Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Aktualizované stanovisko k trestní věci KS v Praze sp.zn. 2T 25/84 ve věci ods. R.Roztočila *1947
  Vydáno dne 03. 12. 2005 (2113 přečtení)

Aktualizované stanovisko k trestní věci Krajského soudu v Praze sp.zn. 2T 25/84 ve věci ods. Rostislava Roztočila *21.10.1947

Náplní činnosti občanského sdružení Šalamoun – spolek na podporu nezávislé justice - je péče o dodržování základních práv ve smyslu ustanovení Úmluvy a Listiny v trestním řízení a praktická pomoc občanům, o nichž se domníváme, že byli poškozeni postupem orgánů činných v trestním řízení. V současné době hledáme cestu k právu pro odsouzeného Rostislava Roztočila, který byl jako emigrant souzen v nepřítomnosti jako uprchlý. Vykonává vysoký trest odnětí svobody, uložený Nejvyšším soudem v r.1985. Měl se podílet na vraždě egyptského studenta, o němž později rakouský tisk tvrdil, že to byl egyptský špion.

Emigrant Rostislav Roztočil byl souzen jako uprchlý v nepřítomnosti a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 let. Rozsudek nabyl právní moci usnesením Nejvyššího soudu v r.1985. Dodatečně získané informace vyvolávají podezření, že se mohlo jednat o obvinění, vykonstruované čsl. tajnými službami. Zabýváme se proto shromažďováním poznatků a poskytli jsme pomoc sestře odsouzeného při podání žádosti o obnovu procesu a podnětu ke stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona.

Kromě pátrání po dobových svědcích a jejich vytěžení jsme využili zdroje Archivní služby MV, ÚZSI a Vojenského zpravodajství a spolupracujeme s ÚDV.

Čsl. úřady vedly proti Roztočilovi extradiční řízení, které bylo neúspěšné – soud ve Wiener Neustadt shledal, že obžaloba není dostatečně doložena. S názorem rakouského soudu se ztotožňujeme. V době konání extradičního řízení proběhla v Rakousku mediální kampaň, která líčila obžalobu Rostislava Roztočila jako vykonstruovanou tajnými službami ČSSR, ať již z jakýchkoli důvodů. Máme k disposici devět dobových článků z deníku Kurier, které tuto tézi rozvíjejí. Nepodařilo se nám zjistit pramen informací, protože autor článků již zemřel a redakce o zdroji jeho informací nic neví. Jednalo o rafinovanou desinformaci, kterou musel řídit dobře informovaný a ve výrobě desinformací zběhlý zdroj. Pochybujeme, že by ji dokázal zorganizovat ods. Rostislav Roztočil.

Rostislav Roztočil emigroval v březnu r.1980 vlakem přes Maďarsko do Rumunska, odtud pokračoval do Jugoslávie, a po neúspěšných pokusech dostat se letadlem do Holandska nebo Švédska přijel do Rakouska, kde se usadil v uprchlickém táboře v Traiskirchenu. Později se přestěhoval do SRN. Do Rakouska se dle jeho tvrzení dostal s odcizeným a pozměněným pasem, který údajně koupil od svého známého, Miroslava Jansy. Majitel pasu byl slyšen u soudu jako svědek a vypovídal, že mu Roztočil pas odcizil. Podle sdělení SNB z té doby Roztočil neměl vlastní pas. Roztočil dále tvrdí, že se u rakouských orgánů dobře uvedl tím, že nabídl tamní cizinecké policii tajné vojenské dokumenty, které údajně ukradl veliteli Západního okruhu gen.Procházkovi, když ho jako řidič velitele brigády v r.1967 vezl ze cvičení. (Roztočil byl zeť tajemníka KV KSČ Jaroslava Mareše, což mu patrně pomohlo ke „kariéře“ řidiče velitele brigády a kontrarozvědčíků raketových vojsk ve Staré Boleslavi.) Pro dokumenty si údajně přijeli zpravodajci z centrály NATO v Bruselu, kteří mu měli poskytnout finanční odměnu a zajistit přednostní udělení asylu. Skutečností je, že asyl v Rakousku získal poměrně rychle. Gen.Procházka odcizení dokumentace popírá, mimo to není pravděpodobné, že by o ni měl někdo zájem ještě v r. 1980, protože by po 13 letech už asi neměla hodnotu. (Velitele brigády plk. Macka jsme se nemohli zeptat, protože již zemřel). Až po Roztočilově odchodu do zahraničí bylo proti němu zahájeno trestní řízení kvůli trestnému činu, který se stal v r. 1975. Řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČSSR v r.1985.

