Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* STANOVISKO OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ŠALAMOUN K OSTOUZENÍ JUDr. JANA SVÁČKA
  Vydáno dne 01. 02. 2012 (6606 přečtení)

Senát PČR
Valdštejnské náměstí 17/4
118 01 Praha 1

STANOVISKO OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ŠALAMOUN K OSTOUZENÍ JUDr. JANA SVÁČKA, KANDIDÁTA NA ÚŘAD SOUDCE ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR
V Praze 23.1.2012

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,

spolek Šalamoun přichází poměrně často ve věcech svých chráněnců do nepřímého styku s Ústavním soudem ČR a s jeho zásahy do trestního řízení. Sledujeme jeho výstupy velmi citlivě, protože na jejich úrovni závisí osudy konkrétních lidí. Pro některé naše chráněnce je rozhodnutí ústavních soudců jejich poslední nadějí na záchranu před důsledky selhání obecných soudů. Máme proto mimořádný zájem na kvalitě jeho soudcovského sboru.

Považujeme za správné, že kandidáti, ač navrženi hlavou státu, procházejí v Senátu důkladným prověřením z hlediska občanské bezúhonnosti, mravní integrity, odborné vyzrálosti, popř. dalších vlastností, jejichž souhrn rozhoduje o jejich způsobilosti vykonávat mimořádně náročnou práci soudce Ústavního soudu ČR.

Debata o kandidátech ale musí být vedena férově, nestranně, s maximální mírou odpovědnosti a při zachování úcty ke zkoumané osobnosti. Máme své přímé zkušenosti s panem prezidentem, víme, že k výběru kandidátů přistupuje uvážlivě, takže je vyloučeno, aby navrhl někoho, kdo by si zasloužil znevažování pod záminkou konání této prověrky.

Má-li být prověřování férové, je nezbytné přistupovat kriticky k věrohodnosti zpráv o kandidátech a ke zdrojům, od kterých přicházejí. V této souvislosti považujeme za nutné projevit znepokojení nad snahami zabránit jmenování předsedy Městského soudu v Praze JUDr. Jana Sváčka ústavním soudcem i za cenu jeho ostouzení.

Udivuje nás nápadná změna proti situaci v r.2003, kdy JUDr. Jan Sváček obdržel od pana prezidenta po prvé nabídku, aby kandidoval na funkci ústavního soudce, a později ho tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Rychetský – dnes předseda Ústavního soudu ČR – považoval za nejvhodnějšího nástupce v ministerském křesle. Tehdy se těšil všeobecné vážnosti a podpoře politiků i médií. Žádnou z nabídek nakonec nepřijal. Tu na ministerské křeslo odmítl, protože by se musel vzdát soudcovského mandátu, jehož si nesmírně váží. V té souvislosti jednoznačně vyjádřil také vůli nevstoupit do žádné politické strany.

Tehdy a i nadále se těšil podpoře dvou významných osobností české justice: JUDr. Otakara Motejla a JUDr. Pavla Rychetského. Právě proto je současná kampaň proti jeho kandidatuře tak zarážející.

Odstrašujícím příkladem výše zmíněného ostouzení je korespondence námi jinak váženého pana senátora doc. JUDr. Petra Pitharta s předsedou občanského sdružení K213 Ing. Jiřím Fialou, dostupná na webových stránkách K213 pod názvem „O Sváčkovi se shodnem“ (http://www.k213.cz/JOOMLA/O-Svackovi-se-shodnem). Ctihodný pan senátor v dopisu povzbuzuje Ing. Jiřího Fialu, aby oslovil všechny senátory s kritikou JUDr. Jana Sváčka a vítá jej na svobodě. Nestačí mu jako varovný signál, že se autor dopisu zmiňuje, že na něj soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Ondřej Lázna vydal zatykač „dvě hodiny poté, co na něj sdružení K213 podalo návrh na zbavení svépravnosti“. A Ing. Jiří Fiala v komentáři k dopisu jásá nad tím, že má pan senátor na předsedu Městského soudu v Praze stejný názor jako sdružení K213 (ptáme se: klesl snad pan senátor na intelektuální úroveň K213?). O JUDr. Janu Sváčkovi tvrdí, že „stojí za jeho posledním odsouzením“ a svůj desetiměsíční pobyt ve vězení považuje za přiměřenou cenu za zmaření jeho přístupu k funkci ústavního soudce.

