Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ZNOVA IVA BROŽOVÁ VS. VÁCLAV KLAUS
  Vydáno dne 13. 09. 2007 (1405 přečtení)

Martin Stín: ŠPATNÝ KONEC DOBRÉHO NÁPADU
Vyšlo na Politikonu 13.9.2007 jako 177. sloupek
martin.stin@seznam.cz

Zřídit na Nejvyšším soudu ČR další funkci místopředsedy a obsadit ji Jaroslavem Burešem, nenáviděným protivníkem jeho vzdorovité předsedkyně Ivy Brožové, byl na první pohled chytrý nápad, jehož cílem bylo vypudit tvrdohlavou dámu z místa, z kterého se ji nepodařilo odvolat panu prezidentovi. Byla to podobná taktika, jakou volí lovci, když pošlou jezevčíka do liščí nory. Její autoři ale nepočítali s mimořádnou odolností protivnice. Postavení paní předsedkyně jistě nebylo příjemné. Její osoba se po sporu s prezidentem stala překážkou normálních vztahů mezi Nejvyšším soudem ČR a exekutivou. Přirozeně není možná diskuse mezi ní a prezidentem o ústavněprávních otázkách dalšího vývoje Nejvyššího soudu ČR. A v neposlední řadě přímo na jejím působišti existuje opozice, která jí dává najevo, že by měla jít. Nepodporuje ji ani Soudcovská unie ČR. Žít a pracovat v takové dusné atmosféře a společenské izolaci je nepříjemné a ne každý by takovou situaci ustál, ale zdá se, že Iva Brožová se v ní pohybuje lehce jako ryba ve vodě. Zřejmě jí nevadí ani vědomí, že důsledky jejího jednání trpí celý soud.

Celý případ je koncentrovanou ukázkou patologického řešení začlenění justice do soustavy orgánů státní moci a vymezení vzájemných vztahů jejích základních složek. Ve jménu soudcovské nezávislosti, která je míněna jako zajištění soudců proti vnějším tlakům na jejich rozhodování v souzených kauzách, se zrodila mocenská síla, stojící nad zákonem, která se vymyká jakékoli kontrole jinými složkami státní moci, nemluvě o daňových poplatnících, kteří ten cirkus platí, nenese odpovědnost za svá pochybení, sama sobě stanoví měřítka profesní etiky, výkonnosti a kvality práce a sama hodnotí jejich naplňování bez ohledu na mínění ostatních složek státní moci. S proudem se vezou i státní zástupci. Díky tomu všemu jsme svědky celé řady projevů justiční zvůle. Začínají maličkostmi, jimiž trpí řadoví účastníci soudního řízení, jako je např. nepřepsání a nevydání obhájci protokolů z prvoinstančního jednání za čtvrt roku po vyhlášení rozsudku (krácení práv obhajoby:protokoly jsou nutným podkladem pro zpracování písemného odůvodnění odvolání) nebo záměrné vypouštění výpovědí ve prospěch obžalovaného při protokolaci (oba příklady jsou z Krajského soudu v Praze) přes nepovolení obnovy procesu v kauze, v které sám rozhodující soudce označí napadený rozsudek za nesmyslný (příklad z Městského soudu v Praze), bezdůvodné uvalení vazby (přihází se kdekoli)nebo její nezákonné prodlužování (Krajský soud v Praze) či obcházení pokynů ústavních nálezů (příklady z Městského a Vrchního soudu v Praze) nebo usvědčování obžalovaného ze sklonu k páchání trestné činnosti citací více než deset let zahlazeného odsouzení za bagatelní trestný čin (Okresní soud v Liberci). Od maličkostí se dostáváme k svévolnému nedbání zákonů a judikátů vyšších soudů, které vede k vynášení nespravedlivých rozsudků, a přes ně až k zneužívání pravomoci soudců a státních zástupců k útokům na ústavní činitele, následně k podrývání důvěry občanů ve vrcholné orgány státu. Nejde jen o vzpouru Ivy Brožové proti panu prezidentovi, ale již před ní o útok na ministra Pavla Němce, vedený bývalou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, soudkyní Monikou Křikavovou a &. Nejčerstvější ukázkou je šíření poplašné zprávy o hrozícím finančním kolapsu justice na tiskové konferenci, pořádané předsedou Městského soudu v Praze Janem Sváčkem společně s předsedou Soudcovské unie ČR Jaromírem Jirsou, o jejíchž pořadatelích by se dalo v justičním ptydepe říci, že jednali při nejmenším v nepřímém úmyslu otřást postavením ministra spravedlnosti: při svém vzdělání a zkušenostech mohli předpokládat, že jejich katastrofické zvěsti vyvolají znepokojení občanů a patrně také tlak na odvolání ministra. Sám Ústavní soud ČR tyto neblahé tendence podporuje povážlivým způsobem. Nejen, že zvrátil ústavně konformní rozhodnutí prezidenta o odvolání Ivy Brožové a zrušením §106 zákona o soudech a soudcích navodil stav neodvolatelnosti předsedů soudů, ale při rozhodování dne 12.9.2007 se povýšil do postavení aktivního zákonodárce: rozhodl, že prezident smí jmenovat místopředsedy Nejvyššího soudu ČR jen z jeho soudců a se souhlasem jeho předsedkyně. Tím popřel platnost ustanovení § 102 odst.1 zákona o soudech a soudcích, aniž by zmíněný paragraf zrušil, k čemuž není dle Ústavy ČR a zákona o Ústavním soudu ČR oprávněn. Na tom nemění nic ani okolnost, že se autoři tohoto nápadu odvolali na analogii s úpravou jmenování místopředsedů Nejvyššího správního soudu. Změny, jež Ústavní soud ČR vnutil do právního režimu fungování Nejvyššího soudu ČR, nejen mění smysl gramatického znění §102 odst. 1, ale jsou i hluboce nezdravé: někdy je velmi užitečné vpustit do zahnívajícího rybníka štiku z jiných vod. Zásah Ústavního soudu ČR podporuje zapouzdření soudcovského sboru Nejvyššího soudu ČR.

