Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* Reakce na článek Pachová stopa - Darius Nosreti
  Vydáno dne 18. 01. 2006 (1557 přečtení)

Pachová stopa nemá a nemůže mít charakter přímého, kontinuálního ani statisticky přesvědčivého důkazu, jako může mít za splnění určitých podmínek např. stopa daktyloskopická. Pravděpodobnost shody či mylné shody zde totiž nelze exaktně číselně vyjádřit, resp. statistická hodnota takové pravděpodobnosti nedává dostatečnou jistotu. Zejména však by pachová stopa nikdy neměla být hlavním či jediným důkazem nebo významně přispět k odsouzení na dobu delší dvou let.

Následující příklad je jedním z množících se důkazů o nespolehlivosti některých složek České policie a soudnictví, o tom, že se opět vrátila doba, kdy policie se soudci dokáže komukoliv přišít bez relevantních a jednoznačných důkazů cokoliv a na základě toho jej společensky odrovnat či poslat do vězení Doba nové totality se přiblížila.

Darius Nosreti

PACHOVÁ STOPA
Martin Stín, Praha
Psáno jako 91.sloupek pro Politikon Media
martin.stin@seznam.cz


Věnováno Michaele K.

V pondělí 9.ledna se v jednací síni nejmenovaného soudu zhroutila mladá, drobná žena, matka obžalovaného. Její muž na tom nebyl o mnoho lépe. Zdálo se, že celé předcházející jednání směřuje k zprošťujícímu rozsudku. Když pak ke zděšení přítomné rodiny a veřejnosti soudce pronesl „vinen“, nebožačka kruté překvapení nezvládla. Na štěstí se z bezvědomí po chvíli vzpamatovala bez dalších viditelných následků. Nemuselo to tak dopadnout, podobná krize by mohla vyústit v infarkt myokardu. Slovo soudce může takto i zabít. Na to ovšem bohové v talárech nemyslí. Následky jejich špatných rozhodnutí nejen pro nespravedlivě odsouzeného, ale i jeho rodinu a přátele jim jsou nelidsky lhostejné. I kdyby jejich slovo skutečně způsobilo smrt, a později by se potvrdila nesprávnost rozsudku, nelze je volat k odpovědnosti. Pondělní drama vlastně začalo před mnoha lety. Tehdy byl mladý úspěšný podnikatel obviněn z účasti na loupežném přepadení prodejny notebooků ve stejném obvodu. Mladík putoval do vazby, odkud se po otřesných zážitcích vrátil ve velmi špatném psychickém stavu. Dodnes se léčí u psychiatra. Na základě chatrné obžaloby se dostal před soud. Účast na loupeži se nepodařilo prokázat, ale na základě důkazu pachovou stopou byl odsouzen za účast na prodeji odcizených notebooků. Soud „uvěřil“, že musel vědět, že levně prodávané zboží musí pocházet z trestné činnosti. Vyneslo mu to podmíněný trest. Skvělý advokát mu poradil, aby se proti rozsudku neodvolal. Znemožnil mu tak použít ke své očistě mimořádných opravných prostředků. Obhájce si nechal za své mizerné služby zaplatit několik set tisíc korun. Téměř souběžně byl mladý muž obviněn z účasti na vyloupení auta se škodou pod dva tisíce korun českých. K soudu byl přiveden z vazby v „medvědech“ a samozřejmě byl odsouzen. K odvolacímu řízení se nemohl dostavit, protože byl právě v cele předběžného zadržení. Odvolací soud potvrdil rozsudek a obraz nebezpečného recidivisty byl na světě.

Jeho trestní stíhání pro loupežné přepadení prodejny notebooků provází událost, která je v dějinách české justice ojedinělá: soud ztratil celý trestní spis. To by se stát nemělo, ale občas se taková věc přihodí. Neuvěřitelnost události spočívá ve způsobu zmizení: soud poslal celý spis poštou obžalovanému, a pak se domáhal jeho vrácení. Obžalovaný bydlí ve společné domácnosti s rodiči a sestrou. Je to spořádaná, důvěryhodná rodina. Nikdo z jejích členů spis neviděl.

Krátce po propuštění z vazby byl v r.2000 obviněn z dalšího loupežného přepadení téže prodejny notebooků. Měl se ho dopustit spolu s cizincem, který dle pozdějšího sdělení Cizinecké policie v té době již nepobýval na území ČR. Snad aby urychlil své usvědčení jako pachatele a vrátil se rychleji do vazby, šel loupit nemaskován a majitele mlátil do hlavy pistolí, až krev stříkala na všechny strany. Zmíněné jednání nejde dohromady s řadou lékařských záznamů o jeho idiosynkrasii na krev, z nichž nejstarší pochází z r.1992. Tehdy měl 12 let a nebyly s ním výchovné ani jiné potíže. Popsané jednání obžalovaného je v rozporu také se znaleckým posudkem jeho osobnosti: výslovně se v něm uvádí, že součástí osobnostních rysů nejsou sklony k agresivnímu jednání. Vyšetřování se opět neobešlo bez pobytu v cele předběžného zadržení, uvalení vazby tentokrát zabránil soud. Okolnost, že mezi propuštěním z vazby a novou loupeží ve stejné prodejně uplynulo jen pár týdnů, takže pachatel první loupeže – pokud by byl duševně zdráv - by měl dost důvodů se místu činu vyhnout, orgány činné v trestním řízení nezaujala.

