Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* O SVÉVOLI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDCŮ
  Vydáno dne 01. 06. 2007 (1081 přečtení)

POŽEHNÁNA BUDIŽ DRZOST
Martin Stín, Praha
Vyšlo na Politikonu 24.5.2007 jako 161.sloupek
martin.stin@seznam.cz

Zhoubné důsledky do krajnosti přehnané ochrany policistů, státních zástupců a soudců před vyvozováním odpovědnosti za profesní selhání, přehmaty či úmyslné nezákonné jednání popsala řada autorů. I v mých pravidelných politikonských „sloupcích“ se toto téma nejednou vyskytlo. Není to nic platné. Politickým „elitám“ nevadí špatná ochrana občanů před kriminalitou, doprovázená hrůznými přehmaty v trestním řízení, jež dohromady vytvářejí obraz úrovně práce orgánů činných v trestním řízení. Proto tyto záporné jevy dlouhodobě ignorují a nečiní nic k nápravě. V praxi pozná podivně fungující svět strážců zákonnosti jen nepatrná část voličů, takže jejich případné nespokojenosti jako motivu k odebrání voličských preferencí se politici neobávají.

Proto se stále setkáváme s oběťmi neprofesionality nebo i úmyslného zneužívání pravomoci příslušníků orgánů činných v trestním řízení. V nejlepším případě jsou obviněni nevinní lidé, jsou obtěžováni vyšetřováním, aby pak jejich stíhání bylo pro nedostatek důkazů zastaveno státním zástupcem, nebo aby dospělo k zprošťujícímu rozsudku. Několik měsíců nebo i let trestního stíhání je i v případě výše uvedeného příznivého výsledku zátěží pro psychiku vyšetřovaného a jeho rodiny. Způsobené trápení se nakonec ukáže jako nesmyslné, ale nepříjemné zážitky obětí justičního bezpráví jsou nevratné. Hůře jsou na tom ti, jejichž vyšetřování je vedeno vazebně. Po dobu držení ve vazbě se rozbíjejí jejich soukromé, pracovní, obchodní vztahy, vznikají jim finanční ztráty, nezřídka utrpí jejich zdravotní stav. Nejsou-li za vyšetřovanou trestnou činnost odsouzeni, za způsobené příkoří se jim nikdo neomluví, o nevelkou zákonnou finanční náhradu se obvykle musí soudit. Hanbou tohoto státu pak jsou rozsudky nad nevinnými lidmi, odsouzenými díky někdy zcela neuvěřitelným pochybením příslušných orgánů. Patrně jich není mnoho, ale dochází k nim.

Není obvyklé, že by se příčiny výše uvedených zlořádů v jednotlivých konkrétních případech zkoumaly. O tom, že by jejich původci byli voláni k odpovědnosti, není řeči. Není divu, že za těchto okolností příslušníci orgánů činných v trestním řízení bez výčitek svědomí používají nečistých postupů k obhajobě své pravdy. Nejde jim o spravedlnost, ale o důkaz neomezené moci nad jejich oběťmi.

Pro názornost popíši nepřístojnosti, jimiž orgány činné v trestním řízení v N. ničí již sedm let život Davida Loupežníka, slušně vychovaného mladého muže, jenž se jim bůhvíproč znelíbil.

V r. 1999 byl obviněn z účasti na loupežném přepadení jakési prodejny. Strávil pět měsíců ve vyšetřovací vazbě. Z vazební věznice si přinesl nevratné poškození zdraví. Dnes je v částečném invalidním důchodu. Během přípravného řízení nebyly získány důkazy o jeho přítomnosti na místě činu. Přesto státní zástupce podal obžalobu. Soud nemohl přehlédnout nedostatek důkazů. Obžalovaného za loupež neodsoudil. Tím se ovšem vynořil problém nadbytečné vazby, který prozradil špatnou práci nejen policie, ale hlavně žalobce. Soud si poradil: bez přímých důkazů odsoudil obžalovaného k malému podmíněnému trestu za podílnictví, kterého se měl dopustit tím, že od někoho koupil a prodal dále zboží, pocházející z loupeže. Odůvodnil to úvahou, že nešťastník musel podle požadované nízké ceny poznat kriminální původ zboží. Tento závěr byl ovšem přinejmenším nepřesný, protože nízká cena mohla být výslednicí i jiných vlivů. Ať už odsouzený vědomě obchodoval s kradeným zbožím či nikoli, výsledná právní kvalifikace a výše trestu prokázaly, že původní obžaloba byla nesmyslná, vykonstruovaná. Vazba, uvalená za takových okolností, je bezdůvodným týráním obviněného. Zejména soud prokázal, že státní zástupce neměl důkazy, jimiž by obžalobu nezpochybnitelným způsobem odůvodnil. Způsobil tedy obžalovanému neopodstatněnou újmu. Omezil ho svévolně, možná z nedbalosti, možná s úmyslem škodit, v jednom ze základních občanských práv: nechal ho zbavit osobní svobody. Soudím, že státní zástupce, který po vazebním stíhání podá nepodloženou obžalobu, je osobou veřejnosti nebezpečnou a měl by být zbaven úřadu, popřípadě by měl být trestně stíhán. Nic takového se mu ovšem nestalo. Po šesti letech od debaklu obžaloby je stále v úřadě.