Nicméně případ ustavení Jaroslava Bureše do funkce dalšího místopředsedy Nejvyššího soudu ČR z výše popsaného chmurného obrazu nadužívání soudcovské a státnězástupcovské nezávislosti vybočuje a spíše než k hněvu na Ivu Brožovou a Ústavní soud ČR vede k pochybnostem o lidech, jimiž se pan prezident obklopuje při přípravě svých kroků v oblasti justice. Měli si přece být vědomi, že postup, jenž mu navrhli, je sice půvabně zlomyslný a mohl by být účinný, ale do právní čistoty má daleko, takže se daly předvídat potíže v případě neústupnosti Ivy Brožové. Proto neměli pana prezidenta na tuto cestu hnát,neboť jej mají chránit před rizikovými kroky. Snad mě nikdo nebude podezírat ze sympatií k Ivě Brožové, nicméně v tomto případě musím jí i Ústavnímu soudu dát za pravdu, byť jako laik vyjádřím svůj názor jinou řečí, než učení soudci Ústavního soudu či trucovitá předsedkyně Nejvyššího soudu ČR. Pan prezident má nepochybně dle Ústavy ČR právo jmenovat místopředsedy Nejvyššího soudu, přičemž není vázán souhlasem jeho předsedkyně ani závazně stanoveným okruhem oprávněných uchazečů o jmenování, ale to platí v případě, že funkce dalších místopředsedů existují. V daném případě pan prezident především změnil řídící strukturu soudu zřízením dosud neexistující funkce, aniž by se staral o vymezení úkolů a kompetence jmenovaného místopředsedy a o přidělení mzdových prostředků a dalších náležitostí, jimiž musí být úřad tak vysokého soudního funkcionáře vybaven. Prezident ale nemá dle ústavy pravomoc zasahovat do vnitřní organizační a řídící struktury soudů. Vše, co proběhlo, bylo dobře myšleno a mohlo prospět zlepšení fungování Nejvyššího soudu ČR, ale měl být volen jiný postup, který by byl v souladu s Ústavou a zákonem o soudech a soudcích: jmenování Jaroslava Bureše měla předcházet změna struktury řízení Nejvyššího soudu ČR novelizací zákona o soudech a soudcích. Na to zřejmě nebyl čas, nicméně přísloví praví, že „práce kvapná je málo platná“… Jinak rozšíření počtu místopředsedů Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za plýtvání státními penězi, neboť se jedná o velký soudcovský sbor významného postavení v soustavě soudů ČR. Dva místopředsedy má snad každý okresní soud, krajské soudy jich mají více, např. Městský soud v Praze jich má šest.

Na okraj výroku pana prezidenta, že je šokován rozhodnutím Ústavního soudu ČR si dovolím podotknout, že mohl být na možnou prohru psychicky připraven, kdyby si přečetl jistý dopis, který byl zaslán na jeho adresu 23.8.2007. Jde ovšem o to, zda se vůbec dostal do jeho rukou, a pokud ano, zda pan prezident vzal vážně názor laika. Obecně jsem přesvědčen, že by se pan prezident měl zamyslet, kdo a proč mu občas dává problematické rady, protože jeho rádci selhali již ve více případech. Ale toto téma nebudu rozvádět do podrobností.

Vše výše řečené nemění nic na tom, že vzdor Ivy Brožové proti prezidentovu rozhodnutí o jejím odvolání je nepřístojností, z které by paní předsedkyně měla konečně vyvodit osobní důsledky tím, že se své funkce dobrovolně vzdá.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín, Praha )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.