Skutečnost je taková, že Ing. Jiří Fiala je vzdělaný, inteligentní člověk, který utrpěl různá příkoří ze strany opatrovnických soudů. Nedokázal se s nimi vyrovnat a ztratil způsobilost objektivního pohledu na justici. Jeho vývoj sledujeme od r.2005 a z počátku jsme se s ním a jeho lidmi společně setkávali při podpoře obžalovaných ve stejných řízeních. V dalším vývoji ale začal používat metody, jež nám jsou cizí. Svůj „boj“ s justicí vede stále častěji formou výtržnictví, fyzického násilí, zabraňování ve vstupu do soudních místností, používání vulgárních výrazů na adresu soudních osob atd. Za toto jednání byl opakovaně odsouzen.

Hladovkou ve vězení si obstaral svatozář mučedníka, která zaslepila zrak některým lidem, mezi nimi bohužel také senátorům Jiřímu Čunkovi, doc. JUDr. Petru Pithartovi a Jaroslavu Štětinovi. JUDr. Jana Sváčka činí odpovědným za svá odsouzení.

S žádným z jeho rozsudků ale nemá JUDr. Jan Sváček nic společného. Nikdy ho osobně nesoudil a jako předseda soudu nemá možnost trestní řízení ovlivnit. Jeho funkce je organizátorská a administrativní, soudci jsou v rozhodování na něm zcela nezávislí. Mimo to dva ze tří posledních rozsudků nad Ing. Jiřím Fialou vynesly mimopražské okresní soudy, jejichž nadřízeným odvolacím soudem je Krajský soud v Praze, nikoli Městský soud v Praze.

Vřele doporučujeme seznámení s internetovými stránkami K213 (http://www.k213.cz/JOOMLA/ ), s používaným výrazivem, s urážlivým přejmenováním soudce JUDr. Ondřeje Lázny na Blázna, a porovnání obsahu uveřejněných soudních listin s jejich zmatečnou interpretací Ing. Jiřím Fialou a jeho spolupracovníky.

Neoprávněná je např. kritika Obvodního soudu pro Prahu 10 kvůli tomu, že vyšší soudní úřednice poslala ods. Ing. Jiřímu Fialovi příkaz k nástupu trestu po zrušení výchozího rozsudku usnesením Nejvyššího soudu ČR. K213 z toho vyvozuje, že na soudu mají „bordel“. Netuší, že odeslání příkazu k výkonu trestu je automatický úkon, jímž se nezabývá soudce. Dále se domnívá, že soud nečiní další úkony z obav z důsledků přehmatu, kterého se takto dopustil, zejména s ohledem na přešetřování věci předsedkyní Nejvyššího soudu ČR. Přitom je na stránkách K213 uveřejněn dopis předsedy soudu, který srozumitelně a podle pravdy vysvětluje, jak se věci mají: v době vydání příkazu k nástupu trestu soud neměl informaci o jednání Nejvyššího soudu ČR, nemohl je tedy zohlednit. Podle oficiální zprávy Nejvyššího soudu ČR písemné usnesení z 3.listopadu 2011 bylo předáno kanceláři soudu k rozeslání dnes, tj. 23. ledna 2012 a zítra bude rozesláno účastníkům řízení.

Ani dopis předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, zde rovněž uveřejněný, v sobě neobsahuje hrozbu nepříjemnostmi. Soud pozastavil další úkony, aby nedošlo k neoprávněnému odnětí svobody a v dalším se zachová podle výsledku šetření předsedkyně Nejvyššího soudu ČR.

Hlasovat proti zvolení JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu ČR na základě informací z takového extrémně podjatého zdroje by bylo přímo trestuhodné.

Vážnější jsou snahy o ostouzení JUDr. Jana Sváčka kvůli jeho předlistopadové minulosti i kvůli jeho dalšímu působení v justici. Námitky proti němu shrnula advokátka JUDr. Hana Marvanová v rozhovoru s Tomášem Němečkem pro Lidové noviny.

V neprospěch JUDr. Jana Sváčka především uvedla, že od 22. června 1989 byl členem KSČ, přičemž od 1. ledna 1988 byl náměstkem předsedy Obvodního soudu pro Prahu 8 pro věci trestní, čili zastával funkci, vyhraženou lidem, loajálním k režimu, zatímco ona sama byla v té době souzena za účast na demonstracích.

Naznačovat uvedením časového souběhu odlišných lidských osudů závěr, že jedna strana je svými mravními postoji vzorná, zatímco ta druhá je podezřelá z mravní pokleslosti, je myšlenkový zkrat. Samozřejmě, lidé, kteří kladli režimu aktivní odpor a byli za to pronásledováni, jsou hrdinové. Byla to ale jejich volba, kterou učinili dobrovolně, s vědomím možných následků a nelze z ní automaticky vyvozovat, že ti, kteří nešli jejich cestou, jsou mravně pokleslí. Nikomu nelze vnucovat, že musí být hrdinou. Také ti ostatní mohli zůstat slušnými lidmi i z dnešního hlediska.

