Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ZPRÁVA SPOLKU ŠALAMOUN VEŘEJNOSTI
  Vydáno dne 19. 05. 2007 (2409 přečtení)

CO PŘEDCHÁZELO PROPUŠTĚNÍ ROSTISLAVA ROZTOČILA Z VAZBY

Rostislav Roztočil přicestoval do České republiky, aby se před soudem domohl obnovy procesu, zakončeného rozsudkem z r.1985. Po příletu byl zatčen. Krajský soud v Praze – senát JUDr. Oldřišky Rysové – dne 19.12.2006 povolil obnovu procesu, ale současně na něj uvalil útěkovou vazbu.

Dne 7.3.2007 podal obž. Rostislav Roztočil prostřednictvím obhájkyně JUDr. Boženy Hokeové žádost o propuštění z vazby. Jeho žádost podpořili nabídkou společenské záruky jeho přítel Václav Procházka a občanské sdružení Šalamoun. Senát JUDr. Oldřišky Rysové žádost zamítl a nabídnuté společenské záruky odmítl. Obžalovaný a oba ručitelé podali na místě stížnosti proti usnesení.

Stížnost občanského sdružení Šalamoun obsahovala apriorní námitku podjatosti proti JUDr. Jaroslavě Maternové, předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze, která měla o stížnosti rozhodnout. Důvodem námitky byla skutečnost, že JUDr. Jaroslava Maternová byla členkou senátu Nejvyššího soudu ČSSR, který v r.1985 svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze nad Rostislavem Roztočilem.

Senát JUDr. Jaroslavy Maternové rozhodl usnesením z 29.3.2007, že paní předsedkyně není vyloučena. Proti tomu podal spolek Šalamoun dne 13.4.2007 stížnost k Nejvyššímu soudu ČR.

Dne 26.4.2007 Nejvyšší soud ČR – senát místopředsedy NS JUDr. Pavla Kučery – vyhověl stížnosti spolku Šalamoun a vyloučil JUDr. Jaroslavu Maternovou z řízení.

Vrchní soud v Praze pak v novém složení senátu propustil dne 18.5.2007 Rostislava Roztočila z vazby. Složení senátu ani odůvodnění usnesení zatím neznáme.

Níže uvádíme dokumentaci.

Spolek Šalamoun


Krajský soud v Praze
nám. Kinských 5
150 75 Praha 5

Nabídka společenské záruky za obž. Rostislava Roztočila
V Praze dne 5.3.2007

Nabízíme společenskou záruku za obž. Rostislava Roztočila a požadujeme, aby byl souzen na svobodě. Ručíme za to, že obžalovaný se bude dostavovat k soudu, nebude se vyhýbat ani jiným úkonům trestního řízení, a pokorně nastoupí trest, bude-li znova pravomocně odsouzen. V případě, že bychom zachytili poznatky o tom, že se chystá k jinému chování, upozorníme soud a podnítíme nové uvalení vazby. V případě, že by odjel do Německa a tam se skrýval, využijeme vlastních kontaktů s německými orgány činnými v trestním řízení a znalosti rodinných poměrů obžalovaného k urychlení jeho vypátrání.

Soudu jsou dostatečně známy důvody, proč se angažujeme ve prospěch obžalovaného, shrneme je jen stručně:

1. rozsudek z r. 1985 není doložen nezpochybnitelnými důkazy
2. soud se musí vyrovnat s podezřením, že rozsudek nad obžalovaným je výsledkem intrik čsl. tajných služeb; podle výsledků našeho pátrání jde o důvodnou domněnku
3. zatčením obžalovaného v r.2000 a jeho uvězněním bez možnosti obhajoby v podmínkách spravedlivého soudního procesu byly porušeny mezinárodněprávní závazky ČR a krácena základní práva obžalovaného podle Úmluvy a Listiny
4. na rozdíl od soudu máme velmi podrobné informace o chování obžalovaného před útěkem z komunistického Československa, o jeho způsobu života v emigraci a známe ho z osobního styku při návštěvách ve věznici; vylučujeme, že by se tento spíše nesmělý člověk dopustil tak brutální vraždy
5. zrušením rozsudku a povolením obnovy procesu se obžalovaný znova dostal do postavení, v němž má právo na uplatnění presumpce neviny; vzhledem k tomu, že očekáváme zprošťující rozsudek, jeho držení ve vazbě považujeme za porušení presumpce neviny a prohlubování bezpráví, kterého se ČR dopustila na obžalovaném jeho uvězněním v r. 2000; další svévolné věznění považujeme za tr. č. podle § 232 tr.z.
6. tím, že se dostavil k soudu na předvolání dobrovolně, obžalovaný podal nezpochybnitelný důkaz, že si přeje být souzen a očištěn nezávislým českým soudem; projevil naivní a ničím neopodstatněnou důvěru k české justici jako k justici právního státu. To platí bez ohledu na skutečnost, že Vrchní zemský soud ve Stuttgartu rozhodl o vydání obžalovaného české spravedlnosti: kdyby se chtěl vyhnout soudu, měl obžalovaný dost času na to, aby unikl do třetí země, která by ho nevydala. Postoje obžalovaného jsou konzistentní: již při prvním telefonickém kontaktu těsně po útěku z vězení oznámil, že v případě povolení obnovy procesu se dostaví dobrovolně před český soud, aby se před ním obhájil, a bude riskovat nové dočasné uvěznění. Tato prohlášení později několikrát opakoval a skutečně se podle nich chová. Dokazuje tím, že je myslí vážně.

Neskrýváme, že útěk obžalovaného z vězení v době, kdy již bylo nařízeno veřejné jednání soudu v rámci námi vyvolaného řízení o povolení obnovy, jsme vnímali jako zbytečné maření našeho úsilí. Následkem toho došlo k narušení důvěry mezi námi a obžalovaným. Jeho dobrovolným návratem do ČR byla ale důvěra obnovena. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že obžalovaný neuprchne, nebude se skrývat, ale bude ze své strany činit vše, aby soudní jednání probíhalo bez dalšího narušování.

Zavazujeme se, že po dobu projednávání této věci budeme v průběžném styku s obžalovaným, budeme kontrolovat, kde se zdržuje a jaké má záměry. Styk budeme udržovat dle okolností osobně nebo pomocí technických komunikačních prostředků v intervalech 1-2 dnů. V okamžiku, kdy bychom s ním ztratili kontakt, uvědomíme soud a zahájíme vlastní pátrání.

Za udržování kontaktu s obžalovaným bude odpovědný Ing. Zdeněk Jemelík, jehož generálie a kontaktní údaje jsou soudu známy. V případě, že by z jakýchkoli důvodů nemohl odpovídající činnost vykonávat, přejde povinnost na předsedu spolku Šalamoun, p. Johna Boka.

Naše občanské sdružení je řádně registrováno u Ministerstva vnitra ČR (viz hlavička tohoto podání), jeho jediným statutárním zástupcem je předseda p.John Bok (kontaktní údaje na spodní straně listu) a je způsobilé nabízet společenskou záruku za podmínek, stanovených trestním řádem.

S pozdravem a úctou

John Bok
předseda spolku Šalamoun

============================================================================================

Stížnost k Vrchnímu soudu v Praze proti usnesení zdejšího soudu ze dne 7.3.2007 sp.zn.2T 80/2006
V Praze dne 16.3.2007

Podáváme cestou zdejšího soudu stížnost k Vrchnímu soudu v Praze proti výše zmíněnému usnesení senátu předsedkyně JUDr.Oldřišky Rysové, doručenému 14.3.2007, jímž byla zamítnuta žádost obž. Rostislava Roztočila o propuštění z vazby, odmítnuty záruky naše a p.Václava Procházky za další chování obžalovaného a také byl odmítnut písemný slib obžalovaného, který měl nahradit vazbu.

