Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* NEZÁVISLOST SOUDCŮ A NEVYPOČITATELNOST JEJICH ROZHODNUTÍ
  Vydáno dne 09. 03. 2006 (1103 přečtení)

NEZÁVISLOST SOUDCŮ A NEVYPOČITATELNOST JEJICH ROZHODNUTÍ
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 9.3.2006 jako 99 .sloupek
martin.stin@seznam.cz

Věnováno Michaele K.

Nejen rozhodnutí, ale i různost stejných procesních úkonů, vykonávaných různými soudci, vzbuzují často údiv a nepochopení veřejnosti. Je skutečně obtížné pochopit, proč za ublížení na zdraví s následkem smrti malého dítěte jsou tři roky a za pobodání opilce v nejasné situaci nejdříve 10 let, pak 3 roky podmíněně, dále 7 let a nakonec po dvou letech přetahování obhajoby se soudy a po zásahu Ústavního soudu ČR aspoň těch pět let, aby měly soudcovské dušičky klidné spaní a pachatel aby si za každou cenu užil života za mřížemi. Stejně nepochopitelné je, proč v případě drobné dívky soudce trvá na neměnnosti svého rozhodnutí, nabízený důkaz pro obnovu procesu účelově vyloží tak, aby ji nemusel povolit a předešel tak přezkoumání svého postupu, kritizovaného Ústavním soudem ČR, zato skutečně nebezpečného zločince pustí z vazby a umožní mu únik před spravedlností.

Při bližším pohledu se překvapivě ukáže, že nejde jen o svévoli při hodnocení důkazů, ale také o nejednotný výklad často velmi volně vymezených procesních pravidel. Například jeden soudce zadrží několik měsíců trestní spis s dovoláním a nepošle jej Nejvyššímu soudu ČR, protože se nepodařilo doručit odsouzenému do vlastních rukou rozsudek odvolacího soudu. Ale jiný soudce v téže budově odmítne poslat znova rozsudek odvolacího soudu odsouzenému, který z nějakých důvodů nevyzvedl rozsudek včas z pošty a ta jej vrátila soudu. První soudce se drží zásady trestního řádu, podle které nelze doručit uložením na poště rozhodnutí, proti němuž lze uplatnit opravný prostředek, ten druhý moudře rozhodne, že dovolání není opravný prostředek, ale mimořádný opravný prostředek a s klidným svědomím znemožní odsouzenému domáhat se práva u vyšší instance. Že součástí práva na spravedlivý proces je zcela vyčerpávající projednání věci? Koho to zajímá? Stížnosti předsedovi soudu nebo ministerstvu spravedlnosti jsou zbytečné, protože soudci se mlčky přiznává právo na libovolný výklad procesních pravidel.

Je běžné, že orgány činné v trestním řízení odmítají záznamy o telekomunikačním provozu, které byly pořízeny jinak než se souhlasem soudu nebo na žádost odposlouchávaného. Ale známe případ, kdy odvolací soud otevřel při poradě před rozsudkem obálku s nelegálně získanými zvukovými záznamy, neseznámil s jejím obsahem obhajobu a použil je k posouzení spolehlivosti svědků. Svědky na tomto základě uznal za věrohodné a obžalovaného odsoudil. Za dva týdny pak měl soudit jednoho ze svědků, který se dopustil trestného činu proti odsouzenému. Svěděk tak měl patrně dokázat svou spolehlivost a nestrannost. Soudní jednání ale neproběhlo, protože obžalovaný se pro jistotu začal skrývat. Návrh na kárné řízení pro neetické jednání proti svérázně jednajícímu soudci byl odmítnut, stejně jako trestní oznámení pro zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Nejednotnost panuje i v názorech, za jakých okolností smí ministr uplatnit své výsostné právo podat stížnost pro porušení zákona. Užívání tohoto nástroje je solí v oku jak orgánům činným v trestním řízení, tak i některým úředníkům ministerstva. Vždy se vyskytovaly snahy ministrovo právo omezovat a jeho uplatnění vázat na souhlas jiných orgánů, popř. zavádět lhůty, jež použitelnost stížnosti podstatně omezovaly. Ty již byly na štěstí odstraněny. Zákon neříká nic o tom, z jakých zdrojů má ministr čerpat své poznatky, na jejichž podkladě podává stížnost. Podzákonným předpisem bylo ale zavedeno přezkumné řízení státního zastupitelství, čili lidově řečeno, zloděj hlídá zloděje: dozor vyššího státního zastupitelství celkem spolehlivě snižuje pravděpodobnost, že by postup nižšího státního zastupitelství a na něj navazující dokazování byly shledány vadnými. Ministr se nemusí výsledkem přezkumného řízení řídit. Ale uplatní-li u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona proti vůli státního zastupitelství, obvykle narazí na odpor státního zástupce, který zastupuje obžalobu při jednání před Nejvyšším soudem ČR. Ač to není zákonem ani podzákonným předpisem stanoveno, Nejvyšší soud ČR i NSZ automaticky požadují, aby ministr převzal stanovisko z přezkumného řízení státního zastupitelství, jež musí mít k přezkumu k disposici originál kompletního trestního spisu. Bez těchto omezení by byla stížnost pro porušení zákona velmi účinným nástrojem nápravy přehmatů trestního řízení, protože na rozdíl od dovolání a ústavní stížnosti umožňuje kritiku postupu obstarávání důkazů a jejich vyhodnocování – čili základu, na němž většinou stojí všechny další vady rozhodování soudu. Soudce, který se bojí výsledků přezkumu a nechce se spoléhat jen na tradičně nevlídný přístup státního zastupitelství k ministrově snaze o zpochybnění rozsudku, pod jakoukoli záminkou jednoduše nevydá spis k přezkumnému řízení. V podstatě tak zastaví ministra v rozletu. Pokud ministr přesto stížnost podá na základě jakýmkoli jiným způsobem získaných informací, Nejvyšší soud mu to přičte k tíži. Za nevydání spisu k přezkumu nelze trestat, a ani to nikdo nezkouší, protože soudce si důvod vždy vymyslí, i kdyby jej neměl.

