Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* ČUNEK SE VRACÍ
  Vydáno dne 11. 10. 2012 (1331 přečtení)

MARTIN STÍN, ČUNEK SE VRACÍ
Vyšlo 11.10. 2012 na Politikonu jako 443. sloupek a na webu Šalamouna
martin.stin@seznam.cz

Senátní volby budou mimo jiné zkouškou hloubky poškození prestiže senátora Jiřího Čunka mediálními ohlasy jeho trestního stíhání, jeho podivného zastavení a následné „války žalobců“. Jeho věc zaměstnávala novináře několik let a jejich úsilí vrylo jeho jméno do paměti většiny národa. Jak tato okolnost ovlivní voliče v jeho domovském vsetínském obvodu, kde se uchází o znovuzvolení senátorem, je ve hvězdách.

Patří to k paradoxům současnosti: vzpomínat jeho neprokázaný půlmilionový úplatek v době, kdy v jiných případech se jedná o desítky a stovky milionů je stejně případné jako stále dokola oznamovat televizním divákům, že „národní hrdina“ Roman Smetana nenastoupil do vězení, když po republice i v cizině se toulá více než pět tisíc jemu podobných českých odsouzených: čím nad nimi vyniká? Proč se média zaměřují právě na něj ?

Nicméně nic nelze ponechat náhodě, ani vliv vzpomínek na „kauzu Čunek“ a vše, co s ní souviselo. Proto příčinlivý „ústavní expert“ Zdeněk Koudelka, bývalý náměstek bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, nelenil a vydal na internetových Parlamentních listech článek „Zákon byl porušen v neprospěch Jiřího Čunka“ (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Zdenek-Koudelka-Zakon-byl-porusen-v-neprospech-Jiriho-Cunka-248942 ). O málo později zkritizoval na stejném místě Ústavní soud ČR za rozhodnutí v neprospěch Davida Ratha (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Ustavni-pravnik-opet-kritizuje-podivne-rozhodovani-v-kauze-Davida-Ratha-249231 ).

V článku o „kauze Čunek“ srovnal do úhledného balíčku argumenty, používané obhájci zásahu Nejvyššího státního zastupitelství ČR ze 4. června 2007 ve prospěch Jiřího Čunka, patrně provedeného na politickou objednávku, spočívajícího v odebrání věci z péče přerovského okresního státního zastupitelství a přikázání do Jihlavy, kde okresní státní zástupce, exprokurátor Arif Salichov, trestní stíhání zastavil. Renata Vesecká pak jeho rozhodnutí posvětila výsledkem přezkumu ukončené věci v rámci zvláštního oprávnění nejvyššího státního zástupce. Od té chvíle navždy se Jiří Čunek nemusí obávat, že mu přijde obsílka k soudu.

Uvedené události jsou daleko významnější než skutek, kterého se měl dopustit Jiří Čunek. Především došlo k zneužití moci státního zastupitelství s úmyslem ochránit politika před soudním řízením. Nadto lidé, kteří tu věc vymysleli a provedli, se v soukromí hájili obavami, že by Jiří Čunek byl odsouzen, i kdyby byl nevinen, a byla by zničena jeho politická kariéra. Strašnější vzkaz veřejnosti o stavu naší justice neznám.

Od památného rozhodnutí NSZ se odvozuje začátek „války žalobců“, v které stoupenci zákroku zpočátku vítězili a občas způsobili různá příkoří svým odpůrcům, až do odvolávání z funkcí. Obětním beránkem k uspokojení odpůrců zásahu se stal Pavel Kučera, zbavený funkce místopředsedy Nejvyššího soudu ČR, jehož provinění spočívalo v tom, že „chodil na kafe“ s exministrem Pavlem Němcem a s Renatou Veseckou a někdy i s pozdější „práskačkou“ Zlatuší Andělovou. Ke všemu měl smůlu: v někdejším sporu mezi předsedkyní Nejvyššího soudu ČR Ivou Brožovu a prezidentem republiky se postavil proti své nadřízené, která se pak ve vhodnou chvíli chopila role kárné žalobkyně.

