Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* KAUZA ROSTISLAVA ROZTOČILA V LITERÁRNÍCH NOVINÁCH
  Vydáno dne 04. 06. 2007 (2096 přečtení)

DOMNĚLÝ VRAH NA SVOBODĚ
Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun
Vyšlo v Literárních novinách 4.6.2007
zdenek.jemelik@spoleksalamoun.com

Když v pátek 18. května 2007 oznámil Rostislavovi Roztočilovi dozorce ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, že byl propuštěn z vazby, obžalovaný nechtěl opustit celu. Domníval se, že jde o špatný žert.´Přihlédneme-li ke zvratům jeho osudu od r. 1980 až do současnosti, a zvláště k jeho zkušenostem se soudkyní jeho případu Oldřiškou Rysovou, pochopíme jeho nedůvěru.

Rostislav Roztočil emigroval v r. 1980 do Rakouska, odkud se přestěhoval do Německa. V r. 1982 byl v Československu odsouzen v nepřítomnosti jako uprchlý k výjimečnému trestu za vraždu, které se měl dopustit s třemi spolupachateli v lednu 1975. Obětí měl být zámožný egyptský vědecký aspirant, jehož orgány činné v trestním řízení po sedmi letech od domnělého činu ztotožnily s neidentifikovanou mrtvolou, která vyplavala v létě r.1975 z Labe. Rostislav Roztočil spolu s dalším pachatelem ho měli oloupit, umlátit a ještě živého hodit do Labe. Československé orgány požádaly v r.1982 Rakousko o jeho vydání, ale neuspěly. Soud ve Wiener Neustadt shledal obžalobu nedostatečně podloženou. Dobový rakouský tisk psal o trestním řízení proti němu jako o výsledku intrik čsl. tajných služeb a zavražděného Egypťana označil za příslušníka egyptských tajných služeb. V r. 1992 vydal na Roztočila Krajský soud v Praze zatykač a požádal Německo o jeho vydání. Opět neúspěšně: tamní soud shledal, že uprchlíkovi by nebyl po návratu umožněn spravedlivý proces, protože Česká republika dosud nepřizpůsobila trestní řád unijnímu právu.

Rostislav Roztočil jezdil od r. 1993 do staré vlasti několikrát za rok. O rozsudku a druhém neúspěšném extradičním řízení se dověděl až po zatčení v r. 2000, kdy na něj na Svatém Kříži čekala jednotka rychlého nasazení. Byl bez průtahů dodán do výkonu trestu. Z hlediska tehdy platného trestního řádu to bylo v pořádku, ale došlo k porušení unijního práva a mezinárodněprávních závazků ČR, které mají přednost před národním právem. Rostislav Roztočil měl smůlu v tom, že byl zatčen „předčasně“: v r. 2002 byl trestní řád uveden do souladu s mezinárodním právem. Od té doby má uprchlík, odsouzený v nepřítomnosti, právo na obnovu procesu po návratu. Rostislav Roztočil se pak pokoušel o nápravu svého osudu, ale marně. Naděje mu svitla, až jeho sestra podala s pomocí spolku Šalamoun Krajskému soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení. Věc byla přidělena senátu Oldřišky Rysové, jež byla shodou okolností jmenovaná soudkyní ve stejném roce, kdy Rostislav Roztočil emigroval.

Veřejné zasedání soudu k návrhu na povolení obnovy procesu bylo nařízeno na 1.prosince 2005. Konalo se v nepřítomnosti odsouzeného, který počátkem listopadu uprchl z Věznice Plzeň-Bory. Vrátil se pak do svého bydliště v Německu. Strávil pár týdnů ve vydávací vazbě, po většinu pobytu v Německu byl ale na svobodě. Německý soud tentokrát vyhověl žádosti českých orgánů o jeho vydání. Souhlas podmínil povolením obnovy procesu českým soudem a zastavením trestního stíhání kvůli útěku z vězení. Odsouzenému dal možnost, aby se dostavil k českému soudu dobrovolně. Ve skutečnosti mu tím umožnil, aby svůj osud případně řešil jiným způsobem, pokud by se mu před náš soud nechtělo. Rostislav Roztočil toho nezneužil. Od svého útěku z vězení stále prohlašoval, že uprchl proto, aby si vynutil obnovu procesu. Přestože věděl, že může být v ČR zatčen, přiletěl 18. prosince 2006 do Prahy k líčení, nařízenému na 19. prosinec. K zatčení došlo přímo na letištní ploše.

