Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* KOMENTÁŘ K POŘADU "NA VLASTNÍ OČI" Z 16.1.2008
  Vydáno dne 17. 01. 2008 (1717 přečtení)

Martin Stín: Na cizí oči
Vyšlo na Politikonu 17.1.2008 jako 196. sloupek
martin.stin@seznam.cz

Nic se neděje bez příčiny. Zatím si marně lámu hlavu otázkou, proč právě včera TV Nova věnovala část pořadu „Na vlastní oči“ starému trestnímu případu, známému jako „kauza katarského prince“ a kdo jí vnukl pohled svých, tedy jí cizích očí na něj. Dříve se překroucených informací o kauze zneužívalo ke skandalizaci exministra Pavla Němce, reportáž obrací pozornost také na jeho náměstka Romana Poláška. Oba dnes působí v advokacii. Nechápu, v čem by je reportáž mohla ohrozit, popřípadě proč právě teď je třeba před nimi varovat, „abychom na ně nezapomněli“, jak v ní bylo řečeno.

Snaha vyvolat dojem, že se veřejnosti předkládají nové, dříve neznámé skutečnosti, mohla mít úspěch jen u toho, kdo neví, o co se jedná. Nezazněla žádná dříve neznámá informace, nevystoupila žádná dříve neznámá osoba. Místo tradičně skandalizovaného bývalého ministra Pavla Němce se reportáž pokusila předvést jako „tajemného muže v pozadí“ a původce „kroucení paragrafů“ bývalého náměstka ministra spravedlnosti Romana Poláška. Ale to je postava velmi dobře známá, vytěžená Policií České republiky v rámci vyšetřování, k jehož rozpoutání zneužila svého postavení nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Policisté si ho tehdy vyzvedli v noci z bytu a vyslýchali ho několik hodin. Také tehdy, kdy byla aféra „žhavá“, se žonglovalo s údaji o domnělém zatajení ministerstvem katarské žádosti o vydání „prince“ do Kataru. Tvrzení, že si ministerstvo podrželo podání, které správně mělo postoupit Nejvyššímu státnímu zastupitelství ČR, bylo nakonec vyvráceno. Autoři reportáže zneužili časového odstupu, který způsobuje, že si už nikdo přesně nepamatuje časový sled událostí a může proto uvěřit jejich tvrzení.

Reportáž se s příznačnou českou xenofobií opět snaží vyvolat rozhořčení nad tím, že cizák „princ“ zneužíval třináct dívek, a pak unikl našemu vězení. Jsem jediný publicista, který byl přítomen celému soudnímu jednání a nechápu, proč se mluví o zneužívání příležitostných prostitutek, dívek, jež na „obchod“ s al Thanim byly připraveny svým dřívějším životem, a proč nevyvolala mravní rozhořčení nečinnost státního zastupitelství, jež nezahájilo trestní stíhání jejich rodičů. Žádný novinář z těch, kteří sbírali útržky informací po chodbách soudu, popř. kteří opisovali jeden od druhého, nezmiňuje, že mezi nimi byla např. slečna, která na dotaz předsedkyně senátu po zaměstnání uvedla, že pracuje v eskortní službě a k její pracovní náplni patří poskytování sexuálních služeb. Jiná je známá z případu sochaře Pavla Opočenského. A další paní předsedkyni hrdě sdělila, že „prince“ milovala, a nebýt jeho zatčení, navštěvovala by ho dále. Ostatně všechny slečny se o něm vyjadřovaly hezky. Byly mezi nimi také výjimky, které nakonec poskytnutí služby odmítly a byly v klidu propuštěny se slušnou odměnou v kapse: je i toto pohlavní zneužívání? Podle znalců, z nichž některé najala policie pro přípravné řízení, jiné soud, „princův“ sexuální apetit, promiskuita a výběr velmi mladých dívek jsou „v normě“. Hodnotový žebříček dívek nebyl touto zkušeností nijak ovlivněn. Psychické trauma utrpěla jen jedna z nich.