Zvláštní právní problém vyvstal v trestním stíhání odsouzených, kteří měli krást a dále rozprodávat munici z vojenského skladu. Hlavní odsouzený se po právní moci rozsudku doznal, že pod nátlakem Vojenské policie ČR dva odsouzené křivě nařkl. Ti se cítili nevinní, proto se nepřiznali a soud je jako jediné z celé tlupy překupníků odměnil nepodmíněným trestem a trval na vykonání trestu, přestože již probíhá řízení k žádosti o obnovu procesu. Ministr spravedlnosti v této situaci podal stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku, a když ji Nejvyšší soud ČR zamítl, za nějaký čas podal proti témuž rozsudku druhou, napadající jiné vady dokazování. Současně odsouzeným povolil odklad výkonu trestu, aby se nestalo, že se o případném zprošťujícím rozsudku dovědí ve vězení. Předešel tak i nebezpečí, že by státní pokladna musela zaplatit nespravedlivě stíhaným nemalý peníz odškodného. Jeho právní názor byl takový, že zákon nestanoví lhůtu pro podání stížnosti pro porušení zákona a neomezuje počet stížností, které je přípustné podat, pokud to vyžaduje vývoj shromažďování záporných poznatků o vadném řízení. Ač pro to nelze najít oporu v trestním řádě, Nejvyšší soud ČR vyložil druhou stížnost pro porušení zákona jako stížnost proti jeho usnesení, která by ovšem skutečně byla nepřípustná. Prostě se setkaly dva rozdílné právní názory, z nichž ministrův je netradiční, ale umožňuje předejít možnosti uvěznění nevinných lidí, již by mohli být na základě ministrovy stížnosti osvobozeni , druhý názor je tradicionalistický. I kdyby měl ministr při výkladu procesních pravidel stokrát pravdu, je mu to k ničemu, protože procesní postavení soudu a státního zastupitelství je mnohem silnější než jeho.

Procedurální nejistoty se nevyhnuly ani autoritě nejvyšší, Ústavnímu soudu ČR, a to v případě souběhu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a ústavní stížnosti. Může se stát, že Nejvyšší soud ČR odmítne dovolání a odsouzený podá ústavní stížnost. V některých případech Ústavní soud ČR přezkoumá výrok o odmítnutí dovolání, shledá jej důvodným, a ústavní stížnost pak odmítne jako celek s tím, že během marného řízení u Nejvyššího soudu ČR vypršela 60denní lhůta pro napadení rozsudků obecných soudů. Jindy ve stejné situaci Ústavní soud ČR stížnost projedná a rozhodne o ní,neboť pochopí řízení u Nejvyššího soudu ČR jako poslední dosažitelný nápravný prostředek. Proti možným překvapením všeho druhu se uplatňuje současné podání dovolání a ústavní stížnosti, přičemž stěžovatel obvykle požádá Ústavní soud ČR, aby se ústavní stížností zatím nezabýval. To je velmi chytré řešení: ústavní stížnost je v každém případě podána včas, ať skončí projednání dovolání jakkoli. Ale rozhodně to není univerzální všelék. Nejméně jeden ze senátů Ústavního soudu ČR považuje takto podanou ústavní stížnost ze předčasně podanou neoprávněným stěžovatelem a odmítne ji. Z překvapení prostě nelze vyjít.

Procedurální předpisy, jež usměrňují průběh projednání dovolání, ústavní stížnosti a stížnosti pro porušení zákona, nepochybně vyžadují revizi, nebo aspoň sjednocení výkladu pravidel o jejich používání.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.