Nemaje jinou volbu senát Oldřišky Rysové mu povolil obnovu procesu. Tím Rostislav Roztočil znova nabyl postavení obžalovaného s právem na uplatnění presumpce neviny. Soud na něj ale na návrh státního zástupce Tomáše Milce uvalil útěkovou vazbu. Zdůvodnil to obavami, že obžalovaný, jemuž dle mínění soudu hrozí opětovné uložení vysokého trestu, by se mohl vyhýbat účasti při jednání, či že by přímo uprchl. Soud tak předvedl v praxi, co si představuje pod pojmem presumpce neviny. Jeho rozhodnutí lze chápat jako předjímání rozsudku v neprospěch obžalovaného.

Řízení ve věci se zatím konalo ve dnech 5.- 7. 3.2007 a 10.5.2007, kdy bylo asi po dvou hodinách výslechu svědkyně odročeno. Pokračování je plánováno na 6.-8.6.2007. Z plánovaných osmi soudních dnů byly využity tři. Zčásti je to způsobeno prolínáním řízení ve věci s projednáváním stížností proti držení obžalovaného ve vazbě. Předsedkyně senátu opakovaně zdůvodnila odročování nutností odevzdat spis vrchnímu soudu k stížnostnímu řízení. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by na neplánovaně zrušené soudní dny byli předvoláni svědci.

Z jednání se nepořizuje zvukový záznam. Předsedkyně senátu diktuje protokol, který pak obhájkyni zasílá se značným zpožděním. Občas se při tom odchyluje povážlivým způsobem od skutečných výpovědí: např. nezaznamenala některé zmínky o bití svědků komunistickou policií a vynechala podstatné skutečnosti ve výpovědi spolubydlícího zmizevšího Egypťana, které vyvolávají pochybnosti o identitě mrtvoly.

Přezkum rozsudku z r. 1985 ztěžuje časový odstup. Spolupachatel, jenž se měl přímo podílet na ubití zavražděného, zemřel ve vězení. K činu se doznal až na úmrtním loži, kdy měl současně prohlásit Rostislava Roztočila za nevinně odsouzeného. Třetí muž, přítomný na místě činu, střídal po celý život svobodu s vězením. Před soudem důrazně a opakovaně prohlásil, že obžalovaného nikdy dříve neviděl. Na vraždu si nechtěl vzpomenout, neb toho zažil příliš mnoho a je to dávno. Pod jménem Roztočil prý znal někoho jiného. Označil ho ale na stejné fotografii, na které ho určil v původním řízení. Údajný návodce dal najevo, že jeho roli mu přisoudily orgány činné v trestním řízení. Většina svědků si události z r. 1975 a z následného trestního řízení vybavuje obtížně a nepřesně. Hlavní starostí předsedkyně senátu je získat na závěr výslechu přitakání, že zápis z výslechu z r. 1985 nebo z přípravného řízení odpovídá tomu, co tehdy svědek vypověděl. Působí to dojmem, že jejím cílem je potvrzení správnosti rozsudku z r.1985 za každou cenu. Dojem ale není jistota.

Ve srovnání s obsahem původního trestního spisu vyšel najevo velmi důležitý poznatek o počátcích vyšetřování vraždy: Roztočilovi údajní spolupachatelé byli vazebně vyšetřováni již od r. 1976 a od policistů se dovídali, že vraždili společně s Roztočilem. Ten ale zůstal na svobodě, nebyl vyslýchán a nakonec emigroval. Dále se prohloubily pochybnosti o identitě mrtvoly, přičítané zavražděnému. Již v původním řízení se znalec vyjádřil, že pozůstatky nenesly stopy násilí. To je v rozporu s popisovaným provedením vraždy. Závěry potvrdil i nový znalec v současném řízení. Spolubydlící z koleje se zmínil o nápadné zvyklosti zavražděného: i v nejparnějším létě nosil dlouhé spodky, za což se mu spolužáci smáli. Mrtvola ale měla krátké spodky, ač se měla do vody dostat v lednu. Stejný svědek také popsal chrup zavražděného zásadně odlišně od záznamu v pitevním protokolu. Všichni svědci shodně tvrdili, že nikdy nevěřili pověstem o Roztočilově účasti na zločinu, protože ho znali jako hodného člověka s pěkným poměrem k rodině a přátelům, neschopného násilí. Mimo to se svědci shodli na jisté okolnosti, která je v rozporu s údaji z původního trestního spisu, na které dosud v tomto jednání nepřišla řeč. Tuto informaci nebudu zatím rozvádět. Ostatně dokazování je teprve v počátcích a je jisté, že vyjdou najevo další zajímavé okolnosti, jež soud v r. 1985 neznal, nebo znát nechtěl.

