Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ADÉLA RAJDLOVÁ -NEKONČÍCÍ JUSTIČNÍ PŘEHMATY
  Vydáno dne 26. 04. 2007 (4397 přečtení)

ADÉLA RAJDLOVÁ – SOUDNÍ PŘEHMATY NA POKRAČOVÁNÍ
Vyšlo 25.4.2007 na Fragmentech
Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun
zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com

Čtenáři Fragmentů měli od r. 2004 možnost seznamovat se opakovaně s příběhem Adély Rajdlové alias Adélky Vražednice. Proto jej jen stručně připomenu. Jde o tragedii mladé ženy, která v r. 2002 jako devatenáctiletá pobodala náhodného partnera, s kterým si v noci vyšla do parku, a dostala se kvůli tomu před soud. Podle výpovědi napadeného přešla z poklidného rozhovoru nečekaně, bez zjevné příčiny, do útoku nožem. Mladík měl v krvi 1,7 promile alkoholu. Bezprostředně si uvědomil ránu na krku, na toaletě blízkého baru zjistil další na břiše, o třetí, která zasáhla srdeční stěnu, se dověděl až v nemocnici, když se po operaci probral z narkózy. Adéla vypráví věc jinak: s mladíkem sice vyšla v noci do parku dobrovolně, ale byla zaskočena, když si bez průtahů spustil kalhoty a pokusil se ji přimět k souloži. Chtěla mu utéci, ale strhl ji za vlasy na zem a držením za lýtko jí bránil v úniku. V zoufalství použila nůž. Když ji pustil, dále se o něj nestarala a z místa činu utekla. Nezjišťovala, do jaké míry byla její obrana účinná. U události nebyli žádní svědci. Tvrzení stojí proti tvrzení. Oba účastníci pak vypovídali před soudem v dvojím postavení: byli souzeni oba, proto byli každý jak obžalovaným, tak svědkem-poškozeným. Oba museli mít zájem na tom, aby výpovědí nesnížili účinnost své obhajoby. Pobodaný mladík v řízení kategoricky popřel zájem o pohlavní styk s Adélou.

První rozsudek senátu Petra Brauna z Městského soudu v Praze nad Adélou zněl na 10 let za pokus o vraždu, další na 3 roky podmíněně za těžké ublížení na zdraví, následně v odvolacím řízení senát Jaroslavy Maternové jí v r. 2004 uložil 7 let za pokus o vraždu. Souběžně byl stíhán také pobodaný mladík za pokus o znásilnění. Senát Vítězslava Rašíka Obvodního soudu pro Prahu 4 jej dvakrát shledal vinným a odsoudil ho k vyhoštění z ČR, ale v odvolacím řízení ho senát Evy Burianové Městského soudu v Praze zprostil viny. Rozsudek Jaroslavy Maternové z r. 2004 zrušil v r. 2005 Ústavní soud ČR a s ním také usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto dovolání odsouzené. Zdálo se, že Adéla má vyhráno, ale její radost byla předčasná. Při novém projednání 24. ledna 2006 opět senátem Jaroslavy Maternové byl Adéle pouze snížen trest na 5 let a zmírněna kvalifikace na těžké ublížení na zdraví. 10. března 2006 nešťastnice nastoupila trest, který si odpykává ve Věznici Světlá n.Sázavou na „přiléhavé“ adrese Na Rozkoši 900.

K podivnostem kauzy se přiřadilo řízení o povolení obnovy procesu. Odsouzená podala návrh na ně již 1. června 2004. Za důvod k obnově považovala vystoupení poškozeného v reportáži TV Nova „Na ostří nože“. Tam potvrdil erotický zájem o ni a předvedl, jak na „vražedkyni“ lehal. Navodil tak podezření, že před soudem lhal. Ve stejné reportáži se rozhovořil také soudce Petr Braun, odpovědný za dva výše zmíněné rozsudky svého senátu. Vyjádřil se, že s rozsudkem Jaroslavy Maternové nesouhlasí. Označil jej za nepřiměřeně přísný, zejména odmítl uložení nepodmíněného trestu.

