Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* UPOZORNĚNÍ NA ZNEVÁŽENÍ AUTORITY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR VRCHNÍM SOUDEM V PRAZE
  Vydáno dne 06. 04. 2006 (1054 přečtení)

UPOZORNĚNÍ NA ZNEVÁŽENÍ AUTORITY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR VRCHNÍM SOUDEM V PRAZE

Ústavní soud ČR II.ÚS 460/04
Joštova 8
612 00 Brno

Praha 6.4.2006

Považujeme Ústavní soud ČR za nejvyšší právní autoritu země. Příčí se nám snahy některých soudců obecných soudů vnímat podřízenost názorům Ústavního soudu ČR jako omezování jejich soudcovské nezávislosti. Proto nás pobuřuje způsob, jakým se senát JUDr.Jaroslavy Maternové Vrchního soudu v Praze vyrovnal na veřejném zasedání dne 24.1.2006 pod sp.zn. 7 To 149/2005 s výše uvedeným ústavním nálezem.


Soud se vůbec nenamáhal s objasněním příčin nepochopitelného chování obžalované Adély Rajdlové. Dokazování, které by je umožnilo, nebo naopak potvrdilo naši domněnku, že nedošlo k jednání dle obžaloby, nahradil spekulacemi o věcech, které s událostmi z noci 2.7.2002 nesouvisejí.

Náš náhled na tuto trestní věc je ovlivněn tím, že známe dokonale mentalitu odsouzené, s kterou pracujeme dva roky. Naše zkušenost je dokonalejší než povrchní názor znalců ( jejichž znalecké posudky při tom svědčí odsouzené a byly proti ní soudem zneužity účelovým vytržením jediného záporného tvrzení) a je shodná s názorem ošetřujícího psychiatra, MUDr.Ivana Davida, ředitele prestižní Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Představa, že dívenka povahových vlastností Adély Rajdlové bez příčiny v průběhu poklidné zábavy napadne nožem společníka, je tak nesmyslná, že jí může věřit jen člověk s hodně pokřiveným myšlením, zvlášť když neexistuje žádný důkaz, že se to skutečně takto stalo (výpověď Erika Smatany, souběžně stíhaného pro pokus o znásilnění, je výpověď osoby podjaté, bojící se trestu, tedy zcela bezcenná). Proti přesvědčení soudu stojí i životní praxe: Adéla Rajdlová se nedopustila žádného násilného činu nikdy před 2.7.2002 a nikdy později. Případný útok na Erika Smatanu by byl zcela mimořádným odchýlením od normy jejího obvyklého chování. Mohl by být akutním projevem duševní nemoci, ale ta nebyla zjištěna. Mohl by být výsledkem kombinované intoxikace alkoholem a nějaké psychotropní látky. Ta by se projevila v chování odsouzené již v baru a není žádný důkaz, který by takovou eventualitu navozoval. Svědci u ní žádné příznaky neobvyklého chování nepozorovali (zato zaznamenali nápadné příznaky opilosti poškozeného, který měl ostatně v krvi 1,8 promile alkoholu a tuto okolnost VS zcela zanedbal). A konečně mohl být vyprovokován velmi intenzivním ohrožením odsouzené jejím partnerem. Shodně se znalcem soudíme, že při jeho opilosti je obtěžování partnerky dobře představitelné. Srovnáváme trest odnětí svobody v trvání pěti let, uložený 24.1.2006 odsouzené za čtyři roky po činu, během nichž neprojevila žádné tendence k nezákonnému jednání, s třemi lety za smrt pětileté Terezky Čermákové a považujeme jej za barbarsky krutý, i kdybychom uvěřili nesmyslu o Adéle Rajdlové jako bezdůvodně „vraždícím monstru.“ Dodáváme, že nejsme jedinými kritiky rozsudků senátu JUDr. Jaroslavy Maternové. Je známo vystoupení prvoinstančního soudce případu, JUDr. Petra Brauna, v pořadu TV Nova (záznam je nyní součástí spisu), v němž uložení nepodmíněného sedmiletého trestu kritizoval. Obdobným způsobem zkritizoval při jednání o povolení obnovy procesu dne 2.3.2006 také pětiletý trest z 24.1.2006 (lze slyšet na našich internetových stránkách www.spoleksalamoun.comv rubrice „audio“)

Náš vlastní názor shrnujeme tak, že Adéla Rajdlová jednala v situaci nutné obrany, je nevinná a stala se obětí justičního přehmatu.

Pokud se týče merita naší stížnosti proti soudcům senátu JUDr. Jaroslavy Maternové, vycházíme z úvahy, že soudce, který s úmyslem uškodit straně řízení povýší svou nezávislost nad zákon a další normativní akty ( k nimž patří také nálezy Ústavního soudu ČR),jí zneužívá, jedná tedy v rozporu s dobrými mravy, pokud se přímo nedopouští trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. V tomto konkrétním případě vidíme nemravné jednání v tom, že senát JUDr. Jaroslavy Maternové nerespektoval nález Ústavního soudu ČR, popř. jeho respektování pouze předstíral.

