Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* PODNĚT SPOLKU ŠALAMOUN KRAJSKÉ STÁTNÍ ZÁSTUPKYNI V PLZNI K VYKONÁNÍ DOHLEDU
  Vydáno dne 24. 04. 2010 (1983 přečtení)

PODNĚT SPOLKU ŠALAMOUN KRAJSKÉ STÁTNÍ ZÁSTUPKYNI V PLZNI K VYKONÁNÍ DOHLEDU NAD ČINNOSTÍ JUDR.ZDEŇKA SLEPIČKY, OKRESNÍHO STÁTNÍHO ZÁSTUPCE V OKRESE PLZEŇ-JIH – OTEVŘENÝ DOPIS
Praha 19.4.2010

Určeno :
Marie Poláková, krajská státní zástupkyně v Plzni
plk. Ing. Viktor Čech, náměstek policejního prezidenta

Vážená paní krajská státní zástupkyně,

dne 6.4.2010 zaslal JUDr. Zdeněk Slepička, okresní státní zástupce v okrese Plzeň-jih spolku Šalamoun vyrozumění, jímž vyřídil naše podání z 22.3.2010 sp.zn. SalOSZ_PlzJ220310TO, kterým jsme se domáhali vykonání dozoru nad činností PČR-UOKFK-expositura Hradec Králové ve věci č.j. OKFK-2898-75/ČJ. V závěru vyrozumění pan státní zástupce sděluje, že jednání podezřelých, napadených podnětem spolku Šalamoun k PČR-ÚOKFK ze 7.7.2008 a podáním našeho člena Ing.Zdeňka Jemelíka ze 7.9.2008 sp.zn. ZJ100/08/UOKFKhk01,nelze považovat za trestnou činnost.

Se stejným datem a pod shodnou spisovou značkou obdržel od pana státního zástupce shodné vyrozumění také Ing.Zdeněk Jemelík. Vyjadřujeme se proto k elaborátu pana státního zástupce ve vztahu k plnému rozsahu obou trestních oznámení.

Stanovisko okresního státního zástupce odmítáme jako předčasné a povrchní, svědčící o nedostatečném rozsahu skutkových zjištění, o neuskutečnění potřebných vyšetřovacích úkonů a o účelovém nesprávném právním výkladu zjištěných skutečností. Vyzýváme Vás proto, abyste vykonala dohled nad činností pana okresního státního zástupce s cílem dovedení prověřování podnětů spolku Šalamoun a Ing.Jemelíka k objektivním výsledkům podle zásady „padni komu padni“. Nehodláme ustoupit snaze kliky státních zástupců a policistů přiznat určitým skupinám státních úředníků nedotknutelnost, resp. trestněprávní imunitu.

Protože se jedná o věc protiprávního jednání podezřelých, které má od počátku politický kontext stejně jako snaha „zahrát do autu“ naše podání, s odstupem několika dnů dáme toto podání k disposici veřejnosti.

Při zpracování tohoto podání jsme použili následující podklady:

1/ Základní dokumentaci trestního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 7T 30/2005 ( kauza „katarského prince“)
2/Základní dokumentaci řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Mgr. Marii Benešové u Krajského soudu v Praze sp.zn. 36 C 8/2008
3/Základní dokumentaci k zásahu NSZ do trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi a Petrovi Hurtovi
4/ Stížnost paní ministryně JUDr. Daniely Kovářové pro porušení zákona z 18.8.2009 č.j.670/2009-OD-SPZ ve prospěch obv. Jiřího Čunka a Petra Hurty
5/ Rozsudek Nejvyššího soudu ĆR z 1.10.2009 sp.zn. 4 Tz 69/2009 k výše zmíněné stížnosti pro porušení zákona

Odvoláváme se také na osobní poznatky z účasti na celém soudním jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 7T 30/2005 (Ing. Jemelík byl obhájcem obžalovaného ustanoven jeho důvěrníkem, zúčastnil se i jednání s vyloučením veřejnosti), dále z přítomnosti při projednávání žaloby sedmi žalobců proti Mgr. Marii Benešové u Krajského soudu v Praze sp.zn. 36 C 8/2008 a konečně z přímého sledování jednání Nejvyššího soudu ČR dne 1.10.2009 ve věci sp.zn. 4 Tz 69/2009 o stížnosti pro porušení zákona z 18.8.2009 č.j.670/2009-OD-SPZ.

