Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* SPOLEK ŠALAMOUN V č.3 TRESTNÍHO PRÁVA
  Vydáno dne 28. 03. 2010 (1033 přečtení)

ZA PRÁVA POŠKOZENÝCH V TRESTNÍM ŘÍZENÍ I.
Psáno 27.12.2009 jako 5.článek pro Trestní právo
Zařazeno do č.3/2010

Spolek Šalamoun se téměř výlučně zabývá věcmi obviněných, které považuje za poškozené vadami trestního řízení. Jen výjimečně, a to prakticky vždy v souvislosti s pomocí nespravedlivě stíhaným, podporujeme v řízení proti obviněným oběti trestné činnosti.

Z dlouholetých praktických zkušeností jsme odvodili názor, že při postupném odpoutávání od praxe předlistopadové justice, jako reakce na její přehlíživý postoj k základním právům a svobodám obviněných a obhajoby, a k její nezpůsobilosti čelit politickému ovlivňování, vznikl řetěz legislativních opatření, jež by měla předcházet a bránit opakování oněch nežádoucích jevů. Pokud přesto nadále někdy dochází k neetickému jednání nebo nezákonnostem v neprospěch obviněného, jen zřídka to je způsobeno mezerami v legislativě. Mnohem častější jsou lidská selhání různé povahy, od běžného omylu v poznávání skutkového děje a při vyhodnocení důkazů až po čirou svévoli, často provázenou podjatostí. Četnost takových případů je přímo úměrná míře tolerance orgánů státní správy soudů a státních zastupitelství k scestnému chování soudců a státních zástupců, v praxi považovaných za nedotknutelné. Odpovědnost za výskyt svévole v soudnictví a státním zastupitelství nesou všichni funkcionáři státní správy s kárnou pravomocí od okresní úrovně až po ministry spravedlnosti, a také zákonodárci, kteří při novelizaci zákona o soudech a soudcích a dalších předpisů v r.2009 sice ustanovili Nejvyšší správní soud ČR kárným soudem, ale současně zachovali bezzubost současné úpravy kárného řízení tím, že nepřenesli také postavení kárného dozoru a žaloby na specializovaný nezávislý orgán.

Zajištění práv obětí trestné činnosti zůstalo ve stínu společenské poptávky po předcházení nezákonnostem vůči obviněným. Zákonodárcům i vykonavatelům práva uniklo, že trestný čin je nejen porušením veřejného pořádku, ale také zásahem do osobnostních práv poškozených. Průběh řízení a trest by proto měly obsahovat také prvek nejen hmotné, ale i morální satisfakce pro poškozené za utrpěná příkoří.

Spolek Šalamoun se drží zásady, že občan je více než stát. Pokud si stát usurpoval výsadní právo na zastupování občana-poškozeného v trestním řízení, nesmí při jeho uplatnění postupovat bez ohledu na zájmy zastupovaného. V tomto duchu jsou vedeny mé následující úvahy.

Výsledkem polistopadového vývoje trestněprávní legislativy je slabé postavení obětí trestné činnosti v trestním řízení. Pokud přímo neutrpí hmotnou škodu, ne vždy se jim podaří dosáhnout přiznání postavení poškozeného v trestním řízení a uplatnit v řízení před soudem z toho plynoucí oprávnění. Dokonce se často setkáváme s tím, že státní zástupci i soudci se snaží jim jejich právo upřít. Na přípravné řízení nemají poškození v podstatě žádný vliv, před soudem zůstávají ve stínu žalobce a obhajoby. Postavení poškozených, kteří utrpěli hmotnou škodu, je silnější, neboť mají právo uplatnit v trestním řízení nárok na náhradu škody, a v tomto omezeném rozsahu jim přísluší také právo na odvolání. Ale ne vždy jsou hmotné škody jedinou a už vůbec ne nejdůležitější složkou ničivých dopadů trestného činu na jejich život. Ostatně trestní senáty je v složitějších případech odkazují s jejich nároky do civilního řízení.

V praxi se obviněný a poškozený dostávají do nerovnovážného postavení. Zatímco obviněný má obhájce, kterého si v zásadě může svobodně zvolit, a jenž je povinen chránit jeho zájem, nároky oběti trestného činu má hájit stát, zastoupený státním zastupitelstvím a soudem, které si nezvolila, a na jejichž činnost nemá žádný vliv. Není nic neobvyklého, že se státní zástupce vzdá odvolání proti rozsudku, s nímž jsou poškození nespokojeni, a opustí soudní síň, aniž by jim věnoval jediný pohled. Neznám jediný případ, kdy by žalobce před takovým rozhodnutím svůj postup konzultoval s poškozenými.

