Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ZÁVĚREČNÁ ŘEČ OBHÁJCE JUDR. MILANA HULÍKA VE VĚCI JANA BENEŠE OKRESNÍ SOUD PŘÍBRAM 12. ŘÍJNA 2005
  Vydáno dne 03. 11. 2005 (6601 přečtení)

Vážená paní předsedkyně, vážená paní státní zástupkyně,

nebudu se zabývat marginálními nedostatky v tomto trestním řízením. Kupříkladu ten první spočívá v tom, že v návrhu na potrestání se mluví o revolveru a paní státní zástupkyně mluvila nyní o pistoli, ale já chápu, že pro ženy jaksi rozdíl mezi pistolí a revolverem prakticky neexistuje. To je ale skutečná maličkost která na podstatu věci nemá vliv. Paní státní zástupkyně hodnotila důkazy jednoznačně v neprospěch mého klienta a zcela pominula základní zásadu, jednu ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu "IN DUBIO PRO REO" v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. V tomto řízení byla tato zásada ze strany orgánů trestního řízení porušena vícekráte.

Svědek Zacharda vypověděl, že celý incident začal tím, že můj klient pan Beneš mu nedal přednost v jízdě a vjel mu do cesty před Dobříši. To tvrdí on, můj klient to samozřejmě popírá, čili je to tvrzení proti tvrzení. Potom svědek Zacharda mluvil o tom, že můj klient pokračoval v jízdě třicítkou přes náměstí v Dobříši a že tento způsob jízdy nepovažoval za správný. Proto přejel do jiného pruhu, když odbočoval, čímž porušil pravidla silničního provozu. Můj klient přiznává, že jel třicítkou přes náměstí, což podle mého názoru není věc hodná odsouzení, ale naopak ocenění, protože jestliže v pátek v době největšího provozu přes náměstí jedu třicítkou a nikde ve vyhlášce není určeno, že je stanovena minimální rychlost, tak tento způsob jízdy nelze označovat za závadný. O tom, že vjel před něho do odbočujícího pruhu, to tvrdí zase svědek Zacharda, to můj klient popírá, čili zase podle zásady IN DUBIO PRO REO nelze tuto výpověď bez dalších důkazů hodnotit v neprospěch mého klienta. Ale paní předsedkyně, i kdybychom připustili, že pan Beneš porušil a dejme tomu i několikrát za sebou správný způsob jízdy, anebo i dopravní vyhlášku a to se v hustém provozu ve městě stává každému řidiči, zejména pokud jde o takováto drobná porušení, tak to v žádném případě není důvod k tomu, aby jeden řidič vyrazil za druhým a nadával mu do prasat, pokud to samozřejmě nebyly ještě jiné výrazy, které svědek Zacharda popírá. Paní státní zástupkyně vůbec nevzala v úvahu, že pokud řidič, i kdyby dejme tomu byl já nevím jak navztekaný, který jde na parkoviště, přijde k druhému řidiči, a zjistí, že ten mu vadící řidič je evidentně o několik desítek let starší a který mu bez zaváhání nadává, že jezdí jako prase, že jedná nespolečensky, nemorálně, a naprosto nevhodné.