Pokud v dalším textu zmiňujeme poznatky z veřejného jednání z 5.-7.3.2007, činíme tak s výhradou, že se musíme spolehnout jen na vlastní poznámky a paměť, protože nedbalostí soudu byl dosud vydán protokol jen z poloviny jednání. Zdržení vydání protokolů považujeme za obstrukci soudu. Při jednání se nepořizuje zvukový záznam a předsedkyně senátu protokol diktuje. Nebyl žádný důvod, proč jej nemohla předat obhájkyni ihned po skončení jednání dne 7.3.2007 (jednání skončilo asi v 15 hod.) Pro případ námitky, že na protokol stejně nemáme nárok, vysvětlujeme, že pro prevenci případného nesprávného pochopení výroků svědků je možnost použití protokolu nenahraditelná.Dále k této věci uvádíme, že náš aktivista Ing. Zdeněk Jemelík je vybaven plnou mocí obžalovaného dle §65 odst.(1) k nahlížení do spisu a mimo to obžalovaný zprostil obhájkyni mlčenlivosti vůči němu a p.Johnovi Bokovi, takže protokol bychom nějakou cestou získali, pokud by byl vydán.

Z odůvodnění usnesení je zřejmé, že odmítnutí naší záruky je dáno její nepotřebností, způsobenou zamítnutím žádosti obžalovaného o propuštění z vazby. Stížnost proto vedeme proti úvahám soudu, jež stav nepotřebnosti navodily.

Namítáme především, že usnesení vydala soudkyně, která by se při respektování dobrých mravů už dávno sama vyloučila pro podjatost. Citujeme ustanovení §30 odst.(1)tr.ř.: „ Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce …, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká… nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.“ Obžalovaný je emigrant, u něhož máme doloženy vyhraněné protikomunistické postoje a účast na šíření exilové literatury. Je podezření, že proces proti němu měl politické pozadí, což dokazují informace o jeho vydávacím řízení z dobového rakouského tisku, a nově také některé zmínky ve výpovědích svědků, slyšených ve dnech 5.-7.3.2007. Naproti tomu JUDr. Oldřiška Rysová byla jmenována soudkyní v r. 1980, tedy v roce Roztočilovy emigrace. V té době se soudcem mohl stát pouze právník, jenž prokázal přiměřenou „politickou vyspělost“ a oddanost protiprávnímu kolaborantskému režimu. Soudci byli vedeni k tomu, aby na emigranty pohlíželi jako na nepřátele státu, zločince, popř. třídní nepřátele a nedovolené opuštění republiky bylo trestným činem, za který byl ostatně obžalovaný v nepřítomnosti rovněž odsouzen. Profesní minulost paní soudkyně tak zakládá podezření, že na obžalovaného bude pohlížet pod zorným úhlem komunistické indoktrinace. Podezření není liché: pí. předsedkyně se k obnově Roztočilova procesu stavěla od počátku liknavě a opakovaně dala najevo nechuť zabývat se politickým podtextem procesu. Jeví se to i ve způsobu, jakým se vyjádřila o argumentech návrhu na povolení obnovy procesu, který jsme vypracovali sestře obžalovaného: podle jejího mínění žádný z nich nebyl důvodem pro obnovu procesu. Ve skutečnosti se ale sama podřídila prvnímu argumentu, jímž byla výtka porušení základních práv a svobod obžalovaného jeho uvězněním po zatčení na hranicích v r.2000 bez nového soudního řízení. Tento argument byl jednou z vydávacích podmínek Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu. Druhým argumentem byla změna politických poměrů v r.1989, která dovoluje, aby se soud vyrovnal s indiciemi o politickém pozadí procesu z let 1982-5, na které upozornil dobový rakouský tisk. Trváme na tom, že tímto argumentem se soud bude muset zabývat, protože námi získané informace a také některé dílčí poznatky ze svědeckých výpovědí z 5.-7.3.2007 naznačují, že sdělení rakouského tisku měla aspoň zčásti racionální opodstatnění. Nelze je beze všeho opomenout, jak by paní předsedkyně ráda učinila. Podjatost se projevuje i ve snaze nepřijímat nepohodlné informace. Např. na dvou soudních jednáních se paní soudkyně snažila nevzít na vědomí sdělení obhájkyně, že je v soudní síni přítomen p.Václav Procházka, který spolu s námi nabídl záruku za obžalovaného. Nepravdivé tvrzení o jeho nepřítomnosti dokonce 19.12.2006 použila jako jeden z podpůrných argumentů pro uvalení vazby. Projevem podjatosti je i nesprávná protokolace. Např. ve výpovědi Vlastimila Jareše je vynechána zmínka o tom, že byl při výsleších bit. Při výpovědi svědka Oty Pelanta „nepochopila“ rozdíl mezi pojmy „policejní operativa“ a „vyšetřovatel“ a zapsala zmatečně pasáž, v které svědek popisoval frekvenci styků s policejními orgány během vazby. Její „body-speach“ prozradil, že si je zmatečnosti takto zmrzačeného svědectví vědoma. Jeví se nám dále, že paní soudkyně klade manipulativní otázky s jediným cílem:potvrzení objektivity výpovědí před orgány protiprávního režimu. K „perlám“ vedení řízení patřilo hysterické ječení na svědka, jenž se nedokázal vyrovnat s odpovědí dle jejích představ a v zaujetí zápasem se slovy jí skočil do řeči, nebo marný pokus o výslech zjevně duševně nemocného a výpovědi nezpůsobilého svědka, jenž hraničil s jeho psychickým týráním.