Pokud bychom se ztotožnili s naznačenou myšlenkou, že každý, kdo zastával nepříliš významnou nomenklaturní funkci, vyhrazenou pouze pro režimu oddané jedince, je nezpůsobilý zastávat úřad, vyžadující politickou a mravní neposkvrněnost jeho nositele, museli bychom požadovat, aby svá místa opustily tisíce lidí. M.j. by musela odejít část současných soudců ÚS, z nichž někteří si s protiprávním režimem zadali podstatně více než JUDr. Jan Sváček. Senátoři za ČSSD by se např. museli pozastavit nad tím, že mají ve vysoké stranické funkci bývalou prokurátorku, která sice nebyla členkou KSČ, ale vzhledem k povaze své práce musela vyhovovat daleko vyšším nárokům na oddanost režimu než soudci.

Členství v KSČ bylo podmínkou pro kariérní postup ve většině funkcí ve státní správě. „Nadějní soudruzi“ byli přijímáni mezi řádné členy KSČ po jednoleté kandidatuře. Ti, kteří procházeli dvouletou kandidaturou, měli na jejím konci jednoduchou volbu: požádat o přijetí za člena nebo se vzdát nároku na členství, a případně čelit různým souvisejícím nepříjemnostem. JUDr. Jan Sváček patrně k „nadějným soudruhům“ nepatřil. Jeho dvouletá kandidatura a půlroční členství v KSČ jsou sice určitou skvrnou na jeho na štítě, ale KSČ z posledních málo let před pádem režimu nebyla úplně totožná s KSČ z r. 1948, z padesátých let 20.stol., či z prvních let normalizace. V té době vedle snahy o udržení moci třeba i násilím, na kterou doplatila JUDr. Hana Marvanová, se uvnitř KSČ znova prosazovaly reformní tendence Proto nepovažujeme tuto skvrnu za nesmazatelnou.

Zde zdánlivě vybočujeme z linie opakovaných projevů nevole nad zamořením sboru státních zástupců a soudců lidmi, kteří sloužili protiprávnímu režimu, převážně členy KSČ. Jenže nám vadí především dlouholetí komunisté, lidé, kteří se aktivně politicky angažovali, popř. se podíleli na represích proti odpůrcům režimu (dosud soudí soudkyně, které soudily Pavla Wonku a Václava Havla!) . Ústavní soud ČR o nich v nálezu č.j. I. ÚS 517/2010 říká: „Jde o to, že hodnotový systém členů KSČ byl často odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu. Z povahy věci mohl a stále ještě může v té či oné míře ovlivňovat rozhodování jednotlivých soudců (státních zástupců)." Zhlediska naší praxe tuto skupinu spojuje sklon k užívání zvrhlé zásady „in dubio CONTRA reo“, k účelové selekci důkazů v neprospěch toho, koho si zamanou dostat za mříže, k příležitostnému nadržování bývalým „soukmenovcům“ a k menší odolnosti vůči politickým a klientelistickým tlakům. Vedle těchto lidí je JUDr. Jan Sváček „čistý jako lilie“.

Pátrali jsme, jakým byl v těch zlých časech soudcem. Podle vyjádření představitelů významných disidentských organizací Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a Jazzová sekce není znám z té doby žádný jeho poklesek. Dopátrali jsme se jediného politicky zabarveného řízení, a to projednání žádosti StB o souhlas k zabavení většího množství nelegálních tiskovin. JUDr. Jan Sváček žádost ve veřejném jednání zamítl, za což sklidil potlesk veřejnosti. Nevíme, o jaké tiskoviny se jednalo, ale podle vyjádření p. Karla Srpa údaje by mohly odpovídat zásilce publikací Jazzové sekce, určené pro Ludvíka Kunderu. Podle obsáhlého článku Tomáše Němečka z 13.prosince 2011 (http://www.lidovky.cz/kdo-je-klausuv-kandidat-pro-ustavni-soud-cast-senatoru-ho-odmita-px3-/ln_domov.asp?c=A111212_185827_ln_domov_ogo) jako místopředseda soudu nesoudil žádný z procesů proti účastníkům protirežimních demonstrací.