Posléze se dovoláváme zkušeností z monitorování a analýzy desítek přípravných řízení, prováděných různými policejními součástmi.

K vyrozumění pana okresního státního zástupce máme tyto výhrady:

1/Nebere zřetel na to, že všichni podezřelí jsou vysoce postavené úřední osoby s velkým vlivem, a proto velkou odpovědností, znalé trestního práva, proto z úřední povinnosti vědomé si důsledků svého nezákonného jednání včetně vlivu na vztahy uvnitř státního zastupitelství a vnímání selhání státního zastupitelství veřejností. Při posuzování jednání podezřelých musí platit podstatně přísnější měřítka než u trestního práva neznalých občanů.

2/Ignoruje přípisy spolku Šalamoun z 5.12.2009 (s připojeným „přehledem úkonů“) a z 20.1.2010, jež vytkly orgánům činným v trestním řízení konkrétní pochybení při prověřování našich podnětů, a rozšiřují okruh podezřelých.

3/Ignoruje skutečnost, že PČR si nevyzvedla u oznamovatelů úplné informace, zejména ty, jež pro svou choulostivost nebyly svěřeny poštovní přepravě listovních zásilek, ani elektronické poště.

4/Ignoruje skutečnost, že PČR nepožadovala podání vysvětlení od podezřelých.

5/Nesprávně se smiřuje se zjištěním, že podnět proti soudcům Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze v souvislosti s nezákonným řízením sp.zn. 7T 30/2005 přezkoumalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7. Řízení nebylo ukončeno podle §172 odst. 1 tr.ř., takže v něm lze kdykoli pokračovat. Nedbá, že přípisy spolku Šalamoun z 5.12.2009 a 20.1.2010 byly podnětem k trestnímu řízení proti alianci státních zástupců, kteří úmyslně nerespektují názor Vrchního státního zastupitelství v Praze (viz „přehled úkonů“ a brání zpětnému připojení této věci k původnímu spisu. Zjevně usilují o to, aby trestný čin soudců dospěl k promlčení.

V této souvislosti připomínáme, že o nezákonnosti jednání předsedů senátů JUDr. Moniky Křikavové a JUDr. Petra Stutziga rozhodl rozsudkem z 22.8.2005 sp.zn. 11 Tz 117/2005 Nejvyšší soud ČR. Státní zástupci nesmí jeho rozhodnutí ignorovat, takže v tomto bodě není o čem diskutovat. JUDr. Monika Křikavová jednala vědomě, s úmyslem pokořit ministra spravedlnosti (vyplývá to z jejích emocionálních výroků při zahájení hlavního líčení – „tento soud se nesníží…“) a způsobila škodlivý následek nezákonného odnětí osobní svobody Hammada al-Thani jeho držením ve vazbě po rozhodnutí ministra o předání trestního řízení do ciziny. Jednala přinejmenším v nepřímém úmyslu. Trestnost jejího jednání je mimo jakoukoli pochybnost. Přiměřeně to platí také pro JUDr.Petra Stutziga, případně pro jejich přísedící.

Podle našeho názoru se trestného jednání dopouštějí pražští státní zástupci, kteří ignorují výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR a tlačí stíhání soudců k promlčení. Požadavek na zahájení trestního řízení na základě podání spolku Šalamoun z 5.12.2009 a 20.1.2010 proti alianci pražských státních zástupců, kteří brání vydání této věci zpět do dozorové pravomoci OSZ Plzeň jih, je důvodný.