Dosud jsme nebyli v procesním postavení, v němž bychom mohli při tomto řízení uplatnit námitku podjatosti předsedkyně senátu. V minulosti jsme ale na ni podali několik návrhů na kárné řízení, v nichž jsme upozornili na nevhodnost její účasti na tomto procesu. Ostatně podle ustanovení §31 odst.(1) soud rozhodne o námitce podjatosti i bez návrhu.

Apriorně upozorňujeme, že z obdobných důvodů uplatňujeme námitku podjatosti proti soudkyni Vrchního soudu v Praze JUDr.Jaroslavě Maternové, která byla politicky tak „vyspělá“, že směla soudit na Nejvyšším soudu ČSSR a byla členkou senátu, jenž v r.1985 odsoudil Rostislava Roztočila k výjimečnému trestu. V tomto případě navíc uplatňujeme námitku podle ustanovení §30 odst.(3) tr.ř.: „Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce …, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.“ Právě dovětek „a naopak“ dokazuje, že účast pí.soudkyně JUDr. Jaroslavy Maternové na rozhodování Nejvyššího soudu ČSSR je překážkou její účasti na rozhodování vrchního soudu. Je to ostatně logické.

Namítáme dále, že zrušením rozsudku z r.1985 se obžalovaný dostal do postavení, v němž je chráněn presumpcí neviny a jakékoli omezování jeho osobní svobody je přípustné jen za výjimečných okolností. Ty podle našeho názoru nenastaly, naopak jednání obžalovaného od jeho útěku v listopadu 2005 až do návratu 18.12.2006 je konzistentní a směřuje k dosažení práva v podmínkách spravedlivého procesu. Vyjádření, že uprchl z vězení, aby se domohl obnovy procesu, a dostaví se k obnovenému řízení i za cenu nového uvěznění, sdělil po útěku p. Jemelíkovi telefonicky hned po dosažení německého území a znova je tlumočil v živém vysílání Rádia Regina (nahrávku můžeme dodat) v létě r.2006. Obžalovaný se po dobu více než roku od tohoto stanoviska neodchýlil slovem ani jednáním.