Tím ale trápení Davida Loupežníka neskončilo. Ještě si příliš svobody po propuštění z vazby neužil, a již došlo k novému přepadení osudné prodejny, a to dvěma nemaskovanými lupiči. A policisté si opět pro něj přišli: zřejmě chtěli dosáhnout toho, co jim v předešlém řízení nevyšlo. Jaksi jim nedošlo, že po zážitcích z vazby by se nového přepadení prodejny dopustil pouze šílenec. Podivnost obvinění tentokrát zneklidnila i soudce, který měl rozhodnout o vazbě: návrhu státního zástupce nevyhověl. Vyšetřování trvalo přibližně rok. Byly získány důkazy nízké kvality. Svědecké výpovědi byly plné rozporů a pocházely zčásti od nezletilců. Pouze vedoucí přepadené prodejny tvrdil, že v obžalovaném poznává pachatele. Popsal ho přitom jako muže o 20-25 cm vyššího než byl sám. Skutečný výškový rozdíl je ale jen 3 cm. Zmínil se také, že útočník mluvil s ruským přízvukem a se spolupachatelem se domlouval patrně rusky. David Loupežník ale rusky neumí. Později se ukázalo, že v souvislosti s vyšetřováním první loupeže svědkovi ukázali fotografii obžalovaného a viděl ho pak i při soudním jednání na lavici obžalovaných. Rekognice byly až na jednu výjimku procesně nepoužitelné a podezření na účast Davida Loupežníka jednoznačně nepotvrdily. Sám vedoucí prodejny ho nedokázal s určitostí identifikovat. Lahůdkou byly zjištěné pachové stopy: na předmětech, které lupiči vzali do rukou, byla stejná pachová stopa jako na čepici, vytažené z kaluže a před předestřením psovi uměle usušené. Chyběl protokol o sejmutí srovnávací pachové konzervy. Obžalovaný ostatně ve vystoupení před soudem uvedl, že k pořízení pachové konzervy nedošlo. Jeden ze svědků vyloučil, že by obžalovaný byl pachatelem. Uvedl, že prchajícího muže již dříve viděl, je na obžalovaného podobný a jeho výšku uvedl shodně s vedoucím prodejny.

Vyšetřování trvalo asi rok. Pak se orgány činné v trestním řízení oddaly pátrání v zahraničí po druhém obviněném. Ten ovšem dle údajů cizinecké a pohraniční policie v době loupeže již nežil v ČR. Čtyři roky se jinak nic podstatného nedělo. Až v létě r.2005, tedy téměř pět let po činu, podala státní zástupkyně obžalobu. Soudní řízení tím ovlivnila nesmazatelným způsobem: svědci si na události pamatovali jen málo nebo vůbec, některé se nepodařilo najít. Jen vedoucí přepadené prodejny tvrdošíjně trval jak na tom, že ho přepadl obžalovaný, tak na neodpovídajícím údaji o výšce postavy pachatele a ruském přízvuku, tedy na věcech, jež se vzájemně vylučují. Obhájce právem poukázal na neúplnost dokumentace pachové stopy. Státní zástupkyně pak se zpožděním téměř pěti let založila do spisu kopii faxem zaslaného protokolu o sejmutí pachové konzervy, na němž chyběl podpis obžalovaného. Byl to cár papíru, jenž neměl náležitosti platné úřední listiny. Na základě těchto zmatečných důkazů-nedůkazů soud ke zděšení přítomné veřejnosti Davida Loupežníka odsoudil. Rozsudek byl ale zrušen odvolacím soudem.

