jeho “vládnutí“ zavedly čuňárny, které musel Ústavní soud svými nálezy postupně odstraňovat. Mladý, inteligentní, zodpovědný a minulostí nezatížený ministr s právnickým vzděláním, může přinést již tak dlouho potřebnou změnu právě proto, že netrpí socialistickými a ideovými ani kolegiálními sentimenty. Když je firma málo „produktivní“ a není ochotna k inovacím, je předurčena k likvidaci. Moderní stát, bohužel, bez fungující justice a právní soustavy nemůže existovat. K tomu potřebuje nejen soustavu soudů, s jejich veškerou nezávislosti na politické, potažmo ekonomické moci, (nikoli na zákonech), ale i garanta v podobě funkčního a flexibilního ručitele fungující právní soustavy. Proto také je zapotřebí vyčistit i Augiášův chlév, jimž ministerstvo spravedlnosti bohužel stále je. Přežívá tam ještě mnoho komunistických fosilií a kostlivců.

Pane Boku, děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám rychlé zotavení z následků hladovky.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Zdeněk Jemelík, Neviditelný Pes )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.