Tvrzení paní předsedkyně, že obžalovaný se během pětiletého věznění nepokusil o obnovu procesu, je pouze důkazem její neinformovanosti. Skutečnost je jiná. Obžalovaný není znalý práva a není způsobilý hájit své zájmy bez pomoci zvenčí. Po zatčení na hranici byl dodán do Vazební věznice Pankrác, kde se dožadoval, aby mu byl přidělen obhájce, ale Vězeňská služba mu nevyhověla. Nicméně 9.11.2000 se z vězení sám obrátil se stížností na Ústavní soud ČR, který přirozeně jím podanou stížnost odmítl. 11.1.2001 podal obžalovaný první žádost o milost, jichž pak následovalo ještě několik. Brzy po uvěznění se začala o jeho věci sestra, německá občanka Stanislava Rupp, která najala advokáty. Ti činili různé úkony, ale žádného z nich nenapadlo ohrozit svou profesionální pověst tím, že by se pustil do podniku předem ztraceného, za jaký se považuje pokus o povolení obnovy procesu. Tuto „šílenost“ jsme si dovolili až my jako laici, kteří profesní pověst ztratit nemohou. Prvním právním zástupcem obžalovaného byl JUDr.Luboš Kratochvíl, AK 01394, Praha 1, který neúspěšně podal ústavní stížnosti z 9.1.2001. Po něm nastoupil doc. JUDr. Vladimír Malý, CSc, jenž údajně zemřel za podivných okolností dříve, než stačil něco podstatného vykonat. V době, kdy jsme se začali věcí Rostislava Roztočila zabývat, končilo zastupování JUDr. Františka Gebauera, AK 00140, Praha 2. Tato kancelář podala podnět ke stížnosti pro porušení zákona a ústavní stížnost, samozřejmě neúspěšně. Advokáti navštěvovali obžalovaného ve Valdicích. Návrhy, které podávali, byly zjevně odmítány bez přezkumu trestního spisu. Např. Ústavní soud ČR odmítl ústavní stížnost, podanou AK JUDr. Františka Gebauera, jako zjevně nedůvodnou, protože lhůta vypršela v r.1985. Obdobně odpovědělo ministerstvo spravedlnosti jednovětým sdělením tehdejšího ředitele odboru JUDr. Jiřího Brože. Proto po úkonech advokátů nejsou ve spisu žádné stopy. Ostatně žádný právní předpis neukládá občanovi, který se cítí nespravedlivě odsouzen, jaké úkony má činit k nápravě, popř. aby vůbec o nápravu svého osudu usiloval. Úvahy soudkyně JUDr. Oldřišky Rysové o domnělé nečinnosti obžalovaného jsou proto z hlediska posuzování nezbytnosti uvalení útěkové vazby zcela nadbytečné.

Opakovaně vyslovená námitka, že obžalovaný během věznění nepostupoval v souladu se zákonem při vyjádření svého názoru na trestní řízení, je nesmyslná. Především se ho během pěti let protiprávního věznění žádný orgán na jeho názor neptal. Nebyl mu doručen rozsudek, se spisem se seznámil až v přítomnosti obhájkyně v Praze. Mimo to je každý omezen ve schopnosti vyjádřit se k právní otázce svými znalostmi a vyjadřovacími schopnostmi, jež obžalovanému zřejmě nedovolily vést si lépe. A po větší část doby jeho protiprávního věznění se o jeho věci starali advokáti. Soud by se měl spíše zamyslet nad tím, že pětiletým vězněním obžalovaného porušil mezinárodněprávní závazky ČR a napříště se k němu chovat s pokorou a korektně.

Nesprávně je proti obžalovanému uplatněna námitka, že uprchl z vězení po nařízení veřejného zasedání. S tímto jeho činem se v žádném případě neztotožňujeme, vnímáme jej jako maření našeho úsilí. Nicméně omlouváme jej jako zkratové jednání člověka, vědomého své neviny, vězněného protiprávně. Bereme v úvahu, že od spoluvězňů se mohl dovědět o obecné beznadějnosti návrhů na povolení obnovy procesu. Dodáváme, že přístup JUDr. Oldřišky Rysové od samého podání návrhu na povolení obnovy nedával naději na úspěch, čehož si obžalovaný byl jistě vědom. Bohužel musíme připustit, že úvaha obžalovaného, že si jinak než útěkem obnovu nevynutí, byla s největší pravděpodobností správná.

Není pravda, že Rostislav Roztočil byl v Německu zadržen až na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu. Ve skutečnosti se přihlásil u státního zástupce Zemského vrchního státního zastupitelství ve Stuttgartu ihned po příjezdu z Rakouska. Čekal pak pokojně u sestry, až si jej německá policie přijde vyzvednout. Z vydávací vazby byl později propuštěn, našel si zaměstnání a do České republiky k soudu odcestoval po zralé úvaze jako svobodný člověk, s vědomím, že zde bude zatčen.

