Spolek Šalamoun

  Hlavní menu

  Národní knihovna


  LN o J.Bokovi


  Zákony v elektronické podobě

  Státní zastupitelství ČR

  Přehled soudců a soudů ČR

  Soudy ČR na Internetu

  Potřebujete advokáta?

téma
* POCTA HELENĚ VÁLKOVÉ
  Vydáno dne 10. 02. 2015 (427 přečtení)

MARTIN STÍN, POCTA HELENĚ VÁLKOVÉ
Vyšlo 10.02.2015 na Politikonu jako 560. sloupek, dále na webu spolku Šalamoun
martin.stin@seznam.cz

Tímto textem jako 560.v řadě dnes navazuji na nepřetržitou šňůru pravidelných týdenních „sloupků“, přerušenou po 8. lednu 2015 kvůli modernizaci redakčního systému.

Paní ministryně Helena Válková prožívá těžké chvíle. Po roce práce v čele ministerstva spravedlnosti, spojené s plněním poslaneckých povinností a s účastí na vnitřních akcích hnutí ANO, to vše vykonávané se sebezničujícím nasazením, čelí nové vlně útoků, spojené s šířením pověstí o jejím definitivním konci ve funkci. Je příznačné, že prvním signálem nepříjemností byly jako již dříve články v Lidových novinách, vlastněných Andrejem Babišem. Pak se o možnosti jejího odvolání nechal slyšet docela nahlas Jaroslav Faltýnek, zatímco Andrej Babiš aspoň odmítl vyjádřit jí podporu.

Tato situace není zcela nová. O brzkém odvolání Heleny Válkové se mluví a píše téměř od jejího jmenování a lze se domnívat, že mediální útoky vždy vyjadřovaly něčí přání. Je pro ni samozřejmě velmi únavné opakovaně se seznamovat s předpověďmi odvolání. Nájezdy novinářů, placených za její obtěžování, jí ztěžovaly život také nepřímo přes ovlivnění vztahu části podřízených k ukládaným úkolům.

Osudovou se jí stala naivita, s kterou uvítala nabídku Hany „z Arku“ Marvanové, že ji bude podporovat z pozice její první náměstkyně. Helena Válková je čistá akademička bez jakýchkoli zkušeností z politiky, která vůbec netušila, do jakého dobrodružství se pouští. Nevím, zda věděla, že její budoucí „opora“ je pro svou vypjatou politickou počestnost a neochotu ke kompromisům neřiditelnou střelou. Ale i kdyby to věděla, sotva by ji mohlo napadnout, jak se zachová, až se ujme moci. Funkce 1. náměstka je úlohou druhých houslí a hráli ji skromně všichni její držitelé, na které dohlédnu: Josef Baxa, Vladimír Král, Marek Gorges i Daniel Volák. Žádný z nich nevedl veřejné spory s ministrem a hleděl si své práce. V řízení svých úseků se projevovali jako profesionálové. Hana z „Arku“ Marvanová nastolila odlišný styl: když se paní ministryně nechtěla podrobit jejím názorům, řešila to mimo půdu ministerstva. Při výkonu své vlastní funkce si vedla destruktivně, což veřejně popsal její nástupce Robert Pelikán v Otázkách Václava Moravce dne 8.února 2015 přibližně takto: asi polovina ministerských legislativců odešla hromadně z úřadu kvůli neshodám s ní, týkajícím se jejího nerealistického plánu legislativních prací, po dobu jejího působení se v legislativní sekci v podstatě nepracovalo. Následky jejího způsobu výkonu funkce se dodnes nepodařilo zcela zahladit. Nicméně během neshod s Hanou „z Arku“ Marvanovou získala Helena Válková nálepku osoby nezpůsobilé komunikovat se spolupracovníky a podřízenými a již se jí nezbavila. Zrodila se také pověst o personální destabilizaci ministerstva, přestože jeho vedení se postupně zkonsolidovalo a zlepšuje se i situace ve „spodních patrech“ úřadu.

Pověsti o brzkém odvolání Heleny Válkové se začaly rojit již v průběhu přestřelek s Hanou „z Arku“ Marvanovou a od té doby již nikdy trvale neustaly. Nepřehlédnutelnou úlohu při jejich šíření sehrávali novináři z listů, vlastněných Andrejem Babišem. Vedení ANO se za ni nikdy otevřeně nepostavilo a zprávu o jejím pravděpodobném odchodu pustil Jaroslav Faltýnek veřejně do světa dříve, než ji vyhlásil oficiální kolektivní statutární orgán hnutí ANO.

Není divu, že za daných okolností začala Helena Válková zvažovat resignaci a odjela za prezidentem republiky se s ním poradit. K jakým závěrům se s ním dopracovala, pak neprozradila.

Do poštěkávání jejích pronásledovatelů ale nečekaně jako jasný zvon zazněla jednoznačná vyjádření nejvyšších představitelů soudnictví na její podporu. Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu ČR a Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, ve vystoupení na ČT24 v odpoledních hodinách dne 9.února 2015 ji shodně zhodnotili jako osobnost „korektní, kultivovanou a věcnou“, nepochybně způsobilou řídit svěřený resort, a vyjádřili přání, aby zůstala nadále v čele ministerstva. Na jejím počínání neshledali „fatální závady“. Josef Baxa v té souvislosti připomněl nejmenovaného ministra spravedlnosti, jenž byl sice miláčkem médií, ale v resortu spravedlnosti po něm zůstala spoušť, zatímco Helena Válková miláčkem médií není. Pavel Šámal se znova ve stejném duchu vyjádřil i ve večerním pořadu Události, komentáře.

Oba vysocí představitelé justice jsou veřejnosti známí jako důvěryhodné osobnosti a nezpochybnitelní odborníci. Jsou podstatně způsobilejší posoudit úroveň výkonu ministra spravedlnosti než všichni pronásledovatelé Heleny Válkové dohromady, počínaje novinářskou chátrou a vrcholné představitele hnutí ANO nevyjímaje. Jasné vyjádření obou předsedů vrcholných soudů by mělo být podnětem pro vedení ANO k přehodnocení postoje k setrvání Heleny Válkové v čele ministerstva. Na druhé straně politici společně s novináři s ní v posledních dnech zacházeli do té míry ohavně, že jí musíme přiznat nárok, aby odešla s hlasitým prásknutím dveřmi.


( Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Stín )

  Kontakt
Korespondenční adresa:
P.O.Box 383, 111 21 Praha 1

Pobočka Šumperk:
P.O.BOX 103, Šumperk 1

SpolekSalamoun(a)SpolekSalamoun.com

Statutární orgán:
předseda spolku - John Bok

Korunový účet:
č.ú.: 170718584/0300

IČO:63837714

Registrace
Ministerstvem vnitra ČR:
II./S-OS/1-25819/94-R

Administrátor:
Johanne - Angel D'Shadow,
Václav Peričevič

  Soud s Johnem Bokem

  VYŠLA NÁM KNIHA
Lecba Bokem

Vyšla nám kniha......

  Měsíčník TRESTNÍ PRÁVO

mesicnik Trestni pravo

Spolek Šalamoun se stal pravidelným přispěvatelem měsíčníku Trestní právo. Má v něm pravidelnou rubriku Pohled odjinud, do které píše různé úvahy o justici z vlastního pohledu.

mesicnik Trestni pravo

Náhled článku Spolku Šalamoun v měsíčníku Trestní právo.