Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* PRAVOMOCNÝ ROZSUDEK V KAUZE UZUNOGLU
  Vydáno dne 02. 08. 2007 (1538 přečtení)

Martin Stín: Kauza Uzunoglu – protivník si vsítil vlastní branku
Vyšlo na Politikonu 2.8.2007 jako 171. sloupek
martin.stin@seznam.cz

V úterý 31.7.2007 odpoledne mi telefonoval nějaký novinář a tázal se, jak proběhl soud s doktorem Uzunoglu. Zklamal jsem ho:právě jsem se vracel vlakem od mimopražského soudu a o tom, že Městský soud v Praze rozhoduje o odvolání Erguena Uzunoglu proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 jsem neměl nejmenší tušení. Nepatřím k oblíbencům Erguena Uzunoglu, takže jsem na jednání soudu nebyl upozorněn. Ostatně bych se jej ani nemohl zúčastnit, protože ve srovnání se standardním soudním procesem proti doktorovi Uzunoglu s malým podmíněným trestem je pro mne zajímavější osud matky čtyř dětí, která se z hlouposti nechala zlákat k nevědomému napomáhání k trestné činnosti se škodou šesti milionů korun a kromě provize 25.000 Kč si „vydělala“ šest let ztráty svobody. Dal bych proto přednost účasti u soudního jednání, od kterého jsem se vracel, i kdybych o řízení v kauze Uzunoglu věděl. Ze zpravodajství ČT jsem se pak dověděl, že senát JUDr. Felicie Hruškové vyhověl odvolání obžalovaného a zprostil ho viny. Na internetu jsem pak našel pozvání do rádia k rozhovoru o této kauze, které ovšem ztratilo aktuálnost před několika hodinami. Nelituji, že jsem pozvání propásl, protože bych stejně neměl co říci.

Nakonec jsem se v Českých novinách pobavil novinářským šumařstvím slovutné ČTK, jejíž zpráva stojí za citování: „Uzunoglua se během soudního řízení zastala řada významných osobností a Spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun. Obvinily české politiky a justici ze selhání.“ To je docela zábavné. Šalamoun sice celé soudní řízení monitoroval a nikdy nezpochybnil nevinu Erguena Uzunoglu, ale výslovně v jeho prospěch se angažoval pouze na počátku soudního řízení. Když zjistil, že některé informace, šířené obhajobou, nejsou pravdivé, stáhl se. Kritizoval pak způsob chování obhájce a obžalovaného vůči soudci. Jejich postup byl skutečně neobvyklý: například díky jejich obstrukcím trval výslech poškozeného Gönnena celé čtyři pracovní dny. Šalamoun pak zejména vystupoval proti difamační kampani proti soudci Rašíkovi, na které se skutečně bohužel podílely některé sice významné, leč procesních předpisů neznalé osobnosti a organizace, jež svou váhou ve veřejném životě ČR Šalamoun zastiňují. Kampaň vyvrcholila demonstrační hladovkou „za urychlení řízení“ těsně před jeho závěrem, v které byl zneužit také zjevně neinformovaný Václav Havel. Je špatnou vizitkou úrovně novinářské práce ČTK, že žádná ze slovutných nevládních organizací, zneužívajících svého renomé k pokusům o ovlivnění nezávislosti soudu, není ve zprávě ČTK zmíněna. Byl to hlavně Český helsinský výbor, zastupovaný předsedkyní Libuší Šilhanovou, který v průběhu řízení skandalizoval soudce. V závěrečné fázi prvoinstančního řízení se připojila také pražská pobočka Amnesty International, která dokonce ostouzela českou justici v zahraničí. Jejich svůdcem byl jaderný fyzik František Janouch, přijíždějící kvůli této věci ze Švédska, předseda Nadace Charty 77, kterou si neinformovaní lidé pletou s původní Chartou 77 a přičítají jí proto mravní důstojnost disentu. Tento způsob informování ČTK je na pováženou, protože „četka“ je považována za autoritativní informační zdroj a některá média její nesmyslnou informaci o jednoznačné podpoře Erguena Uzunoglu převzala. Nejsem mluvčím občanského sdružení Šalamoun, nicméně obsah výše uvedeného odstavce jsem konzultoval s předsedou Šalamouna, panem Johnem Bokem, který s ním souhlasí.

Šalamoun se naopak postavil za poškozeného Gürkana Gönnena, který byl vystaven bezprecedentní šikaně ze strany PČR, když na něho podal obžalovaný Erguen Uzunoglu trestní oznámení pro podezření z trestného činu pohrdání soudem. Měl se ho dopustit tím, že se z počátku nedostavoval k výslechu před soudem. Byl za to potrestán soudcem uložením pokuty 50.000 Kč. Když se pak nečekaně dostavil k soudu, vyděšená obhajoba se snažila zmařit jeho výslech a mimo to obžalovaný na něho podal výše zmíněné trestní oznámení. PČR se obvykle až do vynesení rozsudku nezabývá trestními oznámeními, která podávají obžalovaní na svědky a poškozené. V tomto případě jednala úplně jinak: několik měsíců po svém výslechu před soudem byl Gürkan Gönnen zatčen komandem zakuklenců na pražské policejní služebně, na kterou se dostavil dobrovolně na telefonickou výzvu, byl eskortován v poutech mimo Prahu, kde si dva dny počkal v cele předběžného zadržení, až se policejnímu komisaři uráčilo ho vyslechnout a předat mu obsílku k dalšímu jednání. Jeho trestní stíhání bylo nakonec zastaveno. Spolek Šalamoun soudí, že tímto postupem PČR zasáhla neoprávněně do ústavních práv poškozeného a pokusila se ovlivnit jednání nezávislého soudu zastrašováním korunního svědka. Nicméně orgány ministerstva vnitra tvrdí, že tento bezprecedentní postup je v souladu se zákonem. Langerovo někdejší varování před přeměnou ČR na policejní stát není zjevně úplně bezdůvodné.