S příchodem Nečasovy vlády se karta obrátila, ale spíše něžně: jako první padla Renata Vesecká, odvolaná bez odůvodnění z funkce nejvyšší státní zástupkyně. Pak přišlo o místa postupně pár státních zástupců a na další to čeká. Došlo i na capo di tutti capi exministra Jiřího Pospíšila. Naproti tomu byli rehabilitováni státní zástupci, kteří doplatili na projevy nesouhlasu se zákrokem z 4. června 2007 a následným zastavením Čunkova stíhání . Výslovně za zneužití moci v této věci nebyl potrestán nikdo, všechny dopady byly zprostředkované přes jiná provinění. I to je černá vizitka stavu právních poměrů České republiky.

Těžiště Koudelkových argumentů spočívá na výroku Nejvyššího soudu ČR, podle něhož trestní stíhání Jiřího Čunka bylo nezákonné od samého počátku, neboť dozor nad činností policie vykonával nepříslušný státní zástupce. Ten byl pověřen výkonem dozoru jen na etapu tzv. prověřování, ale po jeho skončení vedl případ bez dalšího zmocnění i ve fázi trestního stíhání. Dlužno dodat, že k takovému časovému omezení pověření státního zástupce dochází jen ve zcela ojedinělých případech. Není známo, proč státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ostrava volil tento postup právě v tomto případě. Je to o to zvláštnější, že stejnou chybu udělal i ve věcně souvisejícím trestním stíhání Romana Vaškůje & spol., v kterém pak díky tomu došlo k dvouletým průtahům.

K manipulaci s trestní věcí Jiřího Čunka došlo v červnu r.2007. Nejvyšší soud ČR rozhodl až 1. října 2009 na základě stížnosti pro porušení zákona exministryně Daniely Kovářové. Výrok se nevztahuje na postup policie.

Absence pověření státního zástupce k výkonu dozoru nad činností policie je těžkou procesní vadou formálního rázu, takže s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR nelze polemizovat.

Zaměření stížnosti pro porušení zákona právě na tento detail trestního řízení ovšem odvedlo pozornost od vlastního zásahu NSZ ze 4. června 2007, o němž jeho odpůrci tvrdí, že byl nezákonný, protože zákon zakazuje nejvyššímu státnímu zastupitelství zasahovat do živých procesů.

Kritici rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dále namítají, že dozorový státní zástupce Radim Obst neměl jinou možnost než pokračovat v činnosti i bez zvláštního pověření, protože mu to přikazovalo ustanovení § 160 tr.ř., které říká, že potvrdí-li se prověřováním podezření, že podezřelý mohl spáchat trestný čin, orgány činné v trestním řízení zahájí neprodleně úkony trestního stíhání. Zhruba tento názor zastával např. přerovský soudce Jiří Barbořík v související kauze Romana Vaškůje & spol., postižené stejným formálním pochybením.

Kauza Romana Vaškůje & spol. zůstala mimo rámec zájmu Zdeňka Koudelky, ačkoli je nepochybně zajímavá. Obžalovaní v ní jsou souzeni za pokus podplatit Marcelu Urbanovou, korunní svědkyni proti Jiřímu Čunkovi, aby stáhla obvinění proti němu. Jejich úspěch by byl nejen výhodný pro obviněného, ale také by měl velmi nepříjemné důsledky pro vyšetřovatele Milana Šošovičku. Soudce Jiří Barbořík na základě obsáhlého dokazování vyvodil, že Jiří Čunek byl v době provokace s obviněnými ve spojení a dokonce jim svěřil omluvný dopis pro svědkyni. Zjevně jej podezíral, že s jejich počínáním souhlasil jen proto, že se cítil vinen. Přerovští státní zástupci s odvoláním na jeho rozsudek vyzvali Arifa Salichova, aby podal soudu návrh na povolení obnovy procesu Jiřího Čunka. Neuspěli ze zákonných důvodů, neboť obnova procesu v neprospěch obviněného je sice teoreticky možná, ale má jen akademický význam, (http://www.novinky.cz/domaci/197589-salichov-nenecha-znovu-otevrit-kauzu-cunek.html ) ke zhoršení postavení obviněného nesmí dojít.

Trestní věc Jiřího Čunka je sama o sobě celkem bezvýznamná. Stala se ale základem pro spoustu nepřístojností, páchaných orgány činnými v trestním řízení a ty nebyly dodnes uspokojivě objasněny, popř. nebyly veřejnosti vysvětleny. Bylo to největší nakupení různých pochybení státního zastupitelství od listopadu r.1989, proto má veřejnost právo, aby se o něm dověděla pravdu, která je tím jediným, co je na Čunkově případu zajímavé.