6/Pan okresní státní zástupce soudí, že Mgr. Marie Benešová se nedopustila trestného činu pomluvy, když špinila JUDr. Pavla Němce, JUDr. Renatu Veseckou, JUDr. Pavla Kučeru a popř. další státní zástupce (nadále pro stručnost jen „tzv. mafiány“), že z pozadí ovlivňují trestní kauzy atd. V její prospěch uvádí, že pomluvy měly zčásti reálný základ a případné nepravdy neuvedla vědomě. Odvolává se při tom na spisový materiál Krajského soudu v Praze sp.zn. 36 C 8/2008. Není úplně jasné, zda si při tom uvědomuje, že rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu, takže se na něj nelze odvolávat. Zdrojem poznání mohou být pouze protokoly, popř. zvukový záznam. Protože jsme celé jednání sledovali v soudní síni a máme k disposici protokoly z jednání, můžeme tvrdit, že před soudem nebyly podány žádné důkazy, jež by potvrzovaly „reálný základ“ pomluv Mgr. Marie Benešové. Ze skutkových zjištění lze odvodit pouze tolik, že uvedení poškození se přátelsky stýkají. Soukromé přátelství ale nesmí být důvodem ke kriminalizaci a veřejnému ostouzení.

Pokud si pan státní zástupce skutečně myslí, že před soudem byl prokázán „částečný reálný základ“ pomluv, nechť jej laskavě konkretizuje.

Mimo to pan státní zástupce nevzal na vědomí, že trestní oznámení spolku Šalamoun se bodem 2.1 odst. b) týkalo také jejích pomluv vůči exministrovi JUDr.Pavlu Němcovi ve spojitosti s kauzou „katarského prince“

Zdůrazňujeme vyšší míru právní odpovědnosti Mgr. Marie Benešové, která si vzhledem ke svému právnickému vzdělání, mnohaleté praxi na prokuratuře, v advokacii a na státním zastupitelství a své bývalé vysoké funkci nejvyšší státní zástupkyně musela být vědoma, jaké následky pomluvami vyvolá. Také si jistě uvědomovala, že do kauzy Jiřího Čunka a Petra Hurty nemohl zasáhnout nikdo mimo státní zastupitelství. Vliv osob, stojících mimo tuto sféru, je neprokazatelný a jeho případné přijetí je aktem svobodné vůle státních zástupců. Již proto je vytvoření paranoidní představy „mafie“ osob z různých sfér nesmyslné. Musela si být vědoma, a zjevně o to usilovala, že otřese autoritou zejména nejvyšší státní zástupkyně a místopředsedy Nejvyššího soudu, což se neblaze odrazí ve fungování jimi řízených orgánů. Jednala v nejlepším případě v nepřímém úmyslu způsobit velmi závažné následky. O tom, že by jednala nevědomě, nemůže být řeči.

Pan státní zástupce se mimo to dostal do rozporu s další částí svého elaborátu, v které se snaží vyvrátit protiprávnost zásahu státních zástupců do kauzy Jiřího Čunka a Petra Hurty. Pokud byl nápravou předchozího nezákonného postupu severomoravských státních zástupců, pak by bylo nanejvýš možné „obvinit“ tzv. „mafiány“, že vymysleli způsob, jak obnovit zákonnost vyšetřování, vedeného proti výše zmíněným obviněným, čili ocenit jejich kladný vliv na zákonnost postupu státního zastupitelství. Pokud na takové pojetí počinu státních zástupců NSZ přistoupíme, pak pomlouvačné výroky Mgr. Marie Benešové ztrácejí „částečný reálný základ“ a jsou ničím nepodloženou pomluvou.

Není možné, aby byly současně pravdivé dva proti sobě jdoucí právní závěry, odporuje to formální logice.

7/Část 2.4.oznámení spolku Šalamoun ze 7.7.2008, týkající se JUDr. Zlatuše Andělové, původně směřovala k podezření na tr.č. pomluvy dle § 206 zák. č. 140/1961 Sb., popř. tr.č. maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti dle § 159 zák. č. 140/1961 Sb. S odstupem času si uvědomujeme, že její výpověď před Krajským soudem v Praze, ani písemné vysvětlení, předložené vrchní státní zástupkyni JUDr. Mileně Hojovcové vlastně neobsahují nic, co by tzv. „mafiánům“ při skutečně objektivním posouzení v očích veřejnosti uškodilo (související mediální kampaň ovšem objektivní nebyla), s výjimkou tvrzení, že JUDr. Pavel Kučera měl prohlásit, že „před politickým zájmem musí jít nezávislost justice stranou“. Tento výrok JUDr. Zlatuše Andělová opakovala jako poučená svědkyně před soudem, kde jej popřeli žalobci, kteří měli být společně s ní přítomni jeho pronesení. Jejich svědectví jsou věrohodná, protože současně informovali o jejím vlastním závadném výroku, jenž je ověřen výpovědí poučeného svědka před soudem.

