Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* BOŽÍ MLÝNY
  Vydáno dne 02. 04. 2006 (1551 přečtení)

BOŽÍ MLÝNY
Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun
Vyšlo na Fragmentech 2.4.2006
zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com

Věnováno Michaele K.

Spravedlnost je slepá a v rukou našich orgánů činných v trestním řízení často i kulhavá. Přivádí k zoufalství oběti trestné činnosti, jejíž pachatelé jsou z neznámých důvodů nedotknutelní. Trestní oznámení proti nim jsou odkládána, dostanou-li se do vazby, soudce je „nedopatřením“ propustí, dostanou-li se před soud, zprostí je viny. Ale častěji dopadají její selhání na osoby, které se z nejrůznějších příčin dostaly do jejího soukolí, aniž by se dopustily trestné činnosti. Někdy stačí náhodná shoda okolností, z které si orgány vykonstruují virtuální obraz skutkového děje. Dosadí do něj zdánlivě logicky navzájem se doplňující nepřímé důkazy, potlačí důkazy ve prospěch podezřelého , jež se do mozaiky nehodí, a na takovém základě pošlou nevinného člověka za mříže. Domoci se pak nápravy přes formální překážky strnulých procesních pravidel, prolomit kruhovou obranu vzájemně se kryjících státních zástupců a soudců, hájících stabilitu soudního rozhodnutí, je nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Přesto lid obecný věří, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, a často se brání bezpráví až do posledního dechu. Někdy se pak skutečně stane, že dojde k zázraku a zlo je napraveno…

V článcích „Jak se soudí v Příbrami“ jsem vyprávěl příběh dvou mužů, podezřelých z nevinnosti, které se soudkyně Jana Jurečková rozhodla držet dále ve vězení, ač věděla, že přibližně půl roku nebude moci pokračovat v dokazování, na jehož konci hypoteticky může být osvobozující rozsudek. Osobní svoboda jedince pro ni zjevně nemá větší hodnotu než hadr, kterým si leští střevíčky. O tom, že odsouzení jsou možná ve vězení její vinou bezdůvodně a o trýzni jejich rodin zřejmě vůbec nepřemýšlela. V tomto případě ale boží mlýny přece jen melou. Do věci se vložil prezident republiky, který v úterý 28.března oběma přerušil výkon trestu až do rozhodnutí o jejich žádostech o milost, takže si je jejich manželky mohly večer odvézt z věznice. Tisková zpráva vyšla až 29.března v poledne.

Prezidentův krok je šlechetný a nesmírně moudrý. Pan prezident zabránil škodě, která by vězněním odsouzených vznikla, kdyby se v dalším řízení prokázala jejich nevina. To byl základní cíl jeho jednání. Neposuzoval otázku viny a přiměřenosti trestu, neudělil milost, takže nezasáhl do výlučné pravomoci soudu a nenarušil jeho nezávislost, neodňal souzené jejich zákonnému soudci. Nezpronevěřil se neprozřetelně danému a bohužel svědomitě dodržovanému slibu, že bude milostí udělovat jako šafránu. Také si nesvázal ruce: předpokládám, že milost nakonec neudělí, protože v dalším řízení bude vyčerpávajícím způsobem posouzena vina obou mužů. Důvod k udělení milosti nebude, ať již budou zproštěni viny či znova odsouzeni.

Prezidentův zásah je průlomový. Jeho právo postupovat tímto způsobem je jasně dáno zákonem, ale patrně je dosud ani jeden z polistopadových prezidentů nepoužil. Obdobné situace, jaká vznikla postupem soudkyně Jany Jurečkové ve věci výše zmíněných odsouzených, jsou poměrně časté. Žadatelé o milost o tomto právu prezidenta ne vždy vědí, a proto nežádají. Ale hlavně prezident nemůže řešit sériově se vyskytující případy lehkomyslného přístupu soudců k osobní svobodě obžalovaných. Je na čase, aby se jejich opakování čelilo systémovým opatřením. Tím by byla změna zákona o soudech a soudcích a zákona o státních zastupitelstvích, která by zbavila soudce a státní zástupce protiústavní ochrany před možným vyvozováním odpovědnosti za úmyslné či nedbalostní poškozování stran řízení. Pokud kdokoli z nás zbaví spoluobčana osobní svobody, bude čelit trestnímu stíhání, které může vynést až dvanáct let vězení. Pokud státní zástupci a soudci drží za mřížemi nevinného člověka celé měsíce, až na nepatrné výjimky nejsou ani kárně stíháni. Tento stav je třeba změnit. Pokud by soudkyně Jana Jurečková věděla, že za zbytečné věznění pánů Černého a Dunaje-Jurči jí hrozí ozdravný pobyt ve Světlé n.Sázavou (tamní ženská věznice vznikla ze školy v přírodě), určitě by je nenechala půl roku čekat ve vězení na návrat svědků ze zahraničí. Příprava příslušných změn zákona je věcí ministra spravedlnosti, který sám opakovaně narazil hlavou na zeď soudcovské solidarity při pokusech o kárné stíhání jednotlivých výstřelků soudců, takže by pro toto řešení měl mít pochopení. Situaci by mohla zlepšit i nejvyšší státní zástupkyně zrušením nebo přepsáním protiústavního čl.16 v Pokynu obecné povahy č.12 z 19.prosince 2003, vydaném odvolanou Marií Benešovou, který prakticky , díky svévolnému výkladu provádějícími orgány, znemožňuje trestní stíhání státních zástupců a soudců za zneužívání pravomoci veřejného činitele.