Není především vůbec jasné, kdo a proč vyvolal trestní řízení proti Jiřímu Čunkovi právě v době, kdy se mu podařil raketový vzestup v politické kariéře. Víme, že to nebyla Marcela Urbanová, jejíž svědectví o čemsi, co se mělo stát před lety, bylo zjevně zneužito. Objasnění by bylo spravedlivé vůči Jiřímu Čunkovi, který by jím získal možnost, aby se případně domáhal odškodnění na původcích zla, pokud se skutečně cítí nevinen.

Nevíme také, zda za zásahem státních zástupců NSZ z 4. června 2007 skutečně stála politická objednávka a kdo ji vystavil. Tím méně jsme se dověděli, kdo a jakým způsobem přiměl státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka, aby vydal památné usnesení, a jaká byla v této záležitosti skutečná úloha Renaty Vesecké. Soukromě se domnívám, a to nikoli zcela bezdůvodně, že se akce rozběhla za jejími zády a ona pak jen naskočila do rozjíždějícího se vlaku. Špatné na jejím počínání pak bylo jen to, že okamžitě nezatáhla za záchrannou brzdu.

Stojí za zmínku, že snad až na jednu výjimku všichni státní zástupci, kteří se na pochybeních ve prospěch i neprospěch Jiřího Čunka podíleli, jsou bývalí prokurátoři totalitního režimu, převážně bývalí (možná skrytě i současní) komunisté, všichni v minulosti vychovaní k poslušnosti vůči politickým orgánům.

Případ je také dokladem nesmírné moci a současně nesvědomitosti hlídacích podvraťáků demokracie. Ublížili pověsti Jiřího Čunka daleko více než orgány činné v trestním řízení. Dlužno ovšem podotknout, že jim vydatně pomáhal hadovitými pohyby, jimiž se snažil unikat jejich všetečnosti. Jsem přesvědčen, že s nejmenšími škodami by z maléru vyplaval, kdyby spolupracoval k rychlému podání obžaloby a k projednání věci ve veřejném procesu před soudem.

Spolek Šalamoun se pokusil dosáhnout objasnění všech výše uvedených nejasností trestním oznámením ze 7. července r.2008, jemuž předcházela řada jeho nevyslyšených stížností a návrhů na kárné řízení. Oznámení se ujali souputníci výše zmíněných exprokurátorů, tedy jejich bývalí „soudruzi“. Výsledek byl předvídatelný: vše skončilo „v kopřivách“. Nemám žádný důkaz o tom, že by tehdy policie konala. Ani oznamovatelé nebyli vyzváni k podání vysvětlení, tak nicotnou se ta věc zdála.

Po nástupu Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce se na něj „šalamouni“ obrátili s podnětem k obnovení vyšetřování. Pavel Zeman nařídil kontrolu skončené věci a jejím výsledkem bylo oživení případu. Policie si vyžádala vysvětlení od oznamovatelů, vyslechla dvacítku státních zástupců a dva bývalé ministry. Dozor a dohled vykonávali ovšem stejní „soudruzi“ jako v době panování Renaty Vesecké. Výsledek se nezměnil: nebyla prokázána žádná trestná činnost. Rozhodování probíhalo ve spodních patrech soustavy státního zastupitelství, kam nejvyšší státní zástupce díky „dobře promyšlené“ čtyřstupňové soustavě státního zastupitelství při nejlepší vůli nedosáhne. Vykonavatelé moci předlistopadového režimu nám poslali známý vzkaz: vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Snad tato historie aspoň pomůže k pochopení záměru na uskutečnění strukturálních změn v soustavě státního zastupitelství, obsažených ve věcném záměru nového zákona o státním zastupitelství. Měla by ale také ukázat na nezbytnost zlomení moci „rudých prokurátorů“, kteří dosud tvoří přibližně třetinu osazenstva státního zastupitelství a jsou silně zastoupeni ve vedoucích funkcích.

A veřejnost by se měla domáhat plného objasnění případu a očištění politické sféry i státního zastupitelství od pachatelů odhalených nepřístojností, ať již Jiřímu Čunkovi škodili či ho chránili, a to bez ohledu na to, zda někdo další přijde o místo či skončí za mřížemi, či zda se nikomu nic nestane.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.