PČR a po ní pan státní zástupce pochybili, když proti ní nezahájili z úřední povinnosti trestní stíhání pro tr.č. křivé výpovědi podle §175 zák. č.140/1961 Sb.

8/Pan okresní státní zástupce uvádí nepravdivě, že krajský státní zástupce v Brně JUDr. Petr Coufal se nevyjadřoval k činnosti PČR – ÚOKFK a dozorové činnosti okresního státního zástupce v Přerově. Nezapomenutelná televizní vystoupení JUDr. Arifa Salichova a JUDr. Petra Coufala na toto téma jsou jistě uchována v archivu ČT. Nechť si je PČR nechá laskavě vyhledat. Šlo m.j. o výroky v Otázkách Václava Moravce. Tvrzení pana okresního státního zástupce je dokladem nedbalosti, s kterou policejní orgán postupoval při (ne)prověřování našich podnětů, a také jeho vlastní povrchnosti při výkonu dozoru.

8/ V bodu 5 se pan státní zástupce snaží prokázat, že podezření na nezákonné jednání proti skupině státních zástupců a ministrovi spravedlnosti ve věci delegace trestního řízení proti obviněným Jiřímu Čunkovi a Petru Hurtovi na OSZ Jihlava je nedůvodné. Buď nezná stížnost advokáta JUDr. Eduarda Bruny, na jejímž základě státní zástupce NSZ JUDr. Stanislav Potoczek rozhodl o delegování věci, nebo se spoléhá na to, že její obsah neunikl ze spisu. Stejnou neznalost projevuje ve vztahu k usnesení státního zástupce JUDr. Arifa Salichova z 16.11.2007 sp.zn. ZT 327/2007-179. Dále se zbytečně dovolává rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 1.10.2009 k stížnosti pro porušení zákona z 18.8.2009, který se usnesení z 4.6.2010 přímo nedotýká.

Zde odkazujeme na analýzu usnesení státního zástupce NSZ JUDr. Stanislava Potoczka z 4.6.2007, kterou při soudním jednání u Krajského soudu v Praze ve věci sp.zn. 36 C 8/2009 podal samosoudce JUDr. Vojtěch Cepl. Pokud má PČR k disposici zmíněný spis, nechť se laskavě poučí.

Dovoláváme se dále ustanovení §16a odst.1 zák. č.283/1993 Sb. a usnesení NSZ z 18.5.2009 sp.zn. 1 NZN 2678/2009-45 a z 22.3.2010 sp.zn. 1 NZN 2716/2010 (toto z dílny býv. nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Bohumíry Kopečné) o zamítnutí jiných návrhů na uplatnění §25 tr.ř. per analogiam. Z uvedených podkladů vyplývá, že podání se posuzuje podle obsahu, nikoli podle nadpisu. Stížnost JUDr. Eduarda Bruny byla stížností na domnělá nebo skutečná věcná pochybení orgánů činných v trestním řízení, a takto měla být řešena. Pokud by ji podal někdo jiný než obhájce místopředsedy vlády, NSZ by vyslovilo nepříslušnost a postoupilo by ji VSZ Olomouc k přijetí dalších opatření. Mimo to nestála jen na námitce nepříslušnosti dozorového státního zástupce, ale i na dalších argumentech, z nichž námitka e-mailové korespondence svědkyně Marcely Urbanové s vyšetřovatelem kpt. Milanem Šošovičkou se opírala o nezákonně získané důkazy. Usnesením státního zástupce NSZ JUDr. Stanislava Potoczka byla také ignorována místní a věcná příslušnost OSZ Vsetín, jehož podjatost nebyla v průběhu řízení doložena.