O povolení obnovy procesu rozhoduje podle trestního řádu stejný nalézací soud a většinou i stejný senát, který ve věci jednal v původním řízení. Tak tomu je i v tomto případě. Soudce Petr Braun se k projednání návrhu vůbec neměl. Dal přednost odeslání spisu k opravným řízením u Vrchního a Nejvyššího soudu ČR. Když se mu spis na jaře 2005 vrátil, opět řízení nezahájil, zato poslal odsouzené příkaz k nástupu trestu. Tehdy ale ještě uvěznění unikla. Spolek Šalamoun podal na soudce stížnost kvůli průtahům řízení o povolení obnovy procesu a právě v té době si Ústavní soud ČR vyžádal spis. Soudce Petr Braun odeslal spis k Ústavnímu soudu, na nástupu trestu netrval a spolek Šalamoun nevymáhal jeho potrestání. Když Adéla 24. ledna 2006 zjistila, že jí ani ústavní nález nepomůže, opřela se o ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích a vyzvala soud, aby bez dalších průtahů zahájil řízení o povolení obnovy procesu. Hlavní líčení proběhlo 2. března 2006. Jeho neoficielní zvukový záznam je k disposici na www.spoleksalamoun.com. Předseda senátu Petr Braun zopakoval kritiku nepodmíněného trestu, uloženého Jaroslavou Maternovou, kterou dříve vyslovil v televizní reportáži. Výslovně jej označil za nesmyslný a neplnící výchovnou funkci. V rozporu s tímto hodnotícím stanoviskem ale odmítl provést zjištění skutkového stavu dle návrhu obhajoby a obnovu procesu nepovolil. Naznačil, že nejvhodnější cestou k nápravě nespravedlivého rozsudku by byla milost prezidenta republiky. Ministr Pavel Němec pak jeho rozhodnutí napadl u Nejvyššího soudu ČR stížností pro porušení zákona ve prospěch odsouzené. Senát Danuše Novotné Nejvyššího soudu ČR projednal stížnost na veřejném zasedání dne 19. října 2006 a rozsudkem nařídil opakování jednání o povolení obnovy. Zabýval se jen procesními důvody neplatnosti usnesení senátu Petra Brauna z 2. března 2006, a ty stojí za pozornost. Návrh na povolení obnovy procesu lze totiž vést jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu. V době, kdy Adéla podala návrh na povolení obnovy, platil pravomocný rozsudek Jaroslavy Maternové z r.2004. Ten byl ale v r.2005 zrušen Ústavním soudem ČR, takže zanikla základní procesní podmínka pro vedení řízení o povolení obnovy procesu. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR měl senát Petra Brauna na změněnou situaci reagovat, což neučinil. Dalšími námitkami pana ministra se pak již Nejvyšší soud ČR nezdržoval : procesní závadnost postupu senátu Petra Brauna byla sama o sobě dostačující pro nařízení opakování jednání. Stav věci při projednávání návrhu na povolení obnovy procesu 2.března 2006 charakterizoval Nejvyšší soud ČR takto: „Důsledkem zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2004, sp.zn. 7 To 174/2003, byla neexistence základní podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v ustanovení § 278 odst.1 tr.ř., a bylo povinností Městského soudu v Praze na tuto změněnou situaci reagovat.“ Nejvyšší soud pak vyjádřil názor na budoucnost řízení: „… není pochyb o tom, že obviněná bude moci znovu uplatnit všechny argumenty, které dle jejího názoru odůvodňují návrh na povolení obnovy řízení, a procesní soud se jimi bude muset zabývat a s nimi se vypořádat“. Nakonec Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že nedokonalost dokazování, provedeného Městským soudem v Praze, mu nedovolila přímo rozhodnout ve věci, když provedení vlastního dokazování senátem Nejvyššího soudu ČR by bylo zřejmě nadměrně náročné: „Nejvyšší soud…sám ve věci nerozhodl, neboť mu v tom bránilo ustanovení §271 odst.1 tr.ř. v situaci, kdy konstatoval existenci nedostatečně provedených skutkových zjištění.“

Adéla Rajdlová po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR požádala 2.listopadu 2006 Městský soud v Praze o přerušení výkonu trestu. Soud nereagoval a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl úmysl v brzké době opakovat řízení o povolení obnovy procesu. Proto 8. ledna 2007 požádal spolek Šalamoun předsedu Městského soudu v Praze, aby zamezil dalšímu protahování řízení. K novému projednání návrhu na povolení obnovy procesu pak došlo 25. ledna 2007. Proběhla dvě řízení v průběhu jednoho veřejného zasedání soudu. V prvním řízení se předseda senátu JUDr. Petr Braun vypořádal s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR tak, že zamítl návrh na povolení obnovy řízení z 1. června 2004 kvůli neexistenci pravomocného rozhodnutí. Po přestávce pak zahájil nové řízení na základě „návrhu obžalované z 8. ledna 2007, podaného prostřednictvím spolku Šalamoun.“ V průběhu jednání zopakoval kritiku rozsudků soudkyně Maternové, opět odmítl provést obhajobou navrhované zjištění skutkového stavu a návrh na povolení obnovy procesu znova zamítl. Opět moudře pohovořil o milosti prezidenta republiky jako o nejvhodnějším nástroji nápravy křivdy. Obhájce podal na místě stížnost. Senát Jaroslavy Maternové pak při jejím projednávání zjistil, že onen „návrh obžalované z 8. ledna 2007“, na který se soudce Petr Braun odvolával, není nic jiného než výše zmíněný dopis spolku Šalamoun. Trestní řád ale nepřiznává zájmovým sdružením občanů právo navrhovat povolení obnovy procesu a ostatně ani obsah a formulace dopisu Šalamouna nepodporují způsob jeho použití soudcem Braunem. Senát Jaroslavy Maternové proto správně rozhodl, že soudce Petr Braun neměl veřejné jednání nařídit a jeho usnesení zrušil bez dalších opatření. Řízení o povolení obnovy procesu Adély Rajdlové se tak vrátilo do stavu k 1. červnu 2004. Mladá žena má slušnou naději, že po dvacátých třetích také dvacáté čtvrté narozeniny stráví ve vězení. Nadějí na spásu je její druhá ústavní stížnost, podaná v září 2006. Na její projednání bude jistě čekat ještě několik měsíců, a čekání za mřížemi ubíhá hodně pomalu. Zejména to je zmařený kus života, který nespravedlivě odsouzené nikdo nevrátí.