Mladému muži zřejmě nestačily ke spokojenosti maléry, které ho dosud postihly,. Drze podal trestní oznámení na policistu, který ho měl šikanovat a vydírat. Vyneslo mu to odsouzení za trestný čin pomluvy. Jeho svědci byli shledáni nevěrohodnými, protože to byli jeho kamarádi. Jeho odpověď soudci, že sotva bude po Praze v autě vozit své nepřátele, byla považována za znevážení soudu. Naopak policistka, která byla přítomna inkasu pokuty bez pokutového bloku a svědčila ve prospěch obviněného policisty, byla samozřejmě důvěryhodná.

Vyšetřovací úkony druhého přepadení prodejny notebooků byly ukončeny v jarních měsících r. 2001. Pak se dlouho nic nedělo. PČR i státní zastupitelství bezstarostně čekali, zda se podaří druhého pachatele vypátrat za devatero řekami a devatero horami. Až na jaře 2005 podala státní zástupkyně obžalobu. Opřela ji o soustavu důkazů, které chybělo do dokonalosti tolik, že občanské sdružení Šalamoun podalo proti žalobkyni návrh na kárné řízení pro průtahy a neetické jednání spočívající v tom, že chatrně podloženou a zjevně pozdní obžalobou obtěžuje soud i strany řízení. Návrhu ovšem nebylo vyhověno, protože státní zástupci přece nikdy nechybují.

Základním důkazem obžaloby byla výpověď poškozeného. Ten trval na tom, že v obžalovaném muži poznává útočníka, který ho mlátil pažbou pistole do hlavy. Při tom ho nedokázal jednoznačně poznat při rekognici a popsal jej jako o hlavu vyššího, než skutečně je. Zmínil se také o východoslovanském přízvuku jeho mluvy, přičemž obžalovaný se nikdy ruštině ani jinému východoslovanskému jazyku neučil. Je zajímavé, že ve výpovědi o předešlém přepadení prodejny při usvědčování téhož obžalovaného poškozený dokonce tvrdil, že obžalovaný se svým společníkem mluvil rusky nebo podobným jazykem, což se našemu nešťastnému hrdinovi určitě nemohlo podařit.

Dále se uváděly výpovědi různých svědků, z nichž někteří byli v den loupeže mladší 15 let a dnes už si na nic nepamatují. Obsah jejich výpovědí byl rozporný, nelze podle nich pachatele identifikovat. Z nápadných kusů oblečení, které popsali, se při domovních prohlídkách nic nenašlo. Nebyly také nalezeny zbraně, jichž měli útočníci použít při prvém i druhém přepadení.

Na výpovědi svědků navazují výsledky rekognice, jež po věcné stránce jako celek vyzněly nejednoznačně, spíše ve prospěch obžalovaného. Zejména však byly procesně nepoužitelné, protože PČR při jejich provedení porušila pravidla, daná trestním řádem. Soud je později odmítl jako procesně nepoužitelné.

Výjimkou z výše uvedeného byla výpověď svědka, který pozoroval prchající lupiče z okna z poměrně malé vzdálenosti a pokusil se je pronásledovat. Shodou okolností jím provedená rekognice byla jediná, při které se PČR nedopustila pochybení, takže je procesně použitelná. Při ní jednoznačně vyloučil obžalovaného a ve všech výpovědích uváděl, že pachatele od vidění zná, vídal ho v nočních klubech. Ten měl být podobný na obžalovaného, ale měl být podstatně vyšší. PČR po této možné stopě nešla a soud celou výpověď nakonec odmítl, protože svědek byl trestně stíhán a jeden výslech byl proveden v době, kdy byl ve výkonu trestu. Soud proto považoval svědka za nevěrohodného a zneužil toho k odmítnutí důkazu ve prospěch obžalovaného, který se mu nehodil do mozaiky.

Je pozoruhodné, že ani orgány v přípravném řízení ani později soud si nespojili popisy pachatele, podávané poškozeným a výše zmíněným svědkem. Zdá se, že oba popisují téhož člověka, nikoli však obžalovaného.