Můj klient, při tomto věkovém rozdílu, při rozdílu tělesných konstitucí obou dvou a v situaci, kdy byl krátce po operaci bypasu, se tomuto agresivnímu jednání, jinak se toto jednání označit nedá, musel bránit. O jednání svědka Zachardy není vůbec pochybnost, nemusíme vůbec nic hodnotit, svědek jasně doznal, že výrazy prase použil a zřejmě ho použil nejen jednou, a i když ponecháme stranou i jiné výrazy které popřel, tak výraz prase myslím postačí. Takto se lidé neoslovují a nemají oslovovat. Jestliže můj klient za této situace a za stavu, kdy jej chtěl svědek Zacharda vytáhnout z auta vyndal poplašný revolver, který s sebou nosil právě za takovým účelem, aby se mohl bránit v případě ohrožení a namířil jej na strop vozidla, tak se jedná o naprosto adekvátní způsob obrany. Nyní jsme u právního základu věci. Pan svědek Zacharda tvrdí a obžaloba to zcela přijala, že touto zbraní namířil na něj a že můj klient řekl, že mu ustřelí palici. To tvrdí svědek Zacharda. Můj klient to popírá. Je to výpověď proti výpovědi, neexistuje žádný jiný důkaz, že můj klient se takto zachoval a že takto jednal. Není to také vůbec žádný důvod, aby orgány trestního řízení, vlastně už od počátku výpověď svědka Zachardy hodnotily jako objektivní a výpověď mého klienta jako neobjektivní. Zde musím učinit malý historický odkaz, jak už jsem se o tom zmiňoval. Jestliže orgány trestního řízení měly před sebou takto rozdílné výpovědi obou, to znamená svědka Zachardy, údajně tedy poškozeného a mého klienta, tak je přeci naprosto jasné a logické co měly udělat nejdříve. Měly si zjistit "WHO IS WHO" - kdo je kdo. Kdo je pan Beneš a kdo je svědek Zacharda. Já neobviňuji svědka Zachardu z jakékoli asociálnosti, jeho osobní reference, které má soud k dispozici jsou v pořádku, vytýkám mu samozřejmě jenom jeho hrubé jednání, když mého klienta napadl takovým brutálním a sprostým způsobem, jak to učinil. Dejme tomu, že ani to samo o sobě není trestný čin, netvrdím, že se on trestního činu dopustil. Jenom vytýkám orgánům v trestním řízení, že jeho výpověď považují za objektivní a výpověď mého klienta za neobjektivní.

Kdyby si soud opatřili základní informace o panu Janu Benešovi, tak by zjistil, že se jedná o významného českého spisovatele, který napsal desítky knih, které jsou vysoce hodnoceny, že jde o člena amerického i českého "PEN klubu", že se jedná o člena Konfederace politických vězňů, že se jedná o člověka několikráte odsouzeného za odpor vůči komunistickému režimu, že se jedná o člověka, jehož odsouzení v r.1967 a později i propuštění o rok později bylo jakýmsi spouštěcím signálem pro události "Pražského jara", že se tedy jedná o člověka velkých zásluh. Samozřejmě paní státní zástupkyně i Vy paní předsedkyně jste už mladší, takže tuto dobu let 1967 a 1968 nepamatujete a nevíte, že se jedná o člověka, kterému se podařilo získat a propašovat na Západ zprávu tzv. Pillerovy vyšetřovací komise, což byla zpráva, která odhalovala nezákonnosti komunistického režimu v 50. letech. Můj klient se jí dokázal zmocnit, a umožnil tak její publikaci Pavlem Tigridem v jeho časopise SVĚDECTVÍ. To vše má za sebou můj klient. Potom odešel do exilu. Nejdříve byl ve Francii, potom ve Spojených Státech. I tam vykonal záslužnou práci, učil na americké zpravodajské škole v Monterey, dál vydával své knihy v USA a nakonec se z exilu vrátil domů a publikuje dodnes.