Způsob, jakým se Roztočil dostal do Rakouska, je zvláštní (dokonalost amatérské výměny fotografie a razítka na pasu vzbuzují pochybnost) a podivná je i historka o odcizené vojenské dokumentaci. Není také obvyklé, že by kolem bezvýznamného emigranta proběhla masová mediální kampaň v zemi, do které emigroval (od dobových svědků víme, že o tom psal i další tisk, nejen Kurier). Zůstává skutečností, že rakouský soud jej odmítl vydat a odsouzený získal rychle azyl.

Zájem o vynucení jeho návratu do ČSSR kromě extradičního řízení se podle jeho tvrzení projevil také tak, že ho v táboře navštívil jeho kamarád Angelo Zapletal, dnes italský občan Girolamo Angelo Giormani, žijící v Praze. Měl ho přesvědčovat, aby se vrátil do ČSSR a postaral se o děti, které jinak skončí v dětském domově. Roztočil tvrdí, že Giormani takto ovlivňoval i jiné uprchlíky.Trestní stíhání Roztočila v ČSSR bylo zahájeno až po návratu Giormaniho do ČSSR z neúspěšné mise v Traiskirchenu.Okolnosti setkání Giormaniho s Roztočilem se podařilo poměrně přesně rekonstruovat díky tomu, že se zachovaly vyšetřovací spisy StB na Giormaniho, Roztočila a Štefana, vedené v souvislosti s jejich trestním stíháním kvůli nedovolenému opuštění ČSSR. Giormani byl na náš popud k této věci vyslýchán na ÚDV a poskytl také vysvětlení našemu aktivistovi. V obou případech zapřel popsané setkání s Roztočilem, resp. popsal je jinak, a to tak, jak se nemohlo odehrát.

Girolamo Angelo Giormani se původně jmenoval Angelo Zapletal. V r. 1971 zachytila 1.správa StB jeho dopis do Itálie, v němž oznamoval úmysl emigrovat a žádal o připravení podmínek, aby se v Itálii uchytil. Je zvláštní, že na něj nebyl založen spis StB jako na nepřátelskou osobu (resp. se nedochoval) a není o něm ani záznam v registrech svazků. V letech 1977-1980 vyjížděl jako čsl. občan do zahraničí s devizovým příslibem. Podle jeho výpovědi na ÚDV vykonal v r.1979 n. 1980 krátkou návštěvu uprchlického tábora v Traiskirchenu za účelem setkání s emigrantem Vladimírem Štefanem, který tam čekal na U.S. vizum. Je to možné, protože v r.1979 vyjel na devizový příslib do Jugoslávie, a Vladimír Štefan byl tehdy asi půl roku v Traiskirchenu. Podle Giormaniho výpovědi na ÚDV a před našim aktivistou se při té příležitosti náhodně setkal s Roztočilem, který se tam k němu přihlásil. Giormani měl rozhovor s ním odmítnout s výrokem, že se s grázly nebaví. To ale není možné, protože Štefan dorazil na podzim 1979 do U.S.A. a Roztočil přišel do Traiskirchenu až na jaře 1980, čili všichni tři společně se setkat nemohli. Ve skutečnosti Giormani přišel v létě r.1980 do tábora jako uprchlík, požádal o U.S. vizum a po dvou měsících odtamtud opět zmizel, aniž by počkal na vyřízení viza. Dlouhý pobyt v r.1980, doložený vyšetřovacím spisem StB, zásadně popírá. Giormani si po opuštění Traiskirchenu v r.1980 vyřídil na čsl. konzulátu v Miláně jednorázový cestovní doklad k návratu do ČSSR. Po návratu byl vyslýchán StB. Nezávisle na tom (?) požádal o vyvázání ze svazku čsl. občanství; ihned bylo zastaveno trestní stíhání proti němu pro nedovolené opuštění ČSSR. Jeho žádosti bylo vyhověno asi po půlroce a na podzim 1981 opustil ČSSR jako osoba bez státního občanství. Získal pak italské občanství po otci. O jeho dalších osudech nemáme informace. Ze zmínky v rozhovoru s naším aktivistou usuzujeme, že se do Traiskirchenu vracel i později s italským pasem. Nevíme, proč tak činil. Giormani nyní žije v Praze jako bohatý podnikatel a podílí se jako vedlejší účastník na sporech hraběte Kinského se státem.

