Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ATENTÁT NA MINISTRA A VLÁDNÍ KOALICI
  Vydáno dne 03. 05. 2005 (1037 přečtení)

ATENTÁT NA MINISTRA A VLÁDNÍ KOALICI
Martin Stín, Praha
martin.stin@seznam.cz
V plném znění vyšlo na Politikonu a Virtually, krácená verze na Neviditelném psu

Sledujeme v přímém přenosu atentát na ministra spravedlnosti Pavla Němce, soudržnost sotva znovuzrozené vládní koalice a osud Paroubkovy vlády. Jeho průvodním jevem je ztráta iluzí o nepolitičnosti orgánů činných v trestním řízení, zejména státních zastupitelství a jejich vrcholné představitelky, nejvyšší státní zástupkyně Mgr.Marie Benešové.

Nejtrapnějším krokem, kterým se její pokyn začal naplňovat, byl výslech náměstka ministra JUDr. Romana Poláška. Pražští policisté si za ním dojeli v pátek v noci do Brna, jako by šlo o vyšetřování těžkého hrdelního zločinu, při kterém je každá minuta drahá. Ministr spravedlnosti při vydání katarského „prince“postupoval přesně podle znění §448 odst.1. Jednání, kterým je naplněno doslovné znění zákona, nemůže být trestným činem. Mgr.Marie Benešová rozhodla, aniž by měla k disposici spis, vedený k této věci na ministerstvu, aniž by vyčerpala možnosti úředního postupu k objasnění pochybností. Jednala tedy v rozporu s vlastní směrnicí o postupu státního zástupce při vyhodnocení trestního oznámení. Na nic nečekala,dala příkaz obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 2, který není jejím přímým podřízeným, a rozhodla o použití policie k vyzvednutí spisu z ministerstva, ač policii nesmí přímo úkolovat a na přenesení spisu stačila libovolná pomocná síla ze státního zastupitelství. Podstatné je, že nejdříve si měla obstarat spis, nastudovat si znění příslušného paragrafu trestního řádu, projednat své výhrady s ministrem, a teprve pak případně jednat, pokud by k tomu dále viděla důvod.

Nejen, že jednala v rozporu s vlastním předpisem a nařídila použití prostředků trestního řízení tam, kde k tomu ze zákona není důvod, ale navíc s věcí běžela k novinářům a před televizní kamery, čímž dále podlomila beztak otřesenou důvěru veřejnosti ke státní správě.

Druhým krokem je řešení osobního sporu, který vznikl mezi Mgr.Marií Benešovou a ministrem Pavlem Němcem. Sotva si lze představit, že pan ministr bude chtít dále spolupracovat s podřízenou, která na něj útočí tak nehorázným způsobem. Lze očekávat, že využije své pravomoci a navrhne vládě odvolání Mgr.Marie Benešové.

Ostatně ona sama vyhnala spor do krajnosti. Sdělila tisku, že dle jejích zpráv neřídí ministerstvo Pavel Němec, ale vedoucího jeho kanceláře Škvára a šéf tiskového odboru Petr Dimun. To už není prosté porušení discipliny státního úředníka v chování k nadřízenému ústavnímu činiteli, ale obyčejná drzost, prozrazující nedostatek osobnostní kultury. Na obranu nejvyšší státní zástupkyně se ovšem zmobilizovala řada vlivných lidí: na její podporu vystoupil předseda Unie státních zástupců, místopředseda ODS poslanec Ivan Langer účelové zmírnil svůj dosavadní odmítavý postoj k ní na úroveň pouhého doporučení mediální zdrženlivosti při současném odmítnutí postupu ministra Němce ve věci katarského „prince“, a předsedkyně ústavně-právního výboru, lidovecká poslankyně Vlasta Parkanová, dokonce pohrozila, že v případě odvolání Mgr. Marie Benešové nebude ve sněmovně hlasovat ve prospěch důvěry Paroubkově vládě. A poslanec Tlustý dal aspoň najevo, že nemůže uvěřit, že vysoká úřednice by pronášela závažná sdělení jen tak do větru, čímž nepřímo dal najevo, že ministra spravedlnosti považuje za tlachala. Posun ve vnímání úlohy a kvalit Mgr.Marie Benešové představiteli ODS patří k nejzajímavějším úkazům současného politického dění:vzpomeňme, jak ji hodnotili, když osočila z masového korupčního jednání starosty, či když schvalovala gangsterský zákrok PČR proti pánům Večerkovi a Dalíkovi.