Na místě nebyly nalezeny žádné daktyloskopické, trasologické ani biologické stopy, jež by potvrzovaly přítomnost obžalovaného na místě. Měly ale proti němu svědčit pachové stopy, nalezené na uchu tašky, jednom notebooku a čepici, vylovené z kaluže, usušené a následně prověřené psem. Už sama shoda pachů na usušené čepici a dalších předmětech je podezřelá. Podstatné ale je, že ve spisu chyběl protokol o sejmutí vzoru pachové stopy obžalovanému. Bez něho jsou totiž ostatní protokoly o pachových stopách bezcenné. Vzhledem k tomu, že PČR a státní zastupitelství měly na přípravu spisu k podání obžaloby téměř pět let, jde o nedbalost více než zarážející. Obžalovaný ovšem tvrdí, že si sice pamatuje na sejmutí pachové stopy v předešlém řízení, ale v tomto případě si je jist, že k němu nedošlo. Až po námitkách obhajoby vyzval soud státní zástupkyni, aby chybějící protokol dodala. Splnila a dodala cár papíru, který má nulovou vypovídací hodnotu: je to faximile, které není ověřeno podpisem obžalovaného. Ten trvá na tom, že se úkonu sejmutí pachové stopy nezúčastnil. Dokument tak působí naprosto nevěrohodně, až dojmem dodatečně vyhotoveného padělku. Za předpokladu, že platí zásada rovnosti stran před zákonem, nelze přijmout domněnku, že stanovisko policie, státní zástupkyně a soudce má větší váhu než absencí podpisu posílené tvrzení odsouzeného, že mu pachová stopa nebyla sejmuta. Přesto státní zástupkyně i soud uvěřili, že tento zmetek prokazuje vinu obžalovaného, nebo svou víru účelově předstírali. Dodejme, že Ústavní soud ČR se staví proti používání pachové stopy a připouští je pouze za přesně definovaných podmínek, a vždy jen jako doplněk ucelené soustavy dalších důkazů.

Soudní řízení se až do vynesení překvapujícího rozsudku vyvíjelo pro obžalovaného příznivě. Soud vyloučil rekognice jako procesně nepoužitelné. Svědci si po pěti letech nic nepamatovali. Poškozený vedl svou, ale setrval i na nesprávné výšce útočníka. Mimo to se nezmínil, že v mezidobí viděl obžalovaného na lavici obžalovaných v řízení o předchozím útoku na jeho prodejnu, což mu jistě usnadnilo jeho „poznání“ jako pachatele druhého přepadení. Tato okolnost dále snížila věrohodnost jeho výpovědi. Žádné nové důkazy v mezidobí téměř pěti let orgány činné v trestním řízení nenašly. Zbývala jen pachová stopa, která zřejmě nebyla doložena právoplatným způsobem. Očekával se proto osvobozující rozsudek.

Soud nečekaně uznal výpověď poškozeného za průkaznou. Vysvětlil, že rozporný výškový údaj o útočníkovi je představa, kterou poškozený reagoval na okolnost, že byl shora mlácen do hlavy pažbou pistole. Vznikl v něm pak dojem, že útočník musel být o hodně vyšší než on sám. Nesmyslnost závěru soudu vyplývá ze skutečnosti, že obžalovaný a poškozený se u soudu setkali tváří v tvář na malou vzdálenost a jejich výškový rozdíl činí přesně 3 cm. Lpění poškozeného na ztotožnění obžalovaného s pachatelem při současném uvádění nesprávného výškového údaje spíše svědčí o jeho „zaťatosti“ než o jeho věrohodnosti. Soud mimo to na základě vyhodnocení výpovědi prodavače přepadené prodejny usoudil, že poškozeného ve skutečnosti mlátil druhý útočník, který byl vysoký, zatímco odsouzený se věnoval prodavači. Nevysvětlil už, proč si tedy myslí, že odsouzený byl na místě činu, když prodavač jej jako pachatele nepoznal. Ostatně se ani nezamýšlel nad tím, jaké postavy byl podezřelý cizinec, původně stíhaný v nepřítomnosti společně s odsouzeným. Důkaz výpovědí poškozeného pak soud doplnil eskamotáží s protichůdnými údaji svědeckých výpovědí z r.2000 a zejména pachovou stopou. Nebýt dodatečně doručeného faximile protokolu o sejmutí pachové stopy, odsouzení by patrně nebylo možné.

Odsouzený vyrostl v přívětivém rodinném prostředí. V 19 letech již řídil prosperující malou firmu, která dosud pokračuje v činnosti. Byl možná příliš sebevědomý a naivní, proto s lehkou hlavou obvinil policistu, kterého patrně vydráždil k šikanování právě svou věku nepřiměřenou ekonomickou úspěšností. Dnes, v 25 letech, má naději, že bude mít na svém „osobním účtu“ již pět pravomocných rozsudků, půjde do vězení a firma, kterou buduje řadu let, zanikne. Justice vyrobila z nadějného mladíka zločince.

www.spoleksalamoun.com


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.