Roztočil se později odstěhoval do NSR, kde žil až do svého zatčení na naší hranici v r.2000. Zde bylo proti němu v letech 1990-1993 rovněž vedeno extradiční řízení, o němž prokazatelně nevěděl. Německé orgány ho nevydaly, protože v té době mu náš právní řád nezajišťoval obnovu procesu z r.1985, čili hrozilo mu porušení základních práv podle Úmluvy.

Zvláštní je, že Roztočil v letech 1991-2000 opakovaně cestoval z Německa (kam se později přestěhoval z Rakouska) do České republiky a zpět a dle jeho tvrzení třikrát získal nový pas, přestože od r.1991 platil zatykač, vydaný na něj Krajským soudem v Praze. Fyzicky máme k disposici dva pasy, ale zjistili jsme číslo třetího. Ods. Roztočil byl v době platnosti zatykače vyšetřován PČR v souvislosti s dopravní nehodou v Písku, ale rovněž nebyl zadržen. Žádali jsme ministra vnitra o vysvětlení, jak je možné, že orgány MV opakovaně vydaly cestovní doklad občanovi, na nějž byl vydán zatykač s příkazem k dodání do výkonu trestu, a jak mohl takový člověk po dobu 9 let volně překračovat česko-německou hranici v obou směrech. Zatím jsme se dověděli pouze tolik, že úplné vysvětlení není možné, protože dokumentace z pasového řízení i z odbavování odsouzeného na hranicích byla skartována a orgány CPP se při odbavování Roztočila nedopustily porušení zákona. Osoby, překračující hranice, byly údajně lustrovány jen náhodně nebo v případě, že něčím vzbudily podezření. Vydání pasů je doloženo – kromě jejich fyzické existence a námi držených kopií – také záznamy na Generálním konzulátu ČR v Mnichově, kde o ně Roztočil žádal. Nejméně jeden z nich byl vystaven až po vydání zatykače (13.6.1994). Vše skončilo v r.2000, kdy byl Roztočil zadržen na hraničním přechodu ve Svatém Kříži při příjezdu do ČR a dodán do výkonu trestu. Nebylo vyhověno jeho žádosti o přidělení advokáta k pomoci při seznamování se spisem. Za těchto okolností odsouzený odmítl seznámení se spisem. Orgánům to nevadilo, protože povinnost doručení spisu byla splněna jeho předáním obhájci ex-offo v r. 1985. Tehdejší právní úprava ještě neumožňovala automatickou obnovu procesu (ta byla zakotvena ratifikací Úmluvy a adhesní smlouvy s EU, ale do trestního řádu byla zanesena až v r.2002). Uplatnění mimořádných opravných prostředků nebylo a není možné, protože během emigrace byla sice pozastavena lhůta promlčení trestnosti činu, ale vypršely lhůty pro uplatnění dovolání a ústavní stížnosti.

Z Roztočilových výpovědi máme dojem, že do Rakouska přišel jako skutečný nebo předstíraný nositel vojenského tajemství, které tam zhodnotil získáním finanční odměny a rychlého poskytnutí politického azylu. Extradiční řízení, provázené masovou mediální kampaní mohlo být zrovna tak dobře nástrojem k vynucení jeho návratu do ČSSR jako prostředkem k vytvoření krycí legendy. Nepředpokládáme, že by mu rakouské orgány udělily asyl, pokud by měly sebemenší podezření, že byl vyslán čsl. tajnými službami. O tom, že byl v ČSSR odsouzen, se nedověděl, nevěděl také o vydání zatykače Krajského soudu v Praze a o extradičním řízení, které proběhlo v Německu. Proto jezdil do ČR zcela bezstarostně.

Obvinění z vraždy má slabiny, které konstatoval před námi soud ve Wiener Neustadt. Nevylučujeme, že by Roztočil dosáhl v obnoveném řízení zprošťujícího rozsudku. Pátráme proto po nových důkazech, jež by se daly použít na podporu jeho žádosti o obnovu procesu. K nim by jistě patřilo prokázání účasti tajných služeb na zkonstruování obvinění. V této souvislosti pátráme po informacích, jež by nasvědčovaly tomu, že čsl. tajné služby mohly mít jakýkoli zájem na odsouzeném.