Zcela nemístná je úvaha JUDr. Oldřišky Rysové, že uvalení vazby je nutné také kvůli tomu, že obžalovanému hrozí vysoký trest. Paní soudkyně nepřípustně předjímá výsledek soudního řízení, které sotva začalo, a v němž se během třídenního dokazování estébácká konstrukce obžaloby úspěšně hroutí. Prozrazuje tak svou předpojatost. Jejímu výroku rozumíme tak, že hodlá obžalovaného odsoudit za každou cenu; odpovídá tomu ostatně způsob kladení otázek svědkům a protokolace a její popudlivé chování. Na tomto místě si dovolíme prohlásit, že jak my, tak obžalovaný jsme vyrovnáni s vysokou mírou pravděpodobnosti, že podjaté obecné soudy obž. Rostislava Roztočila znova odsoudí a spravedlnosti se mu dostane až cestou mimořádných opravných prostředků.

Nesmyslnost útěkové vazby je dána i tím, že obžalovaný nemá kam utéci. Zázemí má pouze v ČR a Německu, kde se nemá kam skrýt. Má 60 let a na zahájení života v třetí zemi, která by ho nevydala, nemá finanční prostředky.

Soud by měl ctít presumpci neviny a připustit možnost, že obžalovaný bude časem zproštěn obžaloby. Bylo by v tom případě dost na tom, že strávil ve vězení protiprávně pět let. Zvyšování rozsahu porušování jeho základních práv a svobod dalším vězněním má za těchto okolností povahu tr.č. podle § 232 tr.z. a je vysoce nemravné.

Proto navrhujeme, aby Vrchní soud v Praze vydal toto usnesení: „1. Usnesení Krajského soudu v Praze ze 7.3.2007 sp.zn. 2T 80/2006 se ruší a obžalovaný se z vazby propouští na svobodu.
2. Soud přijímá společenské záruky občanského sdružení Šalamoun-Spolek na podporu nezávislé justice v ČR a p.Václava Procházky, bytem Hajany čp.15, Blatná.
3. Soud přijímá písemný slib Rostislava Roztočila, nahrazující vazbu.

Ponecháváme na úvaze soudu, zda uloží obžalovanému, aby po dobu soudního řízení neopouštěl Českou republiku. Nepovažujeme to ale za nezbytné.

S pozdravem

John Bok
předseda spolku Šalamoun

================================================================================================

Nejvyšší soud ČR
cestou
Vrchního soudu v Praze
nám. Hrdinů 1300
140 00 Praha 4

Stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 29.3.2007 sp.zn. 7 To 330/2007, doručenému 12.4.2007
V Praze dne 13.4.2007

Dne 16.3.2007 jsme napadli stížností k Vrchnímu soudu v Praze usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žádost obž. Rostislava Roztočila o propuštění z vazby, odmítnuty záruky naše a p.Václava Procházky za další chování obžalovaného a také byl odmítnut písemný slib obžalovaného, který měl nahradit vazbu. Ve stížnosti jsme vyslovili námitku podjatosti proti předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze, JUDr. Jaroslavě Maternové, protože byla členkou senátu Nejvyššího soudu ČSSR, který v r.1985 soudil v nepřítomnosti jako uprchlého Rostislava Roztočila, tehdy politického azylanta v Rakousku, a odsoudil ho k výjimečnému trestu.

Senát JUDr. Jaroslavy Maternové rozhodl o naší stížnosti dne 29.3.2007 pod sp.zn. 7 To 330/2007 tak, že paní předsedkyně není vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci obž. Rostislava Roztočila, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 2 T 80/2006. S tímto rozhodnutím nejsme spokojeni a navrhujeme proto, aby Nejvyšší soud ČR vydal toto rozhodnutí:

„JUDr. Jaroslava Maternová, předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze, je z důvodů dle §30 odst. (1) vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci obž. Rostislava Roztočila, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 2 T 80/2006.“

ODŮVODNĚNÍ :