Zdůrazňuji to proto, že se jedná o určité historické souvislosti, které přes uplynulou dobu a uplynulá léta nejsou dnes běžně známy, zejména ne mladším lidem. Samozřejmě to neznamená, že člověk takového jména a postavení se nemůže dopustit trestného činu. Mluvím o tom jenom proto, abych zdůraznil, jak jednostranně byly hodnoceny výpovědi mého klienta a výpovědi svědka Zachardy, kdy se prostě automaticky, bez jakéhokoliv ověření profilu obou osob, konstatovalo orgány trestního řízení i závěrečnou řečí paní státní zástupkyně, že výpovědi mého klienta jsou neobjektivní, zatímco výpovědi svědka Zachardy jsou objektivní, ačkoliv u toho auta, kdy se můj klient bránil způsobem, který uvedl ve své výpovědi - vyndal poplašný revolver, namířil ho na strop, čímž naznačil svědkovi Zachardovi, aby svého počínání zanechal, nenacházel jiný svědek a kromě oněch dvou rozdílných výpovědí jiné svědectví neexistuje. Nic jiného můj klient nesledoval. O žádné "ustřelení palice", o žádné vyhrožování usmrcením mu nešlo. Šlo jenom o to, aby člověk o třicet let mladší, člověk daleko fyzicky robustnější, upustil od útoku na něho, na člověka, kterému je 70 let a který je po těžké srdeční operaci. A my víme jako laici, že každé takovéto rozčilení může takto postiženému člověku znatelně uškodit. To orgány trestního řízení vůbec nehodnotily. Podle nich je výpověď svědka Zachardy věrohodná a výpověď mého klienta nevěrohodná, patrně jen proto, že je obžalovaný a má právo se hájit způsobem, jakým uzná za vhodný. Toto porušení zásady "IN DUBIO PRO REO" ze strany orgánů trestního řízení považuji za zásadní pochybení v tomto trestním řízení. Pokud paní státní zástupkyně tvrdila, že výpověď svědka Holečka, prodavače z prodejny, který viděl, ale neslyšel, je nepřesná, tak jde opět o mylné tvrzení, protože paní státní zástupkyně zaměnila ono druhé setkání svědka Zachardy s mým klientem za prvé setkání. Můj klient vypovídal o tom, že šel k vozidlu jen jednou a to bylo poté, co navštívil prodejnu a šel k vozidlu pana Zachardy aby si zapsal číslo jeho auta. To bylo v situaci, kdy mu svědek Zacharda už nadával podruhé, po té co stál nedaleko jeho vozidla. Zřejmě ten incident, který se odehrál první u toho vozidla svědek Holeček neviděl. Jeho výpověď nelze označit za nepřesnou, naopak jeho výpověď je přesná, protože doplňuje výpověď mého klienta a svědčí o tom, že to byl svědek Zacharda, který se choval agresivně, což svědek poznal i přesto, že neslyšel, co svědek Zacharda mluvil, ale z jeho chování, z jeho mimiky, z jeho gestikulace byla jeho agresivita naprosto zřejmá, tak, jak to tento svědek také vypověděl.

To co svědek Vopička jako příslušník policie vypověděl, je podle mého názoru nepřesné, že se Zacharda jevil rozklepaně, že byl nějak rozechvělý, to svědčí jenom o tom, že se skutečně lekl, když můj klient vytáhl poplašnou zbraň. To ovšem bylo účelem jednání mého klienta. Pokud jde o to hodnotit subjektivní stránku dané skutkové podstaty, tak úmyslem mého klienta - motivem jeho jednání bylo postrašit útočníka (V tomto momentu vykazuje soudkyně svědka Zachardu a jeho přítelkyni ze soudní síně). Můj klient chtěl svým jednáním odradit útočníka od dalšího jednání. Můj klient neví co sledoval pan Zacharda, jestli ho chtěl vytáhnout z vozidla, mlátit, uhodit, ale už samotná skutečnost, že rozčilení mého klienta samo o sobě při jeho zdravotním stavu jej ohrožovalo na životě, aniž by byl uhozen a aniž by byl vytažen z vozidla. Jeho obrana byla tedy naprosto adekvátní. Žijeme v době a nakonec denně to sledujeme v médiích, že občané se musí začít bránit sami. Pokud se můj klient bránil pouze replikou, neboli napodobeninou skutečné zbraně, tak použil adekvátního prostředku. Adekvátnější prostředek neznám, než že útočníku ukáži, že jsem ozbrojen a odradím ho tak od dalšího jednání.