V této souvislosti jsme se obrátili na orgány ministerstva vnitra, ÚZSI a Vojenské zpravodajství. Našly se pouze vyšetřovací spisy StB kvůli stíhání pro nedovolené opuštění republiky. Ty jsou dostupné v Archivní službě MV spolu se spisem výše zmíněných Vladimíra Štefana a Girolamo Giormaniho. Očekávali jsme, že se najdou o Roztočilovi záznamy, protože byl prověřen pro funkci řidiče velitele brigády a kontrarozvědčíků brigády raketových vojsk ve Staré Boleslavi, a po návratu ze základní vojenské služby působil jako taxikář, který se orientoval na klientelu z řad cizinců a veksláků, sám také veksloval. Později získal licenci k provozování soukromé taxislužby. Takové lidi StB vyhledávala, získávala ke spolupráci, nebo je sledovala, a samozřejmě o nich vedla záznamy. Ještě více nás překvapuje neexistence záznamů o Giormanim, který se dostal do hledáčku 1. správy STB již v r. 1971 a z neznámých důvodů jezdil do Traiskirchenu již před svým pobytem v r.1980, ale patrně i po něm.

Poněvadž se domníváme, že jsme narazili na stopy temných rejdů předlistopadových tajných služeb, podali jsme trestní oznámení na neznámého pachatele u ÚDV, kde stále probíhají pouze přípravné úkony trestního řízení.

Našim zájmem je umožnit odsouzenému Roztočilovi, aby se mu v souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky dostalo v jeho věci spravedlivého procesu ve smyslu čl.6 Úmluvy a čl 36 Listiny, přestože právo na obnovu procesu pro navrátilce bylo zakotven v trestním řádu až v r. 2002 (Roztočil byl na hranicích zatčen v r.2000). Nevyjadřujeme se k otázce jeho viny za trestný činu, za který byl odsouzen. Nehodnotíme, zda byl pronásledován, zneužit či dobrovolně sloužil tajným službám ČSSR. Trváme ale na tom, že mu vina musí být prokázána nezávislým soudem za podmínek spravedlivého procesu ve smyslu čl.6 Úmluvy a čl 36 Listiny, jímž ve vztahu k možnému zasahování čsl. tajných služeb soudy z r.1985 rozhodně nebyly. Hledáme důkazy pro domněnku, že čsl. tajné služby měly na Roztočilovi nějaký zájem, takže je možné, že ho zatáhly do trestního řízení jako obžalovaného. Mohlo to posloužit jako záminka pro jeho vynucený návrat do ČSSR nebo jako krytí v případě, že byl jimi vyslán.

Procesní předpisy nás nutí hledat důkazy pro obnovu řízení, které by si daleko snáze mohl obstarat soud, kdyby povolil obnovu řízení na základě pouhých domněnek. Soud však požaduje důkazy, čili nutí nás, abychom suplovali činnost vyšetřujících orgánů. Naše možnosti ve srovnání s orgány činnými v trestním řízení jsou omezené.

Teprve obnovení řízení by přimělo orgány činné v trestním řízení, aby cestou mezinárodní právní pomoci zjistily názor rakouských zpravodajských služeb na okolnosti příchodu Rostislava Roztočila do Rakouska. Bez tohoto pátrání se zřejmě nepodaří věc objasnit.

Vidíme následující důvody pro povolení obnovy řízení:
1. Politické poměry v r.1985 nedovolily orgánům činným v trestním řízení a soudu prověřit domněnku, že obžaloba proti ods.Rostislavovi Roztočilovi byla výsledkem intriky čsl. tajných služeb, i když o ní věděly. Z trestního spisu je zřejmé, že jí vůbec nevěnovaly pozornost.
2. Ratifikací Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod se Česká republika zavázala umožnit občanům, kteří byli odsouzeni v nepřítomnosti jako uprchlí, aby se jim po návratu do vlasti dostalo spravedlivého soudu v jejich přítomnosti. Tento závazek má přednost před ustanovením trestního řádu, v kterém toto právo bylo zakotveno až v r.2002.
3. Dokazování z r.1985 má určité mezery, které zpochybňují správnost rozsudku.

Návrh na obnovu řízení podala sestra odsouzeného, německá občanka českého původu, zastoupená členem spolku Šalamoun jako obecným zmocněncem. Odsouzeného zastupuje obhájkyně, ustanovená soudem.

John Bok
předseda spolku Šalamoun

Praha 28.10. 2005

v z. Zdeněk Jemelík
na základě plné moci


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.