Vedle řízení ve věci se soud zabýval rozhodováním o vazbě. Obžalovaný se 19.12.2006 odvolal na místě proti uvalení vazby. Na vrchním soudu jeho stížnost zamítl senát Jaroslavy Maternové, která se jako členka senátu Nejvyššího soudu ČSSR podepsala pod rozsudek z r.1985.O útěkové vazbě se rozhoduje vždy znova po dvou měsících.Proto při hlavním líčení dne 7.3.2007 podal obžalovaný návrh na propuštění z vazby.Podpořili ho nabídkami společenské záruky jeho přítel z mládí a spolek Šalamoun. Senát Oldřišky Rysové návrh zamítl a odmítl obě společenské záruky. Všichni tři účastníci podali na místě stížnost. Spolek Šalamoun v ní namítl podjatost soudkyně Rysové a apriorně také soudkyně Jaroslavy Maternové. To mělo zajímavé následky. Soudkyně Maternová nejdříve rozhodla o námitce podjatosti. Zamítla ji a spolek Šalamoun odpověděl stížností Nejvyššímu soudu ČR. Trestní spis v této souvislosti putoval z krajského soudu nejdříve na vrchní, pak dále na nejvyšší soud. Nejvyšší soud ČR vyhověl stížnosti spolku Šalamoun a vyloučil soudkyni Jaroslavu Maternovou z úkonů tohoto trestního řízení. Mezitím ale uzrál čas k dalšímu projednání setrvání obžalovaného ve vazbě. Soudkyně Oldřiška Rysová 4.5.2006 v neveřejném jednání senátu jeho žádost opět zamítla, aniž by se obtěžovala jeho výslechem, jak jí ukládá trestní řád. Následovala další stížnost vrchnímu soudu, o které již nerozhodovala soudkyně Jaroslava Maternová. Senát soudce Martina Zelenky sice usoudil, že vazební důvody nadále trvají, ale současně zjistil, že soudkyně Oldřiška Rysová nebyla oprávněna o věci rozhodnout. Podle trestního řádu to příslušelo Nejvyššímu soudu ČR, v jehož rukou se tehdy nacházel trestní spis. Nejvyšší soud ČR nerozhodl, a do rukou vrchního soudu se věc dostala zpět až po vypršení lhůty. Nemohl proto sám o vazbě znova rozhodnout a musel nařídit Roztočilovo propuštění. Ve svém celku jde o zajímavou ukázku nadřazení formy nad obsahem: soud byl přesvědčen o vhodnosti ponechání obžalovaného ve vazbě, ale z formálních důvodů jej musel propustit. 6.června 2007 podá Rostislav Roztočil neoddiskutovatelný důkaz nesmyslnosti rozhodnutí soudu z 19.12.2006:postaví se jako svobodný občan před soud, aby hájil svou čest, poskvrněnou soudem protiprávního režimu. Je-li soudkyně Rysová schopna sebereflexe, měla by na jeho příchod reagovat tím, že se vyloučí pro podjatost z řízení.

Rozhodnutí o uvalení vazby má totiž v tomto případě silný etický aspekt. Rostislav Roztočil je nyní v postavení, v němž na něj má být pohlíženo jako na nevinného, a není zdaleka jisté, že bude usvědčen. Jsou pochybnosti o oprávněnosti jeho pětiletého věznění. V této situaci může mít další odnětí svobody nadbytečnou pětiměsíční vazbou povahu justičního zločinu. Pomyšlení na možnost, že došlo k zbytečnému prodloužení věznění nespravedlivě odsouzeného, zřejmě nezatěžovalo svědomí ani státního zástupce, ani soudců – pokud je tedy mají.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Zdeněk Jemelík )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.