V této souvislosti chápu prezidentovu nechuť používat právo milosti k nápravě justičních přehmatů. Na druhé straně, selže-li stát v ochraně individuálních práv občanů a není-li k disposici jiný nástroj záchrany než milost prezidenta, neměl by zůstávat nevyužitý.

Boží mlýny o sobě daly v těchto dnech vědět i v jiném případě, pojednávaném na Fragmentech. Středeční noviny uvádějí, že soudce Petr Braun, který kritizuje uložení nepodmíněného trestu Adéle Rajdlové, ale při tom z formálních důvodů a z nechuti vystavit své prvoinstanční řízení zvědavým očím veřejnosti jí nepovolil obnovu procesu a s ní spojený odklad nástupu trestu, sám čelí kárnému řízení a trestnímu oznámení Krajského státního zastupitelství Praha. Údajně ztížil orgánům činným v trestním řízení práci tím, že propustil z vazby obžalovaného, pro kterého dle mínění státní zástupkyně byla vazební cela tím správným působištěm.

V této souvislosti je na místě doplnit obraz čtenářů o průběhu řízení o povolení obnovy procesu Adély Rajdlové a doplnit tak i jejich představu o objektivitě soudce. Odsouzená podala návrh na obnovu procesu již 1.6.2004 spolu s návrhem na vyloučení soudce Brauna pro podjatost (kvůli jeho vystoupení v TV Nova). Konání osudového řízení 2.3.2006 si vynutila postupem podle §174a zákona o soudech a soudcích, který umožňuje straně řízení, jež se domnívá, že v její věci došlo k průtahům, stanovit soudu lhůtu, v které musí nařídit jednání. V tomto případě paní Rajdlová požadovala, aby jednání bylo nařízeno nejpozději do 15.3.2006. Její postup soudce nesmírně pobouřil. Věnoval její drzosti značnou pozornost v úvodním výkladu, zdůrazňuje námahu, kterou měl s jejím „vydýcháním“ (slyšte na www.spoleksalamoun.com). Cítil se ukřivděn, protože řízení o povolení obnovy prý nemohl dříve zahájit kvůli nedostupnosti spisu.

V tomto případě pan soudce strany řízení a přítomnou veřejnost mystifikoval. Skutečnost je taková, že na jaře 2005 se mu spis vrátil od Nejvyššího soudu ČR. Pan soudce ovšem nenařídil jednání k návrhu na povolení obnovy procesu, ale poslal odsouzené příkaz k nástupu trestu. Občanské sdružení Šalamoun na něj proto podalo stížnost s podnětem k zahájení kárného řízení pro průtahy. Stejně jako v případě trestního oznámení KSZ, tak i tentokrát vedení soudu a též personální odbor ministerstva se soudce zastaly. Mezitím vstoupil do hry Ústavní soud CR, který se přihlásil o spis, a soudce na nástupu trestu netrval. Řízení u Ústavního soudu ČR bylo pro odsouzenou úspěšné.

Spojením obou věcí - trestního oznámení KSZ Praha a průběhu řízení o obnovu procesu Adély Rajdlové – vzniká zvláštní obraz soudce Petra Brauna. V časovém rozpětí několika týdnů při naprosto nezměněné důkazní situaci vydal dva naprosto odlišné rozsudky (10 let „natvrdo“ a tři roky podmíněně), zkritizoval oba nepodmíněné tresty, uložené Adéle Rajdlové soudkyní Maternovou ( k slyšení na www.spoleksalamoun.com), ale svévolným hodnocením nabídnutého důkazu odmítl možnost napravit její barbarskou krutost v obnoveném řízení. Přestože si byl vědom nemravnosti rozsudku nad Adélou Rajdlovou, trval na jejím uvěznění, ale v jiném případě mařil činnost orgánů činných v trestním řízení Středočeského kraje tím, že pustil na svobodu z vazby svého bývalého nadřízeného.Táži se, jak lze nepochybovat o správnosti vyhodnocení nejasné důkazní situace soudcem, jehož úsudek je takto rozkolísaný. A táži se dále, proč není důkazem, hodným prověření soudem, veřejné vystoupení Erika Smatany před miliony diváků TV Nova, v němž se pochlubil zájmem o pohlavní styk s paní Adélou, ačkoli před soudem, kde mu za to hrozil trest, jej kategoricky popřel.

Adéla Rajdlová se nachází v obdobné mezní situaci jako propuštění odsouzení. Je pravděpodobné, že se časem domůže zprošťujícího rozsudku. Ale kus života, zmařený před tím pobytem ve vězení, jí už nikdo nevrátí.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.