V mezidobí mezi odvolacím řízením a obnovením jednání soudu první instance vznikly další průtahy tím, že z iniciativy odvolacího soudu se měl obžalovaný podrobit ústavnímu psychiatrickému vyšetření. Obžalovaný s tím nesouhlasil.Věc se dostala až k Ústavnímu soudu ČR, který vyhověl stížnosti obžalovaného.

Při zahájení nového prvoinstančního řízení předseda senátu seznámil přítomné s výsledky svého šetření použitelnosti pachové stopy a zaujal k ní skeptický postoj. Obhajobu mile překvapil sdělením, že policie dodatečně založila do spisu protokoly o vyhodnocení nalezených otisků prstů a stop obuvi. S nimi přišel omluvný dopis, který opožděné založení dokumentace do spisu označil za neomluvitelnou chybu policie. Nalezené otisky prstů, krevní skupina nalezené kapky krve ani stopy obuvi nepatřily obžalovanému. Soud byl nucen konstatovat, že proti obžalovanému svědčí pouze výpověď poškozeného, která je osamělým a zřejmě nevěrohodným důkazem. Pro nedostatek důkazů pak obžalovaného zprostil viny.

Státní zástupkyně se nicméně rozhodla své zmetkové a opožděně předložené dílo urputně hájit. Rozsudek napadla odvoláním. Namítla, že soud vynesl při nezměněné důkazní situaci rozsudek, odlišný od původního o 180°. Do spisu prý byly založeny pouze nové důkazy v neprospěch obžalovaného. Opak je ale pravdou. Dále napadla věrohodnost svědka-kamaráda obžalovaného, který měl být nedávno odsouzen za násilnou trestnou činnost. Svědek ale nebyl odsouzen. A prohlásila za věrohodné nevěrohodné svědectví vedoucího vyloupené prodejny. Díky její zavilosti bude muset obžalovaný přežít další obtěžování trestním stíháním, které se díky několikaleté nečinnosti státního zastupitelství i tak protáhne na sedm a možná více let.

Co zmeškala státní zástupkyně, chce patrně dohonit předsedkyně senátu odvolacího soudu. Veřejné líčení k projednání odvolání proběhne v neobvykle krátké době po vynesení rozsudku: za šest týdnů. Sedm dní před plánovaným jednáním, jen několik dní po obdržení rozsudku a odvolání státní zástupkyně přišel obžalovanému dopis od předsedkyně senátu, v němž mu pohrozila uvalením vazby, pokud si okamžitě nepřevezme doporučenou obsílku k jednání. Hrozit obžalovanému vazbou kvůli tomu, že soud dohání průtahy, vyvolané liknavostí státního zastupitelství a nesmyslným požadavkem odvolacího soudu na psychiatrické vyšetření, je drzost. Obžalovaný nebyl zbaven práva volně se pohybovat po světě. Nemusel by být v době kritické pro vyzvednutí předvolání v místě trvalého bydliště. Mohlo by se stát, že by nevyzvedl předvolání včas nezaviněně a přesto by byl za to potrestán uvalením vazby. Takový postup soudu je hodně drsný, hodně neobvyklý a byl by možný pouze v případě zcela svévolného výkladu ustanovení trestního řádu o důvodech přípustnosti vazby. Vyzvednutí doporučené obsílky sice v úložní lhůtě, ale později než pět dní před jednáním, je jako důvod k vazbě malicherné. Pokud by soudkyně svou hrozbu splnila, bylo by na místě stíhat ji pro zneužití pravomoci. Nadužívání vazby je přece nepřípustné. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu byla v minulosti pokárána za nepřístojné chování v soudní síni při jednání ve věci obžalovaného, nátlak na něj působí dojmem podjatosti. Pro zajímavost uvádím, že paní soudkyně byla přísedící senátu, jenž poslal za mříže Václava Havla, a přesto dosud soudí. Zřejmě má hluboce zažitý neuctivý vztah protiprávního režimu k osobní svobodě občana, což jí umožňuje vydávat taková neslýchaná rozhodnutí.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín, Praha )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.