Ústavní soud ČR vytkl vrchnímu soudu, že se nevyrovnal s neobjasněností příčin nepochopitelného jednání obžalované; dodáváme, že bez znalosti příčiny nelze ani posuzovat úmyslnost a dokonce nelze tvrdit, že se věc stala předpokládaným způsobem. S touto výhradou se senát JUDr. Jaroslavy Maternové vyrovnal pouze zdánlivě. Neprovedl žádná nová skutková zjištění, jež by umožnila jednání obžalované pochopit a snažil se je vyložit spekulativně, z jejích osobnostních rysů. Tato snaha je sama o sobě protismyslná, protože v obrazu osobnosti Adély Rajdlové nebyly znalci nalezeny žádné prvky, které by ji pro násilné jednání disponovaly. Ze zjištění, která senát na podporu své téze učinil, bezprostřední vztah k incidentu z 2.7.2002 má pouze tvrzení, že obžalovaná byla ve stavu lehké intoxikace alkoholem. Toto tvrzení nemá oporu v dokazování: žádný svědek nezaznamenal vnější příznaky podnapilosti Adély Rajdlové, svědky i jí samou udávaná konzumace piva nebyla tak velká, aby se alkohol při tanci průběžně neodbourával. Senát současně zamlčel okolnost, že naopak Erik Smatana jevil vnější příznaky opilosti a měl v krvi 1,8 promile alkoholu. Znalec usoudil, že toto by mohla být okolnost, která by ho přivedla k agresivnímu chování k obžalované. Pro ilustraci Smatanova stavu připomínáme, že bezprostředně po útoku si uvědomil jen ránu na krku, ránu na břiše objevil na toaletě klubu, kam z místa incidentu ještě došel, ale o smrtelně nebezpečném zásahu do krajiny srdeční se dověděl až v nemocnici od lékařů, když se probral z narkózy. Ostatní zjištění, jimiž senát účelově manipuloval, nemají k události z 2.7.2002 přímý vztah a jednání obžalované neobjasňují. Např. není jasné, jak její chování v konkrétním okamžiku ovlivnila překonaná nákaza kapavkou, kterou odsouzenou nakazil manžel (původ nákazy soud neuvedl, aby neoslabil dehonestující působení této jinak nadbytečné informace). Rovněž informace o dvou incidentech, které se odehrály o několik měsíců dříve, při nichž byla obžalovaná podnapilá, ji neusvědčují z alkoholismu, ani neobjasňují její chování při incidentu s Erikem Smatanou. Okolnost, že při rozvodovém řízení o dva roky později obžalovaná neudávala násilí ze strany manžela jako důvod k rozvodu, vůbec neznamená, že nebyla násilí vystavena. Stává se dosti často, že se partneři dohodnou, že při rozvodu „nebudou před soudem prát špinavé prádlo“. Ostatně násilné jednání manžela je doloženo údaji ve spisu. Když už chtěl senát hledat vysvětlení jednání obžalované v řízení, ke kterému došlo o dva roky později, měl se také vyrovnat se sebevražedným pokusem z 10.6.2004, o němž její ošetřující psychiatr tvrdí, že byl vážně míněný a ohrozil ji na životě. Dva sebevražedné pokusy v rozpětí dvou let – byť ten první byl méně závažný – signalizují nezpůsobilost zvládat zátěžovou situaci; v každém případě to je polehčující okolnost.

Senát ve snaze maximálně pošpinit obžalovanou, aby obhájil stabilitu dřívějšího rozhodování, propásl skvělou příležitost napravit chybu, kterou je zatíženo objasňování od samého počátku: nevyhodnotil nepoměr fyzických disposic obou účastníků incidentu. Kdyby tak učinil, vynikla by ještě více nesmyslnost představy mírumilovné Adély Rajdlové, útočící v okamžitém pominutí smyslů a zcela bezdůvodně na fyzicky podstatně zdatnějšího opilce.

Namítáme dále, že objasnění příčin jednání obžalované z jejích osobnostních vlastností je věcí znalců z oborů psychologie a psychiatrie, nikoli právníků. Když už se chtěl senát pustit touto cestou, pochybil tím, že nevyslechl jako svědka ošetřujícího psychiatra, MUDr. Ivana Davida,CSc, ředitele Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, popř. nepřenechal posouzení věci znalci.

Osobnostní rysy Adély Rajdlové maximálně objasňují, proč nepomyslela na nebezpečí, když s opilým Erikem Smatanou opustila prostory klubu. Její jednání bylo nepochybně lehkomyslné. Lehkomyslnost ale není trestným činem.

Přes simulovanou snahu o objasnění příčin domnělého trestného jednání Adély Rajdlové nejasnosti přetrvávají. Změnou právní kvalifikace na tr.č. ublížení na zdraví senát JUDr.Jaroslavy Maternové vytčenou vadu skutkové věty nezhojil, protože se i dále jedná o úmyslný trestný čin, jehož subjektivní stránku nelze objasnit bez znalosti příčin jednání.

Pokud obecné soudy nakládají s ústavními nálezy výše popsaným způsobem, je zbytečné, aby se Ústavní soud ČR zabýval rozhodováním o ústavních stížnostech. Domníváme se, že zlehčování autority Ústavního soudu ČR předstíraným vyrovnáním s obsahem jeho nálezu, je nemravné a protiprávní a vybízíme Ústavní soud ČR, aby se ohradil proti zlehčování své autority senátem JUDr. Jaroslavy Maternové.

S úctou

John Bok
předseda spolku Šalamoun


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.