Dále z odůvodnění zmíněných usnesení NSZ vyplývá, že použití §25 tr.ř. per analogiam je mimořádným prostředkem, který lze použít jen výjimečně, a to především tehdy, umožní-li změna přikázání věci její rychlejší či snazší vyřízení, popř. je-li překážkou dosavadního přikázání prokazatelná podjatost, popř. též v případě nečinnosti státního zástupce. Tyto okolnosti ale v daném případě nenastaly. Obě usnesení jsou důkazem, že v jiných případech je praxe NSZ odlišná od přístupu ke stížnosti JUDr.Eduarda Bruny.

Obecně dochází ke kladnému vyřízení žádosti o uplatnění §25 tr.ř. per analogiam zřídka a mimo to není znám jiný případ jeho uplatnění těsně před podáním obžaloby.

Tvrzení, že použití §25 tr.ř. per analogiam není zásahem do způsobu vyřízení věci atd. je snad po formální stránce pravdivé, ale ve skutečnosti se mu lze pouze zasmát: kdyby nebylo úmyslem zadavatele a pachatelů zastavit trestní stíhání Jiřího Čunka, k použití §25 tr.ř. per analogiam by nedošlo. Je třeba vzít v úvahu mediálně doložený nátlak KDU-ČSL na předsedu vlády, uplatněný hrozbou odchodu strany z vládní koalice, nebude-li trestní stíhání Jiřího Čunka zastaveno, dále též objíždění státních zastupitelství 1. náměstkem paní nejvyšší státní zástupkyně s cílem najít státního zástupce, který by se věci ujal.

Na tomto místě dodáváme, že některé později získané poznatky nasvědčují tomu, že úloha JUDr. Renaty Vesecká v zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka a Petra Hurty není tak průzračně jasná, jak jsme si původně mysleli, a zasluhuje proto objasnění.

9/Tvrzení o nevině nynější vrchní státní zástupkyně v Olomouci je dalším dokladem nedůsledného prověření podnětu. Informace o jejím zásahu ve prospěch nejvyšší státní zástupkyně pochází z veřejných zdrojů, m.j. z mediálního výroku paní nejvyšší státní zástupkyně, která si stěžovala, že PČR chtěla prověřovat trestní oznámení proti ní, podané kvůli zásahu NSZ do kauzy obviněných Jiřího Čunka a Petra Hurty, ale zastavila ji městská státní zástupkyně (tehdy JUDr. Milena Hojovcová). Může jít o nepřesnost, spočívající v tom, že ve skutečnosti ve věci rozhodoval některý ze státních zástupců MSZ Brno, jehož identitu by PČR zjistila, kdyby měla zájem. I v tom případě je ale nezpochybnitelná odpovědnost vedoucí státní zástupkyně jako vedoucí úřadu.

10/ Pan státní zástupce zcela pominul podezření proti býv. nejvyšší státní zástupkyni Mgr. Marii Benešové, že k rozněcování štvavé kampaně proti exministrovi JUDr.Pavlovi Němcovi kvůli předání trestního stíhání Hamada al-Thani do Kataru a k vyvolání aktivit PČR a státního zastupitelství proti němu a jeho spolupracovníkům ze stejného důvodu měla jiné motivy, než starost o zákonnost, že se tedy možná dopustila zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 zák.č.140/1961 Sb. ve prospěch soukromé firmy. PČR ani neprojevila zájem o informace, na jejichž základě toto podezření vzniklo a státní zástupce to ani nezjistil, natož aby to konstatoval jako vadu policejního postupu.

11/Pan státní zástupce se nevypořádal s tou částí oznámení spolku Šalamoun, která směřovala proti exministrovi JUDr. Jiřímu Pospíšilovi.

Na základě výše uvedeného Vás vyzýváme, abyste uložila JUDr. Zdeňkovi Slepičkovi přehodnotit stanovisko a přikázat PČR-ÚOKFK doplnění scházejících skutkových zjištění.

S úctou

John Bok
předseda spolku Šalamoun

Na vědomí :
prof. Ing.Václav Klaus, CSc., prezident České republiky
Ing.Jan Fischer, předseda vlády ČR
MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu
Ing.Miloslav Vlček , předseda Poslanecké sněmovny
JUDr. Renata Vesecká, nejvyšší státní zástupkyně
Policejní prezidium ČR - Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality
Česká tisková kancelář


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Spolek Šalamoun )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.