Třetím krokem atentátu, který máme před sebou, je rozhodování vlády mezi ministrem Němcem a Mgr. Marií Benešovou. Vzniklou situaci nelze hodnotit jinak než jako vydírání ministra Pavla Němce, následně premiéra Jiřího Paroubka a ještě dále i celé vládní koalice souručenstvím osob, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Rozhodne-li se premiér souhlasit s důvodným požadavkem ministra spravedlnosti na propuštění Mgr. Marie Benešové, bude riskovat, že proti jeho vládě bude hlasovat nejen opozice, ale i někteří koaliční poslanci, ovlivnění trojským koněm Vlastou Parkanovou. Nevyhoví-li ministrovu návrhu, bude riskovat, že unijní ministři odstoupí, poslanecký klub Unie svobody přejde do opozice a jeho vláda projde hlasováním o důvěře pouze v případě, že by ji podpořili komunisté. Ostatně by ani nemohl před sněmovnu v ohlášeném termínu předstoupit, protože doplnění vlády po demisi unijních ministrů by si vyžádalo nějaký čas. Je zřejmé, že síly, jež obnovení vládní koalice a nástupu Paroubkovy vlády nepřejí, se ochotně ujaly příležitosti, kterou jim nabídla svým nehorázným postupem Mgr. Marie Benešová. Nelze zjistit, zda nejvyšší státní zástupkyně vyvolala konflikt s ministrem na objednávku opozice, či z hlouposti, popř. z vypočítavosti ( hraje možná na to, že příslovečně slušný ministr nenavrhne její odvolání v době trvání jejich osobního sporu): účinek je stále stejný a je dodatečným důvodem, aby se jí Paroubkova vláda odměnila rychlým odvoláním. Nesrozumitelné je chování Vlasty Parkanové, která by jako bývalá ministryně spravedlnosti a vzdělaná právnička měla přesně vědět, v čem spočívá nezákonnost a nehajitelnost postupu nejvyšší státní zástupkyně proti ministrovi spravedlnosti, a jako zkušená politička by neměla kvůli provinilé státní úřednici pochybných kvalit riskovat osud obtížně slepené vládní koalice a vlády, na které se významně podílí její strana. Vlasta Parkanová má jedno společné s bývalým premiérem Grossem: žije již tak dlouho ve sněmovních kuloárech, že už nemůže vědět, jak žijí lidé v podhradí. Stejně jako Grossovo chování, i její rozhodnutí vydírat koalici kvůli Mgr. Marii Benešové vede k jedinému závěru: nedokáže-li Jiří Paroubek čelit útokům trojských koní v řadách vládní koalice, bylo by lepší, aby uvolnil cestu k předčasným volbám. Předčasné volby nejsou nic kladného, ale je to jediná cesta, jak vyhnat ze sněmovny a vlády chásku, která dlouhým pobytem v politice ztratila kontakt s životem obyčejných lidí a řeší problémy z hlediska osobních zájmů jednotlivců, kteří nestojí za podporu voličů, případně je mizerným výkonem svých úřadů přímo poškozují. Politici, kteří se rozhodli využít bývalé komunistické prokurátorky Mgr.Marie Benešové k prvoplánovému útoku na ministra spravedlnosti, jehož druhoplánovým cílem je nepochybně vyvolání předčasných voleb, si vedou velmi krátkozrace. Dožadují se předčasných voleb tvrdíce, že čím déle bude vládnout současná koalice, tím hůře pro zemi, a tím obtížnější bude jejich výchozí postavení při nápravě zhoubného působení koaliční vlády, až se k dobru národa ujmou moci. Totéž ale platí i o situaci v orgánech trestního řízení: čím déle je budou řídit bývalí komunističtí prokurátoři a policisté, tím obtížnější bude náprava následků jejich devastujícího účinkování, až je konečně někdo vyžene. Prokurátoři byli spolu s STB a soudci trestních senátů nedílnou součástí předlistopadového represního systému, sloužícího k ovládání obyvatelstva vytvářením všudypřítomné atmosféry strachu. Každý z nich musel bezchybně prokázat svou oddanost režimu, jenž byl podle dnes platného zákona protiprávní. Mezi ostrakizovanými tajnými spolupracovníky STB jsou bývalí chartisté a jiní lidé, kteří se neztotožňovali s minulým režimem. STB je kontaktovala, protože to byla pohodlná a nenápadná forma dozoru. Mezi profesionální pracovníky represních orgánů se ale disidenti skutečně vetřít nemohli, komunistický systém prověřování osobní oddanosti byl neprůstřelný. Věřit, že se bývalí komunističtí drábové po Listopadu změnili, že se z nich stali demokraté, a že nadřazují úctu k právu nad službu politické objednávce,by bylo nebezpečné. Jsou pořád stejní, pouze změnili slovník a dnes v důsledku snížení intenzity vnímání nebezpečnosti komunismu zvedají hlavu a nabývají svou starou aroganci. Odvoláním nejvyšší státní zástupkyně a jejich náměstků (z nichž jeden je dokonce bývalý vojenský prokurátor, což byla obzvlášť vypečená sorta režimních drábů )by mohlo začít dokončení očisty represního aparátu od přisluhovačů protiprávního režimu.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: martin.stin@seznam.cz )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.