Na možnost, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 v odvolacím řízení neobstojí, jsem upozornil v dobovém komentáři, nejsem tedy překvapen. Kauza Uzunoglu se projednáním v dvoustupňovém řízení vrátila do proudu standardních, civilizovaných trestních procesů, z kterého byla ve svých počátcích vyvedena zvrhlým počínáním orgánů přípravného řízení: soudce Rašík vyhodnotil důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a na základě vnitřního přesvědčení uložil obžalovanému mírný podmíněný trest. Odvolací senát, složený ze soudců z povolání, měl na důkazní situaci jiný názor a dospěl ke zprošťujícímu rozsudku. Nekoná se tak žádné drama. Nejvýraznějším extrémem soudní fáze řízení zůstává nehorázné chování obhajoby vůči soudci, vše ostatní je „v normě“. Podle výroku předsedkyně senátu, uvedeného Českou televizí, jehož smysl ovšem může být zkreslen vytržením z kontextu, hlavním důvodem odlišného názoru odvolacího soudu byl rozdíl v hodnocení výpovědi korunního svědka Gürkana Gönnena, kterou odvolací soud považuje za nevěrohodnou. V tomto směru musím dát odvolacímu soudu za pravdu, protože poškozený změnil před soudem výpověď proti přípravnému řízení ve prospěch obžalovaného. Na rozdíl od svědectví v přípravném řízení prohlásil, že Erguen Uzunoglu nebyl přítomen jeho mučení a ani na takové jednání nemá povahu. Pokud tedy skutečně nevěrohodnost poškozeného byla důvodem k vynesení zprošťujícího rozsudku, došlo v tomto řízení k vzácnému paradoxu: tuto při nevyhrála obžalovanému hulvátská obhajoba, ale sám poškozený.

Zatímco vlastní soudní řízení by nebylo třeba považovat za dramatické nebýt výstřelků obhajoby, dramatický zjevně bude následný spor mezi osvobozeným Erguenem Uzunoglu a státem o náhradu škody. Nepůjde v něm o statisíce, jak se pro Českou televizi vyjádřil jeden špatně informovaný slovutný advokát, ale o desítky, možná i stovky milionů korun českých. Kromě toho, že doktor Uzunoglu bude žádat o standardní náhradu za čas, strávený ve vazbě, bude se určitě domáhat odškodnění za svérázné nakládání PČR s jeho majetkem během jeho vyšetřování: podle jeho tvrzení mu byla odcizena jistá částka z hotovosti, kterou měl u sebe při zatčení, zmizely peníze z jeho bankovních účtů, k nimž měli přístup policisté, musel zaplatit za užívání telefonu v jeho bytě, do kterého měla přístup pouze PČR, z jeho provozoven, k nimž měla klíče pouze PČR, zmizelo zařízení. Zejména však byly zmařeny jeho rozsáhlé obchodní transakce, které by mu vynesly značný zisk. Erguen Uzunoglu je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení jeho trestním stíháním působily jako nástroj jeho obchodních konkurentů. Cítí se proto oprávněn žádat po státu, aby ho odškodnil v plném rozsahu. V zásadě je v právu, ale výsledek není předem dán. Stát se bude bránit bez ohledu na spravedlnost a bude rozhodující, co ze svých tvrzení bude doktor Uzunoglu schopen s odstupem času prokázat pro soud průkazným způsobem. Přeji mu hodně síly, trpělivosti a co nejpříznivější výsledek.

Zprošťující rozsudek by měl být důvodem, aby se kauzou Uzunoglu začali zabývat ministr vnitra a nejvyšší státní zástupkyně. PČR pod dohledem státních zastupitelství se v přípravném řízení i dalším postupu dopustila výstřelků, jimiž její příslušníci a státní zástupci patrně naplnili skutkovou podstatu trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, poškozování cizích práv, možná i zločinného spolčení a některých dalších. Trestnou činnost jednotlivých policistů a státních zástupců již zřejmě nebude možné potrestat v kázeňském ani trestním řízení kvůli vypršení promlčecích lhůt. Přesto by měl být postup orgánů činných v trestním řízení prověřen standardními vyšetřovacími postupy a z výsledků šetření by měla být vyvozena legislativní, organizační i personální preventivní opatření, jimiž by se předešlo opakování podobných zrůdností v budoucnosti. Nemyslím, že by to bylo v dnešní době zcela zbytečné, protože orgány činné v trestním řízení občas stále projevují stejné sklony, jaké se odhalily v kauze Uzunoglu, byť možná ne v tak koncentrované podobě.



( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.