Dále JUDr. Hana Marvanová viní JUDr. Jana Sváčka, že na podzim r. 2007 navzdory nálezu Ústavního soudu ČR o právu veřejnosti znát minulost soudců nevyhověl požadavku senátora Martina Mejstříka na poskytnutí informace o členství soudců svého soudu v KSČ. Odůvodnil to tím, že se jedná o citlivý osobní údaj, chráněný zákonem. Zde ale JUDr. Hana Marvanová pominula časovou souslednost dějů. Z uvedeného nálezu z července r.2007 ještě konkrétní povinnost zveřejňovat údaje o individuální stranické angažovanosti přímo nevyplývala. Nastolil ji až ústavní nález č.j. I. ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 v jehož odůvodnění se Ústavní soud ČR odvolal vedle Carla Jasperse na článek našeho člena. Na jeho základě vydalo ministerstvo spravedlnosti dne 7.prosince 2011 seznamy soudců a státních zástupců, kteří byli členy KSČ. Po uveřejnění ústavního nálezu Městský soud v Praze jako první v ČR jména bývalých členů KSČ zpřístupnil.

V této souvislosti JUDr. Hana Marvanová vyčítá JUDr. Janu Sváčkovi, že ve zprávách TV Prima dne 7. ledna 2011 zapřel členství v KSČ a hlásil se pouze ke kandidatuře. Odvolává se na přepis pořadu, pořízený agenturou Newton. Je to vážné obvinění, zpochybňují přímo charakter, nicméně tento důkaz jsme vyhodnotili jako nevěrohodný. V ten den ohromil ministr JUDr. Jiří Pospíšil veřejnost nenadálým uveřejněním seznamů členů KSČ, působících v justici. Někteří se okamžitě ohradili, protože členy KSČ nebyli. JUDr. Jan Sváček mezi nimi nebyl. Popírat členství s vědomím, že údaj o něm je veřejně přístupný na internetu, by mohl jen tupec. JUDr. Jan Sváček ale tupec není.

Nevíme, zda je přepis nepřesný, či zda byla výpověď JUDr. Jana Sváčka nešťastně sestřižena, či zda jde o běžný „brept“. Bohužel nemůžeme porovnat přepis s videozáznamem, protože TV Prima jej již nearchivuje.

Senát by měl vědět, že příkré stanovisko JUDr. Hany Marvanové vůči JUDr. Janu Sváčkovi by mohlo být ovlivněno jejím profesionálním nezdarem v dlouholeté obhajobě zájmů členů části klientů zkrachovalého H-systému. V době, kdy se svěřovala Tomáši Němečkovi, nebyla možná dosud vyrovnaná s rozsudkem soudkyně JUDr. Hany Homolové v neprospěch jejích klientů a s následnou stížností místopředsedy Městského soudu v Praze JUDr. Jaromíra Jirsy na ni České advokátní komoře. Stížností byla hypoteticky ohrožena její profesní existence, takže ji jistě vnímala jako velkou nepříjemnost. Rozsudek zkritizovala v článku v MF Dnes. Kromě toho se obrátila se stížností na předsedu soudu JUDr. Jana Sváčka. Místopředseda soudu viděl v jejím počínání útok na nezávislost soudu. Česká advokátní komora ale uznala, že advokát má právo veřejně kritizovat soudní rozhodnutí a nepotrestala ji. V tom se s ní shodujeme. Na druhé straně dáváme za pravdu JUDr. Jaromíru Jirsovi, který ve stížnosti uvedl (viz http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=6326): „Není možné, aby se advokát domáhal u předsedy soudu, který má výslovně zakázáno zasahovat do rozhodování soudce, aby padlo rozhodnutí podle jeho představ.“

JUDr. Hana Marvanová činí JUDr. Jana Sváčka odpovědným za stížnost na ni, aniž by své tvrzení doložila důkazy. Vedli jsme opakované stížnosti proti místopředsedům Městského soudu v Praze. Podle našich poznatků mají v přiděleném úseku pravomoci prakticky úplnou volnost rozhodování a předseda soudu se dovídá o jejich přehmatech až z následných reakcí postižených.

Dodáváme, že JUDr. Hana Marvanová patří do okruhu advokátů, blízkých spolku Šalamoun, a je velká, tvrdošíjná bojovnice. Těší se naší vážnosti a výše uvedené odstavce nejsou v žádném případě výrazem nepřátelství.

Výše uvedení odpůrci jmenování JUDr. Jana Sváčka se chovali s otevřenou podjatostí. Jinou kategorií je novinář Tomáš Němeček, který se jeho kandidatuře věnoval soustavně a snažil se o objektivní informování veřejnosti. V září r.2011 považoval kandidaturu JUDr. Jana Sváčka za „logickou“. Psal o něm jako o tom, „kdo se nelekl Klause“, připomněl, že je „autoritou mezi krajskými justičními šéfy“ a všiml si jeho konfliktu s předsedou ODS a Poslanecké sněmovny v době, kdy se před soud dostal bývalý pokladník ODS Libor Novák. JUDr. Jan Sváček se rázně ohradil proti Klausovým výrokům, vyjadřujícím obavy ze zpolitizování procesu. Označil je za „nešťastné a neetické“.