Podle § 30 odst. (1) je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce …u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká…nemůže nestranně rozhodovat. Senát JUDr. Jaroslavy Maternové odmítá její vyloučení, protože prý soudce může být vyloučen jen z důvodů, které jsou v §30 tr.ř. taxativně vyjmenovány. Chce-li tím vrchní soud říci, že důvodem k vyloučení pro podjatost jsou pouze okolnosti, uvedené v §30 odst. (2) a (3) – když ve výchozím odst.(1) žádné takové okolnosti vyjmenované nejsou - namítáme, že se jedná o rigidně pozitivistický výklad zákona, který odporuje smyslu ustanovení §30 odst.(1). Klíčový význam má v §30 první věta odst. (1). Zákonodárce nemohl přece v dalších odstavcích vyjmenovat všechny možné situace, jež by mohly zakládat podezření na podjatost soudce. Odkazujeme se na názor Ústavního soudu v ČR, s nímž je myšlení senátu JUDr. Jaroslavy Maternové v příkrém rozporu. Citujeme např. z ústavního nálezu I. ÚS 50/2003: „ Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad …Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy.“ Ve světle citovaného ústavního nálezu je třeba připustit, že důvodem vyloučení pro podjatost mohou být i okolnosti, které se nevyskytují tak často, aby zákonodárce považoval za nutné je taxativně vyjmenovat.

V tomto konkrétním případě je třeba vycházet z poznatku, že podle dobového rakouského tisku z doby Roztočilova extradičního řízení a některých dalších informací existuje důvodné podezření, že Roztočilovo odsouzení je výsledkem intrik tajných služeb komunistického Československa (viz naše „Stanovisko…“, zaslané Krajskému soudu v Praze). Protože tajné služby a orgány činné v trestním řízení protiprávního režimu těsně spolupracovaly, je třeba vyloučit z řízení každého soudce, jenž by mohl mít vazby, které by mohly být důvodem jeho případného zájmu o utajení pozadí procesu. Tento důvod nepochybně platí dvojnásobně v případě soudkyně, která nese spoluodpovědnost za rozsudek, jenž byl možná vyhlášen nezákonně, navíc soudem, jenž s ohledem na platnost zákona č.198/1993 Sb. nelze považovat za zákonný soud, rovnocenný našim současným. Napadá-li nás senát obviněním z dogmatičnosti, namítáme, že nejde o dogmatičnost, ale praktickou aplikaci ducha zákona č.198/1993 Sb. Pokud se senát pozastavuje nad tím, že by z tohoto řízení měli zřejmě podle nás být vyloučeni všichni soudci, kteří soudili před r.1989, ukazuje tím jen ideologickou závislost na předlistopadovém režimu: je nemravné, chce-li totalitní soudce soudit exulanta.

Ostatně nepodjatý soudce by nemohl schválit rozhodnutí o uvalení vazby na člověka, jehož základní práva a svobody byly již pět let kráceny vězněním bez řádného rozsudku (neboť z hlediska našich mezinárodněprávních závazků a ústavních práv rozsudek nad uprchlíkem ztrácí po jeho návratu charakter nezpochybnitelného zákonného rozhodnutí). Připusťme, že bude Rostislav Roztočil zproštěn obžaloby: v takovém případě je uvalení vazby zmnožením zločinu, který orgány činné v trestním řízení spáchaly jeho uvězněním v r. 2000. Nepodjatý soudce by si všiml, že Rostislav Roztočil přicestoval do ČR jako svobodný člověk, před příjezdem do ČR žil nejméně půl roku na svobodě, našel si zaměstnání a vedl i jinak normální život. Pak dobrovolně stanul před soudem, aby se očistil. Jeho zájmem je účast na řízení, nikoli útěk. Od útěku z vězení stále tvrdil, že si přeje spravedlivý soud, a podle toho jednal. Kdyby se chtěl soudu vyhnout, mohl z Německa uniknout do jiné země, která by ho nevydala.

V dalším odkazujeme na obsah naší stížnosti.

Trváme tedy na vyloučení soudkyně JUDr. Jaroslavy Maternové z důvodů dle §30 odst. (1), nenavrhujeme ale znova vyloučení dle §30 odst.(3), protože jsme přijali poučení o rozdílnosti tehdejší a současné struktury soustavy obecných soudů.

S pozdravem a úctou

John Bok
předseda spolku Šalamoun


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Spolek Salamoun )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.