V přípravném řízení prosazují oběti trestného činu svůj zájem s velkými potížemi. Usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci mohou sice napadnout stížností dozorovému státnímu zástupci, ale ten se většinou s policií solidarizuje a ani stížnost k dohledovému státnímu zastupitelství většinou nevede k prolomení nechuti stíhat poškozeným oznámený trestný čin. Další účinný opravný prostředek neexistuje.

Téměř beznadějné jsou pokusy poškozených o zvrácení usnesení o zastavení trestního stíhání podle §172 odst.1 tr.ř. Odezvou na výzvu nejvyšší státní zástupkyni, aby takové usnesení zrušila v rámci využití svého mimořádného oprávnění podle §174a tr.ř. bývá buď mlčení nebo v nejlepším případě povrchní a formalistické zamítavé vyrozumění.

Převážná část usnesení státních zástupců, jimiž byly zamítnuty požadavky poškozených na pokračování v trestním stíhání pachatelů trestné činnosti, jež se mi během dlouhé doby existence spolku Šalamoun dostala do rukou, měla společné rysy: povrchnost, formalismus, nedostatečnou znalost skutkové podstaty podezření a nevůle vůči stěžovateli, jenž měl být vykázán do postavení obtížného neználka, jenž musí pochopit, že mu není dovoleno foukat vznešeným profesionálům do jejich polívčičky.

Neprolomitelnost rozhodnutí státních zástupců ve prospěch obviněných je živnou půdou, na které se zvláště od zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka daří paranoidním představám o ovládání trestního řízení tzv. „justiční mafií“. I to je důvod ke změně organizace trestního řízení obecně a postavení poškozených zvlášť.

Oběti trestných činů jsou stále bity za komunistické rozhodnutí z počátku padesátých let minulého století převzít sovětský model organizace trestního řízení, v němž je pánem přípravného řízení prokuratura, popř. státní zastupitelství. V našich podmínkách, kdy státní zastupitelství funguje podle pravidel inkvizičního procesu jako neprůhledný orgán s individuálním rozhodováním, ještě 20 let po změně politických poměrů promořený na vedoucích místech bývalými prokurátory protiprávního režimu, by bylo zcela jistě prospěšné, aby poškození měli právo napadat u soudu rozhodnutí dohledových státních zástupců a usnesení o zastavení trestního stíhání podle §172 odst.1 tr.ř. (nezrušená nejvyšším státním zástupcem podle §174a tr.ř.). Za optimální bych pak vůbec považoval podřízení přípravného řízení od samého počátku vedení a dozoru soudem, jak tomu u nás bylo až do převzetí sovětských vzorů, a v řadě evropských zemí se nadále osvědčuje.

Nerovnoprávné postavení poškozených vůči obviněným trvá i v soudní části trestního řízení. Obviněný si může podání opravných prostředků prostě objednat u zvoleného advokáta, naproti tomu poškozený nemá žádný nástroj, jímž by přiměl státního zástupce, aby podal odvolání či později dovolání. Zatímco obviněný, popř. jeho obhájce, mají právo odvolání, popř. stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce či soudu ve všech výrocích, poškozený se smí odvolat pouze do výroku o nároku na náhradu za způsobenou újmu. Následně nemá právo podat dovolání do výroku o vině a trestu.

Způsob, jímž je legislativně zakotven a v praxi uplatňován postup při uplatňování práv poškozených, považuje spolek Šalamoun za projev přežívání totalitního právního myšlení: stát stál nad občanem, proto nepociťoval potřebu starat se v trestním řízení o individuální zájmy obětí trestné činnosti. Demokratický právní stát by měl při vymezení postavení účastníků trestního řízení vzít na vědomí, že svou moc má propůjčenu delegováním od občanů. Proto by měl jejich práva v trestním řízení hájit se stejnou intenzitou, nechť jsou v jakémkoli postavení. Právní úprava by měla být změněna tak, aby byl zajištěn vliv poškozených na rozhodování státních zástupců, popř. by jim měly být zpřístupněny účinné opravné prostředky: odvolání, dovolání a ústavní stížnost.

Na námitku, že výše zmíněné zásahy do organizace trestního řízení by vedly k průtahům, odpovídám, že nespravedlnost rozhodování státních zástupců a soudů je přímou křivdou na stranách řízení, zatímco průtahy jsou jen nepříjemným průvodním jevem.

Zvláštní kapitolou nerovnoprávného postavení poškozených v trestním řízení je téměř úplná nedostupnost stížnosti pro porušení zákona. Ale o tom až příště.

John Bok, předseda spolku Šalamoun


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Spolek Šalamoun )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.