Ostatně pobouření autorů reportáže nad tím, že „princ“ neodpykal uložený trest v českém vězení, stojí na lži: je běžné, že odsouzení jsou po odpykání poloviny trestu za dobré chování podmíněně propouštěni na svobodu. Hamad al Thani byl stíhán vazebně a v době propuštění na svobodu mu do poloviny uloženého trestu mnoho nechybělo. Navíc rozsudek nebyl pravomocný, a nemůžeme vyloučit, že by mu odvolací soud trest snížil, popřípadě jej změnil na podmíněný.

Reportéři i Marie Benešová a její bývalý náměstek Jaroslav Fenyk, kteří v pořadu vystupovali, oba bývalí prokurátoři protiprávního režimu, projevili pozoruhodné pohrdání autoritou Nejvyššího soudu České republiky. Ten přezkoumal postup exministra Pavla Němce, shledal jej zákonným a nařídil okamžité propuštění „prince“ z vazby. Reportéry k takovému postoji zjevně vede neznalost věci, bývalé prokurátory příznačná bolševická nadutost lidí, kteří stojí tak vysoko, že je soudní rozhodnutí nemusí zajímat. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že proces proti Hamadu al Thani byl veden nezákonně. Soudkyně Monika Křikavová jej vedla, protože se domnívala, že svým jednáním naplňuje nezávislost justice na moci výkonné. Ve skutečnosti projevila arogantní povýšenost nad zákonem, neboť právní předpis, jenž použil exministr Pavel Němec, je závazný stejně pro ni jako pro něho. Její kousek by mohl stát Českou republiku hodně peněz, pokud by ji Katar zažaloval u mezinárodních soudů o náhradu škody za nezákonné věznění člena panujícího rodu.

Advokátka Marie Benešová se nakonec vychloubačně roztlachala o podezření, že vysvobození „prince“ stálo rodinu katarského panovníka na úplatcích až 20 milionů Kč. Prý jí o tom vyprávěli advokáti, kteří za ní přicházeli na chodbách soudů po jejím sesazení. Policejní vyšetřování ovšem nic takového neprokázalo. Je zvláštní, že Marie Benešová s touto informací mává v televizní reportáži až dnes, když její občanskou povinností bylo začerstva se s ní svěřit místně příslušnému státnímu zastupitelství. K její cti dlužno přiznat, že nejmenovala příjemce úplatků, čímž předešla nezbytnosti čelit plně zasloužené žalobě na ochranu osobnosti.

Protože se reportéři pořadu „Na vlastní oči“ dívali na věc cizíma očima, neodhalili jedinou část příběhu, kterou dosud žádný investigativec nezpracoval. Tou je úloha jisté pražské advokátní kanceláře, která pracovala pro katarskou ambasádu v Berlíně a měla podnikat kroky k vysvobození „prince“. Na stejných soudních chodbách, na kterých sbírala Marie Benešová klepy o katarských úplatcích, se vypráví o velkých katarských penězích, přijatých touto kanceláří. V archivu ČT jsou asi zachovány záběry, které dokazují, že kancelář skutečně s Katarem na této věci spolupracovala. Na úspěchu snažení pánů advokátů měla mít podle neověřených pověstí zájem jistá firma bývalých důstojníků StB, která chtěla vyměnit svobodu pro „prince“ za obchodní licence v oblasti Perského zálivu. Je zvláštní, že právě v této advokátní kanceláři se Marie Benešová dočasně usídlila, když byla sesazena z funkce nejvyšší státní zástupkyně. Uznávám, že od Pavla Němce bylo skutečně ošklivé, že propuštěním „katarského prince“ překazil obchod jejím pozdějším společníkům. Na převzetí práce pro katarskou ambasádu a přijetí zálohy na úhradu nákladů a odměnu není nic nezákonného, pokud se advokát při plnění zadání drží práva, a nemám žádnou zprávu, že by kancelář v této souvislosti porušovala zákon. Nicméně katarská ambasáda je jistě výjimečně dobrý zákazník, kterého by si každý advokát rád podržel a ztrácí jej velmi nerad. Možná proto je kolem případu tolik křiku. Budu se těšit, že nám o tom reportéři pořadu „Na vlastní oči“ brzy natočí reportáž, na jejíž látku se tentokrát nebudou dívat cizíma očima.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín, Praha )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.