Vina má být odsouzenému nezpochybnitelně prokázána. V tomto případě soud svévolně uvěřil fantasmagorické výpovědi poškozeného, který ji sám zpochybnil chlubivým vystoupením v pořadu TV Nova. Ve spravedlivost rozsudků soudkyně Maternové nevěří nejen odsouzená, její rodina, spolek Šalamoun, ošetřující psychiatr, ale ani soudce Petr Braun, který štvanici na Adélku Vražednici zahájil přijetím právní kvalifikace pokusu o vraždu a uložením desetiletého trestu. Jednání soudce, který na jedné straně kritizuje uložení nepodmíněného trestu, ale vědomě odmítá otevřít cestu k nápravě nespravedlivého procesu zamítnutím povolení jeho obnovy, je mi zcela nepochopitelné. Zákon soudci ukládá, aby soudil ve shodě se svým svědomím. Zde je ale rozpor mezi svědomím soudce a jeho kroky dobře viditelný. Stejně tak mě překvapuje, že v jednom poměrně jednoduchém řízení došlo dvakrát po sobě k tak vážným procesním pochybením, že vyšší soud musel zrušit rozhodnutí senátu Petra Brauna a v případě prvního řízení o povolení obnovy také senátu Jaroslavy Maternové. Ale vlastně se není čemu divit, protože soubor rozsudků a usnesení všech čtyř zúčastněných senátů v obou souběžných řízeních ve věci, vedených proti Adéle a pobodanému mladíkovi, lze bez nadsázky označit za „souzení ode zdi ke zdi“. Rozumně si vedl pouze nalézací soud v trestním řízení proti pobodanému mladíkovi: vědom si důkazní nouze, uznal ho sice vinným, ale odsoudil jej pouze k vyhoštění z republiky. Díky neodvolatelnosti soudců autoři pochybných rozsudků budou soudit dále až do 70 let. Není důvod očekávat, že si v dalších procesech povedou lépe.

Adéla Rajdlová si ovšem vedla lehkomyslně, když se vydala v noci do parku s neznámým opilcem. Navodila tak situaci, v které se musela bránit. Protože čelila fyzicky zdatnějšímu soupeři a měla u sebe náhodou nůž, použila jej a ohrozila útočníka na zdraví a na životě. Ve svém celku její jednání nevyvolává sympatie, ale na druhé straně neodůvodňuje uložení nepodmíněného trestu. Troufnu si dokonce tvrdit, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Lehkomyslnost není trestná, je jen hloupá. A ženě, která nechce být po vůli násilníkovi, nelze upřít právo na obranu jakýmkoli prostředkem. Následky jdou pak vždy na účet útočníka.

Jsem optimista a věřím, že odsouzená se časem dočká v nejhorším případě přeměny trestu na podmíněný. Cesta k zprošťujícímu rozsudku nebo k uložení podmíněného trestu bude ovšem ještě dlouhá. Právě proto mi připadá její pokračující věznění jako nesmyslná krutost, protože se jím nadbytečně prohlubuje spáchaná křivda. Je v moci procesního soudu, aby při zahájení jednání o povolení obnovy řízení rozhodl o přerušení výkonu trestu. Stejnou možnost má senát Ústavního soudu ČR. Zatím ale žádný z nich si neuvědomil bolestnou cenu času, stráveného ve vězení nespravedlivě odsouzenou.

Osud Adély Rajdlové se nedotkl ani prezidenta republiky, jenž obdržel a zamítl řadu opakovaných žádostí o milost od její rodiny, spolku Šalamoun i ode mne jako soukromé osoby. Chápu pana prezidenta, že nechce udělením úplné milosti vyjádřit kritický postoj k počínání pražských obecných soudů. Ale v jeho moci je i přeměna nepodmíněného trestu na podmíněný a také přerušení výkonu trestu. Použití kteréhokoli ze zmíněných nástrojů by bylo humánním opatřením, jímž by prezident nezasáhl do nezávislosti soudů: konečného rozhodnutí o vině by se nedotkl. Vyšel by ovšem vstříc nejen Adéle Rajdlové, ale také soudci Petru Braunovi, který dal dvakrát veřejně najevo, že by se mu líbilo, kdyby pan prezident vyhrabal z popela za něj tento horký brambor.

Odsouzená se na úspěch dalších žádostí o milost nespoléhá, zápas nevzdala a 16. dubna 2007 podala nový návrh na povolení obnovy procesu, spojený s žádostí o přerušení výkonu trestu. Nicméně dobročinnosti se meze nekladou…


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.