Tomáš Němeček dále uveřejnil obsáhlý článek ze dne 13. ledna 2012, uvádějící mnoho podrobnosti z kariéry i společenského a soukromého života JUDr. Jana Sváčka, který přes vynechání některých důležitých kladných bodů vyznívá celkem vyváženě. Až 16. ledna vydal nepříznivou zprávu o Sváčkově neúspěchu v ústavněprávním výboru Senátu. Vyústila v závěr, že vyslovením názoru, že prezident by v ústavě neměl být přiřazen k moci výkonné, JUDr. Jan Sváček prokázal, že „plave v ústavním právu jako student u zkoušky“. Zde se ale Tomáš Němeček mýlí: zdaleka nejde o ojedinělý názor.

Výše uvedené zdroje uváděly hlavně záporné názory a informace o JUDr. Janu Sváčkovi. Nezbývá nám proto, než upozornit na některé jeho dobré stránky.

Náš postoj k němu je zčásti dán znepokojením nad stále častějšími zásahy ústavních soudců do politického vývoje státu, provázenými poklesem úrovně ústavních nálezů ve srovnání s výstupy z činnosti „zakladatelského“ soudcovského sboru. Tento vývoj přičítáme „zaplevelení“ soudcovského sboru bývalými politiky a právníky bez soudcovské zkušenosti. JUDr. Jan Sváček si mimo formálního krátkého členství v KSČ s politikou nikdy nezadal. Je hrdý na to, že je soudcem. Je společenský a ve společenském styku se politikům sice nevyhýbá, ale selektuje: oceňujeme, že vycítil nevhodnost styku se společností z Lions Clubu MUDr. Jaroslava Bartáka a odešel z něj.

Vyčítají-li se mu společenské styky s politiky z ODS, nebyl předložen žádný důkaz, že by se jimi nechal ovlivnit. Naopak, v zájmu svého soudu dokázal veřejně velmi tvrdě vzdorovat ministrovi JUDr. Jiřímu Pospíšilovi, významnému politikovi ODS.

Z hovorů se soudci pražských i mimopražských soudů jsme vyrozuměli, že JUDr. Jan Sváček je známou osobností a autoritou v celé soudcovské komunitě. Připomínáme, že za svůj vzestup vděčí JUDr. Otakaru Motejlovi, který znal jeho dobrou pověst z doby své advokátní praxe, a proto ho přiměl, aby přijal funkci předsedy Obvodního soudu pro Prahu 8. V r. 1999 jej jmenoval předsedou Městského soudu v Praze. Byl mezi nimi dobrý vztah prakticky až do Motejlova odchodu.

JUDr. Jan Sváček vyniká zejména jako důsledný obhájce nezávislosti soudů a soudců obecně a svého soudu a svých soudců zvlášť. Ve své důslednosti jde ovšem někdy tak daleko, že to veřejnost, neznalá specifik soudcovského myšlení, může vnímat záporně: máme na mysli různé intervence u mimosoudních orgánů, nebo i výše zmíněné odpírání informací o členství v KSČ. Patří k průkopníkům myšlenky na ustavení soudcovské samosprávy.

Nebojí se postavit se autoritám, ať už jde o ministra nebo o hlavu státu. Podle našich informací právě schopnost stát na svém názoru za každých okolností je jedním z kladů, jehož vysoké ocenění vedlo pana prezidenta k rozhodnutí navrhnout jej za soudce Ústavního soudu ČR. Stojí to za zmínku, protože to vypovídá o obou osobnostech: JUDr. Jan Sváček se dostal s panem prezidentem víckrát do veřejného sporu, ale pan prezident to nevzal jako vadu, nýbrž jako klad.

Máme-li mu něco vyčíst z pohledu našeho specifického vztahu k justici, pak je to dle našeho názoru nadměrná zdrženlivost ve využívání kárné pravomoci. Je ovšem na druhé straně pravda, že během svého působení v čele Městského soudu v Praze vypudil z něj i z podřízených obvodních soudů celou řadu soudců, kteří neplnili řádně své povinnosti, aniž by použil formalizovaných postupů.

Jsme přesvědčeni, že přes výhrady, které k němu lze mít, by JUDr. Jan Sváček byl velmi dobrým ústavním soudcem.

S úctou

John Bok
předseda spolku Šalamoun


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Spolek Salamoun )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.