Konečně chování obou svědků, svědkyně Kavelové a svědka Zachardy zde v jednací síni, když nám jedna osoba zde v jednací síni sdělila, že napadali i svědka Holečka o přestávce na chodbě za jeho výpověď, svědčí o tom, že jsou to lidé, kteří k projevu agrese, vůči někomu, kdo se nechová způsobem, který oni považují za správný, nemají daleko. I to dokresluje jejich neobjektivnost či podporuje hodnocení jejich výpovědi jako neobjektivních. Konečně svědkyně Kavelová, která vypovídala o tom, že pan Zacharda stál prakticky vedle jejího auta, pokud auta stála za sebou, tak to musela být vzdálenost asi dvou metrů a při otevřených dveřích údajně neslyšela co říkal pan Zacharda,, jen dosvědčuje, že vypovídala účelově a nepravdivě a to se samozřejmě týká i další části její výpovědi. Jestli v jedné věci mluví nepravdu, tak je velice pravděpodobné, že i v dalších věcech nemluví pravdu. A svědkyně nemohla neslyšet, co svědek Zacharda říkal. Nakonec on sám potvrdil, že mluvil o prasatech a jestliže přiznává, že o nich mluvil, tak proč nevěřit mému klientovi, který říká, že ho oslovoval čuráku a že jednal způsobem velice agresivním a nevhodným.

Vážená paní předsedkyně, hodnotím důkazní řízení úplně jinak, než ho hodnotila paní státní zástupkyně. Já ho hodnotím tak, že můj klient jednal způsobem naprosto adekvátním a přiměřeným, aby ochránil svoji osobu. I kdybych připustil, že přejel nesprávně jízdní pruh, vjel do cesty vozidlu svědka Zachardy, a i kdybych dále uznal, že jel rychlostí, která dejme tomu nějakým způsobem zpomalovala provoz, tak to všechno není důvod k tomu, aby se svědek Zacharda choval takovým způsobem a ohrozil život mého klienta. Samozřejmě, že nemohl vědět, že ten starší pán je po srdeční operaci, ale člověk se takovým sprostým způsobem vůči druhému člověku nechová, zejména ne vůči staršímu.

Vážená paní předsedkyně, nebylo prokázáno, že můj klient namířil poplašný revolver na hlavu pana Zachardy a že řekl, ustřelím TI palici - to je tvrzení pouze pana Zachardy a je to tvrzení naprosto neprokázané. Můj klient to popírá a nikdo jiný to nedosvědčuje a jedině tímto způsobem a jedině tímto výrokem, za současného namíření zbraně na tělo, by mohl můj klient naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle paragrafu 197a. A protože to prokázáno nebylo, tak samozřejmě můj klient tuto skutkovou podstatu trestného činu nemohl naplnit. A to se samozřejmě týká i obvinění ze skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Můj klient tak učinil ve voze, čili na místě veřejnosti nepřístupném a nakonec tak učinil za situace, kterou je nutno hodnotit jako nutnou obranu.

Takže i kdyby to bylo na místě veřejnosti přístupném, tak jestliže někdo někomu nadává do prasat a chová se agresivně a dává najevo, že jej chce fyzicky ohrozit, tak jednání mého klienta bylo naprosto adekvátní, ať už se jednalo o nepravou, nebo skutečnou zbraň.

Vážená paní předsedkyně, dospívám k rozdílnému závěru od paní státní zástupkyně, že můj klient se nedopustil ani jednoho z trestných činů, ze kterých je obžalován a tudíž navrhuji, aby byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby.

Přepis ze zvukového záznamu Jan Šinágl

P.S.
Spisovatel Jan Beneš byl odsouzen na 4 měsíce s podmínkou na rok - z výchovných důvodů - a propadnutí majetku - poplašné pistole s pěti náboji !!!

"Soudkyně" Mgr. Jana Jurečková, "státní zástupkyně" JUDr. Olga Beranová!


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.